Kyselina tranexamová: a transfuzky budou bez práce…

Kyselina tranexamová (TXA, preparát Exacyl) je jedním z mála přednemocničně použitelných farmakologických „objevů“ posledních let. Do rutinní praxe byla zavedena před několika lety po publikaci výsledků studie CRASH-2, která po podání TXA prokázala nižší mortalitu polytraumatizovaných pacientů, a indikaci rozšiřuje i výsledek studie CRASH-3, zaměřené tentokrát na mortalitu v souvislosti s úrazy hlavy.

TXA je zkrátka nyní „v kurzu“ a tak publikace, popisující vliv TXA na nejrůznější aspekty krvácení, přibývají jako houby po dešti.

Jednou z nich je i práce autorů El-Menyara a spol. z exotického Kataru , vycházející v únorovém The American Journal of Emergency Medicine.

V retrospektivní case-control studii bylo zařazeno 102 párů (celkem tedy 204) pacientů. Kontrolní skupinu (bez podání TXA) tvořili pacienti z historického registru, kteří utrpěli úraz a do 4 hodin po přijetí jejich stav vyžadoval podání krevní transfuze. Do experimentální skupiny byli zařazeni jejich párově srovnatelné protějšky, kteří ale byli již v přednemocniční fázi léčeni TXA v obvyklém dávkování.

Při srovnání obou skupin vyšel v kontrolní skupině o něco vyšší šokový index a laktát, ostatní sledované parametry (deficit bází, hemoglobin, přednemocniční čas) byly v obou skupinách srovnatelné.

A výsledky jsou přinejmenším zajímavé – střední počet podaných transfuzí byl 8 jednotek v kontrolní vs. 3 jednotky v experimentální skupině a masivní transfuzní protokol bylo nutné použít jen ve třetině případů ve srovnání s kontrolou. Také celková mortalita byla v experimentální skupině o něco nižší, ovšem bez dosažení statistické významnosti (OR 0,78; interval spolehlivosti 0,42 – 1,45), a počet tromboembolických komplikací byl stejný v obou skupinách.

Výsledky jsou tedy velmi povzbudivé a co se týče spotřeby krve, skoro až zázračné. Cena preparátu je přitom ve srovnání s potenciální úsporou „menší než malá“ a logistika spojená s podáním TXA je samozřejmě nesrovnatelně jednodušší, než případné snahy o přednemocniční podávání krevních derivátů, fibrinogenem počínaje a krevními konzervami konče.

Na druhou stranu je potřeba připomenout i neduhy, kterými všechny case-control studie s retrospektivní kontrolou trpí – je to především možný výskyt spolupůsobících faktorů daných různými, byť i drobnými změnami okolností v čase, a samozřejmě – a možná především – obvykle velmi významný vliv Hawthornského efektu.

Do provedení zaslepené randomizované studie je tedy výsledek nutné považovat za sice nadějný, ale zdaleka ne jistý.

Nicméně vzhledem k tomu, že známé vedlejší účinky TXA nevypadají nějak zásadně nepříznivě, i tak by zřejmě TXA měla už dnes patřit ke standardnímu repertoáru léčby prakticky všech závažnějších úrazů již v přednemocniční etapě.

Zdoj: El-Menyar et al. Prehospital administration of tranexamic acid in trauma patients: A 1:1 matched comparative study from a level 1 trauma center. AmJEmMed 38(2), February 2020:266 – 271

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz