EMS 2019 – tady je svět ještě normální…

Minulý víkend se v Madridu sešlo skoro 1000 účastníků ze 48 zemí na největším evropském mezinárodním kongresu věnovaném výhradně záchranné službě. Kongres je pokračováním tradice, kterou založil kodaňský šéf záchranky Freddy Lippert v roce 2015 (zlí jazykové tvrdí, že šlo původně tak trochu o „trucakci“ poté, co mu pořádání významného „guidelines“ kongresu Evropské rady pro resuscitaci „vyfoukla“ Praha 🙂 ), ale ať to bylo jak chce, tradice se nejen ujala, ale velmi úspěšně se rozvíjí.

Po prvních třech ročnících, které proběhly v Kodani, zamířil tým organizátorů se svým „know-how“ do světa a první vlaštovkou tohoto trendu se tedy stal letošní kongres EMS 2019 v Madridu.

Celý odborný obsah kongresu samozřejmě nejde shrnout do jednoho článku (pár zajímavostí sem samozřejmě postupně určitě dám), ale pro začátek aspoň trochu celkových dojmů…

  • Klíčové slovo je systém – heslo „IT TAKES A SYSTEM TO SAVE A LIFE“ je dominantní slogan EMS kongresů po celou dobu jejich existence. Vymýšlet jednotlivé zlepšováky je super, ale (pokud fungují) je naprosto zásadní, aby se staly součástí SYSTÉMU, který na sebe navazuje a dohromady tvoří logickou součást s konkrétním efektem pro pacienta. Cílem změny není sama změna, ale dosažení definovaného a měřitelného CÍLE ve prospěch pacienta.
  • PATIENT FIRST“, „PATIENT SAFETY“ a „CULTURE OF EXCELLENCE“ – další motivy, procházející celým kongresem. Záchranná služba se nepohybuje kdesi „na obláčku“, je součástí systému primární péče jako celku, který je tady pro pacienta, musí vnímat a reflektovat jeho potřeby a především být bezpečný. Dokonalost není drobnost, ale skládá se z drobností – na každém detailu záleží.
  • DISPEČINK je stále jedním z TOP témat. Operátor při TANR jako teamleader který nezná svůj tým, ale musí být schopen ho efektivně řídit. Dispečink jako klíč k bráně pohotovostní primární péče v celém rozsahu.
  • DATA, DATA, DATA – co není podepřeno daty, jakoby nebylo. Co nejde změřit, nejde ani řídit. Co není podepřeno daty o bezpečnosti, je potenciálně nebezpečné a musí být součástí „risk assessmentu“.
  • SIMULACE – simulační výuka hýbe světem, a světem záchranek o to víc. Dokonalé modely s možností vysoce reálného nácviku rutinních i raritních situací, augmetovaná 3D virtuální realita, záznamy, vyhodnocení, zpětná vazba…
  • Výuka stylem „ČASTO a MÁLO“ – zdokonalování dovedností spíše zařazením pravidelných „refreshů“ do denní náplně práce místo (nebo alespoň vedle) celodenních (nebo i vícedenních) školicích akcí.

Co se týče české účasti – na to, že se považujeme za záchrankovou velmoc (a snad jí i v některých oblastech stále jsme), tak nic moc. Z tisíce účastníků nakonec jen dva z Česka a pouhé tři přihlášené abstrakty (byť se jeden z nich dostal do prestižní desítky nejlepších – TANR stále táhne… 🙂 ) není na zemi s naší tradicí záchranářství žádná sláva. Český tým se nezúčastnil ani záchranářské soutěže, která bylo také součástí kongresu. Jasně, bylo to daleko a bylo to poměrně drahé, ale stejně je škoda, že aspoň pár lidí nevystrčí hlavu z české „nory“, aby se podívali, jak to dělají jinde. Odborné práce si přečteme na internetu, ale ten osobní kontakt, diskuze, upřesňování detailů (ve kterých se, jak známo, skrývá čertovo kopýtko…) internet nenahradí. Trochu se vkrádá i myšlenka, zda máme stále světu co nabídnout. S nápady typu platby za záchranku, s věčnou improvizací na téma „kam s ním“ nebo organizačními kreacemi stylu „pokus-omyl“ díru do světa úplně neuděláme, ale spousta zajímavých věcí tady myslím pořád funguje (třeba doktoři v PNP, resuscitace, traumata…). Jenže bez perfektních a reprodukovatelných DAT, bez vazby na SYSTÉM, bez akceptování „evidence-based“ zásad, bez jasné a pevné orientace na pacienta, bez striktního měření kvality a bezpečnosti systému se – bráno měřítkem dnešních špiček – ocitáme možná v šedivém průměru, možná i jinde. Ono „kdo chvíli stál, už stojí opodál“ samozřejmě platí i v zachraňování.

Ale dost filozofie. I když EMS kongresy patří k tomu dražšímu, co jde v dnešním kongresovém světě pořídit (ale zdaleka ne k nejdražšímu), domnívám se, že za ten kontakt se světovým pohledem to opravdu stojí a tak pevně věřím, že příští rok ve Skotsku bude i čtení na téma české účasti veselejší.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz