EMS in Czech Republic
Rettungsdienst
in der Tschechischen republik
Kdy a jak volat záchranku /// První pomoc /// Fotogalerie /// Odborná témata /// Zajímavosti /// Pro pacienty /// Legrácky /// Odkazy /// Stanoviště ZZS v ČR /// Zákony a vyhlášky
UPOZORNĚNÍ: Tyto stránky vyjadřují osobní stanoviska autora. NEVYJADŘUJÍ stanoviska výboru společnosti UM a MK, ani Zdravotnické záchranné služby hl.m. Prahy.
Něco ke čtení z naší knihovničky | ||
![]() |
![]() |
![]() |
Manuál operátora | Operační řízení PNP | (Bio)statistika prakticky |
![]() |
![]() |
![]() |
První pomoc nejsou žádné čáry | První pomoc v kostce | Neodkladná resuscitace |
10.02.2019
Rutinní lokalizace tísňových volaní z mobilních telefonů je v současné době z hlediska volajícího v Česku zajišťovaná pasivně (bez účasti telefonu) – operátor dané sítě odesílá na operační středisko orientační údaj o poloze volajícího, vycházející zejména z umístění buňky sítě („převaděče“), přes kterou je hovor veden. V některých případech se pro zlepšení přesnosti používají další upřesňující údaje (odhad vzdálenosti, rozmezí úhlů, dominantnost daného převaděče na určitém území apod.), ale i tak se v praxi přesnost určení polohy tímto způsobem pohybuje v průměru od stovek metrů v hustě zastavěných lokalitách po kilometry (až desítky kilometrů) v řidčeji osídlených a zejména horských oblastech. To je pro poskytnutí účinné pomoci nevyhovující. Lokalizace události je tak stále dominantně závislá zejména na ústních informacích, které je schopen poskytnout volající operátorovi tísňové linky. Jak komplikované to v některých případech je, o tom by mohl vyprávět každý, kdo se s prací na operačním středisku setkal, a kritická chyba může mít ty nejzávažnější důsledky. Z tohoto důvodu jsou v posledních letech hledány nové cesty, jak lokalizaci zpřesnit. Nejschůdnější z nich je využití aktivní součinnosti telefonu – využití technických možností, kterými již dnes drtivá většina mobilů disponuje. Jedním ze systémů pracujících na tomto principu je i česká aplikace ZÁCHRANKA, která již několik let pomáhá s lokalizací operátorům zdravotnické tísňové linky 155. Denně jsou cestou aplikace Záchranka realizovány desítky tísňových volání a v mnoha případech její použití spojeno se záchranou osob, jejich vyhledání v terénu by jinak bylo nesmírně komplikované a zdlouhavé. Souběžně ovšem začal na lokalizačním systému pracovat také světový technologický gigant Google, který (zpočátku bez jakékoliv publicity) ve spolupráci s operátorem British Telecom specifikoval a vyvinul systém Advanced Mobile Location (AML), jehož uživatelskou část následně „potajmu“ implementoval do všech následujících verzí operačního systému pro mobilní zařízení Android. První země začaly rutinně využívat AML cca před dvěma lety a už tenkrát se o tom uvažovalo i v ČR, tehdy ale vše narazilo na administrativní potíže spojené s ochranou osobních údajů. Nyní se ale snad situace vyvíjí optimisticky a implementace AML začíná být i v ČR "na spadnutí". Z tohoto důvodu si dovoluji nabídnout vám souhrnnou informaci o tom, co to vlastně AML je a jak vůbec funguje - viz článek AML - CO, PROČ, JAK? v rubrice Zajímavosti.
30.01.2019
S mýtem, že
každý správný intenzivní pacient musí dostat především KYSLÍK, se v praxi
setkáváme zcela běžně, přestože o potenciální škodlivosti kyslíku (zejména
pro primárním inzultem "načaté" tkáně) se i v klinických oborech mluví
nejméně 10 let a před "zběsilým" podáváním kyslíku varují např. už
resuscitační Guidelines už od roku 2010. Nejnovější obecnější doporučení
pro podávání kyslíku v klinické praxi vyšly v loni na podzim v časopise
British Medical Journal a jsou ještě konzervativnější - s
výjimkou některých specifických stavů jako je intoxikace CO nebo
pneumothorax by podle nich mělo být podávání kyslíku rozhodně zastaveno při
dosažení periferní saturace (SpO2) 96%. Specificky pro pacienty s AIM a
CMP dále platí, že léčba kyslíkem by spíše neměla být zahájena při
SpO2 nad 90%, a rozhodně ne při saturaci nad 93%. No a teď se s tím
poperte, když pro
záchranky
je
podání
kyslíku
díky velkorysé úhradě pojišťovny jedním
z
nejvýnosnějších
výkonů
:-).
Zdroj:
Siemieniuk RAC et al.
Oxygen therapy for actuelly ill medical patients: a clinical practice
guideline.
BMJ 2018;363:bmj.k4169
27.01.2019
Několik dní se v "mediálním prostoru" pohybuje causa (např. TADY), při níž došlo k omylu při příjmu tísňového volání na linku 158 a chybné lokalizaci události. K chybě samozřejmě došlo, nicméně zcela jednostranný pohled prezentovaný veřejnoprávním médiem bez znalosti a hlavně respektování elementárních právních principů i vlastního procesu příjmu tísňového volání, je hodně zarážející. Celá věc je poučná i z toho hlediska, že se během vyšetřování zjevně dostaly "ven" všechny hovory včetně komunikace mezi operačním střediskem a zasahujícími skupinami. Ne, že by to bylo špatně - tohle prostě k otevřené společnosti patří, ale je to hodně, hodně poučné, hlavně pro ty, kterým občas něco šťavnatějšího v komunikaci "mezi svými" ujede.
26.12.2018
Půvabný
vánoční dárek přinesl vědeckému světu jeden z nejprestižnějších vědeckých
časopisů
02. 12. 2018
Americká kardiologická
společnost zveřejnila v listopadu
inovaci svých resuscitačních doporučení, zejména kapitoly
týkající se použití
Přestože robotům, dronům a jiným
produktům civilizace využívajícím
British Medical Journal (BMJ)
v podobě studie, hledající odpověď na
jednu z populárních námitek
zpochybňujících "všemocnost" medicíny založené na důkazech (EBM). Konečně
tedy vychází dlouho požadovaná randomizovaná studie na téma "Vliv
padáků na vznik závažných poranění a úmrtí při výskoku z letadla"
- a výsledky jasně dokazují, že v tomto ohledu
neexistuje statisticky významný rozdíl v přežití mezi skupinami
dobrovolníků, kteří použili vs. nepoužili při výskoku z letadla padák.
Samozřejmě, že jde o ukázku typicky anglického smyslu pro humor (fakt stojí
za to si článek přečíst celý - fulltext
ZDE), ale podstata
celé recese je nesmírně vážná - v reálném světě se můžeme velmi často setkat
s tím, že jsou nejrůznější zájmy obhajovány zdánlivě vědecky, ale ve
skutečnosti pomocí dat zcela vytržených z kontextu (ať už úmyslně, nebo z
neznalosti). Riziko chybného vyhodnocení a nekritického přijetí závěrů
studií číhá doslova "na každém rohu" a právě v prostředí urgentní medicíny,
kde nejsou přiliš dobré podmínky pro kontrolu všech okolností experimentu,
hrozí ve zvýšené míře (viz např.
ZDE). Hodně tomu napomáhá i to, že statistiku prostě neumíme - ne vždy
je možné uvědomit si souvislosti bez znalosti alespoň základních
statistických pojmů a principů.
S autory studie se shodujeme na jednom základním závěru - ďábel se skrývá v
detailech a pokud chceme s výsledky jakékoliv studie opravdu pracovat, je
potřeba číst nejen abstrakt, ale celý text. Velmi kriticky je pak třeba
zhodnotit zejména jeho metodickou část a je nutné důkladně se přesvědčit, že
zkoumaná populace a intervence je skutečně ta, o kterou nám jde.
Zdroj:
Robert W Yeh
et al. Parachute use to prevent
death and major trauma when jumping from aircraft: randomized controlled
trial.
BMJ 2018;363:bmj.k5094
antiarytmik a
navazujících doporučení a schémat. Na základě relativně recentní
studie Kundenchuka a
spol. je Lidocain opět považovaný za rovnocenný
Amiodaronu, nicméně rovnocennost obou léků spočívá bohužel v tom,
že žádný z nich nevede k lepšímu neurologickému výsledku u pacientů s
refrakterní komorovou fibrilací, než placebo. U určitých skupin pacientů (u
těch se spatřenou zástavou) však mají oba léky nevýrazný pozitivní účinek, a
tak jsou nadále doporučovány se sílou doporučení IIB - tj. snad mohou pomoci
více, než uškodit. Krátká zmínka je v nových doporučeních věnovaná i
magnesiu - nic se nemění na tom, že není rutinně doporučeno, ale
nově je jeho podání dáno k úvaze u
torsades de pointes.
Dá se předpokládat, že obdobná doporučení vydá v nejbližších dnech i ERC.
vyspělou umělou
inteligenci bezpochyby patří velká
budoucnost, určité rezervy v této oblasti stále existují. Náhodou jsem
zabrousil na web jednoho z evropských projektů zabývajících se problematikou
telefonicky asistované resuscitace (EDICES2),
ovšem webový prohlížeč nelenil a původně anglický text promptně přeložil do
češtiny. Výsledkem byl půvabný překlad slova "gasping" jako "plynatost".
Takže se nedivte, až vám jednou superrychlý vysoce sofistikovaný
kybernetickoautomatizovaný
AmbulanceDrone místo AEDéčka doručí rektální rourku... Holt chybička se
občas vloudí, no jéžiš...
13.11.2018
Už šestý ročník kongresu Operační řízení ve zdravotnictví, jediné specializované vzdělávací akce svého druhu v ČR, "vypukne" už příští týden v Benešově. Program kongresu slibuje spoustu zajímavých témat a informací, které jinde prostě neuslyšíte - tak všeho nechte a přijeďte :-).
31.10.2018
Po osmi letech se zřejmě
definitivně uzavřel nešťastný
případ novorozence, pod nátlakem převezeného do nemocnice.
Nejvyšší soud potvrdil, že v daném případě došlo k pochybení záchranné
služby a ta je povinna poskytnout rodičům dítěte (v podstatě symbolické)
odškodné. To, že šlo o novorozence, a zasahující lékař navíc krátce po
události zemřel, dodává navíc celé kauze významný emotivní podtext a událost
dodnes vyvolává mezi drtivou většinou záchranářů vlnu negativních emocí -
tak silnou, že se dostala i do jedné z učebnic urgentní medicíny jako
příklad toho, jak záchranáři trpí nespravedlivým přístupem státních
institucí. Jenže - jakkoliv je emotivní stránka věci pochopitelná, základní
rozměr události je někde jinde: nejde o "trest za snahu poskytnout co
nejlepší péči", i když na první pohled to tak i může vypadat. Ve skutečnosti
vůbec nejde o to odvezení dítěte proti vůli matky, ale o to, že tento
zásadní vstup do občanských práv matky není ABSLUTNĚ NIJAK
odůvodněný v příslušné výjezdové dokumentaci.
