COVID krize a kapacita zdravotnických operačních středisek

To, že je na obzoru další COVID krize, při které si naše zdravotnictví opět sáhne na dno, se zdá být neodvratné, a jednou z prvních struktur, které jsou v takových situacích „na ráně“, jsou nepochybně tísňové linky. Jejich zatížení roste nejen vlivem počtu hovorů, ale i prodloužením jejich délky – v případě „COVID“ pacientů totiž obvykle nejde o relativně jednoduché schématické rozhodnutí, ale o daleko delší hovory s pečlivým zvažování jaké optimální řešení pro pacieta zvolit.
Přitom – pokud je mi známo – nebyla v ČR přijata v podstatě žádná systémová opatření, která by pomohla monitorovat zatížení tísňových linek, hodnotit jejich dostupnost a zejména připravit a následně včas aktivovat scénáře pro případ jejich přetížení. Výsledkem tedy nevyhnutelně bude opět spoléhání na to, že to „operátorky zase nějak zvládnou“ a následně údiv z chyb, nedostatků a počtu „vyhořelých“ operátorů.
Cílem tohoto článku je tedy alespoň sdílet zkušenosti s řešením extrémního nárůstu zatížení pohotovostních tísňových linek v souvislosti s probíhající epidemií onemocnění COVID v pěti evropských regionech – ale uvedené zkušenosti lze samozřejmě více či méně využít i v mnoha jiných sitacích s extrémně vysokým zatížením tísňových linek.
Úvodí fáze epidemie na jaře 2020 byla prakticky ve všech zemích spojena s bezprecedentním, až patnáctinásobným nárůstem počtu volání na tísňové linky, ale také s prodlužením délky tísňových volání. Na rozdíl od rutinního odbavování „standardních“ volání šlo totiž ve velké míře o volání spíše informačního charakteru. V této době se jednotlivé zdravotnické systémy se situací teprve seznamovaly a existoval nedostatek informačních zdrojů nejen pro veřejnost, ale i pro zdravotníky. Neexistovaly strukturované postupy pro vedení tohoto typu hovorů, pokyny se operativně měnily a velkou roli hrála často i okamžitá improvizace v závislosti na místních podmínkách zdravotnického systému. V neposlední řadě byl provoz ZOS omezený i nedostatkem lidských zdrojů vyřazených jak vlastním onemocněním, tak zejména protiepidemickými opatřeními (karanténami).
Vzestup počtu volání i jejich délka se samozřejmě promítly do vyššího vytížení operačních středisek a tím do významného zhoršení dostupnosti tísňových linek. V důsledku toho došlo v řadě lokalit ke zhoršení dostupnosti přednemocniční péče a situace vyžadovala urgentní řešení.
Lombardie 1), 2), 3)
Prvním evropským regionem, kde se epidemie COVID projevila v plné síle, se stala italská Lombardie. V tomto regionu s centrem v Miláně žije přes 10 milionů obyvatel. Příjem tísňových volání zajištuje od roku 2007 AREU – Regionální tísňová agentura, obsluhující tísňové call-centrum linky 112 (PSAP 1). Po vyhodnocení charakteru volání (operátory-nezdravotníky podle přesných algoritmů) jsou hovory přepojovány na jednotlivá místně příslušná operační střediska záchranných služeb (PSAP 2), přičemž operátor PSAP 1 zůstává na lince tak dlouho, než hovor přijme operátor PSAP 2. Na PSAP 2 jsou volání vyhodnocována zdravotnicky kvalifikovaným personálem včetně odborné supervize lékařem přímo ve směně.
21. 2. 2020 byla v Lombardii potvrzena první diagnóza COVID a již 22. 2. 2020 došlo k velmi rychlému vzestupu počtu volání na PSAP 1 z průměrných cca 13.000 denně až na 40.000 denně 24. 2. 2020. Po několika dnech začal počet volání postupně klesat, ale k původním průměrným počtům hodnotám se vrátil až koncem března. Obdobně počet hovorů přepojených na PSAP 2 vzrostl z průměrných 1.200 denně na 3.800 dne 23. 2. 2020. Dvoutýdenní průměrný denní nárůst počtu volání byl cca 60%.
Obsahem naprosté většiny volání byly obavy z onemocnění COVID.
Uvedené objemy volání měly samozřejmě zřetelný dopad na parametry odezvy operátorů – průměrný času vyzvednutí volání na PSAP 1, který byl 5 sekund, se během krize dostal až 10 minut, průměrná doba nutná pro přepojení z PSAP 1 na PSAP 2 se zvedla z 10 na 60 sekund.
Opatření, která byla přijata během prvních tří dní krize:
- Vytvořením velkého počtu provizorních míst pro primární příjem tísňových volání na PSAP 1, zvýšení počtu operátorů ve směně na PSAP 1 z 12 na 30 cestou prodloužených směn, přesčasů a masivním přijímáním a urychleným zácvikem nových zaměstnanců;
- Posílením místních ZOS (PSAP 2) nejen zvýšením počtu operátorů ve službě, ale i anesteziology, kteří byli uvolněni z nemocnic při přerušení elektivní operativy.
- Zřízením specializovaného telefonického COVID-19 týmu složeného z lékařů a sester univerzitní nemocnice v Miláně, kam byly přesměrovávány hovory s tématikou COVID (šlo o vyhrazený tým určený pro odborné konzultace zdravotního stavu, nezávislý na bezplatné informační COVID-lince pro veřejnost).
- Změna metodiky práce PSAP 1, kdy byly hovory velmi rychle tříděny podle obsahu:
- Pouhé poskytnutí informací – odkaz na veřejnou informační linku;
- Pacienti bez dušnosti, ale s teplotou nebo jinými příznaky virózy – přepojení na COVID-19 tým;
- Ostatní pacienti – přepojení na ZOS (PSAP 2), kde po podrobném vyhodnocení volání byla další významná část volání opět přesměrována na COVID-19 tým.
Existence COVID-19 teamu umožnila řešit bez vyslání výjezdové skupiny až 55% (již vytříděných) volání spojených z PSAP 1 na PSAP 2 (při dlouhodobém průměru z přechozích období cca 25%). Všechna opatření vedla především ke stabilizaci systému příjmu tísňových volání, udržení schopnosti prioritizovat kritická volání a obsluhovat tísňové linky s (téměř) původními parametry (reakce PSAP 1 klesla z krizových 10 minut na průměr 12 sekund, reakce PSAP 2 z 60 sekund na 15 sekund).
Nantes 4)
Outbreak COVID-19 v oblasti odpovědnosti zdravotnického operačního střediska ve francouzských Nantes se projevil explozivním nárůstem počtu volání v posledním týdnu února a začátkem března. V souvislosti s tím došlo k zásadnímu zhoršení dostupnosti tísňové linky (pokles podílu volání přijatých do 20 sekund pod 40% a vzestup podílu nevyzvednutých volání nad 25%).
Tohoto důvodu došlo 12. března k zásadní změně v metodice práce operátorů zdejšího střediska tak, aby byla opět zajištěna jak dostupnost tísňové linky jako takové, tak (a především) prioritní obsluha volání vztahujících se k život ohrožujícím stavům.
Operátoři přijímající volání byli rozděleni na „first line“ a „second line“ call-takery. Úlohou „first-line“ call-takerů bylo především velmi rychle (do 30 sekund) zhodnotit důvod volání a pouze pokud šlo o kritickou příhodu, hovor byl přepojen k přednostnímu odbornému vyhodnocení. Ostatní (zjevně nekritická) volání byla přepojována do fronty k „second line“ call-takerům. Jimi byla následně vyřizována podle pořadí běžným způsobem již bez časového limitu (často i po několikaminutovém čekání). Tím se podařilo zajistit rychlou dostupnost pomoci pro kritické stavy a současně, díky distribuci v čase, využít naplno kapacitu operátorů a odbavit i další volání, byť za cenu kratšího či delšího čekání. Z důvodu vysoké intenzity práce „first line“ call-takerů pracovali operátoři na této pozici nejvýše 2 hodiny. Výsledkem systémové změny byl (po jednodenním přechodném poklesu spojeným se zapracováním) vzestup podílu přijatých volání téměř na 100% a podílu volání přijatých do 20 sekund nad 95%.
Na okraj je možné doplnit, že ve Francii zajišťují odborné vyhodnocení volání tradičně lékaři, nicméně při eskalující pandemii a s tím spojeným nedostatkem kmenového personálu byli pro daný účel velmi rychle vycvičeni i medici.
Dolní Rakousko, Lausanne 5), 6)
Rozvoj epidemie s sebou přinesl zvýšené zatížení operačních středisek nejen v podobě vyššího objemu volání, ale současně v řadě míst docházelo i k personálním problémům vyvolaným nemocností, případně nutností karantény u operátorů. Vzhledem k obtížné nahraditelnosti operátorů (i když pro dílčí úkoly je v některých případech nahradili např. medici) byla a jsou používána různá řešení, například vznik provizorních izolovaných pracovišť pro práci operátorů v karanténě, případně rychlé zaškolení nových operátorů například z řad záchranářů – členů výjezdových skupin. Každé z tradičních řešení však přináší různé technické komplikace a naopak nezaručuje, že v samotném prostředí ZOS nedojde k šíření nákazy.
Velmi elegantní řešení takové situace ale existuje – a to ve formě home office operátorů. Jedním z míst, kde se toto řešení mohlo během COVID krize uplatnit, bylo zdravotnické call-centrum Dolního Rakouska (Notruf NiederÖsterreich 144).
Toto call-centrum zajišťuje dlouhodobě nejen provoz tísňové linky 144, ale i linky praktických lékařů 141 a poradenské linky 1450. Od svého vzniku roku 2003 je toto call-centrum budované jako distribuované pracoviště s profesionálně zabezpečeným datovým centrem a pracovními stanicemi připojenými přes VPN vzdáleným přístupem. To umožňuje i ve standardním provozu využívat velké množství operátorů mimo společná pracoviště (včetně práce z domova). Šetří se tím čas operátorů strávený na cestě do práce a z práce, umožňuje to pružnější rozvrh směn, snadné zapojení operátorů z míst geograficky vzdálených od centra a v neposlední řadě dovoluje okamžité posílení ZOS při nenadálé události. Ve stávající krizové situaci taková technologie navíc řeší i rizika přenosu nákazy v rámci pracoviště.
V době eskalace COVID krize, kdy např. 16. března došlo k pětadvacetinásobnému nárůstu volání na uvedené linky, taky bylo možné velmi rychle zapojit pro obsluhu tísňových, ale i poradenských linek až 100 operátorů – stálých i externích spolupracovníků, praktických lékařů, studentů medicíny a dalších. Obrovskou výhodou takového řešení je to, že operátorovi pro připojení do systému stačí běžné PC s připojením do internetu a souprava sluchátek a mikrofonu.
Obdobné řešení, spočívající ve zprovoznění vzdálených domácích pracovišť, bylo použito např. i ve švýcarském Lausanne.6) Zajímavostí zde bylo zajištění online připojení i ze zahraničí, protože řada operátorů bydlí na jižní straně Ženevského jezera ve Francii.
Izrael 7)
Intenzivní zátěž tísňových linek se nevyhnula ani Izraeli. Vzestup počtu volání na tísňovou linku 101 zde dosáhl až patnáctinásobku běžného průměru, což si, spolu s relativně velkou nemocností personálu, vynutilo přijetí řady organizačních i logistických změn.
Pro posílení kapacity volání bylo zřízeno speciální COVID call-centrum. Volající sice dál využívali tísňovou linku, ale hovor byl nejprve přepojen na automatickou „výhybku“, kde bylo možné zvolit, zda jde o skutečnou tíseň, nebo pouze o získání informací o COVIDu. Pokud volající nezvolil do 5 sekund žádnou z možností, byl přepojen na záchrannou službu, ale i odtud mohl být přesměrován zpět na COVID linku.
Dále bylo velmi rychle zřízeno 500 improvizovaných operátorských pracovišť ve výukových prostorách MDA, ale i v běžných školách či stanech. Bylo využito i velké call-centrum cestovních kanceláří.
