Jak se měří kvalita záchranky v Londýně

Pojem „kvalita“ je v případě záchranné služby – stejně jako v celém zdravotnictví – samozřejmě složitě definovatelný. Pro někoho může kvalitu reprezentovat nejlepší možné vzdělání personálu, jiný dá přednost empatii a snaze ulevit i v situaci, kdy jiná pomoc už není možná, další preferuje supermoderní výbavu… To jsou ale veličiny, které se nedají moc přesně změřit. A co víc – na jedné straně někdy i veškerá snaha nemusí vést k úspěchu, zatímco na druhé straně z praxe víme, že úspěch se někdy paradoxně dostaví i „snaze zdravotníků navzdory“. Záchranka je navíc jen jedním z článků dlouhého řetězu a je většinou nemožné posoudit, jaká část „výsledku“ je právě a jedině zásluha záchranky.

Jsou nicméně záchranné služby, které se snaží popsat a publikovat alespoň takové parametry, které jsou přinejmenším předpokladem úspěchu. Třeba ta londýnská.

Jaké parametry tedy rutinně publikují londýnští kolegové? Nahlédněme do jejich výroční zprávy z období 2018/2019. Klíčovým sledovaným parametrem (s národními standardy) jsou časy odezvy záchranné služby, vyjádřené průměrem a 90. percentilem pro každou kategorii naléhavosti zvlášť. Zajímavé jsou ale i počty a proporce událostí v jednotlivých kategoriích (poznámka: Category =naléhavost výzvy, časy – horní číslo = průměr; dolní číslo 90. percentil. HCP = volání z ambulancí a nemocnic, „Face to Face“ = kam se vyjelo, „Hear and treat“ = řešeno po telefonu):

Zdroj: LAS Annual report 2018/2019

Uvedené údaje jsou ale jen částí setu, který povinně vykazují všechny britské záchranky v měsíčním intervalu. Jeho součástí jsou – kromě výše uvedených časů odezvy – i následující parametry:

  • počet řešených událostí, podíl událostí řešených radou nebo odkazem na jinou zdravotní službu včetně podílu těch, kam nakonec stejně vyjela záchranná služba;
  • podíl pacientů vezených na ED resp. jinam, než na ED (např. do místního zdrav. centra); podíl pacientů ponechaných po vyšetření (ošetření) na místě;
  • počty příchozích volání; průměr, medián, 90. a 99. percentil času obsluhy tísňové linky (od zazvonění do přijetí operátorem);
  • průměrný počet prostředků vysílaných k události (podle jednotlivých kategorií naléhavosti);
  • čas do rozpoznání události 1. priority při tísňovém volání;
  • čas do zahájení resuscitace u případů náhlé zástavy oběhu.

No a konečně vydává londýnská záchranka i specializované „Clinical reports“, komplexně shrnující tématiku péče o vybrané skupiny pacientů (ikty, NZO, STEMI, závažná traumata). Ty vycházejí obvykle s ročním zpožděním vůči výroční zprávě, protože zpracování a analýza těchto dat (v řadě případů včetně outcome pacientů) je samozřejmě daleko náročnější. Ale o těchto reportech zase někdy příště.

A asi není potřeba dodávat, že všechna uvedená data a reporty jsou veřejně dostupné.

O měření a hodnocení kvality záchranné služby se u nás zatím příliš nemluví, a když už, tak je za důkaz kvality považované spíše exotické technické vybavení, případně požití nějaké metody „jako první“ (až to vypadá, že kdo nic nedělá „jako první v ČR“ jakoby ani nebyl…). Což ale ze světového hlediska není úplně obvyklý pohled. Nechceme se londýnskými kolegy inspirovat a podobné údaje – klidně „jako první v ČR“ začít publikovat i u nás?

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz