Statistika po česku: 1 jabko + 2 hrušky = 3 mrkve… aneb jak vznikají mýty o záchranné službě

Když jsem před nedávnem psal o tom, že data, která publikuje Asociace záchranek, tak trochu míchají hrušky z jablky, ne všechny ohlasy byly úplně pozitivní. To jsem ale netušil, jak rychle „na má slova dojde“ – a vznikne něco jako „Popletená pohádka o záchranná službě“.

Zveřejněných dat se totiž iniciativně chopila redakce regionálních deníků vydavatelství VLTAVA LABE MEDIA a.s., a vznikl poměrně podrobný (a graficky vydařený, všechny čest) článek „Rekordní rok sanitek“ (viz např. ZDE), poněkud paradoxně přímo z pera jejich vedoucího datové žurnalistiky (!!!), prezentující „čtivou formou“ loňská čísla o záchrankách.

Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, ostatně proto se obvykle čísla zveřejňují, aby se jimi někdo zabýval, akorát… akorát, že článek opět pracuje s daty bez jakéhokoliv rozmyslu a kritického zhodnocení – a výsledkem jsou tvrzení hodně, ale hodně mimo realitu. Bohužel tomu dost nahrává právě forma, ve které AZZS data publikuje:

Tabulka dat publikovaná AZZS

Např. hned v úvodu článku se zdůrazňuje, že „Záchranáři spěchali především k úrazům, dopravním nehodám a pacientům s cévními mozkovými příhodami.“ A skutečně, pokud se podíváme do tabulky, právě v těchto sloupcích jsou největší čísla. Jenže přesně to je ono – hrušky a jablka. Na jedné straně jsou ÚRAZY (úplně všechny úrazy od polytraumatu po zadřenou třísku), jenže hned vedle jsou konkrétní „jasné“ diagnózy spojené se závažnými onemocněními (AIM, CMP).

Samozřejmě – správně by bylo porovnávat buď celé skupiny, tj. ÚRAZY a ONEMOCNĚNÍ, a nebo třeba v rámci těchto skupin závažné stavy (podle NACA?). A je naprosto jasné, že pak by ta čísla vypadala úplně jinak.

Ale i když je ta prezentace matoucí, stejně zůstává stát rozum nad tím, že si „šéfdatař“ nevšiml, že PACIENTŮ je přes milión. Podle článku je nejvíc úrazů… ale, himbajs dráteníci, kam se podělo těch zbylých 800 000 duší?

Ve skutečnosti je to totiž PŘESNĚ OPAČNĚ – záchranáři „spěchali“ především k nemocným lidem, a občas taky k nějakému úrazu (pro zajímavost – tento i další další mýty o záchranné službě najdete ZDE). Chápu, že to není tak atraktivní, jako stříkající krev a sténající zranění, ale to je život, no…

Když už jsme u té první věty – obsahuje ještě jednu „pikošku“ – skupiny ÚRAZY a DOPRAVNÍ NEHODY zahrnují samozřejmě ty samé pacienty – to druhé je podmnožina toho prvního. Něco jako kdyby o zelináři napsali, že prodává hlavně zeleninu a pak taky karfiól.

Ano, v té tabulce od AZZS to není špatně – „jen“ to na první pohled vypadá jinak, než jak to doopravdy je. Jenže dneska je holt doba „prvních pohledů“… tak proč jim nahrávat…

Jo, dalo by se pokračovat i dál, ale má to cenu? Já vím, jsou to takové maličkosti a třeba je to fakt jedno… Já si to ale tak úplně nemyslím. Nejenže jsem nerad, když si někdo o mé práci myslí něco, co nemá s realitou nic společného, ale hlavně – oni to lidi čtou a věří tomu. A nejen politici, rozhodující o budoucí podobě celého systému záchranné služby a vůbec akutní primární péče (Ještě se divíte, že nemáme urgentní příjmy? A na co, když přece máme traumacentra a akutní pacient = trauma…?). Přesně takovéhle střípky mohou být tím, co v svých důsledcích vede k tak často prezentované frustraci záchranářů, kteří zkrátka od svého povolání očekávali něco jiného. Celkem systematicky v nich vyvoláváme představu, že se budou řítit od nehody k nehodě a jako na běžícím pásu zachraňovat životy těžce zraněných nešťastníků, občas nějaký ten infarkt, mrtvice nebo resuscitace, a všechno ostatní hodíme do chlívku „zneužívání záchranky“. Pro staré a nemocné lidi, kteří jsou ve skutečnosti dominantními „zákazníky“ záchranek, v těchto představách nějak nezbývá místo – a srážka s realitou je pak bolestná… A často pro obě strany…

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

Další články k tématu