Záchranářem snadno a rychle aneb 12 záchranářských přikázání

Je to už více než 10 let, co známá osobnost a dlouholetý hlavní rozhodčí Rallye Rejvíz Vili Dobiáš připravil stručný „tahák“ jak postupovat při řešení úloh soutěže Záchrana.

Nicméně Vili je moudrý muž, a tak nejde o nějaké specifické finty, jak oblafnout rozhodčí, ale o návod, který je zcela standardně použitelný i v reálném životě. Viliho text jsem si tedy už před lety dovolil modifikovat a vzniklo „záchranářské dvanáctero“ – taková malá učebnice urgentní medicíny v nejzahuštěnější podobě. Nejde v ní o konkrétní léčbu konkrétních pacientů, ale o přístup a obecné principy. Díky tomu je snad i hodně nadčasová a třeba se bude hodit i další nastupující generaci záchranářů – a nejen pro soutěže.

Záchranářské dvanáctero

1. Udělej si přehled o celkové situaci: zvaž situaci, bezpečnost, aktivuj IZS, pokud je to potřeba.

2. Co se přesně stalo? Zjisti „anamnézu události“ – co, kdy, kde jak a proč se stalo.

3. Víc postižených? Proveď rychlé třídění a stanov si pořadí ošetřování – významné tepenné krvácení, apnoe, bezvědomí, šokové stavy, ostatní.

4. Prvotní vyšetření: proveď prvotní vyšetření postiženého (vědomí podle AVPU *), dýchání, oběh, krvácení)

5. Život zachraňující výkony: vyřeš problémy zjištěné při prvotním vyšetření (dýchací cesty, dýchání, zástava krvácení, resuscitace).

5. Druhotné vyšetření
– Anamnéza (choroby, léky, alergie)
– Vyšetření „od hlavy k patě“ včetně vitálních funkcí, glykemie, EKG, neurologie

6. Prioritní výkony po zajištění vitálních funkcí:
– Stabilizace a imobilizace
– Účinné polohování (polosed x stabilizovaná poloha x úlevová poloha x podložení pravého boku u těhotných).

7. Další výkony: Ošetřování a léčba musí probíhat souběžně s upřesňující diagnostikou. Postup:
– Vyproštění – polohování – fixace;
– Pokud možno souběžně zajištění vstupů;
– Medikace (vč. analgezie, event. anestezie a intubace);
– Chlazení popálenin, ošetření ran.
S postiženým manipuluj bez imobilizace jen tehdy, pokud je to bezprostředně nutné pro záchranu života (nedýchá, hrozící nebezpečí).

8. Stav po ošetření: proveď kontrolu vitálních funkcí – nedošlo během nebo po ošetření ke změně?

9. Buď vždy o krok napřed: mysli vždy o krok dopředu (Pícháš zílu? Připrav si infuzi! Vyprošťuješ? Připrav si vakuovku. Potřebuje pacient specializovanou péči? Včas informuj dispečink! apod.)

10. Při diagnostických rozpacích je nutné postupovat tak, jako by šlo o závažnější stav (odvaha riskovat pacientův život je špatný způsob, jak projevit odvahu!).

11. Za všech okolností zachovej eticky přijatelný postup. Přistupuj k postiženému tak, jak bys na jeho místě ležel sám. Nechovej se přezíravě, nezlehčuj jeho problémy – kromě toho, že je to neprofesionální, se to může může se sakra nevyplatit, když se spleteš v diagnóze. Komunikuj s postiženým – říkej mu co se stalo, co se děje a co se bude dít. Zbytečně se nedotýkej bolavých míst, nemanipuluj se zlomeninami, nepřekračuj ho. Pozor na „otloukání“ při transportu! Postupuj s rozmyslem, klidně a plynule, ne „rychle a zběsile“.

12. V nemocnici: při předání pacienta v nemocnici postupuj systematicky a předávej kompletní údaje (mechanizmus úrazu/anamnéza, příznaky, léčba, reakce na léčbu léčby).

* AVPU = stupnice poruch vědomí: Alert, Verbal responsive, Pain responsive, Unresponsive

Podle: Dobiáš V. Základné zásady urgentnej starostlivosti aneb Jak vyhrát Záchranu, Modra 2008