… a v noci je tma…

Pokud máte pocit, že resuscitační věda (a nejen ona) v posledních letech tak nějak ztratila „drajv“ a trochu se utápí v marginálních tématech, nejste sami. Všechna možná odborná fóra chrlí v podstatě denně desítky článků, ale najít mezi nimi něco opravdu prakticky užitečného je stále větší problém. Jenže snaha o „objektivní“ hodnocení kvality akademických pracovišť podle počtu publikací (v našich luzích a hájích známá pod výstižným názvem „kafemlejnek“) nutí vymýšlet nejrůznější krkolomnosti a publikovat v podstatě cokoliv, hlavně když to bude v impaktovaném časopise. I v prestižních časopisech se tak objevují kuriózní publikace na témata, které by člověk očekával spíš v cimrmanovském semináři. Ale samozřejmě – po formální stránce a stránce statistického zpracování jsou to články na vyšší úrovni, takže je recenzenti pouští…
Jedním z příkladů (který jsem vybral v podstatě zejména proto, že se k němu dá dát aspoň atraktivní obrázek) může být studie švýcarských autorů Raucha a spol., vycházející v prestižní Resuscitation. Jejím tématem je porovnání naděje na přežití laviny ve dne a v noci při úplném zasypání. Autoři si dali tu práci a analyzovali údaje o 3.892 osobách zachycených lavinami v letech 1998 – 2020, vybrali z nich ty kompletně zasypané a u nich porovnali jejich osud v závislosti na denní/noční době, kdy k lavině došlo. Tipnete si, jako to dopadlo?
Nebudu vás zbytečně napínat – ano, světě div se, naděje na přežití v lavině v noci je – v případě úplného zasypání – významně horší (zhruba poloviční), než při zasypání přes den (63% vs. 29%).
Úplné zasypání je přitom v noci navíc pravděpodobnější (50% vs. 25% ve dne), je menší šance, že vás zachrání někdo ze svědků události (15% vs. 51%) a medián času do nalezení je v noci významně delší (89 vs. 20 minut).
Bez zajímavosti není ani diskuze, v níž autoři přicházejí s odvážným vysvětlením zjištěných rozdílů: ano, v noci je totiž tma, a to tma obvykle tak černočerná, že nejenže se postižený špatně hledá, ale navíc se zachránci nedobře orientují, jejich postup zpomaluje nutnost vláčet světla, mnohde nelétá vrtulník a když už létá, příprava na start je složitější a déle trvá.
Dobrou zprávou (hlavně asi pro pojišťovy) může naopak být to, že noční zasypání lavinou je opravdu raritní příhoda a k úplnému zasypání v noci došlo za sledovaných 23 let pouze ve 33 případech, což je méně než 1% ze všech osob v databázi.
Tak takhle to tedy je…
No a jaké si z této vědecké práce vzít poučení? Především to, že ani publikace vycházející renomovaném časopise nemusí znamenat, že její autoři právě udělali díru do světa a je dobře i tyto zdroje přijímat se zdravou dávkou kritického pohledu. A pak taky – pokud by vás napadlo courat se v noci po zimních horách, snažte se, ať vás nesebere lavina. No a to je, milí čtenáři, asi tak všechno.
Zdroj: Rauch et al. Avalanche survival depends on the time of day of the accident: A retrospective observational study. Resuscitation 174 (2022): 47 – 52.
(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz
PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.

Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.