Domácí porody – konečně nějaká použitelná data?

Problematika domácích porodů je téma, které se – pro neznalé možná překvapivě – bytostně dotýká i problematiky záchranné služby. V případě jakýchkoliv závažných komplikací je to totiž právě záchranka, která je volána na místo, a to často již v situaci, která je mimo nemocnici prakticky neřešitelná a navíc emočně nesmírně vypjatá.

Jde navíc o jeden z nejostřejších konfliktů mezi etikou a právem v současné medicíně: zatímco – a troufám si tvrdit, že výrazně většinová – část zdravotníků jednoznačně považuje za eticky legitimní hájit především zájem ještě nenarozeného dítěte v podobě zajištění maximální možné bezpečnosti porodu v nemocnici, „světské“ právo v tomto případě s ochranou zájmů ještě nenarozeného človíčka příliš nepočítá a nechává rozhodnutí o místě porodu na rodičce.

Je samozřejmé, že žádná strana nechce připustit, že by právě její postoj měl přinášet nižší bezpečnost rodiček nebo dětí. Doposud byly ale argumenty obou táborů založené spíše na emocích a osobní zkušenosti, než na datech. V ČR navíc, „díky“ zcela chybějící legislativě, probíhají plánované domácí porody „na pomezí ilegality“. Jakmile pak dojde k závažnější komplikaci a je volána záchranka, možná z obavy z hrozící odpovědnosti, možná z obavy z negativní medializace, se po příjezdu záchranářů zjevně plánovaný porod občas mění na „nečekaný a překotný“ a z porodní asistentky se stává „náhodně procházející známá“. Je naprosto zřejmé, že v této patové a odborně nejhorší možné situaci nemohou existovat žádná spolehlivá data a vše se tak dlouhé roky udržuje v rovině emotivně vyhraněných názorových rozepří.

Nicméně jsou na světě země, kde je situace odlišná – před problémy nestrkají hlavu do písku, ale naopak data u takto citlivé problematiky sbírají a vyhodnocují velmi pečlivě. A právě na výsledky kvalitních a vekých studií z těchto států (Nizozemí, Spojené Státy, Velká Británie, Nový Zéland, Švédsko, Kanada, Austrálie, Japonsko, Island a Norsko) se zaměřili kanadští autoři pod vedením Huttonové ve své metaanalýze porovnávající závažné perinatální komplikace (u rodiček i novorozenců) u porodů, kde se žena rozhodla rodit doma resp. v nemocnici. Zahrnuté studie musely splnit přísná metodická kritéria a samozřejmě zahrnovaly pouze ženy, u kterých nebyly dopředu očekávané žádné porodní komplikace.

Autoři především rozdělili systémy, v nichž se domácí porody odehrávaly, na „dobře integrované“ a „ty ostatní“. Aby byl systém zařazený do kategorie „dobře integrovaný“, musela být splněna VŠECHNA následující kritéria, týkající se porodních asistentek působících u domácích porodů:

  • podléhají státní registraci v rámci existujícího legislativního prostředí;
  • byly odpovídajícím způsobem vyškoleny;
  • mohou poskytovat nebo zabezpečit nemocniční péči;
  • mají přístup k dobře organizovanému systému urgentního transportu;
  • mají k dispozici vybavení pro řešení urgentních komplikací.

No a teď ty výsledky:

  • V „dobře integrovaných“ systémech bylo riziko závažných komplikací u prvorodiček vyšší o 7%, u vícerodiček o 8% (OR 1,07 resp. 1,08) – tj. sice o něco málo vyšší, ale v zásadě srovnatelné s porodem v nemocnici.
  • V „ostatních systémech“ – a to je bezesporu i případ ČR – bylo riziko komplikací u prvorodiček více než 3x vyšší (OR 3,17), u vícerodiček potom vyšší zhruba o polovinu (OR 1,58).

Komentář OF:

Výsledky jsou… no zkrátka takové, jaké jsou. Pro někoho možná překvapující, ať už v dobrém, nebo nedobrém smyslu, pro jiného až tak ne. V každém případě mně osobně se ze zkušenosti zdají velmi realistické a navíc potvrzující, že současná „partyzánská“ válka v ČR, v níž hraje hlavní roli zejména ego všech zúčastněných, je pro děti ve skutečnosti nejhorší možný scénář.

Případná snaha zakázat domácí porody by byla naivní a nerealistická – ženy, toužící rodit mimo nemocnici, tady byly, jsou a budou. Z toho vyplývá, že zbývá jediná možná cesta – celý systém musí dostat řádný zákonný i odborný rámec, přinášející do něj mimo jiné i poskytování nezkreslených a úplných informací (nejen o rizicích porodu jako takového, ale také například o fungování a možnostech záchranné služby…) , monitorování kvality a bezpečnosti i prvky odpovědnosti. Čím dříve, tím lépe pro všechny, ale hlavně pro ty děti. Což ostatně také dokazují data citované studie.

Zdroj: Hutton EK et al. Perinatal or neonatal mortality among women who intend at the onset of labour to give birth at home compared to women of low obstetrical risk who intend to give birth in hospital: A systematic review and metaanalyses. EClinicalMedicine, https://doi.org/10.1016/j.eclinm.2019.07.005