EMS in Czech Republic Rettungsdienst in der Tschechischen republik

Kdy a jak volat záchranku /// První pomoc /// Fotogalerie /// Odborná témata /// Zajímavosti /// Pro pacienty /// Legrácky /// Odkazy /// Stanoviště ZZS v ČR /// Zákony a vyhlášky

UPOZORNĚNÍ: Tyto stránky vyjadřují osobní stanoviska autora. NEVYJADŘUJÍ stanoviska výboru společnosti UM a MK, ani Zdravotnické záchranné služby hl.m. Prahy.

Něco ke čtení z naší knihovničky

Manuál operátora	Operační řízení PNP	(Bio)statistika prakticky

První pomoc nejsou žádné čáry	První pomoc v kostce	Neodkladná resuscitace

10.02.2019

Rutinní lokalizace tísňových volaní z mobilních telefonů je v současné době z hlediska volajícího v Česku zajišťovaná pasivně (bez účasti telefonu) – operátor dané sítě odesílá na operační středisko orientační údaj o poloze volajícího, vycházející zejména z umístění buňky sítě („převaděče“), přes kterou je hovor veden. V některých případech se pro zlepšení přesnosti používají další upřesňující údaje (odhad vzdálenosti, rozmezí úhlů, dominantnost daného převaděče na určitém území apod.), ale i tak se v praxi přesnost určení polohy tímto způsobem pohybuje v průměru od stovek metrů v hustě zastavěných lokalitách po kilometry (až desítky kilometrů) v řidčeji osídlených a zejména horských oblastech. To je pro poskytnutí účinné pomoci nevyhovující. Lokalizace události je tak stále dominantně závislá zejména na ústních informacích, které je schopen poskytnout volající operátorovi tísňové linky. Jak komplikované to v některých případech je, o tom by mohl vyprávět každý, kdo se s prací na operačním středisku setkal, a kritická chyba může mít ty nejzávažnější důsledky. Z tohoto důvodu jsou v posledních letech hledány nové cesty, jak lokalizaci zpřesnit. Nejschůdnější z nich je využití aktivní součinnosti telefonu – využití technických možností, kterými již dnes drtivá většina mobilů disponuje. Jedním ze systémů pracujících na tomto principu je i česká aplikace ZÁCHRANKA, která již několik let pomáhá s lokalizací operátorům zdravotnické tísňové linky 155. Denně jsou cestou aplikace Záchranka realizovány desítky tísňových volání a v mnoha případech její použití spojeno se záchranou osob, jejich vyhledání v terénu by jinak bylo nesmírně komplikované a zdlouhavé. Souběžně ovšem začal na lokalizačním systému pracovat také světový technologický gigant Google, který (zpočátku bez jakékoliv publicity) ve spolupráci s operátorem British Telecom specifikoval a vyvinul systém Advanced Mobile Location (AML), jehož uživatelskou část následně „potajmu“ implementoval do všech následujících verzí operačního systému pro mobilní zařízení Android. První země začaly rutinně využívat AML cca před dvěma lety a už tenkrát se o tom uvažovalo i v ČR, tehdy ale vše narazilo na administrativní potíže spojené s ochranou osobních údajů. Nyní se ale snad situace vyvíjí optimisticky a implementace AML začíná být i v ČR "na spadnutí". Z tohoto důvodu si dovoluji nabídnout vám souhrnnou informaci o tom, co to vlastně AML je a jak vůbec funguje - viz článek AML - CO, PROČ, JAK? v rubrice Zajímavosti.

30.01.2019

S mýtem, že každý správný intenzivní pacient musí dostat především KYSLÍK, se v praxi setkáváme zcela běžně, přestože o potenciální škodlivosti kyslíku (zejména pro primárním inzultem "načaté" tkáně) se i v klinických oborech mluví nejméně 10 let a před "zběsilým" podáváním kyslíku varují např. už resuscitační Guidelines už od roku 2010. Nejnovější obecnější doporučení pro podávání kyslíku v klinické praxi vyšly v loni na podzim v časopise British Medical Journal a jsou ještě konzervativnější - s výjimkou některých specifických stavů jako je intoxikace CO nebo pneumothorax by podle nich mělo být podávání kyslíku rozhodně zastaveno při dosažení periferní saturace (SpO2) 96%. Specificky pro pacienty s AIM a CMP dále platí, že léčba kyslíkem by spíše neměla být zahájena při SpO2 nad 90%, a rozhodně ne při saturaci nad 93%. No a teď se s tím poperte, když pro záchranky je podání kyslíku díky velkorysé úhradě pojišťovny jedním z nejvýnosnějších výkonů :-).

Zdroj: Siemieniuk RAC et al. Oxygen therapy for actuelly ill medical patients: a clinical practice guideline. BMJ 2018;363:bmj.k4169

27.01.2019

Několik dní se v "mediálním prostoru" pohybuje causa (např. TADY), při níž došlo k omylu při příjmu tísňového volání na linku 158 a chybné lokalizaci události. K chybě samozřejmě došlo, nicméně zcela jednostranný pohled prezentovaný veřejnoprávním médiem bez znalosti a hlavně respektování elementárních právních principů i vlastního procesu příjmu tísňového volání, je hodně zarážející. Celá věc je poučná i z toho hlediska, že se během vyšetřování zjevně dostaly "ven" všechny hovory včetně komunikace mezi operačním střediskem a zasahujícími skupinami. Ne, že by to bylo špatně - tohle prostě k otevřené společnosti patří, ale je to hodně, hodně poučné, hlavně pro ty, kterým občas něco šťavnatějšího v komunikaci "mezi svými" ujede.

26.12.2018

Půvabný vánoční dárek přinesl vědeckému světu jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů British Medical Journal (BMJ) v podobě studie, hledající odpověď na jednu z populárních námitek zpochybňujících "všemocnost" medicíny založené na důkazech (EBM). Konečně tedy vychází dlouho požadovaná randomizovaná studie na téma "Vliv padáků na vznik závažných poranění a úmrtí při výskoku z letadla" - a výsledky jasně dokazují, že v tomto ohledu neexistuje statisticky významný rozdíl v přežití mezi skupinami dobrovolníků, kteří použili vs. nepoužili při výskoku z letadla padák. Samozřejmě, že jde o ukázku typicky anglického smyslu pro humor (fakt stojí za to si článek přečíst celý - fulltext ZDE), ale podstata celé recese je nesmírně vážná - v reálném světě se můžeme velmi často setkat s tím, že jsou nejrůznější zájmy obhajovány zdánlivě vědecky, ale ve skutečnosti pomocí dat zcela vytržených z kontextu (ať už úmyslně, nebo z neznalosti). Riziko chybného vyhodnocení a nekritického přijetí závěrů studií číhá doslova "na každém rohu" a právě v prostředí urgentní medicíny, kde nejsou přiliš dobré podmínky pro kontrolu všech okolností experimentu, hrozí ve zvýšené míře (viz např. ZDE). Hodně tomu napomáhá i to, že statistiku prostě neumíme - ne vždy je možné uvědomit si souvislosti bez znalosti alespoň základních statistických pojmů a principů. S autory studie se shodujeme na jednom základním závěru - ďábel se skrývá v detailech a pokud chceme s výsledky jakékoliv studie opravdu pracovat, je potřeba číst nejen abstrakt, ale celý text. Velmi kriticky je pak třeba zhodnotit zejména jeho metodickou část a je nutné důkladně se přesvědčit, že zkoumaná populace a intervence je skutečně ta, o kterou nám jde.

Zdroj: Robert W Yeh et al. Parachute use to prevent death and major trauma when jumping from aircraft: randomized controlled trial. BMJ 2018;363:bmj.k5094

02. 12. 2018

Americká kardiologická společnost zveřejnila v listopadu inovaci svých resuscitačních doporučení, zejména kapitoly týkající se použití antiarytmik a navazujících doporučení a schémat. Na základě relativně recentní studie Kundenchuka a spol. je Lidocain opět považovaný za rovnocenný Amiodaronu, nicméně rovnocennost obou léků spočívá bohužel v tom, že žádný z nich nevede k lepšímu neurologickému výsledku u pacientů s refrakterní komorovou fibrilací, než placebo. U určitých skupin pacientů (u těch se spatřenou zástavou) však mají oba léky nevýrazný pozitivní účinek, a tak jsou nadále doporučovány se sílou doporučení IIB - tj. snad mohou pomoci více, než uškodit. Krátká zmínka je v nových doporučeních věnovaná i magnesiu - nic se nemění na tom, že není rutinně doporučeno, ale nově je jeho podání dáno k úvaze u torsades de pointes. Dá se předpokládat, že obdobná doporučení vydá v nejbližších dnech i ERC.

Přestože robotům, dronům a jiným produktům civilizace využívajícím vyspělou umělou inteligenci bezpochyby patří velká budoucnost, určité rezervy v této oblasti stále existují. Náhodou jsem zabrousil na web jednoho z evropských projektů zabývajících se problematikou telefonicky asistované resuscitace (EDICES2), ovšem webový prohlížeč nelenil a původně anglický text promptně přeložil do češtiny. Výsledkem byl půvabný překlad slova "gasping" jako "plynatost". Takže se nedivte, až vám jednou superrychlý vysoce sofistikovaný kybernetickoautomatizovaný AmbulanceDrone místo AEDéčka doručí rektální rourku... Holt chybička se občas vloudí, no jéžiš...

