Doktoři v záchranách a resuscitace

Jedním z věčných záchrankových sporů je to, zda a kdy má nebo nemá být členem výjezdové skupiny doktor. Jednou z oblastí, kde se přínos doktora přímo nabízí, jsou resuscitace – publikované výsledky „lékařských“ systémů jsou zpravidla lepší, než „paramedických“. Věc má ale háček – přímé srovnávání výsledků z různých systémů je nekorektní, protože na výsledek resuscitace má vliv řada dalších faktorů, nejen činnost ZZS (aktivita laiků, činnost operátorů, kvalita a dostupnost intenzivní poresuscitační péče, ale také např. počet členů resuscitačního týmu na místě atd.). Přímé srovnání je tedy množné víceméně jen v systémech, které – v podstatě náhodně – vysílají k resuscitacím v terénu někdy lékaře, a jindy „jen“ paramediky.

Metaanalýza právě takových studií je předmětem článku týmu kolem prof. Böttigera, bývalého předsedy Evropské rady pro resuscitaci a dlouhodobého zastánce „lékařských“ systémů PNP. Článek je aktuálně k dispozici v internetovém časopise Critical Care (fulltext článku je zdarma ZDE). Autoři prošli více než 3.000 studií, z nichž vybrali 14, které splňovaly požadovaná kritéria srovnatelnosti, a vyhodnotili přes 120.000 resuscitací. Výsledky jsou pro příznivce lékařských systémů potěšující – ve všech sledovaných parametrech (ROSC, přežití do předání, dobrý neurologický výsledek) byly výsledky resucitačních týmů vedených lékařem významně lepší, než pokud tomu tak nebylo (se zvýšením pravděpodobnosti úspěchu v jednotlivých parametrech až na dvojnásobek). Ačkoliv v našich podmínkách je vedení resuscitačního týmu doktorem stále ještě samozřejmostí, nemusí tomu tak být vždycky a všude. Není proto špatné mít v ruce i daty podložený argument, proč stávající systém zachovat i do budoucna.  

Zdroj: Böttiger et al. Influence of EMS-physician presence on survival after out-of-hospital cardiopulmonary resuscitation: systematic review and meta-analysis. Critical Care (2016) 20:4