Ano, záchranáři MOHOU za určitých okolností jednat a léčit dítě proti vůli
jeho rodičů, ale ďábel se skrývá těch "určitých okolnostech" - tj.
mohou tak činit výhradně ve stavu, kdy je to nutné pro odvrácení
bezprostředního ohrožení života a zdraví. To musí být samozřejmě přesně
popsané v dokumentaci. Pokud to tam nejen popsané není, ale naopak je tam
stav pacienta zdokumentovaný jako normální, nejde se schovat za pojem
"administrativní chyba", který evokuje spíš něco jako překlep v rodném
čísle. Toto není spor o zachraňování dítěte, toto je spor o
respektování základních lidských svobod.
Je to spor o to, zda záchranka (ale spolu s ní vlastně jakýkoliv státní
orgán) mohou prolamovat tyto svobody bez toho, aniž by to jasně a
srozumitelně zdůvodnily. To, že soud potvrdil, že NEMOHOU,
považuji - jakkoliv to bude mezi námi záchranáři hodně nepopulární - za
vítězství demokracie. Ne, jako
záchranáři nejsme "soudci z lidu"
(ono ostatně totéž platí pro tak populární
návrhy pokut za "zneužívání záchranky")
a nemáme žádná speciální práva,
abychom mohl páchat dobro "ať to stojí co to stojí", bez ohledu na postoj
pacienta. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Čím dříve si to uvědomíme a hlavně akceptujeme - a to platí nejen pro řadová
záchranáře v terénu, ale - a hlavně - pro řadu vysoce postavených
funkcionářů záchranných služeb - tím lépe. Utvrzováním se v tom, že jsme
něco víc, vždyť se přece snažíme pomáhat a nejlíp víme, co je pro koho
dobré, škodíme jen sami sobě. Ostatně každodenní stížností agenda týkající
se záchranných služeb napříč republikou, v níž nedominují odborné chyby, ale
stížnosti na nevhodné, povýšené chování záchranářů a poučování pacientů, jen
svědčí o tom, jak aktuální je to téma.
20.10.2018
Letos poprvé se
24.9.2018
Den obnovy
oběhu 16. října uskutečnil pod hlavičkou
mezinárodního
výboru ILCOR, čímž se stal světovým, neboli v
angličtině World Restart-A-Heart
day. Světovost s sebou
přinesla kouzlo
nechtěného v podobě široce používané zkratky WRAH, která v češtině přece jen
nevyvolává úplně pozitivní asociace, nicméně má i pozitivní rysy - jedním z
nich je
například akce firmy
Elsevier, která učinila volně dostupnými několik článků z jinak placeného
časopisu
Resuscitation. Ne že by to byly nějaké super
aktuální pecky, ale třeba si tam něco užitečného najdete.
Po
víc než deseti letech existence Manuálu operátora
si dovoluji světu nabídnout nové dílko s tímto tématem - knížku
OPERAČNÍ ŘÍZENÍ PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČE.
Je myšlená především jako základní učebnice pro certifikované kursy a
kvalifikační studium oboru Zdravotnický záchranář, nicméně je
samozřejmě vhodná pro všechny ostatní profesionály i zájemce o téma. Soudě
podle vašich ohlasů, tahle věc chyběla už dlouho - Manuál je přece jen pro
základní výuku poměrně obsáhlý. Původní představa tedy byla jasná a v zásadě
jednoduchá - vzít Manuál a vykuchat z něj to nejpotřebnější.
Prostě práce na jeden víkend... Realita byla
nakonec poněkud jiná - práce trvala přes půl roku a nakonec to má s Manuálem
společných jen pár odstavců. Celý zbytek obsahu je překopaný, napsaný úplně
"znova a lépe", a každá kapitola je doplněná i o pár záludných otázek pro
vypíchnutí toho nejdůležitějšího. Tak užívejte ve zdraví - a ať se vám líbí
:-).
25.8.2018
6.8.2018
Dnešní zajímavost je z
1.8.2018
Většina pravověrných TV diváků si nedokáže představit opravdovou resuscitaci bez Adrenalinu podaného nejlépe LOGICKY přímo do srdce. Málo se ale ví, že ani po půl století existence moderních resuscitačních doporučení neexistovaly jasné vědecké důkazy o tom, že Adrenalin opravdu funguje. Změnit to měla velká randomizovaná zaslepená multicentrická studie PARAMEDIC 2, porovnávající podání Adrenalinu s placebem (fyziologickým roztokem), která probíhala v uplynulých čtyřech letech ve Velké Británii. Letos se konečně očekávala publikace výsledků a mělo jít o resuscitační "událost roku". A jak to dopadlo? Čtěte ZDE.
22. 05. 2018
Česko jako země slepých uliček? Celý svět ví, že základem akutní primární péče jsou fungující BEZPRAHOVÉ urgentní příjmy. Ne tak Česko. Pod vlivem "brněnské krize" a četných deklarací o zneužívání záchranných služeb začíná Ministerstvo zdraví chrlit nápady, co s tím. Pokus o reinkarnaci výjezdové LSPP lehce narazil u praktiků (proč zapomínáme tak snadno...), tak to úřad zkusil z druhé strany - záchranku zachrání sestry z HoumKérů, protože beztak většina pacientů ZZS chce jen pofoukat bebíčko... Prostě si dají na ta svá autíčka maják a tradá... No a k těm zbylým pacientům budou pro změnu vyjíždět doktoři bez atestace (resp. i bez kmene), tudíž nekvalifikovaní k samostatné práci. Tedy jistě, budou si moci zkonzultovat staršího kolegu na telefonu... "Hele, Franto, nejde mi zaintubovat, neporadil bys mi, jak se to dělá...?". Hlavně, že budou mít nápis DOCTOR na zádech a lidi budou v klidu... Nicméně na vrcholné číslo v této přehlídce nedomyšlených nápadů jsme si museli pár dní počkat: jak uvedla dnešní MF DNES (text na iDNES), MZd zvažuje, že si pacienti "zbytečný výjezd zaplatí ze svého" v podobě úhrady 3.000 Kč za "zjevné zneužití záchranné služby", přičemž o tom, zda jde o zneužití, bude rozhodovat záchranka. Netuším, kdo ministerským úředníkům tyhle nápady našeptává, ale jak mi připadá, že to s těmi nářky na zneužívání záchranky "trochu" přeháníme, tak v tomhle případě mi přijde, že autoři nápadu už opravdu překračují přijatelné meze. Jde totiž o plán nejen zcela nefunkční, ale zejména extrémně nebezpečný. Aneb Osm důvodů, proč platba za neadekvátní přivolání záchranky ničemu nepomůže a mnohému uškodí.
03. 05. 2018
Velmi zajímavý článek na téma
konfliktu „vědy a techniky“ vychází
v aktuálním čísle American Journal of Emergency Medicine.
Článek se týká toho, že v ILCOR doporučeních se už od roku 2000 objevuje
požadavek na instalaci AED v nemocnicích, ačkoliv dostupná data příznivý
vliv AED (ve srovnání s použitím manuálních nebo kombinovaných defibrilátorů)
u fibrilujících pacientů neprokázala a u nefibrilujících jsou dokonce výsledky
prokazatelně horší (nejspíše z důvodů opoždění zahájení masáže z důvodu
delší aktivace AED). AED
v nemocnicích jsou nicméně jen jeden případ situace, kdy je nová technika
zaváděna nejen bez ohledu na chybějící důkaz účinku, ale dokonce i bez
ohledu na chybějící důkaz „systémové neškodlivosti“ (pacienta nepoškozuje
AED jako takové, ale systém, který spoluvytváří). Nové (a někdy i velmi
nákladné) technologie jsou často
zaváděny na základě široce prezentovaných „slibných výsledků before-after“ studií
- a by chtěl bránit pokroku? Jenže tyto pilotní studie mají
zásadní metodický nedostatek v tom, že je provádějí pro věc zapálení autoři a jejich
aktéři-průkopníci mohou být velmi silně ovlivněni
Hawthornským
efektem. Významný vliv mohou mít i finanční zájmy při zavádění nových
technologií. V současné emočně velmi citlivé společnosti je následně krajně
obtížné dodatečně prokazovat účinek metody randomizovanými studiemi na
velkých populacích. Když už je totiž jednou technika nakoupena a zavedena do
rutinního provozu, jeví se
eticky nepřijatelné, pokud by – byť v rámci studie – někomu následně nebyla
poskytnuta. Takových kontroverzí je přitom (nejen) v našem oboru více - týkají se
například resuscitace za použití mimotělního oběhu a našli bychom jistě i
řadu dalších (pozn of: v našich podmínkách se to může týkat namátkou
např. mechanické resuscitace nebo v současnosti probíhající expanze
přednemocniční sonografie, vzpomeňme také nedávné nadšení pro aktivní
chlazení pacientů po NZO). Nejde přitom o situaci, která by byla nějak
extrémně nová – k podobným závěrům došel i Russel a spol. roce 1979: „In
the emotionally charged atmosphere of medical care, the momentum of a new
technology too often puts the burden of proofon on those who qestion the
evidence for it, rather than on those who purpose it. The result is that the
technology quickly becomes the accepted thing to do. Further attempts to
test it are subject to charge of being unethical.“
Zdroj:
Stewart JA Automated external defibrillators in the hospital: A case of
medical reversal. Am.J.Em.Med. 36(2018): 871-874
04. 04. 2018
Intubovat při resuscitaci - nebo stačí ventilovat přes masku?
V našich krajích je intubace víceméně samozřejmostí, jinde naopak výjimka. Stávající doporučené postupy sice použití tracheální intubace
považují za optimální způsob zajištění dýchacích cest, ale současně
konstatují, že neexistují žádná přesvědčivá data na podporu toho či onoho
způsobu zajištění ventilace. Existuje dokonce několik studií, které (na první pohled překvapivě)
prokázaly asociaci tracheální intubace s horším neurologickým výsledkem
resuscitace. Důležité je ale právě to slovo "asociace", nikoliv "závislost"
- celkem rozumně se totiž dá předpokládat, že horší výsledek u intubovaných
je daný zejména tím, že velkou část přeživších s NZO tvoří pacienti s
"rychlou" resuscitací (defibrilací), které se podaří zresuscitovat ještě
před intubací, zatímco intubace obvykle znamená, že se resuscitace "na první
dobrou nedaří. Časopis JAMA
nyní přináší první velkou randomizovanou studii zaměřenou na rozdíly v kvalitním přežitípři zajištění ventilace pomocí
tracheální intubace (OTI) vs. za použití standardní obličejové masky. Ani tato dva roky trvající francouzsko-belgická studie ale bohužel jasné rozuzlení
nepřinesla - z hlediska dlouhodobého přežívání vyšly oba způsoby rovnocenně (5,3% vs. 5,4% - na naše poměry upřímně řečeno nic moc), statisticky
významné rozdíly byly zjištěny ve výskytu problémů při zajištění DC (častěji
u OTI), v selhání ventilace a regurgitaci žaludečního obsahu (častěji u
masky).
Zdroj:
Jabre P. et al. Effect of Bag-Mask Ventilation
vs Endotracheal Intubation During Cardiopulmonary Resuscitation on
Neurological Outcome After Out-of-Hospital Cerdiorespiratory Arrest. JAMA.