13.11.2018

Už šestý ročník kongresu Operační řízení ve zdravotnictví, jediné specializované vzdělávací akce svého druhu v ČR, "vypukne" už příští týden v Benešově. Program kongresu slibuje spoustu zajímavých témat a informací, které jinde prostě neuslyšíte - tak všeho nechte a přijeďte :-).

31.10.2018

Po osmi letech se zřejmě definitivně uzavřel nešťastný případ novorozence, pod nátlakem převezeného do nemocnice. Nejvyšší soud potvrdil, že v daném případě došlo k pochybení záchranné služby a ta je povinna poskytnout rodičům dítěte (v podstatě symbolické) odškodné. To, že šlo o novorozence, a zasahující lékař navíc krátce po události zemřel, dodává navíc celé kauze významný emotivní podtext a událost dodnes vyvolává mezi drtivou většinou záchranářů vlnu negativních emocí - tak silnou, že se dostala i do jedné z učebnic urgentní medicíny jako příklad toho, jak záchranáři trpí nespravedlivým přístupem státních institucí. Jenže - jakkoliv je emotivní stránka věci pochopitelná, základní rozměr události je někde jinde: nejde o "trest za snahu poskytnout co nejlepší péči", i když na první pohled to tak i může vypadat. Ve skutečnosti vůbec nejde o to odvezení dítěte proti vůli matky, ale o to, že tento zásadní vstup do občanských práv matky není ABSLUTNĚ NIJAK odůvodněný v příslušné výjezdové dokumentaci. Ano, záchranáři MOHOU za určitých okolností jednat a léčit dítě proti vůli jeho rodičů, ale ďábel se skrývá těch "určitých okolnostech" - tj. mohou tak činit výhradně ve stavu, kdy je to nutné pro odvrácení bezprostředního ohrožení života a zdraví. To musí být samozřejmě přesně popsané v dokumentaci. Pokud to tam nejen popsané není, ale naopak je tam stav pacienta zdokumentovaný jako normální, nejde se schovat za pojem "administrativní chyba", který evokuje spíš něco jako překlep v rodném čísle. Toto není spor o zachraňování dítěte, toto je spor o respektování základních lidských svobod. Je to spor o to, zda záchranka (ale spolu s ní vlastně jakýkoliv státní orgán) mohou prolamovat tyto svobody bez toho, aniž by to jasně a srozumitelně zdůvodnily. To, že soud potvrdil, že NEMOHOU, považuji - jakkoliv to bude mezi námi záchranáři hodně nepopulární - za vítězství demokracie. Ne, jako záchranáři nejsme "soudci z lidu" (ono ostatně totéž platí pro tak populární návrhy pokut za "zneužívání záchranky") a nemáme žádná speciální práva, abychom mohl páchat dobro "ať to stojí co to stojí", bez ohledu na postoj pacienta. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Čím dříve si to uvědomíme a hlavně akceptujeme - a to platí nejen pro řadová záchranáře v terénu, ale - a hlavně - pro řadu vysoce postavených funkcionářů záchranných služeb - tím lépe. Utvrzováním se v tom, že jsme něco víc, vždyť se přece snažíme pomáhat a nejlíp víme, co je pro koho dobré, škodíme jen sami sobě. Ostatně každodenní stížností agenda týkající se záchranných služeb napříč republikou, v níž nedominují odborné chyby, ale stížnosti na nevhodné, povýšené chování záchranářů a poučování pacientů, jen svědčí o tom, jak aktuální je to téma.

20.10.2018

Letos poprvé se Den obnovy oběhu 16. října uskutečnil pod hlavičkou mezinárodního výboru ILCOR, čímž se stal světovým, neboli v angličtině World Restart-A-Heart day. Světovost s sebou přinesla kouzlo nechtěného v podobě široce používané zkratky WRAH, která v češtině přece jen nevyvolává úplně pozitivní asociace, nicméně má i pozitivní rysy - jedním z nich je například akce firmy Elsevier, která učinila volně dostupnými několik článků z jinak placeného časopisu Resuscitation. Ne že by to byly nějaké super aktuální pecky, ale třeba si tam něco užitečného najdete.

24.9.2018

Po víc než deseti letech existence Manuálu operátora si dovoluji světu nabídnout nové dílko s tímto tématem - knížku OPERAČNÍ ŘÍZENÍ PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČE. Je myšlená především jako základní učebnice pro certifikované kursy a kvalifikační studium oboru Zdravotnický záchranář, nicméně je samozřejmě vhodná pro všechny ostatní profesionály i zájemce o téma. Soudě podle vašich ohlasů, tahle věc chyběla už dlouho - Manuál je přece jen pro základní výuku poměrně obsáhlý. Původní představa tedy byla jasná a v zásadě jednoduchá - vzít Manuál a vykuchat z něj to nejpotřebnější. Prostě práce na jeden víkend... Realita byla nakonec poněkud jiná - práce trvala přes půl roku a nakonec to má s Manuálem společných jen pár odstavců. Celý zbytek obsahu je překopaný, napsaný úplně "znova a lépe", a každá kapitola je doplněná i o pár záludných otázek pro vypíchnutí toho nejdůležitějšího. Tak užívejte ve zdraví - a ať se vám líbí :-).

25.8.2018

Útoky vůči záchranářům je přesně to téma, o kterém platí, že oč více se o něm mluví, o to méně se o něm doopravdy ví. V naprosté většině převažuje stereotypní pohled "my hodní - oni zlí", ale je to tak doopravdy? Přesně z toho důvodu stojí za vyslechnutí (nebo přečtení) rozhovor rádia Wave s Jarkem Pekarou, který je jedním z jedním z mála lidí u nás, kteří se tématem opravdu objektivně a seriózně dlouhodobě zabývají.

6.8.2018

Dnešní zajímavost je z právnického prostředí... Asi všichni vědí, jak obtížné je pro záchranku někdy předat do nemocnice pacienta, zvlášť bez předchozího "aviza" - ostatně není to tak dlouho, co na tohle téma proběhla i maličká mediální přestřelka s oficiálním závěrem, že nemocnice rozhodně nepochybila, když pacienta od záchranky nepřevzala. No a teď si představte, že zhruba ve stejné době, ale na jiném místě ČR v malé okresní nemocnici zemřel pacient poté, co velké spádové pracoviště jeho přijetí "z kapacitních důvodů" sloužící lékařce - telefonicky v nenahrávaném hovoru - odmítlo. Věc skončila u soudu - a co byste řekli, jak to dopadlo...? Ano - správně. Odsouzena byla mladá lékařka z malé nemocnice, protože lékař z vyššího pracoviště přece "pouze informoval lékařku z menší nemocnice o kapacitních problémech, ale kdyby tam nakonec pacienta přivezli, nezbylo by, než se o něj postarat. Vedení zdravotnické záchranné služby navíc jednoznačně potvrdilo, že k převozu pacienta na tzv. "vyšší pracoviště" nebo do centra specializované péče není potřeba souhlasu tohoto pracoviště a převoz by byl zajištěn na základě pokynu lékařky menší nemocnice." Jinými slovy - mladá doktorka někde z okresu dostala "flastr", protože postupovala tak, jak se to roky dělá - nedokázala poslat do "patřičných míst" vlčáky z kliniky (aby taky jo, když ji možná budou za rok zkoušet u atestace), záchranka se hrdinsky přidala na "správnou stranu barikády" ("My že bychom se někdy ptali, s kým to máte domluvené? Ale jděte... Prostě měla zavolat a my bychom pacienta samozřejmě převezli..."). Všichni vědí, jak to v reálu chodí, že předání pacienta často nemá daleko k doprošování a záchranka bez jasného sdělení, kam mají pacienta předat, rozhodně nikam nevyjede ("To určitě - naložíme si ho, a co pak s ním?"), ale spravedlnost je evidentně fakt slepá a hluchá... Smutný příběh...

Zdroj: Mach J. Právní poradna, Tempus medicorum 7/8, 2018, 31-32

1.8.2018

Většina pravověrných TV diváků si nedokáže představit opravdovou resuscitaci bez Adrenalinu podaného nejlépe LOGICKY přímo do srdce. Málo se ale ví, že ani po půl století existence moderních resuscitačních doporučení neexistovaly jasné vědecké důkazy o tom, že Adrenalin opravdu funguje. Změnit to měla velká randomizovaná zaslepená multicentrická studie PARAMEDIC 2, porovnávající podání Adrenalinu s placebem (fyziologickým roztokem), která probíhala v uplynulých čtyřech letech ve Velké Británii. Letos se konečně očekávala publikace výsledků a mělo jít o resuscitační "událost roku". A jak to dopadlo? Čtěte ZDE.