Izraelští záchranáři přistoupli také ke zprovoznění domácích pracovišť pro operátory, ohrožené nebo vyřazené z běžné služby karanténou. Na rozdíl od předchozích příkladů zde ale nebylo použito webové rozhraní komunikačního softwaru, ale operátoři byli vybaveni notebookem s předinstalovaným softwarem.
Závěr
COVID krize přinesla, zejména ve svých počátcích, prakticky ve všech vyspělých zemích nevídaný nárůst zatížení tísňových a dalších „zdravotnických“ linek. Tento nárůst je zmiňovaný ve všech publikacích, a bez výjimky je spojený s významným poklesem kvalitativních parametrů, zejména dostupnosti tísňového volání.
Zahlcení tísňových linek vyžaduje nejen vyřešit kapacitní problém jako takový, ale najít i cestu, jak zajistit „fast track“ pro okamžité řešení život ohrožujících stavů.
Více než kdy jindy se ukázalo, jak je důležité rutinně a online sledovat kvalitativní parametry dostupnosti tísňových linek a včas detekovat, že se „něco“ děje. Moderně fungující operační střediska by měla mít pro takové situace připravené postupy a měla by být schopná okamžitě reagovat, ať už už zvýšením kapacit, nebo organizačními změnami.
Ukazuje se, jak je výhodné, pokud jsou operátoři zvyklí používat strukturované postupy – „call-skripty“. Změna metodiky práce ZOS je pak otázkou minut.
Velkou výhodu v řešení krize přinesly moderní, „cloudové“ technologie, dovolující připojení operátorů z domova a umožňující tak posílit provoz operačních středisek nejen velmi účinně, ale v případě potřeby prakticky okamžitě. To je v „klasickém“ prostředí izolovaných proprietálních technologií většiny našich ZOS prakticky nedosažitelné.
COVID epidemie by tak mohla přinést i pozitivní impuls k rozvoji digitalizace jako celku, zdravotnictví a operační střediska nevyjímaje, včetně řešení doposud velmi netradičních (např. už zmiňovaná práce operátorů z domova). Ukazuje se, že při správném využití moderních technologií je možné velmi výrazně omezit i dopady tak zásadní události, jako je současná epidemická krize, a tyto zkušenosti je možné velmi dobře využít i v běžném provozu. Je ale také nutné dodat i to, že samotné technologie žádný problém nevyřeší – někde v pozadí musí být vždy kompetentní člověk, který najde tu správnou cestu, jak moderní technologii v daném kontextu využít.
Literatura:
- Marrazzo F. et al. Rapid reorganization of the Milan metropolitan public safety answering point operations during the initial phase of the COVID‐19 outbreak in Italy. Online na www.icmje.org, https://doi.org/10.1002/emp2.12245
- Zoli A et al. COVID-19 TRIAGE PROCEDURE IN LOMBARDY REGION, ITALY. Online na https://eena.org/document/covid-19-triage-procedure-in-lombardy-region-italy
- Sechi GM et al. Business Intelligence applied to Emergency Medical Services in the Lombardy region during SARS-CoV-2 epidemic. Acta Biomed. 2020; 91(2): 39–44. Published online 2020 May 11. doi: 10.23750/abm.v91i2.9557
- Panverne, Y., Leclere, B., Labady, J. et al. Impact of two-level filtering on emergency medical communication center triage during the COVID-19 pandemic: an uncontrolled before-after study. Scand J Trauma Resusc Emerg Med 28, 80 (2020). https://doi.org/10.1186/s13049-020-00775-0
- Chwojka CH. Regions Against Covid-19 #6 – The 1450 health advice hotline in Lower Austria. Online na http://www.euregha.net/news/regions-against-covid-19-6-the-1450-health-advice-hotline-in-lower-austria/
- Dami and Berthoz Lausanne medical dispatch centre’s response to COVID-19. Scand J Trauma Resusc Emerg Med (2020) 28:37 https://doi.org/10.1186/s13049-020-00735-8
- Jaffe aet al. Activation of a Prehospital Emergency Medical Dispatch During a Pandemic: Survival and Sustainability. Journal of EMS 09-11-2020 (online)
PS: článek je upravenou verzí příspěvku do časopisu Urgentní medicína 1/2021

Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.