2018;319(8):779-787
31. 3. 2018
Až se zase budeme divit, že lidi volají záchranku kvůli "blbostem": kamarád byl s dítětem na lyžích, dítě sebou majzlo, chvilku bylo bez sebe, na pád si nepamatuje, nicméně jinak se otřepalo a dobrý. Večer (už doma) začala holku bolet hlava, tak vyraziil do jedné velké nemocnice na pohotovost. Výsledek? 4 hodiny čekání a absolutní absence jakékoliv empatie - kdokoliv s ním mluvil, tak mu nejprve vynadal, proč si nevolal sanitku v místě. Ne že by dítěti něco bylo - prostě tak, preventivně ho "vyškolili" a nechali v čekárně, asi jako trest za to, že to teď musí řešit oni. Nakonec oklepáni, omačkáni a odesláni domů. Co myslíte - jakou má motivaci snažit se příště něco řešit sám?
20. 3. 2018
25. 2. 2018
21. 1. 2018
Čeká vás zpracování závěrečné práce vašeho studia? Nebo se jen zajímáte o biostatistiku? Potřebujete v práci vyhodnotit nějaká data? Nejsou vám jasné pojmy jako "nulová hypotéza", "statisticky významný rozdíl" apod.? Mnohokrát jsem si na tomto místě stýskal nad tím, jak žalostně jsme na tom v práci s daty - jak je neumíme sbírat, vyhodnocovat ani interpretovat. Ale znáte to - kritizovat dokáže každý, ale co takhle udělat něco pro to, aby to třeba příště bylo lepší? Dovolil jsem si proto sestavit malý prakticky zaměřený manuálek pro zájemce tuto problematiku. Je sice primárně zaměřený na studenty a praktické části jejich závěrečných prací, ale jsem přesvědčený, že případný zájemce o základní zásady a postupy zpracování dat zde najde téměř vše, co potřebuje k běžnému pracovnímu životu a k vyhodnocení jednoduchých datových souborů. A nebojte se - nečekají vás žádné rovnice, ale spíš praktické povídání na téma "co - proč - jak" a taky "jak ne". Stahujte ZDE, a jako tradičně platí - pokud se vám spisek líbí, řekněte o něm svým známým, pokud se vám nelíbí, řekněte to mě :-).
3. 1. 2018
15. 12. 2017
Deset let, 12 vydání (přesněji řečeno 9 vydání a 3 dotisky) a tisíce čtenářů - to je Manuál dispečera, resp. ode dneška již Manuál operátora ZOS, nejstarší a doposud jediná komplexní příručka pro zdravotnické operátory v ČR. Užívejte a čtěte :-)
28. 11. 2017
Mezinárodní styčný výbor pro resuscitaci (ILCOR) se v letošním roce nově rozhodl opustit vžitý pětiletý cyklus inovací resuscitačních doporučení a nadále bude vyhodnocovat nové poznatky kontinuálně, s cílem co nejvíce urychlit zavádění novinek do praxe. Prvním výsledkem tohoto přístupu je inovace ILCOR doporučení 2017, která právě vychází v aktuálním čísle časopisu Resuscitation. Přináší aktuální stanoviska k šesti tématům, založená na vyhodnocení recentních studií podle metodiky GRADE. Ve velké zkratce lze ale konstatovat, že nové poznatky nic zásadního nemění, s výjimkou doporučení provádět resuscitaci kombinací kompresí a dýchání u všech dětí až do 18. roku věku. Souhrn doporučení naleznete v rubrice Zajímavosti - konkrétně ZDE. Očekává se, že v nejbližší době doplní nové poznatky do svých "Guidelines" i jednotlivé společnosti, vydávající doporučení, včetně Evropské rady pro resuscitaci.
23. 11. 2017
Ve světě, kde si každý čím dál tím víc "hraje na svém písečku" a čím víc se mluví o různých integracích, tím větší se v reálu objevují komunikační bariéry (to víte, nové nařízení z EU, rádi bychom, ale bohužel...) působí až neuvěřitelně zpráva o
13. 11. 2017
I když už více než několik měsíců staré, pozornost na sociálních sítích nyní vzbudilo letní prohlášení špiček interní medicíny k situaci na interních příjmových odděleních, která jsou obvykle beznadějně přetížená a zahlcená náporem pacientů bez závažných obtíží. Slovutní kolegové v něm mimo jiné zmiňují, že k vyřešení situace by mohlo přispět zpoplatnění výjezdů záchranné služby. Svět by byl krásný, kdyby věci fungovaly takto jednoduše - ale ony nefungují. Podobné nápady nemají žádné racionální podklady a mj. právě management zdravotnictví metodou "pokus-omyl" je přesně to, co dovedlo interny na pokraj kolapsu (spíš možná už za pokraj - viz služby neatestovaných lékařů na interních příjmech). Chybí jakákoliv ekonomická rozvaha (např. kolik "spolknou" náklady na administraci a vymáhání případných poplatků, které záchranka jako "dobrý hospodář" nemůže nechat jen tak plavat), ale i prostá úvaha nad tím, kdo by vlastně ten poplatek platil, když 80% výjezdů na tísňovou linku oznamuje "v dobré víře" někdo úplně jiný, než pacient. Nápad má samozřejmě i spoustu dalších "ale" - z pohledu etiky a "spravedlnosti" se k věci velmi rozumně vyjadřuje např. mgr. Klusáček ZDE a např. v této diskuzi zase přispěvatel J.K. velmi trefně připomíná, že jsme to často my, zdravotníci, kdož si veřejnost vychováváme k panickému strach z nemocí (viz např. hysterické manévry kolem "bílých prášků" na poštách, boj za "hygienicky sterilní" toalety apod.) a na druhé straně ji glorifikováním pokroků medicíny nepřímo vybízíme k dalšímu a dalšímu čerpání zdravotních služeb způsobem, který by naše předky ani ve snu nenapadl (viz dnes běžný požadavek na vyšetřování polapených klíšťat, zda jim na kusadlech náhodou nebydlí borelie, apod.). Z pohledu urgentní medicíny je zajímavé i to, že internisté mezi možnými řešeními naopak vůbec nezmiňují podporu centrálních příjmů nemocnic - přestože přesně to jsou ta oddělení, která zajistí prvotní screening příchozích a internistům by výrazně odlehčila, aby se mohli věnovat "skutečně nemocným" pacientům daleko pečlivěji.
07. 11. 2017
Spoustu zajímavých statistických údajů obsahuje hezké animované video izraelské státní záchranky Magen David Adom. Kromě samotného videa je zajímavé i srovnání čísel se situací v ČR (viz poslední dostupný výkaz ÚZIS z roku 2015) - počet pacientů v ČR byl 772.000 / 10 mil. obyvatel, zatímco v Izraeli 702.000 / 8,5 mil. obyvatel, tj. v Izraeli je to relativně o něco víc, než u nás (mimochodem - přestože je tam záchranka placená). Zásadně se ovšem liší dostupné zdroje - zatímco v našem systému je k dispozici necelých 500 posádek, MDA má k dispozici sanitek dvojnásobek - přes 1000 a k tomu 500 "medicyklů" - skútrů obsazených poloprofesionálními "first respondery". My naopak na celé čáře "vítězíme" v počtu vrtulníků LZS a to v drtivém poměru 10:2.
05. 11. 2017
Rozhovor s jednou z největších osobností dětské anestezie a urgentní medicíny dr. Mixou z FN Motol je možné shlédnout ZDE. Součástí je i stručné představení jeho nové příručky Dětská přednemocniční a urgentní péče - obojí vřele doporučuji!
10. 09. 2017
"To jsou asi
skvrny na slunci..." - toto
okřídlené rčení se od nepaměti používá k "vysvětlení" nejrůznějších
mimořádností běhu všehomíra. Ukazuje se ale, že to není tak úplně jednoduché.
Tématem závislostí zatížení záchranné služby a biofyzikálních vlivů jsme se už před lety zabývali ve spolupráci s přírodovědeckou
fakultou UK a tehdy vyšlo, že největší riziko (měřeno počtem výjezdů
záchranné služby) je spojeno spíše s obdobím, kdy skvrny na slunci mizí. Nyní jsou k dispozici obdobné výsledky,
zaměřené ovšem na vznik maligních arytmií a neočekávaných zástav oběhu. Data
o resuscitacích dodala ZZS HMP, která vede jeden z nejdéle kontinuálně a
konzistentně fungujících registrů zástav oběhu na světě, data o biofaktorech
jsou od NASA a na vyhodnocení se podílel mezinárodní tým pod vedením dr.
Singha z University of Southern California. Zdá
se, že i výskyt maligních arytmií koreluje se sluneční aktivitou (neboli
se skvrnami na slunci), ale přesně opačně, než praví lidová moudrost
- v
době erupcí na slunci je výskyt maligních arytmií významně nižší vůči dnům s
normální nebo sníženou sluneční aktivitou. Není
to asi úplně zpráva, která by otočila běh dějin, ale zajímavé to je.
Zdroj:
Singh N et al. Correlation of
Geomagnetic Activity with Life-Threatening Arrhytmias and Sudden Cardiac
Death.
22. 08. 2017
Něco málo na téma LZS: vláda včera opět odložila projednávání materiálu na téma "LZS po roce 2020", takže čas dál běží a co bude za tři roky, to stále nikdo neví. Materiál zatím směruje ke vzniku státního podniku, který by službu zajišťoval v celé ČR, nicméně některé připomínky jsou zásadní (například mne zaujala ta, že by to narušilo podnikatelské prostředí - no, v první řadě by se stát měl rozmyslet, jestli LZS vůbec má nebo nemá být předmětem podnikání generujícího zisk...). Tak uvidíme, co další kolo. Zatím si mohou zájemci o LZS přečíst taky něco jiného, než "kdo za to kolik dostane" - třeba hezkou diplomku o možnostech využití IFR létání v LZS. Na první čtení mi to přišlo odborně hodně zajímavé, a pozitivní (i když svým způsobem smutné) je i to, že v "jakési diplomce" je popis stávajícího stavu LZS v ČR daleko serióznější (a bez zbytečných tendenčně motivovaných emotivních demagogií), než ve všech "provládních" i "protivládních" materiálech dohromady.