22. 05. 2018

Česko jako země slepých uliček? Celý svět ví, že základem akutní primární péče jsou fungující BEZPRAHOVÉ urgentní příjmy. Ne tak Česko. Pod vlivem "brněnské krize" a četných deklarací o zneužívání záchranných služeb začíná Ministerstvo zdraví chrlit nápady, co s tím. Pokus o reinkarnaci výjezdové LSPP lehce narazil u praktiků (proč zapomínáme tak snadno...), tak to úřad zkusil z druhé strany - záchranku zachrání sestry z HoumKérů, protože beztak většina pacientů ZZS chce jen pofoukat bebíčko... Prostě si dají na ta svá autíčka maják a tradá... No a k těm zbylým pacientům budou pro změnu vyjíždět doktoři bez atestace (resp. i bez kmene), tudíž nekvalifikovaní k samostatné práci. Tedy jistě, budou si moci zkonzultovat staršího kolegu na telefonu... "Hele, Franto, nejde mi zaintubovat, neporadil bys mi, jak se to dělá...?". Hlavně, že budou mít nápis DOCTOR na zádech a lidi budou v klidu... Nicméně na vrcholné číslo v této přehlídce nedomyšlených nápadů jsme si museli pár dní počkat: jak uvedla dnešní MF DNES (text na iDNES), MZd zvažuje, že si pacienti "zbytečný výjezd zaplatí ze svého" v podobě úhrady 3.000 Kč za "zjevné zneužití záchranné služby", přičemž o tom, zda jde o zneužití, bude rozhodovat záchranka. Netuším, kdo ministerským úředníkům tyhle nápady našeptává, ale jak mi připadá, že to s těmi nářky na zneužívání záchranky "trochu" přeháníme, tak v tomhle případě mi přijde, že autoři nápadu už opravdu překračují přijatelné meze. Jde totiž o plán nejen zcela nefunkční, ale zejména extrémně nebezpečný. Aneb Osm důvodů, proč platba za neadekvátní přivolání záchranky ničemu nepomůže a mnohému uškodí.

03. 05. 2018

Velmi zajímavý článek na téma konfliktu „vědy a techniky“ vychází v aktuálním čísle American Journal of Emergency Medicine. Článek se týká toho, že v ILCOR doporučeních se už od roku 2000 objevuje požadavek na instalaci AED v nemocnicích, ačkoliv dostupná data příznivý vliv AED (ve srovnání s použitím manuálních nebo kombinovaných defibrilátorů) u fibrilujících pacientů neprokázala a u nefibrilujících jsou dokonce výsledky prokazatelně horší (nejspíše z důvodů opoždění zahájení masáže z důvodu delší aktivace AED). AED v nemocnicích jsou nicméně jen jeden případ situace, kdy je nová technika zaváděna nejen bez ohledu na chybějící důkaz účinku, ale dokonce i bez ohledu na chybějící důkaz „systémové neškodlivosti“ (pacienta nepoškozuje AED jako takové, ale systém, který spoluvytváří). Nové (a někdy i velmi nákladné) technologie jsou často zaváděny na základě široce prezentovaných „slibných výsledků before-after“ studií - a by chtěl bránit pokroku? Jenže tyto pilotní studie mají zásadní metodický nedostatek v tom, že je provádějí pro věc zapálení autoři a jejich aktéři-průkopníci mohou být velmi silně ovlivněni Hawthornským efektem. Významný vliv mohou mít i finanční zájmy při zavádění nových technologií. V současné emočně velmi citlivé společnosti je následně krajně obtížné dodatečně prokazovat účinek metody randomizovanými studiemi na velkých populacích. Když už je totiž jednou technika nakoupena a zavedena do rutinního provozu, jeví se eticky nepřijatelné, pokud by – byť v rámci studie – někomu následně nebyla poskytnuta. Takových kontroverzí je přitom (nejen) v našem oboru více - týkají se například resuscitace za použití mimotělního oběhu a našli bychom jistě i řadu dalších (pozn of: v našich podmínkách se to může týkat namátkou např. mechanické resuscitace nebo v současnosti probíhající expanze přednemocniční sonografie, vzpomeňme také nedávné nadšení pro aktivní chlazení pacientů po NZO). Nejde přitom o situaci, která by byla nějak extrémně nová – k podobným závěrům došel i Russel a spol. roce 1979: „In the emotionally charged atmosphere of medical care, the momentum of a new technology too often puts the burden of proofon on those who qestion the evidence for it, rather than on those who purpose it. The result is that the technology quickly becomes the accepted thing to do. Further attempts to test it are subject to charge of being unethical.“

Zdroj: Stewart JA Automated external defibrillators in the hospital: A case of medical reversal. Am.J.Em.Med. 36(2018): 871-874

04. 04. 2018

Intubovat při resuscitaci - nebo stačí ventilovat přes masku? V našich krajích je intubace víceméně samozřejmostí, jinde naopak výjimka. Stávající doporučené postupy sice použití tracheální intubace považují za optimální způsob zajištění dýchacích cest, ale současně konstatují, že neexistují žádná přesvědčivá data na podporu toho či onoho způsobu zajištění ventilace. Existuje dokonce několik studií, které (na první pohled překvapivě) prokázaly asociaci tracheální intubace s horším neurologickým výsledkem resuscitace. Důležité je ale právě to slovo "asociace", nikoliv "závislost" - celkem rozumně se totiž dá předpokládat, že horší výsledek u intubovaných je daný zejména tím, že velkou část přeživších s NZO tvoří pacienti s "rychlou" resuscitací (defibrilací), které se podaří zresuscitovat ještě před intubací, zatímco intubace obvykle znamená, že se resuscitace "na první dobrou nedaří. Časopis JAMA nyní přináší první velkou randomizovanou studii zaměřenou na rozdíly v kvalitním přežitípři zajištění ventilace pomocí tracheální intubace (OTI) vs. za použití standardní obličejové masky. Ani tato dva roky trvající francouzsko-belgická studie ale bohužel jasné rozuzlení nepřinesla - z hlediska dlouhodobého přežívání vyšly oba způsoby rovnocenně (5,3% vs. 5,4% - na naše poměry upřímně řečeno nic moc), statisticky významné rozdíly byly zjištěny ve výskytu problémů při zajištění DC (častěji u OTI), v selhání ventilace a regurgitaci žaludečního obsahu (častěji u masky).

Zdroj: Jabre P. et al. Effect of Bag-Mask Ventilation vs Endotracheal Intubation During Cardiopulmonary Resuscitation on Neurological Outcome After Out-of-Hospital Cerdiorespiratory Arrest. JAMA. 2018;319(8):779-787

31. 3. 2018

Až se zase budeme divit, že lidi volají záchranku kvůli "blbostem": kamarád byl s dítětem na lyžích, dítě sebou majzlo, chvilku bylo bez sebe, na pád si nepamatuje, nicméně jinak se otřepalo a dobrý. Večer (už doma) začala holku bolet hlava, tak vyraziil do jedné velké nemocnice na pohotovost. Výsledek? 4 hodiny čekání a absolutní absence jakékoliv empatie - kdokoliv s ním mluvil, tak mu nejprve vynadal, proč si nevolal sanitku v místě. Ne že by dítěti něco bylo - prostě tak, preventivně ho "vyškolili" a nechali v čekárně, asi jako trest za to, že to teď musí řešit oni. Nakonec oklepáni, omačkáni a odesláni domů. Co myslíte - jakou má motivaci snažit se příště něco řešit sám?

20. 3. 2018

Asociace zdravotnických záchranných služeb zveřejnila na svém webu první část statistik za rok 2017. Vyplývá z nich, že za posledních 10 let se počet výjezdů ZZS v ČR zvýšil z cca 730.000 (2008) na 1,1 mil. v roce 2017. Ač je toto sdělení na stránkách Asociace doprovázeno poměrně dramaticky stoupajícím grafem, při podrobnějším pohledu to není zase taková hrůza - znamená to průměrný meziroční nárůst cca o 4,8 % (on ten graf má uříznutý spodek, aby vypadal strašidelně - klasická finta z první kapitoly příručky "Jak lhát pomocí statistiky" :-) ). Navíc je potřeba vědět, že Asociace stále počítá výjezdy a nikoliv události, tj. z velké části šel ten vzestup na vrub zavádění rendez-vous systému v řadě krajů (v RV systému zahrnuje jedna událost obvykle 2 výjezdy - RZP a RV). V posledních dvou letech, kdy už je zavádění většinou dokončeno, přibývaly výjezdy ročně v průměru o pouhé cca 1%. Mezitím se samozřejmě zvyšoval i počet výjezdových skupin, takže průměrný počet výjezdů na posádku vzrostl za posledních 10 let z 4,2 na 5,1 / 24 hodin. Není také od věci připomenout si, kolik to všechno stojí - podle dat z roku 2016 byla suma rozpočtů záchranných služeb větší než 6 miliard CZK (bez LZS) a náklady na jeden výjezd tak v průměru vychází cca na 5,500 Kč. Je ale naopak nutné dodat, že velká část této sumy se vrací zpět do státní kasy ve formě odvodů a daní.

25. 2. 2018

Text o biostatistice publikovaný v lednu vzbudil velkou pozornost - inu čas odevzdávání absolventských prací se blíží... Dnes jsem ho navíc poměrně výrazně aktualizoval - snad ku prospěchu věci. Inspirací k tomu bylo i několik "statistických perel" z poslední doby - viz např. ZDE "lékaři" tvrdí, že zákaz kouření v hospodách vedl k poklesu počtu infarktů o 13% (soudě podle počtu ošetřených za "několik prvních měsíců v jedné pražské nemocnici" - to by bylo pomalu na nobelovku...), JINDE zase bez bez jakéhokoliv vysvětlení udávají, že z roku na rok vzrostl počet zásahů hasičů u obézních pacientů z 50 na 800 (tj. o 1500%) - to fakt až po roce zjistili, že místo 1x za týden k nim najednou z ničeho nic vyjíždějí 3x denně a doteď to nikdo neřešil? Nebo to vlastně tak úplně nevědí, protože teprve teď budou zásahy "průběžně zpětně vyhodnocovat", ale prostě cítili potřebu nějak ohromit čísly? Nejzvláštnější na tom všem je, že tyhle zjevné nesmysly nejsou nikomu divné, a klidně se to octne v relativně seriózním médiu... Ach jo, proč kolem sebe tak rádi metáme čísly, která si cucáme z prstu? A abych se vrátil na začátek - když tohle produkují vysoce prestižní organizace, můžeme se pak divit, že absolventské práce plné totálních nesmyslů se na řadě "novoškol" staly v podstatě normou?

21. 1. 2018

Čeká vás zpracování závěrečné práce vašeho studia? Nebo se jen zajímáte o biostatistiku? Potřebujete v práci vyhodnotit nějaká data? Nejsou vám jasné pojmy jako "nulová hypotéza", "statisticky významný rozdíl" apod.? Mnohokrát jsem si na tomto místě stýskal nad tím, jak žalostně jsme na tom v práci s daty - jak je neumíme sbírat, vyhodnocovat ani interpretovat. Ale znáte to - kritizovat dokáže každý, ale co takhle udělat něco pro to, aby to třeba příště bylo lepší? Dovolil jsem si proto sestavit malý prakticky zaměřený manuálek pro zájemce tuto problematiku. Je sice primárně zaměřený na studenty a praktické části jejich závěrečných prací, ale jsem přesvědčený, že případný zájemce o základní zásady a postupy zpracování dat zde najde téměř vše, co potřebuje k běžnému pracovnímu životu a k vyhodnocení jednoduchých datových souborů. A nebojte se - nečekají vás žádné rovnice, ale spíš praktické povídání na téma "co - proč - jak" a taky "jak ne". Stahujte ZDE, a jako tradičně platí - pokud se vám spisek líbí, řekněte o něm svým známým, pokud se vám nelíbí, řekněte to mě :-).

3. 1. 2018

Hned první zpráva roku je radostná - k poměrně průlomové změně dochází ve vzdělávání operátorů ZOS s kvalifikací jinou, než je zdravotnický záchranář. Novinka souvisí s tím, že před několika lety (kvůli rozšiřujícímu se obsahu kmenové odbornosti) ze vzdělávacího programu sestry pro intenzivní péči (SIP) "vypadla" problematika přednemocniční péče a všeobecná sestra tak v té době ztratila možnost získat kompetence pro práci na ZZS. To je nyní napraveno díky novému kurzu přednemocniční péče *), který SIPkám dveře na záchranky opět otevírá. Z hlediska ZOS mi připadá nezajímavější, že konečně existuje ministerstvem jasně definovaný a poměrně moderní (ano, mám v tom prsty :-)) rámcový výukový program, obsahující např. výuku problematiky CRM anebo nácviky komplexních scénářů zaměřených na týmovou spolupráci na ZOS. S trochou dobré vůle by se program samozřejmě dal použít i pro vzdělávání zdravotnických záchranářů, kteří dnes mezi novými zaměstnanci ZZS s velkou převahou dominují. Tím by došlo ke sjednocení "startovní čáry" pro všechny a na krajských ZZS už by zůstal "jenom" adaptační proces - pokračovací část výuky zaměřená na krajská specifika. Skončila by tak doba, kdy z různých škol přicházejí na operační střediska naprosto rozdílně připravení zájemci - od téměř "hotových" operátorů až po (bohužel podstatně častěji) záchranáře, kteří absolvovali pouze pár hodin informativních přednášek a o práci na ZOS nevědí prakticky nic. Ano, nic není dokonalé a tak i stávající program obsahuje nějaké chybky (např. vysvětlení některých zkratek pochází z dílny "co google dal"), ale to se jistě brzy podaří dát do pořádku. *) Pro úplnost - oficiální název kurzu zní "Ošetřovatelská péče o pacienta v přednemocniční neodkladné péči a operační řízení přednemocniční neodkladné péče".

15. 12. 2017

Deset let, 12 vydání (přesněji řečeno 9 vydání a 3 dotisky) a tisíce čtenářů - to je Manuál dispečera, resp. ode dneška již Manuál operátora ZOS, nejstarší a doposud jediná komplexní příručka pro zdravotnické operátory v ČR. Užívejte a čtěte :-)

28. 11. 2017

Mezinárodní styčný výbor pro resuscitaci (ILCOR) se v letošním roce nově rozhodl opustit vžitý pětiletý cyklus inovací resuscitačních doporučení a nadále bude vyhodnocovat nové poznatky kontinuálně, s cílem co nejvíce urychlit zavádění novinek do praxe. Prvním výsledkem tohoto přístupu je inovace ILCOR doporučení 2017, která právě vychází v aktuálním čísle časopisu Resuscitation. Přináší aktuální stanoviska k šesti tématům, založená na vyhodnocení recentních studií podle metodiky GRADE. Ve velké zkratce lze ale konstatovat, že nové poznatky nic zásadního nemění, s výjimkou doporučení provádět resuscitaci kombinací kompresí a dýchání u všech dětí až do 18. roku věku. Souhrn doporučení naleznete v rubrice Zajímavosti - konkrétně ZDE. Očekává se, že v nejbližší době doplní nové poznatky do svých "Guidelines" i jednotlivé společnosti, vydávající doporučení, včetně Evropské rady pro resuscitaci.

23. 11. 2017

Ve světě, kde si každý čím dál tím víc "hraje na svém písečku" a čím víc se mluví o různých integracích, tím větší se v reálu objevují komunikační bariéry (to víte, nové nařízení z EU, rádi bychom, ale bohužel...) působí až neuvěřitelně zpráva o integraci aplikace ZÁCHRANKA s aplikací HORSKÁ SLUŽBA tak, aby lidé v tísni nemuseli přemýšlet, kdy kde a koho zavolat - ale prostě zmáčkli tlačítko a... je to. Jak to tedy funguje? "Horská služba" přestává fungovat jako samostatná aplikace, ale byla integrovaná do aplikace Záchranka. Základní funkce Záchranky se nemění, ale pokud uživatel aktivuje tísňové volání a zároveň se nachází na spádovém území některé ze stanic Horské služby, datová zpráva přichází automaticky nejen na příslušnou záchranku, ale i na příslušný dispečink HS. Záchranka a HS už si vnitřně mezi sebou "vyřídí", zda a jak budou u konkrétní události spolupracovat, volající se ale o nic dalšího starat nemusí. Uživatel aplikace Záchranka má nicméně také možnost zavolat přímo na HS, bez vytáčení linky 155.

13. 11. 2017

I když už více než několik měsíců staré, pozornost na sociálních sítích nyní vzbudilo letní prohlášení špiček interní medicíny k situaci na interních příjmových odděleních, která jsou obvykle beznadějně přetížená a zahlcená náporem pacientů bez závažných obtíží. Slovutní kolegové v něm mimo jiné zmiňují, že k vyřešení situace by mohlo přispět zpoplatnění výjezdů záchranné služby. Svět by byl krásný, kdyby věci fungovaly takto jednoduše - ale ony nefungují. Podobné nápady nemají žádné racionální podklady a mj. právě management zdravotnictví metodou "pokus-omyl" je přesně to, co dovedlo interny na pokraj kolapsu (spíš možná už za pokraj - viz služby neatestovaných lékařů na interních příjmech). Chybí jakákoliv ekonomická rozvaha (např. kolik "spolknou" náklady na administraci a vymáhání případných poplatků, které záchranka jako "dobrý hospodář" nemůže nechat jen tak plavat), ale i prostá úvaha nad tím, kdo by vlastně ten poplatek platil, když 80% výjezdů na tísňovou linku oznamuje "v dobré víře" někdo úplně jiný, než pacient. Nápad má samozřejmě i spoustu dalších "ale" - z pohledu etiky a "spravedlnosti" se k věci velmi rozumně vyjadřuje např. mgr. Klusáček ZDE a např. v této diskuzi zase přispěvatel J.K. velmi trefně připomíná, že jsme to často my, zdravotníci, kdož si veřejnost vychováváme k panickému strach z nemocí (viz např. hysterické manévry kolem "bílých prášků" na poštách, boj za "hygienicky sterilní" toalety apod.) a na druhé straně ji glorifikováním pokroků medicíny nepřímo vybízíme k dalšímu a dalšímu čerpání zdravotních služeb způsobem, který by naše předky ani ve snu nenapadl (viz dnes běžný požadavek na vyšetřování polapených klíšťat, zda jim na kusadlech náhodou nebydlí borelie, apod.). Z pohledu urgentní medicíny je zajímavé i to, že internisté mezi možnými řešeními naopak vůbec nezmiňují podporu centrálních příjmů nemocnic - přestože přesně to jsou ta oddělení, která zajistí prvotní screening příchozích a internistům by výrazně odlehčila, aby se mohli věnovat "skutečně nemocným" pacientům daleko pečlivěji.

07. 11. 2017

Spoustu zajímavých statistických údajů obsahuje hezké animované video izraelské státní záchranky Magen David Adom. Kromě samotného videa je zajímavé i srovnání čísel se situací v ČR (viz poslední dostupný výkaz ÚZIS z roku 2015) - počet pacientů v ČR byl 772.000 / 10 mil. obyvatel, zatímco v Izraeli 702.000 / 8,5 mil. obyvatel, tj. v Izraeli je to relativně o něco víc, než u nás (mimochodem - přestože je tam záchranka placená). Zásadně se ovšem liší dostupné zdroje - zatímco v našem systému je k dispozici necelých 500 posádek, MDA má k dispozici sanitek dvojnásobek - přes 1000 a k tomu 500 "medicyklů" - skútrů obsazených poloprofesionálními "first respondery". My naopak na celé čáře "vítězíme" v počtu vrtulníků LZS a to v drtivém poměru 10:2.

05. 11. 2017

Rozhovor s jednou z největších osobností dětské anestezie a urgentní medicíny dr. Mixou z FN Motol je možné shlédnout ZDE. Součástí je i stručné představení jeho nové příručky Dětská přednemocniční a urgentní péče - obojí vřele doporučuji!

10. 09. 2017

"To jsou asi skvrny na slunci..." - toto okřídlené rčení se od nepaměti používá k "vysvětlení" nejrůznějších mimořádností běhu všehomíra. Ukazuje se ale, že to není tak úplně jednoduché. Tématem závislostí zatížení záchranné služby a biofyzikálních vlivů jsme se už před lety zabývali ve spolupráci s přírodovědeckou fakultou UK a tehdy vyšlo, že největší riziko (měřeno počtem výjezdů záchranné služby) je spojeno spíše s obdobím, kdy skvrny na slunci mizí. Nyní jsou k dispozici obdobné výsledky, zaměřené ovšem na vznik maligních arytmií a neočekávaných zástav oběhu. Data o resuscitacích dodala ZZS HMP, která vede jeden z nejdéle kontinuálně a konzistentně fungujících registrů zástav oběhu na světě, data o biofaktorech jsou od NASA a na vyhodnocení se podílel mezinárodní tým pod vedením dr. Singha z University of Southern California. Zdá se, že i výskyt maligních arytmií koreluje se sluneční aktivitou (neboli se skvrnami na slunci), ale přesně opačně, než praví lidová moudrost - v době erupcí na slunci je výskyt maligních arytmií významně nižší vůči dnům s normální nebo sníženou sluneční aktivitou. Není to asi úplně zpráva, která by otočila běh dějin, ale zajímavé to je.

Zdroj: Singh N et al. Correlation of Geomagnetic Activity with Life-Threatening Arrhytmias and Sudden Cardiac Death.

22. 08. 2017

Něco málo na téma LZS: vláda včera opět odložila projednávání materiálu na téma "LZS po roce 2020", takže čas dál běží a co bude za tři roky, to stále nikdo neví. Materiál zatím směruje ke vzniku státního podniku, který by službu zajišťoval v celé ČR, nicméně některé připomínky jsou zásadní (například mne zaujala ta, že by to narušilo podnikatelské prostředí - no, v první řadě by se stát měl rozmyslet, jestli LZS vůbec má nebo nemá být předmětem podnikání generujícího zisk...). Tak uvidíme, co další kolo. Zatím si mohou zájemci o LZS přečíst taky něco jiného, než "kdo za to kolik dostane" - třeba hezkou diplomku o možnostech využití IFR létání v LZS. Na první čtení mi to přišlo odborně hodně zajímavé, a pozitivní (i když svým způsobem smutné) je i to, že v "jakési diplomce" je popis stávajícího stavu LZS v ČR daleko serióznější (a bez zbytečných tendenčně motivovaných emotivních demagogií), než ve všech "provládních" i "protivládních" materiálech dohromady.

A druhá poznámka na téma LZS je ještě smutnější - slovenský Letecký a námorný vyšetrovací útvar vydal závěrečnou zprávu týkající se tragické nehody vrtulníku letecké záchranky ATE, ke které došlo téměř přesně před rokem u obce Strelníky na středním Slovensku. Ukončil tak dlouhé čekání a vyvrátil množství spekulací, které se kolem nehody za tu dobu vyrojily - i když, popravdě řečeno, technicky jasná odpověď vysvětlující nehodu nepadla. Mechanizmus nehody spadá do kategorie "CFIT" neboli řízený let do terénu, ke kterému došlo v temné, bezměsíční noci. Že základní příčinou je chyba pilota je jasné, ale... takový závěr mi připadá příliš jednoduchý. Ano, zkušený pilot udělal chybu, ale to se přece stává a systém s tím musí počítat. Přesně proto je na palubě řada přístrojů i další člen posádky. Jenže... proč si chyby ani on nevšiml?! Jsem přesvědčený o tom, že zásadní spolupůsobící příčinou nehody je létání nočních primárů jako jednopilotních, jen s pomocí "technického člena posádky HEMS", neboli zdravotnického záchranáře. Ten má za sebou - ve srovnání s pilotem - zcela základní informativní výcvik, a navíc, pokud se letí s pacientem na palubě, chtě - nechtě, vědomě či podvědomě, prostě sedí "na dvou židlích". Noční létání ve složitém terénu, kterým hory bezesporu jsou, je přitom činnost extrémně stresující, náročná a riziková. Není prostor pro chyby a žádný "druhý pokus" obvykle neexistuje. Přestože šlo o nový vrtulník vybavený velmi moderní technikou, která jistě varovala před blížícím se terénem, zatížení pilota (pravděpodobně v kombinaci s krátkodobou ztrátou prostorové orientace z důvodu přechodu z NVG na normální pohled) vedlo k tomu, že varování radiovýškoměru i "moving mapy" zůstalo bez odezvy. Přitom kontrola a monitorování výšky (a rychlosti) je zcela klíčovým úkolem právě "technického člena posádky HEMS"... jenže ten se možná (a zcela přirozeně) věnoval pacientovi, možná nedokázal ve tmě a stresu rychle rozšifrovat, co to v tom fungl novém vrtulníku vlastně pípá a bliká, kdo ví. A připomeňme si navíc, že dvě ze tří fatálních nehod LZS, ke kterým došlo v nedávných letech na Slovensku, byly spojeny s jednopilotními nočními lety. Z nehod - když už se staly - je dobré vzít si poučení. To moje zní - jeden pilot na noční létání záchranky je málo. Osobně jsem absolvoval desítky nočních primárů a moje zkušenost do toho zcela zapadá - i ve dvoupilotní posádce je přistání do terénu a následný odlet makačka a "nestandardních situací" jsem zažil víc, než je mi milé. Naprosto přesná souhra pilotů - opravdových pilotů - je v nich základní podmínkou přežití a za sebe musím konstatovat, že do jednopilotních nočních primárů bych - při vší úctě k našim záchranářům - nikdy nešel. A úplně na závěr malé PS: zpráva z nehody měla být povinnou četbou pro ty, kteří, aniž by si to kdy v životě zkusili, horují za zavedení 24-hodinového provozu na zbývajících základnách LZS v Česku v jednopilotním režimu. Filozofie "zkusíme to a nějak to dopadne" do létání opravdu nepatří...

26. 07. 2017

Mýty se boří opravdu nesnadno a pomalu – takže opět na téma „krční límec do každé rodiny“ (resp. každému úrazu). Před více než dvěma lety jsem zde upozornil na nový přístup k použití krčního límce, vycházející z racionálního a kritického přístupu. V aktuálním čísle European Journal of Emergency Medicine na toto téma navazuje studie autorů Maissana a spol., kteří na 45 zdravých dobrovolnících zkoumali pomocí transokulární sonografie optického nervu vliv naložení krčního límce na nitrolební tlak. Autoři prokázali, že v této modelové situaci u osob s normální mozkovou autoregulací je vliv naložení krčního límce průkazný. Tento výsledek podporuje požadavek obezřetnosti při používání límců, a současně by měl být předmětem zkoumání vliv naložení krčního límce v situaci, kdy je mozek již primárně poškozen nitrolebním traumatem a jeho autoregulační možnosti jsou tím více či méně omezené.

Zdroj: Maissan MI et al. Increase in intracranial pressure by application of a rigid cervical collar: a pilot study in healthy volunteers Europ. J. of Em. Med. JUL 2017DOI: 10.1097/MEJ.00000000000004907.

09. 07. 2017

Ne úplně optimistické čtení pro příznivce mechanické resuscitace přináší právě publikovaná studie autorů Martiho a spol., vycházející v aktuálním čísle časopisu Resuscitation. Autoři analyzovali data přeživších ze známé multicentrické randomizované a "intention to treat" hodnocené studie PARAMEDIC (The Lancet, 2015), když srovnali poměr nákladů na zdravotní a sociální péči a kvalitu života měřenou podle uznávaných metodik v období dvanácti měsíců po NZO. Už původní studie neprokázala žádný přínos rutinního používání přístrojů LUCAS-2 pro krátkodobé přežití a nyní publikované výsledky dlouhodobého sledování rovněž nejsou úplně povzbudivé - pacienti resuscitovaní pomocí LUCASe mají celkově horší kvalitu života, přičemž náklady na zdravotní a sociální péči jsou u nich významně vyšší. Výzkumníci uzavírají, že použití přístroje LUCAS-2 je z hlediska poměru ceny a přínosu neracionální. Pozn. OF: Ne že bych se chtěl zastáva LUCASe, ale ony nejsou moc dobré ani celkové výsledky (bez ohledu na metodiku resuscitace) - celkových 5% resp. 6% přeživších je z dnešního pohledu prostě málo. Vysvětlení tedy může být i někde úplně jinde v systému a průkaz účinnosti metodiky resuscitace v terénu tím může být výrazně zkreslený - podobně, jako telefonicky asistovaná resuscitace čekala na průkaz své účinnosti 30 let, než se podařilo "vytunit" i navazující články záchranného řetězce.

Zdroj: Marti J et al. The cost-effectiveness of a mechanical compression device in out-of-hospital cardiac arrest. Resuscitation; vol. 117: 1 - 7.

12. 06. 2017

A ještě jeden střípek z Kodaně - cenu za nejlepší poster získala autorka M. Riou za drobnou, ale užitečnou inovaci - autorka prokázala, že jednoduchá změna vstupní fráze z obvykle používaného výrazu "Řekněte mi, co se stalo" na "Řekněte mi, co se děje" vedla k výraznému omezení "povídání" volajících a podvědomě je vedla k tomu, aby v hovoru s operátorem šli rovnou k věci. Výsledkem bylo významné zkrácení času nutného pro vyhodnocení výzvy.

09. 06. 2017

Jak se shodli nejvýznamnější evropští odborníci na kongresu EMS 2017 v Kodani, jedním z nejdůležitějších "záchrankových" témat se stávají neurgentní výzvy. Jejich počet roste po celé Evropě (či spíše v celém civilizovaném světě) a představují velkou zátěž jak pro operační střediska, tak pro systém jako takový. Kupodivu, na rozdíl od četných prohlášení na téma "nevolejte nám kvůli hloupostem", které je možné slyšet z úst některých představitelů našich záchranek (přičemž nikdo zatím neřekl, co to vlastně taková hloupost je), se svět k problému staví poněkud racionálněji. TOP tématem se proto stávají telefonické poradenství a telemedicína, sekundární triáž, alternativní způsoby dopravy, rozšíření spektra cílových zařízení atd. Jako na zavolanou proto přichází nedávno přijaté doporučení Společnosti urgentní medicíny s názvem "Poskytování informací o obvyklém postupu", pod jehož poněkud tajuplným názvem se skrývá právě metodika práce s neurgentními výzvami, určená pro operátory linky 155. Malý krůček pro lidstvo, ale určitě velký krok pro jistotu našich operátorů, jehož význam bude možná teprve doceněn.

31. 05. 2017

Březnový přírůstek do Kochranské knihovny se zabývá tématem stále aktuálním – technikou resuscitace pacientů s „neasfyktickou“ NZO. Autoři provedli metaanalýzu studí zkoumajících, jaké máme důkazy pro provádění resuscitace s- nebo bez dýchání, a pokud s dýcháním, zda při tom přerušovat komprese. Do zkoumání byly zahrnuty studie s téměř 27.000 pacienty. Výsledkem jsou následující závěry: Pro resuscitaci laiky (s podporou operátorů) jsou nejlepší výsledky ve smyslu přežití do propuštění spojeny s prováděním samotných kompresí. Není ale dostatek dat pro posouzení kvality přežívání, stejně jako nejsou data pro hodnocení postupu u dětí. Pro resuscitaci profesionály je s lepšími výsledky spojena resuscitace střídáním kompresí a dýchání, přičemž nepatrně lepší se jeví metodika přerušovaných kompresí. Tedy nic zásadně překvapujícího, ale bezpochyby je dobré i základní věci mít opřené o data.

Zdroj: Zhang L et al. Continuous chest compression versus interrupted chest compression for cardiopulmonary resuscitation of non-asphyxial out-of-hospital cardiac arrest. Cochrane Database Syst Rev. 2017 Mar 27;3:CD010134. doi: 10.1002/14651858.CD010134.pub2..

17. 05. 2017

Pro změnu trochu odborného tématu aneb intubace, intubace a zase ta intubace... V aktuálním čísle jednoho z nejprestižnějších časopisů JAMA vychází multicentrická studie, hodnotící výsledky téměř 90.000 nemocničních resuscitací v závislosti na tom, zda byli pacienti během prvních 15 minut resuscitace intubováni či nikoliv. Šlo o kohortovou studii, porovnávající outcome u pacientů intubovaných v určité minutě s outcome pacientů, kteří byli ve stejné minutě stále resuscitováni, ale intubováni z jakéhokoliv důvodu nebyli. Výsledky mohou být překvapením - ve všech sledovaných parametrech (ROSC, přežití do propuštění, přežití s dobrým CPC) byla naděje lepší ve skupině bez časné intubace. Rozdíly nejsou nějak závratné (pohybují se v jednotkách procentních bodů), ale vzhledem k obrovskému rozsahu studie jsou všechny vysoce statisticky významné (p<0,001). I když byla tato studie kvalitně připravená a autoři se maximálně snažili omezit možné výběrové a další chyby, samozřejmě existují různé otázky k diskuzi a výsledek proto nejde interpretovat tak, že intubace škodí. Autoři proto uzavírají poněkud opatrněji, že v případě nemocničních resuscitace výsledky nepodporují požadavek na časnou intubaci a prioritu mají tudíž jiné úkony.

Zdroj: Andersen L.W. et al Association Between Tracheal Intubation During Adult In-Hospital Cardiac Arrest and Survival JAMA. 2017;317(5):494-506. doi:10.1001/jama.2016.20165

15. 05. 2017

Den linky 155 - nebo, chcete-li, Den záchranné služby - by se mohl stát novou a hezkou tradicí, akcí, která symbolizuje spolupráci mezi všemi čtrnácti záchrannými službami. Letošní ročník byl sice tak trochu "nultý", ale i tak se podařilo ledascos pěkného. Viz třeba ZDE.

16. 03. 2017

Malinko jsem aktualizoval A4 letáček o první pomoci "První pomoc v kostce", a jako bonus jsem mu udělal většího bratříčka - "První pomoc v kostce PLUS" (4 stránky A4). Užívejte ve zdraví :-)

10. 03. 2017

Mírná terapeutická hypotermie byla "hitem" resuscitačních doporučení z roku 2010, ale v poslední edici Guidelines z roku 2015 už je postoj k ní daleko konzervativnější a cílem managementu teploty u pacientů po náhlé srdeční zástavě je spíše normotermie. V aktuálním čísle časopisu Resuscitation ale nyní vychází studie, jejiíž autoři Brayová a spol. před tímto "ústupem" spíše varují. Prezentují totiž výsledky retrospektivní studie na svém pracovišti, kdy byla změna praxe z cílové hypotermie na normotermii doprovázená výskytem situací, kdy se cílovou teplotu nakonec nepodařilo udržet a došlo naopak k hypertermii (v 19% případů). To bylo spojeno i s poměrně výrazným trendem ke zhoršení neurologického výsledku, byť číselně, díky relativně malému počtu pacientů ve studii, zůstal pod hladinou statistické významnosti. Tak co, dočkáme se v nových GL renezance hypotermie?

Zdroj: Bray JE et al. Changing target temperature from 33 °C to 36 °C in the ICU management of out-of-hospital cardiac arrest: A before and after study. Resuscitation; vol. 113 (Apr 2017): 39–43.

09. 03. 2017

Malý výlet do trošku jiného oboru: velmi zajímavý článek o Dunning-Krugerově efektu, kompetenci a sebepoznání s názvem "Proč jsme všichni nadprůměrní piloti" od známého leteckého lékaře MUDr. Davida Melechovského vychází na webu aeroweb.cz. Zdánlivě to se záchrankou moc nesouvisí, ale jen zdánlivě - kolikrát máme v práci pocit, že všichni kolem nás jsou úplně neschopní? Jenže..."Lidé s nízkými schopnostmi a kompetencemi mají o svých schopnostech nadnesené mínění, které je rezistentní vůči změně i při přímé konfrontaci se schopnostmi ostatních. Nedokáží přijmout informaci o svých nízkých schopnostech, zpochybňují výsledky i metodu testování. V tom je právě to prokletí. Schopnosti, které člověk potřebuje k uvědomění si vlastní neschopnosti, jsou ty stejné, které jej učiní schopnými." Tento mnoha experimenty potvrzený fakt, který se týká ve stejné míře lidí inteligentních i hloupých (pozor - nekompetentní neznamená nutně hloupý!), lze vyjádřit i známým shrnutím jednotlivých fází poznání: "neuvědomuji si, že neumím -> uvědomuji si, že neumím -> uvědomuji se, že umím -> neuvědomuji si že umím". Co s tím? Dunningovými slovy řečeno: „Jediný způsob, jak dokázat lidem jejich neschopnost, je udělat z nich lidi schopné.“ Nuže - jak říkali už naši dědové: Uč se synu moudrým býti...

08. 03. 2017

Aplikace Záchranka už se v ČR pevně etablovala v jako jedna z nejlepších možností, jak přivolat záchrannou službu, přičemž jako bonus nabízí spoustu dalších zajímavých užitečností. Chytrým způsobem obešla nedokonalost "nativní" lokalizace mobilních telefonů a poprvé v masovějším měřítku umožnila i operátorům tísňových linek využívat týž "lokalizační komfort", jakému se už léta těší každý, kdo pomocí mobilu hledá třeba nejbližší trafiku. Je ale jasné, že v 21. století se vývoj v lokalizaci tísňových volání nezastaví na stavu, který vychází z 20 let starých technických možností. Významná změna v technologii lokalizace se tudíž chystá i na lince 112 - i v ČR by se letos měla objevit technologie AML, neboli "advanced mobile location". Jde o službu vyvinutou ve Velké Británii ve spolupráci se společností Google, která je sice už nyní podporovaná prakticky všemi mobilními telefony s operačním systémem "Android", záleží ovšem na národním operátorovi linky 112, zda ji v dané zemi Google zprovozní. Princip služby spočívá v tom, že po vytočení tísňové linky 112 je možné na dálku zapnout lokalizační funkce mobilního telefonu a ten následně, bez možnosti ovlivnění uživatelem, odesílá speciálně formátovanou SMS s polohovou informací a identifikačními údaji mobilního telefonu. Tak uvidíme, jak to bude fungovat - lokalizační SMS využívá při nedostupnosti datového propojení i systém Záchranka, a přestože zde se SMS odesílá dokonce ještě před zahájením volání, zpoždění v jejím doručení bývá docela často poměrně významné. Poznámka: systém zatím není dostupný pro jiné telefony, než ty s Androidem. Zda se něco podobného chystá u nakousnutého jablka zatím není známo.

Zdroj: HZS

05. 03. 2017

Na stránkách Společnosti UMMK je (konečně) k dispozici sumář oficiálního dotazníku ÚZIS A(MZ) 1-01, který na konci roku vyplňují povinně všechny záchranné služby. Jde o 11. vydání sumáře podle "nové" metodiky a prohlásíme-li 1. rok použití za "zkušební", máme možnost porovnat data sbíraná podle stejné metodiky s odstupem 10 let (rok 2006 vůči roku 2015). Podrobné srovnání a vysvětlení rozdílů by mohl být hezký námět třeba na bakalářskou práci, ale pár drobností si zaslouží zmínku i zde. Tak například naše vlastní data překvapivě uvádějí, že před deseti lety měly záchranky dokonce o 6 základen více, než v "současnosti" (=2015). Ubylo také tísňových volání (2,4 mil. vs. 1,9 mil.), naopak přibylo řešených událostí (640,000 vs. 826,000), což odpovídá průměrnému meziročnímu nárůstu o cca 2,5%. Data naopak svědčí pro celkový pokles počtu řešených závažnějších událostí (NACA 4 - 6), a to jak u úrazů (7,600 -> 5,100), tak u onemocnění (36,600 -> 23,500). Počet zahájených resuscitací se dlouhodobě nemění a pohybuje se stabilně kolem 7,500 ročně. Určitou "pikošku" představuje každoročně vykazovaných něco přes 600 "polytraumat" s NACA 0 - 3, tj. jde o něco jako "polytrauma bez zranění", event. "lehké polytrauma". No, řekl bych, že v práci s daty máme ještě hoooodně co dohánět....

Zdroj: ÚZIS, statistické souhrny pro rok 2005 - 2015 za odbornost 709 (Záchranná služba) A(MZ) 1-01. Online na www.urgmed.cz

28. 02. 2017

Občas není špatné zamyslet se nad "samozřejmostmi" - jako je například houkání záchranky cestou do nemocnice s pacientem, na což upozorňuje ve svém článku dr. Seth z Bismarcku. Jízda s majáky a sirénou se běžně používá, ale fakticky nemáme po ruce žádné důkazy, že tato praxe má na bezpečnost cesty nebo osud pacientů nějaký pozitivní vliv. V podstatě jediné co víme je to, že zvuk sirény významně zvyšuje sluchovou zátěž záchranářů. Zbytek si jen domýšlíme. Jak to pozitivní (jízda s majáky a sirénou zkracuje čas, a tím pomáhá pacientům), tak to negativní (houkání zvyšuje nervozitu posádky i pacientů, vede k vyplavení adrenalinu a může tak způsobit zhoršení stavu, houkání obtěžuje okolí a zejména v noci v blízkosti nemocnic může vést u citlivých individualit k psychickým potížím, a houkání také - díky tomu, že člověk v autě zejména v zástavbě zpravidla nemůže spolehlivě poznat, odkud přichází - může vést ke zmateným reakcím řidičů a zvyšovat tak počet sekundárních nehod atd.). Poměrně hodně z uvedeného by šlo zkoumat a objektivně posoudit, ale upřímně řečeno, nezdá se, že by existovala nějaká silná vůle dávat věcem v záchrankách daty podložený řád. Nicméně alespoň za úvahu to určitě stojí - nikdo asi neočekává, že by sanitky stály v kolonách, ale konzervativní přístup, založený na co nejplynulejší jízdě rychlostí odpovídající běžným limitům, by mohl skutečně vést k omezení nehod a dalších rizik, spojených s jízdou sanitek. Tak uvidíme - třeba se jednou dočkáme toho, že budeme věci dělat tak, jak VÍME že fungují, a nejen tak, jak si to MYSLÍME...

13. 02. 2017

Na Slovensku se prý chystá pokus o regulaci návštěv na odděleních urgentního příjmu cestou poplatku 10 EUR za "neindikovanou" návštěvu. Podobných hlasů ovšem zaznívá řada i u nás, včetně návrhů jakési pokuty za "neindikované" přivolání záchranné služby. Pravda je, že zatížení všech možných pohotovostních ambulancí i ZZS trvale roste, bohužel ale nemáme žádné informace o tom, PROČ tomu tak je. Hypotéz je celá řada - může to být "zpovykaností" občanstva, ale také redukcí sítě LSPP, rušením malých nemocnic a následně přetížením větších, které jsou nuceny propouštět nedoléčené pacienty apod. Nicméně zpátky k pokutám za "zneužití" - ono je to pořád dokola. Na první pohled dobrý nápad - ale proboha KDO a JAK bude rozhodovat o tom, co je a co není zneužití? Kdo prokáže, jestli pacient byl dost a nebo málo dušný, jestli ho něco bolelo hodně a nebo málo a nebo jestli se prostě bál oprávněně a nebo ne? Kdo rozliší, jestli je zneužití ještě JASNÉ, a kdy už je NEJASNÉ? Kdo a jak to bude kontrolovat a kdo a podle čeho bude řešit spory? Bude nějaké zdravotnické správní řízení? Komise? Tribunály, znalecké posudky, právníci? Obří náklady kvůli 10 EURům? A nebo dostanou zdravotníci nějaké speciální právo rozhodovat samostatně a s konečnou platností? Takové "zdravotnické stanné právo"? Přiznám se, že mi z podobných úvah běhá mráz po zádech. Ne kvůli nějakým 10 EUR, a snad ani ne kvůli tomu, že oficiální instituce mají tak neskutečně naivní nápady (ty mívají dost často, ta nekompetence je děsivá), ale hlavně kvůli tomu, že zdravotníci už se masivně třesou, jak budou moci trestat "ty zlé" a konat dobro, i kdyby čert na koze jezdil. Asi bychom se hodně divili, kdyby dostali policisté právo rozdávat pokuty řidičům, jejichž styl jízdy se jim prostě nezdá - bez nutnosti prokázat konkrétní přestupek. To by bylo - totalita, policejní zvůle... Ale od zdravotníků je to v pohodě? Kam se to řítíme...?

03. 02. 2017

Málokterá vědecká studie přináší zásadní zlom v pohledu na nějaký problém. Dnešní nastavení systému je léty natolik "vychytané" a k tomu multifaktoriálně ovlivňované, že jakékoliv posuny probíhají spíše po malých, dílčích krůčcích. Tomu odpovídá i to, že jednotlivé studie se zabývají určitými dílčími situacemi, které mají přesně definovaný rámec a pro správnou interpretaci výsledků je potřeba velmi pozorně číst, jaká data a jakým způsobem byla vlastně hodnocená. Zjednodušení složitého a zobecnění speciálního může vést k závěrům, které neodpovídají realitě. Přesněji řečeno, o kterých nedokážeme říct, zda realitě odpovídají, nebo ne, a přesto je za realitu vydáváme. Široká publikace takových ne zcela podložených závěrů potom může způsobit tak trochu bouři ve sklenici vody - jako se to podařilo v minulých dnech mediálním využitím výsledků studie EuroCall (viz aktualita z 21. prosince loňského roku) - např. ZDE. Zásadní - a zásadně nesprávné - zjednodušení spočívá v tom, že studie se zabývala výhradně časem dosažení operátora - zdravotníka, ale prezentace v médiích vyznívá jednoznačně v tom smyslu, že volání přes linku 112 nějakým způsobem zhoršuje prognózu pacientů zejména s náhlou zástavou oběhu. Žádný takový závěr ale studie neobsahuje a zdaleka není jisté, že to tak doopravdy je - na to bychom museli uspořádat jinou studii, která bude porovnávat onen reálný výsledek. Do té doby je to poněkud ukvapený a nepodložený závěr, jež se pochopitelně může dotknout lidí, kteří za 112ku odpovídají. Není divu, že situace způsobila poměrně značný rozruch na nejvyšších místech HZS a situace musela být poněkud narychlo "žehlená" pomocí "Memoranda o neútočení" mezi ZZS a HZS. To je sice někde prezentované jako "průlomové", ale upřímně řečeno - pokud je průlomem prohlášení, že ZZS a HZS budou "dlouhodobě a cílevědomě spolupracovat při nastavení optimálního přístupu k tísňovým voláním ze strany občana", by mohlo u zmiňovaného "občana" vzbudit poměrně oprávněné otázky, co se tu tedy proboha dělo za posledních 15 let. :-O.