A druhá poznámka na téma LZS je ještě smutnější - slovenský Letecký a námorný vyšetrovací útvar vydal závěrečnou zprávu týkající se tragické nehody vrtulníku letecké záchranky ATE, ke které došlo téměř přesně před rokem u obce Strelníky na středním Slovensku. Ukončil tak dlouhé čekání a vyvrátil množství spekulací, které se kolem nehody za tu dobu vyrojily - i když, popravdě řečeno, technicky jasná odpověď vysvětlující nehodu nepadla. Mechanizmus nehody spadá do kategorie "CFIT" neboli řízený let do terénu, ke kterému došlo v temné, bezměsíční noci. Že základní příčinou je chyba pilota je jasné, ale... takový závěr mi připadá příliš jednoduchý. Ano, zkušený pilot udělal chybu, ale to se přece stává a systém s tím musí počítat. Přesně proto je na palubě řada přístrojů i další člen posádky. Jenže... proč si chyby ani on nevšiml?! Jsem přesvědčený o tom, že zásadní spolupůsobící příčinou nehody je létání nočních primárů jako jednopilotních, jen s pomocí "technického člena posádky HEMS", neboli zdravotnického záchranáře. Ten má za sebou - ve srovnání s pilotem - zcela základní informativní výcvik, a navíc, pokud se letí s pacientem na palubě, chtě - nechtě, vědomě či podvědomě, prostě sedí "na dvou židlích". Noční létání ve složitém terénu, kterým hory bezesporu jsou, je přitom činnost extrémně stresující, náročná a riziková. Není prostor pro chyby a žádný "druhý pokus" obvykle neexistuje. Přestože šlo o nový vrtulník vybavený velmi moderní technikou, která jistě varovala před blížícím se terénem, zatížení pilota (pravděpodobně v kombinaci s krátkodobou ztrátou prostorové orientace z důvodu přechodu z NVG na normální pohled) vedlo k tomu, že varování radiovýškoměru i "moving mapy" zůstalo bez odezvy. Přitom kontrola a monitorování výšky (a rychlosti) je zcela klíčovým úkolem právě "technického člena posádky HEMS"... jenže ten se možná (a zcela přirozeně) věnoval pacientovi, možná nedokázal ve tmě a stresu rychle rozšifrovat, co to v tom fungl novém vrtulníku vlastně pípá a bliká, kdo ví. A připomeňme si navíc, že dvě ze tří fatálních nehod LZS, ke kterým došlo v nedávných letech na Slovensku, byly spojeny s jednopilotními nočními lety. Z nehod - když už se staly - je dobré vzít si poučení. To moje zní - jeden pilot na noční létání záchranky je málo. Osobně jsem absolvoval desítky nočních primárů a moje zkušenost do toho zcela zapadá - i ve dvoupilotní posádce je přistání do terénu a následný odlet makačka a "nestandardních situací" jsem zažil víc, než je mi milé. Naprosto přesná souhra pilotů - opravdových pilotů - je v nich základní podmínkou přežití a za sebe musím konstatovat, že do jednopilotních nočních primárů bych - při vší úctě k našim záchranářům - nikdy nešel. A úplně na závěr malé PS: zpráva z nehody měla být povinnou četbou pro ty, kteří, aniž by si to kdy v životě zkusili, horují za zavedení 24-hodinového provozu na zbývajících základnách LZS v Česku v jednopilotním režimu. Filozofie "zkusíme to a nějak to dopadne" do létání opravdu nepatří...
26. 07. 2017
Mýty se boří opravdu nesnadno a pomalu – takže opět na téma „krční
límec do každé rodiny“ (resp.
každému úrazu). Před více než dvěma lety jsem zde upozornil na nový přístup
k použití krčního límce, vycházející z
racionálního a kritického přístupu. V aktuálním čísle
European Journal of Emergency Medicine
na toto téma navazuje studie autorů Maissana a spol., kteří na 45 zdravých
dobrovolnících zkoumali pomocí transokulární sonografie optického nervu vliv
naložení krčního límce na nitrolební tlak. Autoři prokázali, že v této
modelové situaci u osob s normální mozkovou autoregulací je vliv naložení
krčního límce průkazný. Tento výsledek podporuje požadavek obezřetnosti při
používání límců, a současně by měl být předmětem zkoumání vliv naložení
krčního límce v situaci, kdy je mozek již primárně poškozen nitrolebním
traumatem a jeho autoregulační možnosti jsou tím více či méně omezené.
Zdroj:
Maissan MI et al. Increase in
intracranial pressure by application of a rigid cervical collar: a pilot
study in healthy volunteers Europ. J. of Em. Med. JUL 2017DOI: 10.1097/MEJ.00000000000004907.
09. 07. 2017
12. 06. 2017
A ještě jeden střípek z Kodaně - cenu za nejlepší poster získala autorka M. Riou za drobnou, ale užitečnou inovaci - autorka prokázala, že jednoduchá změna vstupní fráze z obvykle používaného výrazu "Řekněte mi,
09. 06. 2017
Jak se shodli nejvýznamnější evropští odborníci na kongresu
31. 05. 2017
Březnový
17. 05. 2017
Pro změnu trochu
15. 05. 2017
16. 03. 2017
Malinko jsem aktualizoval A4 letáček o první pomoci "První pomoc v kostce", a jako bonus jsem mu udělal většího bratříčka - "První pomoc v kostce PLUS" (4 stránky A4). Užívejte ve zdraví :-)
10. 03. 2017
Mírná terapeutická hypotermie byla "hitem" resuscitačních doporučení z roku 2010, ale v poslední edici Guidelines z roku 2015 už je postoj k ní daleko konzervativnější a cílem managementu teploty u pacientů po náhlé srdeční zástavě je spíše normotermie. V aktuálním čísle časopisu
09. 03. 2017
Malý výlet do trošku jiného oboru: velmi zajímavý článek o Dunning-Krugerově efektu, kompetenci a sebepoznání s názvem "Proč jsme všichni nadprůměrní piloti" od známého leteckého lékaře MUDr. Davida Melechovského vychází na webu
08. 03. 2017
05. 03. 2017
Na stránkách
Společnosti UMMK je (konečně) k dispozici
sumář oficiálního dotazníku ÚZIS A(MZ) 1-01, který na konci roku vyplňují
povinně všechny záchranné služby. Jde o 11. vydání sumáře podle "nové"
metodiky a prohlásíme-li 1. rok použití za "zkušební", máme možnost porovnat
data sbíraná podle stejné metodiky s odstupem 10 let (rok 2006 vůči roku
2015). Podrobné srovnání a vysvětlení rozdílů by mohl být hezký námět třeba
na bakalářskou práci, ale pár drobností si zaslouží zmínku i zde. Tak
například naše vlastní data překvapivě uvádějí, že před deseti lety měly
záchranky dokonce o 6 základen více, než v "současnosti" (=2015). Ubylo také
tísňových volání (2,4 mil. vs. 1,9 mil.), naopak přibylo řešených událostí
(640,000 vs. 826,000), což odpovídá průměrnému meziročnímu nárůstu o cca 2,5%. Data
naopak svědčí pro celkový pokles počtu řešených závažnějších událostí (NACA
4 - 6), a to jak u úrazů (7,600 -> 5,100), tak u onemocnění (36,600 ->
23,500). Počet zahájených resuscitací se dlouhodobě nemění a pohybuje se
stabilně kolem 7,500 ročně. Určitou "pikošku" představuje každoročně
vykazovaných něco přes 600 "polytraumat" s NACA 0 - 3, tj. jde o něco jako
"polytrauma bez zranění", event. "lehké polytrauma". No, řekl bych, že v
práci s daty máme ještě hoooodně co dohánět....
Zdroj: ÚZIS, statistické souhrny pro rok 2005 - 2015 za odbornost 709 (Záchranná
služba)
A(MZ) 1-01. Online na
www.urgmed.cz
28. 02. 2017
Občas není špatné zamyslet se nad "samozřejmostmi" - jako je například
13. 02. 2017
Na Slovensku se prý chystá pokus o
03. 02. 2017
Málokterá vědecká studie přináší zásadní zlom v pohledu na nějaký problém. Dnešní nastavení systému je léty natolik "vychytané" a k tomu multifaktoriálně ovlivňované, že jakékoliv posuny probíhají spíše po malých, dílčích krůčcích. Tomu odpovídá i to, že jednotlivé studie se zabývají určitými dílčími situacemi, které mají přesně definovaný rámec a pro správnou interpretaci výsledků je potřeba velmi pozorně číst, jaká data a jakým způsobem byla vlastně hodnocená. Zjednodušení složitého a zobecnění speciálního může vést k závěrům, které neodpovídají realitě. Přesněji řečeno, o kterých nedokážeme říct, zda realitě odpovídají, nebo ne, a přesto je za realitu vydáváme. Široká publikace takových ne zcela podložených závěrů potom může způsobit tak trochu bouři ve sklenici vody - jako se to podařilo v minulých dnech mediálním využitím výsledků studie
17. 01. 2017
Dnes kolem poledne došlo během letu vrtulníku LZS Olomouc k technické závadě (signalizace třísek kovu v oleji a následné preventivní vypnutí motoru), která si vyžádala přerušení mise a návrat na základnu. To je samozřejmě nepříjemné, ale závada podobného charakteru postihne čas od času každého provozovatele a nijak zásadně neohrožuje bezpečnost letu. Co je ale zcela neobvyklé, je odezva oficiálních autorit a následně i médií. Příhoda je okamžitě dávána do souvislosti se stářím vrtulníku, s tím, že nemá certifikaci ve výkonnostní kategorii A1 a nebo dokonce do souvislosti s předešlými nehodami vrtulníků společnosti ATE. Nechci být advokátem ATE (což je asi dost jasné i z tohoto článku), ale na druhou stranu mi připadá nesmírně nešťastné používat při názorových rozepřích nefér argumenty, byť je jejich předkladatel přesvědčený, že tak činí s nejlepšími úmysly. Především - dnešní událost nejenže nemá nic společného s fatálními nehodami ATE z minulých let, ale je jejich přímým protikladem: zatímco vyšetřené nehody byly bez výjimky způsobené chybným rozhodnutím pilotů se smyslu "splnit úkol za každou cenu", dnešní incident byl naopak posádkou vyřešen vzorově - s dominantním ohledem na bezpečnost provozu i za cenu "nesplnění úkolu", přestože muselo být jasné, jaký poprask tato příhoda vyvolá. Dále - popsaná závada samozřejmě nemá nic společného s výkonovou certifikací, ale ani s často uváděným stářím vrtulníku (21 let) - podobně starých letadel se na evropském nebi bezpečně pohybují desetitisíce (a mnozí z nás jimi možná letěli na dovolenou), ale za předpokladu správně prováděné údržby je jejich použití stejně bezpečné, jako u stroje, který právě vyjel z továrny. Neříkám že nemohlo dojít k chybě při údržbě nebo výrobě (incidentu předcházela výměna jedné ze součástek "postiženého" motoru), ale v tuto chvíli žádná taková informace není k dispozici a velmi silná tvrzení na adresu provozovatele jsou za těchto okolností spíše projevem, obvykle charakterizovaným rčením "přání otcem myšlenky". Taková diskreditace odbornosti je velmi, velmi krátkozraká a můžeme si být jisti, že se nám ve "vhodnou" chvíli jako bumerang vrátí zpět...
15. 01. 2017
Všeobecná zdravotní pojišťovna, jednou z novinek v roce 2017 je poskytování příspěvku 1000 Kč na kurs kardiopulmonání resuscitace. Na první pohled nejsou patrná žádná omezení pro výběr kurzů, tak doufejme, že si pojišťovna aspoň občas ověří, že proplácí reálné a kvalitní kurzy, a ne aktivity prodejců "papírů s razítkem".13. 01. 2017
Další dějství vyhroceného sporu mezi jihomoravskou záchrankou a rodiči dítěte, které bylo proti vůli matky po porodu převezeno do nemocnice na vyšetření, proběhlo tento týden u Vrchního soudu v Olomouci. Výsledkem je potvrzení rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který už dříve opakovaně rozhodl o tom, že záchranka jednala protiprávně a má se rodině omluvit a zaplatit odškodnění. Tento postoj samozřejmě vzbudil velké rozhořčení mezi komunitou záchranářů, kdy snad každý intuitivně cítí, že zdravotníci na místě chtěli pro dítě to nejlepší a "narazili" při tom na odpor rodičů. Samozřejmě - v ideálním světě by žádný konflikt nenastal, všichni by se objali a svorně by se odebrali do nebližší, květinami vyzdobené vyšetřovny. Náš svět ale není ideální - náš svět je takový, jaký je. Do ideálnosti má daleko a práva a zájmy jedněch se kříží s právy a zájmy druhých (a často i třetích). Není mnoho lepších příkladů dobrých úmyslů, dláždících pověstnou cestu do pekel, než je tento případ. Nechci se nikoho dotknout, ale jsem si jistý, že by bylo pro všechny nejlepší už se ve věci dál nešťourat a rozsudek přijmout, třeba i s pocitem křivdy. Pokud se v tomu budeme babrat a nimrat dál a dál, nebude to dobře pro nikoho ze zúčastněných. Ani teď, ani do budoucna.
08. 01. 2017
A další "
01. 01. 2017
Dnešním dnem vstoupila v platnost většina
21. 12. 2016
V aktuálním čísle časopisu
13. 12. 2016
Máte někdy pocit zmatenosti ze spousty čudlíků na ventilátoru a z divotvorných zkratek? Nevěšte hlavu, nic jiného, než objemový a tlakový režim ještě nikdo nevymyslel, to jen firmy se předhánějí v jejich ozvláštnění různými serepetičkami. Pokud tápete, mrkněte se na přehlednou tabulku ventilačních režimů s maximem sehnatelných firemních zkratek. Sestavil Honza Mach, prodavač z Medipraxu (jak sám sebe nazývá), děkujeme.
24. 10. 2016
Okolo zajištění LZS v Česku po Novém roce začíná být celkem rušno. Asociace ZZS, společnost Urgentní medicíny a Česká resuscitační rada vydaly dnes společné prohlášení, ve kterém varují před reálným scénářem
30. 09. 2016
Kolem
Zdroj: Sharifi M. et al. Pulseless electrical activity in pulmonary embolism treated with thrombolysis (from the "PEAPETT" study). Am. J. Em. Medicine, vol 34 (10), Oct. 2016; 1963 - 1967.
09. 09. 2016
Létání do terénu, a speciálně v noci, patří mezi nejnáročnější činnosti LZS a udržení rizika v přijatelných mezích vyžaduje kvalitní výcvik, techniku i dostatečnou praxi. Proč to píšu? Ve středu večer došlo k
04. 08. 2016
V aktuálním čísle časopisu
23. 07. 2016
V lecjaké zemi na světě nefunguje zachraňování úplně podle představ veřejnosti, ale ne všude je "normální" o tom mluvit. Naštěstí stále jsou země, kde se o problémech "IZS" mluvit smí, třeba i s humorem a nadsázkou. Příkladem může být tato talkshow na téma tísňové linky v USA. A krom jiného je to další střípek do mozaiky poznání, že tady ještě věci nefungují zdaleka tak špatně...
18. 07. 2016
...a teď jsme opravdu zvědav, jak to dopadne... Tak končí moje poznámka v rubrice Zajímavosti z března letošního roku na téma "brněnské kauzy"
13. 07. 2016
Unikátní projekt "inteligentního" tísňového volání pomocí
02. 06. 2016
Velmi zajímavý rozhovor s ředitelem regionální pobočky firmy Falck záchranná Ivo Krpelanem najdete ZDE. Některé prezentované názory jsou hodně kontroverzní, některé nápady jsou omezené místními možnostmi, tradicemi i (ne)odvahou politiků i odborných lídrů dělat věci jinak, ale neodpustím si aspoň poznámku k "titulkovému" tématu záchranky bez doktorů, které vzbudilo snad největší emoce: pokud dneska průměrný doktor záchranky vidí za směnu 3 - 5 pacientů (a ještě veřejně pláče, že 90% z nich vidět vůbec nemusel) a 90% pracovní doby tráví buď na stanovišti, a nebo ježděním sem a tam, zatímco týž doktor na urgentním příjmu za tutéž směnu těch pacientů ošetří klidně 50, stojí minimálně za velmi vážnou diskuzi, co vlastně od záchranky chceme a co jsme ochotni zaplatit za to, že k nám dorazí člověk s nápisem DOCTOR na zádech. Nejsem příznivcem záchranky bez účasti doktorů, ale na druhé straně mě drtí schiziofrenie, se kterou na jedné straně pláčeme, jak jezdíme na blbosti, ale na druhé straně systém živí stovky "nedostatkových" doktorů, aniž by se kdokoliv zabýval jakoukoliv analýzu toho, co vlastně jejich přítomnost reálně odborně přináší...
Až budete mít dlouhou chvíli, pusťte si hezké malované video o významu resuscitace z dánského programu "You Can Save Lives". Jsem zvědavý, jestli se ještě někdy dočkáme toho, že něco podobného poběží v reklamních blocích v TV, místo přiblblých reklam na téma "Vy si přece zasloužíte hygienicky čisté WC" nebo aspoň "Dej si dvojitou zmrzlinu, TY to dokážeš!"
30.5.2016
5.5.2016
Jak jsem slíbil, přináším trochu
27.4.2016
Článek o nešťastníkovi na stromě, v němž jsem se bezděčně ocitnul, mě zaujal krom jiného tvrzením, že prý "záchranáři se shodují na tom, že cenu záchranné akce nemá smysl počítat". Není tedy úplně jasné, jak to autor myslel, ani kteří jsou to ti "záchranáři ve shodě", ale osobně si tedy rozhodně nemyslím, že cena za záchrannou akci je bezvýznamná záležitost. Důvodů je spousta a hlavní je samozřejmě ten, že peněz v systému záchranné služby je omezené množství a sakra záleží na tom, na co je použijeme. Za "jedny peníze" se totiž dá například obsloužit jeden človíček vrtulníkem, ale taky dvacet jiných človíčků sanitkou. A tak je potřeba si opravdu dobře rozmyslet, kde je to správné optimální nastavení... Před třemi lety jsem zde uveřejnil takovou malou analýzu toho, kolik vlastně stojí záchranná služba. Nyní, po čtyřech letech, jsem stejn
11.4.2016
Ne, ne, ne a ne. Prostě ne. Oni nám zkazí i tu poslední radost, kterou máme. Fakt nebude fungovat žádný "lék na zástavu"? Nové číslo New England Journal of Medicine likviduje (aspoň prozatím) další z dříve oblíbených témat pro x con diskuzí "Lidokain nebo Amiodaron". V článku autorů Kudenchuka a spol. tak činí poměrně překvapivě závěrem, že nefunguje ani jeden. Velká randomizovaná studie (organizovaná týmem známým jako "Resuscitation Outcome Consortium"), zaměřená na pacienty s NZO a refrakterním defibrilovatelným rytmem, kterým byly náhodně podány Lidocain, Amiodaron, nebo placebo, totiž neprokázala žádné významné rozdíly v kvalitním přežívání mezi těmito třemi skupinami. pouze malou útěchou může být, že Amiodaron přece jen aspoň "vyšel" číselně o něco lépe, byť ne statisticky významně.
Zdroj: Kudenchuk PJ et al. Amiodarone, Lidocaine, or Placebo in Out-of-Hospital Cardiac Arrest. NEJM e-pub DOI 10.1056/NEJMoa151420-4
30.3.2016
V závěrečné zprávě o známé nehodě německého letadla, které kopilot úmyslně navedl do země, je kromě jiných závěrů poukázáno na to, že lékaři, ačkoliv věděli o jeho závažné dušení poruše i o tom, že jde o profesionálního pilota, informace nemoci nikomu nesdělili s poukazem na ochranu osobních údajů. Uvedená zpráva (na jejímž vzniku se podílela mimo jiné i EASA, což je Evropská agentura pro civilní letectví = oficiální orgán EU) ovšem v této souvislosti poukazuje na institut „krajní nouze“ s tím, že v daném v případě dopravního pilota s těžkou duševní nemocí by oznámením nemoci příslušným úřadům a/nebo zaměstnavateli oznamovatel zřejmě odvracel potenciální škodlivý následek výrazně závažnější, než je individuální právo pilota na ochranu osobnosti. Nemohlo by tedy jít o trestný čin. Obdobná situace se ostatně týká i případu „střelce“ z Uherského Hradiště nebo třeba případu přejetých cyklistek. S podobnými situacemi se dennodenně setkáváme i v naší praxi - jde např. o profesionální řidiče, kteří prodělali záchvat křečí s bezvědomím, pacienty se závažnou psychózou, kteří jsou (nebo to aspoň před svědky deklarují) držiteli zbrojního průkazu apod. Takže - budeme takové situace hlásit – a když, tak komu a jak? Jsem zvědav, zda se dožiji toho, že by k tomuto problému nějaká autorita vydala srozumitelné stanovisko...
24.3.2016
Říká se, že když se sejdou tři právníci, budou mít na jednu věc čtyři názory. A co teprve, když se k nim přidá neprávník :-) Malý rozbor legislativy na téma "Může nemocnice odmítnout přijetí pacienta od záchranky?" najdete v rubrice Zajímavosti. Co myslíte vy - může, nebo nemůže?
20.3.2016
Tak pro změnu zase jeden odmítnutý pacient... a protože tentokrát umřel, ministerstvo, překvapené tím, že se něco takového děje, sestavuje komisi, která bude zkoumat, zda dispečerka řekla nebo neřekla slovo AKUTNÍ. Záchranka totiž zásadně nevozí akutní pacienty, že. Takže si komise může ušetřit práci - viníkem bude dispečerka záchranky, protože neřekla, že je to AKUTNÍ. Řekla jenom, že je pacient po infarktu, resuscitaci, bez tlaku a na řízené ventilaci. Ale ne AKUTNÍ. Tak pochopitelně nemocnice nemohla tušit, jak na tom chudák je... PS: netuším, co kdo doopravdy řekl, ale vsadím boty, že tak nějak to bylo... a bude.
9.3.2016, aktualizace 10.3.2016
Ode dneška je oficiálně ke stažení aplikace pro "chytré" mobilní telefony ZÁCHRANKA, jejíž hlavní funkcí je to, že spolu s tísňovým voláním odesílá na příslušné operační středisko záchranky také zeměpisné souřadnice volajícího. Z mého pohledu jde o jednu z mála ukázek skutečně reálného využití moderních komunikačních technologií ve prospěch funkčnosti systému a tím i pacientů. Aplikaci nejvíc ocení ti, kteří se pohybují "v terénu". Pro přivolání záchranky babičce do bytu asi velký přínos nemá - od toho jsou adresy - ale pokud k úrazu nebo náhlé zdravotní příhodě dojde někde "in the middle of nowhere" (což ovšem může být za určitých okolností i ve Stromovce), může být pomoc tohoto prográmku zcela neocenitelná. Za sebe doporučuji, a to tím spíš, že (zatím bohužel s dvěma výjimkami - Středočeský a Jihočeský kraj zatím tísňová data nebo SMS přijímat neumí) jsou údaje o poloze volajícího již nyní schopné zpracovat všechny dispečinky záchranky v republice. EDIT: Za prvních 24 hodin má aplikace několik desítek tisíc stažení a registrací. V souvislosti s registracemi prosí autoři o trpělivost - aktuální fronta na registraci je "dlouhá" cca 6 - 8 hodin (interval mezi odesláním žádosti o registraci a doručením SMS kódu), ale všechny registrace budou postupně vyřízeny. Nemá smysl se o registraci pokoušet víckrát - jen se zahlcuje systém. Doba pro expiraci registračního kódu byla prodloužena na 24 hodin, takže by již neměly nastat problémy.
17.2.2016
Tak to zase začíná - tanečky kolem nového tendru na provozovatele vrtulníků pro LZS jsou v plném proudu. A místo aby se dolaďovaly poslední detaily, slovutní vládcové zjišťují, že by to vlastně nejraději dělali úplně jinak a s někým úplně jiným (jen škoda, že ne někde úplně jinde). Ano, bylo by potřeba doladit spoustu důležitých detailů (provozní dobu, "speciální" činnosti, spolupráci, spojení...), ale to ne. Ministři si po ročních přípravách "najednou" vzpomenou, že je to celé špatně, je potřeba všechno předělat, záchranku vlastně bude lítat armáda (no co, nakoupí se pár vrtulníků, tak o co jde), k tomu MZ po 30 letech "metodického řízení" LZS netuší, kolik by to vlastně mělo celé stát a vytahuje odhady, které se liší o 100%, prostě lahůdky "vysoké politiky". No nevím, třeba jde opravdu jen o temné rejdy spikleneckých center, ale já se obávám něčeho horšího - že nejde o promyšlené tahy na neviditelné šachovnici, ale že ti pánové vůbec, ale vůbec nevědí, o čem mluví. Takže jestli budou k 1.1.2017 uzavřené platné a dlouhodobě stabilní smlouvy na provoz LZS, budu to považovat za malý zázrak.
11.2.2016
Ani nejnovější doporučené postupy pro resuscitaci definitivně "nerozsekly" věčné dilema, zda mám být intubace standardem při zajištění dýchacích cest u resuscitovaných pacientů. Všichni asi tušíme, že má, ale na spoustu systémů, které nedisponují personálem schopným bezpečné intubace, by tato "povinnost" mohla mít zdrcující dopad. Navíc ve spoustě studií naopak intubace "na první čtení" vychází hůř - prognóza intubovaných resuscitovaných pacientů je horší, než těch neintubovaných. Rádo se ale zapomíná na to, že do skupiny "neintubovaných" spadnou krátké resuscitace (pár zmačknutí a úspěšná defibrilace), které mají vynikající prognózu samy o sobě, intubace - neintubace, zatímco ty dlouhé, složité resuscitace, kde už dojde i na intubaci, mají prognózu samy o sobě řádově horší. je to sice slovíčkaření, ale dost důležité - intubace je obvykle spojena s horší prognózou, což ale neznamená, že ji způsobuje. Něco málo světla do této šlamastyky nyní vnáší právě publikovaná studie autorů Kanga a spol., publikovaná v aktuálním čísle The American Journal of Emergency Medicine. Autoři analyzovali více než 30.000 (!!) kardiálních NZO z korejského národního registru a na základě výsledku multivariantní analýzy (tj. srovnáním událostí po skupinách, které jsou si v ostatních klíčových prediktorech úspěšnosti resuscitace podobné) dospěli z závěru, že tracheální intubace významně zvyšuje naději na úspěšné přežití NZO přinejmenším u pacientů, jejichž zástava nebyla spatřená. Jinak řečeno, pokud je kardiální zástava včas zachycená, je okamžitě zahájena laická resuscitace a podaří se zachovat gasping, není zajištění intubace prioritní, ale jinak by měla být metodou volby.
Zdroj: Kang K. et al. Prehospital endotracheal intubation and survival after out-of-hospital cardiac arrest: results from the Korean nationwide registry. The Am. J. Em. Med. Vol. 34(2) Feb 2016:128 - 132
31.1.2016
Probíhající mediální dohra osvobozujícího rozsudku v případě rumburské causy "ztraceného draslíku" připomíná další velké dilema naší práce - "bonzovat" nebo "nebonzovat" na svoje kolegy, pokud dělají hrubé chyby a (byť i jen potenciálně) poškozují pacienty? Právě v přednemocniční péči jde o problém opravdu naléhavý - chybujícího a bezprostřední následky jeho chyb většinou nevidí celý tým z oddělení či operačního sálu, ale často jen jeden - dva nejbližší kolegové, často navíc z jiné "odborné skupiny" (doktoři x NLZP). Může si vůbec "středňák" dovolit kritizovat doktora - a opačně, když tak hlasitě deklarujeme, že jejich práce je tak specificky specifická...? Kdo nebo co má být vrcholným zájmem zdravotníka? Jsme připraveni na to "krýt" své kolegy - byť s rizikem, že se další a další pacienti (včetně třeba našich blízkých) mohou stát oběťmi jejich neznalosti či neumění? A opačně - jsme připraveni "žalovat" na ně, a pak nést tíhu (morální a třeba i právní) odpovědnosti v případě, že se neprokáže souvislost chyby a poškození pacienta (a ještě navíc s vědomím, že neprokázaná souvislost ještě neznamená, že reálně tam ta souvislost není...). Shodou okolností tyto diskuze aktuálně probíhají v mnoha zemích světa, zejména ve Spojených státech, a řada lékařských společností se už také přihlásila k tomu, že princip zájmu pacienta musí být nad "kolegialitou" mezi zdravotníky. Samozřejmě nejde primárně o "popravu" chybujícího nešťastníka, ale o to, abychom konečně byli schopní zavést kulturní a kultivované systémy sběru informací o chybách a nežádoucích událostech - pro poučení, ale i pro ten pocit, že není jedno, co se v tom terénu vlastně děje...
12.1.2016
Jedním z věčných záchrankových sporů je to, zda a kdy má nebo nemá být členem výjezdové skupiny doktor. Jednou z oblastí, kde se přínos doktora přímo nabízí, jsou resuscitace - publikované výsledky "lékařských" systémů jsou zpravidla lepší, než "paramedických". Věc má ale háček - přímé srovnávání výsledků z různých systémů je nekorektní, protože na výsledek resuscitace má vliv řada dalších faktorů, nejen činnost ZZS (aktivita laiků, činnost operátorů, kvalita a dostupnost intenzivní poresuscitační péče, ale také např. počet členů resuscitačního týmu na místě atd.). Přímé srovnání je tedy množné víceméně jen v systémech, které - v podstatě náhodně - vysílají k resuscitacím v terénu někdy lékaře, a jindy "jen" paramediky. Metaanalýza právě takových studií je předmětem článku týmu kolem prof. Böttigera, bývalého předsedy Evropské rady pro resuscitaci a dlouhodobého zastánce "lékařských" systémů PNP. Článek je aktuálně k dispozici v internetovém časopise Critical Care (fulltext článku je zdarma ZDE). Autoři prošli více než 3.000 studií, z nichž vybrali 14, které splňovaly požadovaná kritéria srovnatelnosti, a vyhodnotili přes 120.000 resuscitací. Výsledky jsou pro příznivce lékařských systémů potěšující - ve všech sledovaných parametrech (ROSC, přežití do předání, dobrý neurologický výsledek) byly výsledky resucitačních týmů vedených lékařem významně lepší, než pokud tomu tak nebylo (se zvýšením pravděpodobnosti úspěchu v jednotlivých parametrech až na dvojnásobek). Ačkoliv v našich podmínkách je vedení resuscitačního týmu doktorem stále ještě samozřejmostí, nemusí tomu tak být vždycky a všude. Není proto špatné mít v ruce i daty podložený argument, proč stávající systém zachovat i do budoucna.
Zdroj: Böttiger et al. Influence of EMS-physician presence on survival after out-of-hospital cardiopulmonary resuscitation: systematic review and meta-analysis. Critical Care (2016) 20:4
23.12.2015
Přijde po tomto incidentu ještě někomu použití několik kilo vážících "ambulance dronů" svištícími nad ulicemi měst jako dobrý nápad :-)?
22.12.2015
Krátká - bohužel ne moc vánoční - úvaha na téma celostátní záchranky... aneb výsluha dobrá, ale není všechno zlato, co se třpytí...
13.12.2015
Seznam nejdůležitějších zatím známých odborných akcí z oboru urgentní medicíny najdete jako vždy v levém sloupci. Máte-li tip na něco dalšího, sem s ním :-)
10.12.2015
Něco pro milovníky čísel - na stránkách spol. UMMK je nyní k dispozici záchrankový sumář ÚZIS za rok 2014. Trochu mrzuté je, že ani po deseti letech jsme se nedobrali k tomu, aby seděla tak bazální čísla jako počty resuscitací - součty NACA 6 (resuscitace) v oddíle 3 = 5.832, ale počet resuscitací v oddíle 1 = 7.583..., ale což, no, prostě nic není dokonalé, že...
08.12.2015
Vánoce na krku a nevíte, jak s dárky? Právě pro vás mám dnes dobrou zprávu - vychází rovnou dvě publikace, které nemohou chybět v knihovně žádného zájemce o urgentní medicínu, ale jistě potěší i vaše babičky, vnoučata, strýčky i tety: První z nich je nové, již osmé aktualizované vydání Manuálu dispečera, který se již téměř tisícem prodaných výtisků bezesporu řadí mezi literární best-celery poslední doby, po boku skvostů typu "Kluci v akci" apod. Neméně široký okruh přátel (a samozřejmě i sebe) můžete potěšit i dalším trhákem, oficiálním, cca šedesátistránkovým (A4) ilustrovaným překladem souhrnu nových doporučení pro resuscitaci Guidelines 2015, který si můžete objednat na stránkách České resuscitační rady.
01.12.2015
Jedno z témat, která se v záchrance točí stále dokola, je představa vzniku "celostátní" záchranky, po vzoru Policie a Hasičů. Myšlenku nyní oprášila Česká lékařská komora spolu s některými poslanci. Téma si jistě zaslouží podrobnější rozbor - situace rozhodně není černobílá a nechci se teď pouštět do "přetahování" o to, která cesta je lepší. Ale zase a znova se musím ptát - ví někdo přesně PROČ měnit to, co prokazatelně a objektivně funguje a ve výsledcích snese světové srovnání? A nemyslím obecné kecy o "lepší koordinaci" ani demagogická pouštění bubáků na téma ohrožení teroristy číhajícími na každém rohu a už vůbec evidentní lži ("leteckou záchranku spravují soukromé firmy"). Ptám se, CO PŘESNĚ a PROČ PŘESNĚ je potřeba změnit, ČEHO PŘESNĚ chceme dosáhnout a ZA JAKOU CENU (a nemyslím jen finance) a konečně JAK (a proč právě TAK) toho chceme dosáhnout. Třeba v tom někdo má jasno a třeba je skutečně jediná možná cesta celostátní záchranka. Zatím ale nikdo žádnou seriózní vizi na tohle téma nepředložil. A do té doby, než se tak stane, a než bude opravdu JASNÉ, že je změna nutná, se proboha nesnažme rozvrátit jednu z mála státních struktur, která v naší zemi reálně funguje. Odmítám další a další systémové změny dělané metodou pokusu a omylu - vzpomeňme na totálně rozvrácený systém vzdělávání doktorů nebo "vysokoškolské šílenství" kolem vzdělávání sester - do obojího jsme investovali miliardy, aniž by byl doložitelný jediný pozitivní efekt, a podobných nepromyšlených a chaotických změn vedených okamžitými nápady lze kolem nás najít desítky. Stačilo!
17.11.2015
Pokud se zajímáte o
výuku první pomoci, a zejména pokud něco takového provozujete ve školství, může vás zajímat odkaz na projekt První pomoc prožitkem. Jde o jeden z mála odborně recenzovaných, akreditovaných, ale hlavně opravdu komplexně zpracovaných projektů na tohle téma - nezačíná a nekončí jen vlastní první pomocí, ale obsahuje spoustu dalších materiálů včetně metodických příruček, videí, powerpointových prezentací přizpůsobených pro různé stupně škol atd. Pokud se vám projekt líbí, na stránkách MŠMT jej nyní můžete (po registraci a přihlášení) také ohodnotit a za odměnu i přímo odtud stáhnout všechny dostupné materiály. Užívejte ve zdraví :-)11.11.2015
Výsledky největší randomizované studie, která kdy byla provedena v prostředí záchranných služeb (přes 23.000 pacientů), byly publikovány před dvěma dny v online vydání prestižního časopisu New England Journal of Medicine, a současně předneseny na právě probíhajícím kongresu americké kardiologické společnosti v Orlandu. Studie srovnávala výsledky přednemocničních resuscitací, pokud byly prováděny střídáním 30 stlačení a 2 vdechů proti těm, kde se resuscitovalo kontinuálními kompresemi 100x za minutu s nesynchronním dýcháním frekvencí 10x za minutu. Výsledky studie jsou obrovským překvapením, protože - v kontrastu s důrazem na všeobecně uznávaný prioritní požadavek na nepřerušování masáže - kvalitní přežití pacientů bylo významně lepší ve skupině s přerušovanými kompresemi. To vyvolalo velmi bouřlivé reakce a dokonce volání po změně 14 dní starých Guidelines 2015, která v americké verzi (na rozdíl od té evropské) připouštějí i pro záchranky právě až 3 cykly resuscitace nepřerušovanými kompresemi s, ale i bez dýchání. Sluší se ale dodat, že i evropské GL operují s nepřerušovanou masáží a nesynchronní ventilací, byť až po zajištění dýchacích cest intubací. Touto situací se sice studie nezabývala, ale tlakové píky, které tento postup vyvolává, jsou mnoha lidem z oboru "proti srsti" už dlouho a je otázkou, nakolik tato studie povede k zamyšlení nad stávajícími doporučeními i v Evropě. A ještě tradiční "poznámka off": Vysoce kvalitní design studie je také pádnou odpovědí těm, kteří tvrdí, že v prostředí záchranné služby nejde dělat pořádná věda - samozřejmě, že jde, a tím větší je škoda, že náš (český) přínos tomuto oboru je zatím zcela minimální, přestože se často rádi chlubíme tím, že právě náš systém patří k nejlepším na světě. Asi patří - ale pokud o tom neumíme dodat pádná data, je to obrovská škoda - jak pro urgentní medicínu, tak pro nás samotné...
Zdroj: Nichol G. et al. Trial of Continuous or Interrupted Chest Compressions during CPR. NEJM, November 9, 2015DOI: 10.1056/NEJMoa1509139
06.11.2015
01.11.2015
V Praze včera skončil jeden z největších světových odborných kongresů letošního roku - kongres Evropské rady pro resuscitaci
26.10.2015
Velmi zajímavá a na naše
poměry nezvykle kvalifikovaná série článků na téma chyb ve
zdravotnictví od MUDr. Davida Marxe vychází na pokračování na
serveru Zdravotnický deník. Jednotlivé zatím existující díly seriálu
jsou k přečtení
ZDE,
ZDE,
ZDE a
ZDE. Není to přímo o záchrance, ale ty principy platí všude
stejně. Speciálně doporučuji k úvaze zmínku o stylu myšlení "Všechno
dobře dopadne" vs. "Co se může pokazit, to se taky pokazí."
24.10.2015
Půvabné "old style echt
americké" video o historii resuscitace publikovala v souvislosti
novými Guidelines 2015 americká kardiologická společnost (AHA) -
ZDE
16.10.2015
13.10.2015
Ukázku z
14.08.2015
Téma "
záchranek
bez doktora" je zřejmě to pravé pro letní okurkovou sezónu.
Vášně rozproudil
článek o nedostatku doktorů na Žatecku, ale nejen on (souhrn
ZDE) . Už ten, stejně jako
reakce předsedkyně Komory záchranářů, vyvolal poměrně bouřlivé
reakce, včetně mnoha opravdu podařených komentářů v následných
webových diskuzích. Aby řeč nestála (a taky asi nikoho jiného o
prázdninách nesehnali), dovolil jsme si rovněž přispět
svojí troškou do mlýna.
A asi nejpodstatnější z toho všeho je, že hádat se o počty doktorů v
záchrance je falešná stopa.
04.08.2015
Venku sice zuří léto,
ale rušný konferenční podzim už ťuká na dveře: 15.8. je poslední
možnost přihlásit se na pražský
kongres Evropské rady pro resuscitaci za zvýhodněných
"českých" podmínek,
17.8. je uzávěrka přihlášek k aktivní účasti pro
Dostálovy dny a už je
rovněž znám termín letošního
07.07.2015
Zdroj:
Benoit LJ et al. Endotracheal intubation versus supraglottic airway placement in out-of-hospital cardiac arrest: A meta-analysis. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.resuscitation.2015.05.00707.04.2015
Čeští řidiči jsou lhostejní, u dopravní nehody zastaví jeden z deseti, tvrdí palcový titulek redakčního článku na serveru iDNES. Nevím jak vás, ale mě vždycky, když se probudím z šoku, způsobeného podobným sdělením, začnou napadat různé hloupé otázky (a zvlášť, když to šokující sdělení je v přímém rozporu s dlouholetou profesionální zkušeností). Třeba jak se takové číslo počítá. Stane se nehoda, a někdo počítá projíždějící auta, až nějaké zastaví? Kdo? Nějaký všudypřítomný počítač aut u nehod? Nebo se policie ptá toho nabouraného, kolik kolem něj projelo aut? A nebo to byl nějaký pokus s uměle připravenou nehodou? Takže jedna zkušenost ve spcifických podmínkách? A co to vlastně znamená "nezastavit u nehody"? Nezastavit tam jako účastník nehody? Nebo jako první kolemjedoucí? A nebo nezastavit, když vidím nehodu, i když už tam někdo přede mnou je? Nebo nezastavit na aktivní zamávání někoho, kdo už tam je? To jsou přece dost zásadně odlišné situace... A ejhle - on v tom článku jde o kvalifikovaný odhad vedoucího centra dopravního výzkumu (CDV). No to jsou věci... Jakýpak výzkum na tohle téma publikovali dopravní výzkumníci, že poskytují "kvalifikované dohady"? Jaká byla jeho metodika? No nic, nechme toho... Zkrátka - každý si něco MYSLÍ, ale o celé věci nevíme vůbec nic. Každý den se v této zemi stanou stovky dopravních nehod a tisíce lidí kolem nich projedou. Víme, jaký je počet zdokumentovaných případů, kdy by kolem vážné nehody se opravdu projížděli řidiči a nikdo nezastavil? Víme, proč ten dotyčný nezastavil a zda vůbec zastavit mohl? Bohužel nevíme vůbec nic, ale do role mravokárců vstoupíme rádi a razantně - ostatně jako v mnoha jiných podobných případech. A ve výsledku - byť s dobrými úmysly - s plamenným pohledem docela obyčejně lžeme. Dneska s bohulibou myšlenkou... a zítra? PS: A ještě na okraj - připomeňme si, jak reagujeme, když někdo zavolá záchranku ležícímu člověkovi, ze kterého se nakonec vyklube "jen" spící opilec... Tam to "snahu zachraňovat každého" naopak dokážeme dát volajícím pěkně "sežrat", že...
06.04.2015
A ještě jednou k tématu předchozích dvou poznámek... úryvek z rozhovoru se Sigfriedem "Blacky" Schwarzem, akrobatickým pilotem vrtulníku RedBull týmu a bývalým dlouholetým pilotem LZS v Rakousku. Otázka: Jak moc se lišilo létání se záchranným vrtulníkem od toho, jak ho známe teď? Odpověď: Velmi podstatně... Létalo se ke skutečně vážným případům ohrožujícím život. Dnes... se občas stane, že posádka vrtulníku na takzvané záchranné misi dorazí na místo, a tam na ni čeká "pacient" v lepším stavu, než je aktuálně posádka. Jindy vás čeká pacient se zabaleným kufrem a mává na vás formulářem k převozu...." (Flying revue str. 72) - tak to vypadá na mezinárodně-generační problém...
02.04.2015
Někdy prostě náhoda zapracuje... Přesně v den předchozího článku jsem v mailu našel zatoulanou zprávu. Původně měla zřejmě odejít na jinou adresu, ale řízením osudu (v podobě malého překlepu) skončila u mě. Je to autentické svědectví toho, jak nás vidí "lidé zvenku". Text mailu je bez úprav, je pouze anonymizovaný. "Dobrý den, obracím se na vás se stížností na lékařku, která dorazila včera xx.xx.2015 k mému manželovi. V pondělí xx.xx.2015 manžel ulehl s chřipkou, měl teploty 39 stupňů, bolelo ho v krku i kosti v celém těle. Ležel v posteli, potil se, pil čaje a polykal Panadol. Ve středu ráno polevila trochu teplota, ale bohužel mu bylo hůře, nemohl se pohnout bolestí na posteli. V poledne začínal ordinovat náš praktický lékař se kterým jsme byli dohodnuti, že manžela přivezu. V 10.00 hodin bohužel nebyl schopen vstát z postele a dojít na toaletu. Nemohla jsem ho dostat na záchod ani k autu. Nemohl udělat krok sunul se k zemi, točila se mu hlava a měl velké bolesti. A já o něj měla strach. Volala jsem praktickému lékaři a ten mi řekl, že mám okamžitě volat k vám. Volala jsem tedy v 11.14 hod k vám na záchrannou službu. Dorazila mladá paní doktorka, která se už od začátku chovala, že ji velmi obtěžujeme. Dvakrát mi řekla, že měla o víkendu také chřipku a nevolala záchranku. Poučila mě, že mám volat praktického lékaře který k nám přijede. K mému 50letému muži, který je normálně tvrdý chlap, ale momentálně mu bylo dost špatně a nemohl vstát z postele, se chovala jako k odpornému hmyzu. S pomocí sešel schody z patra (se mnou se ani nehnul) a paní doktorka s úšklebkem pravila "tak sešel, žejo?“. Neměla jsem slov. Manžel byl odvezen do nemocnice na neurologii, kde leží na kapačkách. Byla to moje první zkušenost a nebyla vůbec příjemná. Moc doufám, že nejsou u vás všichni takto milí jako mladá paní doktorka a také bojím toho až někdy budeme potřebovat rychlou lékařskou pomoc. Dnes vím, že není ohrožen na životě a jsem za to šťastná. To jsem ale v té chvíli když jsem vám volala nevěděla. Trochu slušnosti a lidského přístupu by mladé lékařce neuškodilo." Myslím, že není potřeba to moc komentovat...
30.03.2015
Mantra o "neindikovaných výjezdech" a zneužívání záchranky se stále častěji ozývá od zaměstnanců záchranek prakticky ze všech stran. Pláč je společný - jezdí se na blbosti, lidi by neměli volat, praktici se o své ovečky nestarají... jediný rozdíl je v tvrzeních, kolik těch zneužívačů vlastně je - tu je to 30%, jindy 50 % a nebo dokonce 60%... Řešení jsou jasná a jednoduchá - za zneužití záchranky by se mělo platit, měly by být (znovu)zavedené výjezdové LSPP, lidi by neměli volat záchranku, pokud nejde o život atd... Ano, počet událostí řešených záchrannými službami roste. Problém je ale v tom, že - přes všechny proklamace s vyšších až nejvyšších míst - ve skutečnosti vůbec nevíme, proč přesně tomu tak je. Neexistuje žádná seriózní (ba dokonce ani neseriózní) studie, popisující a kvantifikující ony "neindikované" pacienty a už vůbec ne studie, které by porovnávaly bezpečnost a efektivitu možných řešení (o naivitě představ o vybírání "pokut" už ani nepíšu, ale překvapuje mě, jak rychle jsme zapomněli, jak negativně byla ze strany záchranek hodnocená LSPP - když tedy ještě nějaká byla - protože je "stejně k ničemu, akorát přijedou a poradí nemocnému, aby volal záchranku"...). Ano, také nejsem nadšený z rostoucího zatížení našich posádek, ale opravdové zoufalství mě přepadá z toho, že ani po x letech nejsme schopní argumentovat věcně a na základě dat, jak se standardem stalo vydávání osobních dojmů za realitu, jak hledáme chyby všude jinde než u sebe, ale hlavně z nekonečného alibizmu v podobě výzev, aby to byli sami pacienti, kdo budou rozhodovat o tom, zda jsou nebo nejsou dost nemocní (ale my to pak nakonec "spravedlivě zhodnotíme" a těm zlobivým dáme flastr...). Protože přece když zavolají - "my, slovutní a vzdělaní odborníci" je už do té nemocnice přece "musíme" odvézt... co kdyby!? Jsem moc zvědavý, kdy konečně ti stateční začnou mít "koule" na to ty "neindikované" pacienty nechávat na místě - "pane, vy i z té sanitky vystupte, vy si sanitku nezasloužíte". Pak teprve to konečně to celé začne být o něčem...
16.03.2015
Koncem října se v Praze uskuteční kongres Evropské rady pro resuscitaci. Na stránkách kongresu je nyní k dispozici rozhraní pro zasílání abstrakt - věřím, že se máme čím pochlubit a množství abstrakt z Česka bude důstojné :-). Bylo by opravdu škoda nevyužít tuhle příležitost vykouknout z české kotlinky přece jen trošku dál za obzor...
26.02.2015
Analýzu případů
160 dětí resuscitovaných pro zástavu oběhu z důvodu
tonutí
publikovali nizozemští autoři Kieboom a spol. v aktuálním čísle
časopisu
British Medical Journal.
Autoři zjistili, že nejlepší prognózu mají děti tehdy, pokud k
tonutí dojde v zimním období (úspěšně přežilo 5 ze 17 tonoucích -
29%), zatímco v ostatních obdobích roku jsou výsledky podstatně méně
příznivé (přežilo 12 z 143 tonoucích - 8%). Bohužel, na rozdíl od
dospělých, u dětí se zdá, že bez ohledu na lepší výsledky u
tonoucích ve studené vodě je i tak naděje na přežití po resuscitaci
trvající déle než 30 minut prakticky nulová.
Zdroj: Kieboom JK et
al. Outcome after resuscitation beyond 30 minutes in drowned
children with cardiac arrest and hypothermia: Dutch nationwide
retrospective cohort study. BMJ 2015;350:h418
20.02.2015
Loni v březnu došlo u Studénky ke
střetu (už naštěstí prázdného) auta a vlaku na železničním
přejezdu.
Potud nic zvláštního. Zajímavostí ale je mechanizmus nehody - auto uvízlo na přejezdu, řidič volal tísňovou linku Policie, policista kontaktoval dispečera železnice, ten dalšího dispečera atd. atd. - a nakonec se ten poslední správný dispečer téměř deset minut po nehodě
pokusil zastavit blížící se vlak - bohužel ovšem pár vteřin poté, co už k nehodě došlo. Drážní inspekce nyní zveřejnila závěrečnou zprávu o nehodě, kde krom jiného
konstatuje, že složky IZS nemají „ty správné“ kontakty na
kompetentní dispečery provozovatele dráhy, řidiči ani po letech
existence systému označování přejezdů
o něm nemají ani tušení
(pozn.
OF: a jak to přesně funguje zřejmě nevěděl ani přijímající
policista, pokud nedokázal volajícího navést, kam se má podívat),
vyzvánění na několika zúčastněných pracovištích trvalo
desítky
sekund, přičemž jeden z drážních dispečerů začal požadavek na
zastavení vlaků řešit „až po vykonání tělesné potřeby“, strojvedoucí
neměl nastavený správný kanál na vysílačce, takže ani při včasném
zásahu by se vlak stejně dálkově zastavit nepodařilo atd... A proč
to sem píšu? Z několika důvodů: 1. šáhněme si do svědomí, jak by asi
taková akce proběhla na našem pracovišti; 2. není na škodu podívat
se, jak vypadá taková „opravdová“ vyšetřovací zpráva (ne taková ta „naše“, že všechno proběhlo nejúžasněji jak mohlo a všichni
zúčastnění jsou megaborci), 3. každá minuta a každých pár vteřin
OPRAVDU může mít svůj kritický význam (a ne že minuta sem, minuta
tam, hlavně klídek...), a konečně 4. pro připomenutí, že máme
spoustu situací z reálného života, které bychom potřebovali cvičit a
cvičit - a zatím si hrajeme na vojáčky, když zkoušíme, jaké to bude,
až na Václaváku přistanou Marťani. Navíc prakticky neexistuje
cvičení, o kterém by všichni dopředu nevěděli a neexistoval přesný
scénář každého pohybu. Všechno klapne, všichni jsou šťastní - ale
běda, jak dojde na reálné lámání chleba...
Zdroj:
Zpráva Drážní inspekce
12.02.2015
„Řešení teď hledají záchranné služby společně s ministerstvem
zdravotnictví.Jedním z nich je zapojit soukromé lékaře. Víc
praktických lékařů v pohotovosti rovná se míň zbytečných výjezdů
záchranné služby. Právě na tuto rovnici chce ministerstvo
zdravotnictví vsadit.“
Aha - takže po slavném rušení pohotovostí před pár lety (vždyť jsou
přece úplně k ničemu - pamatujete?) chce najednou Ministerstvo
„vsadit“ na to, že je zase potichu obnoví? Skvělý nápad. Systém,
zmítaný průběžnými změnami (a už je asi vcelku jedno, jakými) zajde
na úbytě sám od sebe a bude to. Místo věcných argumentů a jasné
představy, čeho vlastně chceme dosáhnout, místo vyhodnocení
promyšlených a profesionálně naplánovaných pilotních projektů můžeme
donekonečna na něco „sázet“ a doufat, že tentokrát to vyjde. A když
ne, můžeme zase vsadit na něco jiného - třeba na marťany. I když
vlastně čemu se pořád divím - rozhodování založené na totální
dojmologii a chimérických představách (teď třeba o statisících
„neindikovaných výjezdů“ a démonické moci praktických lékařů je
eliminovat - aniž máme sebemenší seriózní data o tom, jaké jsou
vlastně ty „neindikované“ výjezdy, kolik jich je a jaký vliv na
jejich omezení by mohli mít praktičtí lékaři) patří dlouhodobě mezi
standardní metody řízení systémových změn ve zdravotnictví, takže
vlastně nic nového. Metodou pokusů a omylů vpřed k lepším zítřkům,
další kolo, ring volný. Ach jo.
Zdroj:
05.02.2015
Tak už je to tu zase -
kdesi kdosi zase vyslovil myšlenku, že
záchranáři by měli mít status „veřejného činitele“,
a ministr zdravotnictví s tím „nemá problém“. Malý háček je už v
tom, žádný „status veřejného činitele“ v našem právním řádu už
šestým rokem neexistuje.
Byl totiž nahrazen pojmem „úřední
osoba“,
což je úředník, vykonávají na základě pověření určité úkony státní
správy a moci
(např. soudce, poslanec, notář, lesní stráž...). Jaké úkoly státní
správy proboha vykonává řidič sanitky a nebo doktor? Tohle totální
právní barbarství a diletantizmus je fakt k uzoufání, zvlášť, pokud
se ho dopouští právě ty „úřední osoby“, které by měly dbát o čistotu
práva a jasný řád. Ne, pořád mícháme páté přes deváté, jako by
zrovna tohle záchranky nějak spasilo. Ví vůbec ti bojovníci za
krásnější úřední zítřky, že kýžená zvýšená ochrana, o kterou tady
kráčí při snaze udělat ze záchranářů „veřejného činitele“, je v
případě zdravotníků dávno součástí trestního zákoníku a v reálu
nevedla vůbec k ničemu?
Zdroj: http://modrahvezdazivota.cz/2015/02/04/ministr-zdravotnictvi-rika-udeleni-statutu-verejneho-cinitele-zdravotnickym-zachranarum-ma-logiku/
02.02.2015
Odborný server MEDSCAPE uveřejnil pravidelnou roční zprávu o „stavu vyhoření“ lékařů pracujících na amerických EMERGENCY. Počet lékařů, kteří se cítí „vyhořelí“, se za dva roky zvýšil o 16% a dosáhl nadpolovičních 52%. Lékaři UM tak zaujímají čestné druhé místo hned za intenzivisty (53%); nejlépe jsou na tom naopak dermatologové (37%). Jako hlavní příčina vyhoření je udávaná stoupající byrokracie (skóre 4,58 na škále 1-5), množství komplikovaných pacientů (4,1), komputerizace oboru (3,82), příliš mnoho práce (3,76), pocit odosobnění – pocit „kolečka v soukolí“ (3,74). Ženy jsou k vyhoření poněkud náchylnější (58% vyhořelých lékařek vs. 50% lékařů), nejohroženější věkovou skupinou jsou lékaři mezi 40 a 50 lety. Vyhořelí kolegové jsou častěji obézní, fyzicky nemocní, nemívají dovolené delší, než 2 týdny, méně často se podílejí na „bohulibých“ dobrovolných mimopracovních aktivitách (práce s dětmi, pedagogická činnost, sociální práce, práce v religiózních spolcích apod.). Mezi pravidelnými uživateli alkoholu a/nebo marihuany nejsou ve vyhoření významné rozdíly, průzkum ale ukázal, že mezi lékaři oboru UM je relativně nejvíc uživatelů marihuany ze všech odborností vůbec (alespoň jednou ji vyzkoušela cca 1/3 z nich). A jak jste na tom vy?
Zdroj: http://www.medscape.com/features/slideshow/lifestyle/2015/public/overview
27.1.2015
Co je v přednemocniční medicíně jasnějšího, než to, že pacient po úrazu by měl mít nasazený krční límec nebo jinou stabilizaci páteře...? Nebo ne? Ano, i tak „jasný“ výkon má nejen svoje indikace, ale i nežádoucí účinky a kontraindikace - viz článek Stabilizace páteře po úrazu? Ano, ale ne vždy a za každou cenu. Smiřme se prostě s tím, že medicína není černobílá...
Archiv aktualit: 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Server www.zachrannasluzba.cz, jehož autorem je
Ondřej Franěk, podléhá licenci
Creative Commons. Uveďte autora - neužívejte komerčně