17. 01. 2017

Dnes kolem poledne došlo během letu vrtulníku LZS Olomouc k technické závadě (signalizace třísek kovu v oleji a následné preventivní vypnutí motoru), která si vyžádala přerušení mise a návrat na základnu. To je samozřejmě nepříjemné, ale závada podobného charakteru postihne čas od času každého provozovatele a nijak zásadně neohrožuje bezpečnost letu. Co je ale zcela neobvyklé, je odezva oficiálních autorit a následně i médií. Příhoda je okamžitě dávána do souvislosti se stářím vrtulníku, s tím, že nemá certifikaci ve výkonnostní kategorii A1 a nebo dokonce do souvislosti s předešlými nehodami vrtulníků společnosti ATE. Nechci být advokátem ATE (což je asi dost jasné i z tohoto článku), ale na druhou stranu mi připadá nesmírně nešťastné používat při názorových rozepřích nefér argumenty, byť je jejich předkladatel přesvědčený, že tak činí s nejlepšími úmysly. Především - dnešní událost nejenže nemá nic společného s fatálními nehodami ATE z minulých let, ale je jejich přímým protikladem: zatímco vyšetřené nehody byly bez výjimky způsobené chybným rozhodnutím pilotů se smyslu "splnit úkol za každou cenu", dnešní incident byl naopak posádkou vyřešen vzorově - s dominantním ohledem na bezpečnost provozu i za cenu "nesplnění úkolu", přestože muselo být jasné, jaký poprask tato příhoda vyvolá. Dále - popsaná závada samozřejmě nemá nic společného s výkonovou certifikací, ale ani s často uváděným stářím vrtulníku (21 let) - podobně starých letadel se na evropském nebi bezpečně pohybují desetitisíce (a mnozí z nás jimi možná letěli na dovolenou), ale za předpokladu správně prováděné údržby je jejich použití stejně bezpečné, jako u stroje, který právě vyjel z továrny. Neříkám že nemohlo dojít k chybě při údržbě nebo výrobě (incidentu předcházela výměna jedné ze součástek "postiženého" motoru), ale v tuto chvíli žádná taková informace není k dispozici a velmi silná tvrzení na adresu provozovatele jsou za těchto okolností spíše projevem, obvykle charakterizovaným rčením "přání otcem myšlenky". Taková diskreditace odbornosti je velmi, velmi krátkozraká a můžeme si být jisti, že se nám ve "vhodnou" chvíli jako bumerang vrátí zpět...

15. 01. 2017

Jak uvádí na svých stránkách Všeobecná zdravotní pojišťovna, jednou z novinek v roce 2017 je poskytování příspěvku 1000 Kč na kurs kardiopulmonání resuscitace. Na první pohled nejsou patrná žádná omezení pro výběr kurzů, tak doufejme, že si pojišťovna aspoň občas ověří, že proplácí reálné a kvalitní kurzy, a ne aktivity prodejců "papírů s razítkem".

13. 01. 2017

Další dějství vyhroceného sporu mezi jihomoravskou záchrankou a rodiči dítěte, které bylo proti vůli matky po porodu převezeno do nemocnice na vyšetření, proběhlo tento týden u Vrchního soudu v Olomouci. Výsledkem je potvrzení rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který už dříve opakovaně rozhodl o tom, že záchranka jednala protiprávně a má se rodině omluvit a zaplatit odškodnění. Tento postoj samozřejmě vzbudil velké rozhořčení mezi komunitou záchranářů, kdy snad každý intuitivně cítí, že zdravotníci na místě chtěli pro dítě to nejlepší a "narazili" při tom na odpor rodičů. Samozřejmě - v ideálním světě by žádný konflikt nenastal, všichni by se objali a svorně by se odebrali do nebližší, květinami vyzdobené vyšetřovny. Náš svět ale není ideální - náš svět je takový, jaký je. Do ideálnosti má daleko a práva a zájmy jedněch se kříží s právy a zájmy druhých (a často i třetích). Není mnoho lepších příkladů dobrých úmyslů, dláždících pověstnou cestu do pekel, než je tento případ. Nechci se nikoho dotknout, ale jsem si jistý, že by bylo pro všechny nejlepší už se ve věci dál nešťourat a rozsudek přijmout, třeba i s pocitem křivdy. Pokud se v tomu budeme babrat a nimrat dál a dál, nebude to dobře pro nikoho ze zúčastněných. Ani teď, ani do budoucna.

08. 01. 2017

A další "ambulance drone" koluje naším internetem - tentokrát to ovšem není nějaký prcek, rozvážející AEDčka, ale rovnou létající sanitka. Krásná vizualizace (dokonce tak krásná, že někteří diskutéři na odborných fórech jsou schopní hýbací obrázky považovat za realitu - vždyť tam jsou přece v pozadí "opravdová" auta a krajina...) představuje prosklenou "sanitku-drona". Stroj autonomně přistane u nehody (jak se vyhne drátům a větvím a trefí se do volného rovného místa zatím neřešíme), ze kterého pružně vyskočí sličná záchranářka (kde se tam vezme, když v přilétávajícím stroji není, zatím neřešíme), zachrání život, naloží pacienta (jak to udělá v jednom zatím neřešíme) a hrdě odlétá do nemocnice (kde jsou v té krásné škatuli ukryté obří baterie zatím neřešíme)... vše doprovázené emotivní hudbou a neustálými zmínkami o tom, kolik životů to zachrání...Vždycky, když vidím podobné nápady, vzpomenu si na knihu Neználek ve Slunečním městě z roku 1956, kde právě něco podobného vrtulníku/dronu bylo dopravním prostředkem hlavního hrdiny ve městě budoucnosti... No, uplynulo 60 let, a kde nic, tu nic... Kde se v nás bere ta současná fascinace drony? Že by "všeználkovské" nadšení nad něčím, co doposud bylo mimo naše chápání, protože 99% populace netuší jak funguje třeba letadlo nebo vrtulník - ale dron, to je něco jiného - to přece "létá samo", jak prosté? Problém je samozřejmě v tom, že samotná schopnost "létat" není až tak to nejdůležitější - ve skutečnosti je to možná ten nejmenší problém. Létajících strojů máme mraky... Horší je to se schopností létat BEZPEČNĚ - ale OPRAVDU BEZPEČNĚ, a pak samozřejmě taky s celkovou logikou a logistikou nasazení, a o takové "bezvýznamné" drobnosti, jako je ekonomika, ani nemluvím... A nebo je všechno jinak, autoři těchto studií nejsou tak naivní jak to vypadá, a jde jen o jednu z dalších cest jak "pumpnout" veřejné zdroje o pár mega pro kamarády na různé vizualizace, prezentace a kongresovou turistiku?

01. 01. 2017

Dnešním dnem vstoupila v platnost většina změn v obsazení stanovišť LZS tak, jak vzešla z rozhodnutí Vlády a následného výběrového řízení. Okolo celé, ze strany Vlády i MZ bohužel mizerně připravené a následně i komunikované akce (jejíž velmi trefné shrnutí je např. ZDE), se strhla poměrně nevídaná mediální aktivita, pozoruhodná zejména maximálním zastoupením emocí a minimální prací s fakty, ať už by se týkala nových provozovatelů, nasazované techniky, personálu nebo organizace celé služby. Doufejme, že se situace postupně uklidní a bude čas a příležitost opravdu racionálně zhodnotit to, jak a za kolik LZS v Česku funguje a jak a za kolik by v budoucnu fungovat měla a mohla. Každý systém jde posunout dál a LZS v Česku není výjimkou. Naopak - nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo přijetí postoje, že všechno bylo nejlepší možné a žádná diskuze se nepřipouští, protože proto. K tématu se zde určitě v dohledné době ještě vrátím. Pokoj lidem dobré vůle a pohodový rok 2017!

21. 12. 2016

V aktuálním čísle časopisu Resuscitation vychází výsledky dlouho očekávané studie EuroCall, jejímž cílem bylo zmapovat časové intervaly charakteristické pro různé způsoby zpracování zdravotnických tísňových volání. Potvrdilo se tak to, co sice „dá rozum“, ale stále bylo předmětem diskuzí na mnoha fórech: pokud probíhá volání dvoustupňově (s přepojováním), nutně dochází k časové ztrátě ve srovnání s voláním, které obsluhuje přímo operátor záchranné služby. Studie probíhala ve 21 regionech 11 evropských zemí formou simulovaných hovorů (aniž by ale dispečeři věděli, že jde o simulovaný hovor), při kterých byly přesně měřené jednotlivé časové úseky. Česká republika v tomto srovnání nedopadla špatně z hlediska času prvního kontaktu jakéhokoliv operátora s volajícím (v průměru 5 – 6 sekund), ale pokud byly hovory směrovány přes TCTV 112, zdržení do zahájené hovoru se zdravotníkem bylo vůbec největší ze všech sledovaných evropských regionů – v průměru 48 sekund (v nejlepším Bergenu to bylo 25 sekund). To už rozhodně není čas, který by bylo možné „jen tak“ zanedbat jako nutnou oběť systému - u některých kriticky nemocných může právě těch pár desítek sekund být oním pověstným jazýčkem na vahách osudu. Zůstává tak ke zvážení, zda dosavadní praxe, kdy TCTV zjišťuje lokalizaci události a přepojení provádí až pak, je nejlepší možná, zvláště v souvislosti s aplikací Záchranka, která zcela zásadně podporuje lokalizaci události při současném přímém volání linky 155.

Zdroj: Nikolau N. et al. Time delay to reach dispatch centers in different regions in Europe. Are we losing the window of opportunity? The EUROCALL study. Resuscitation 111 (2017) 8 – 13

13. 12. 2016

Máte někdy pocit zmatenosti ze spousty čudlíků na ventilátoru a z divotvorných zkratek? Nevěšte hlavu, nic jiného, než objemový a tlakový režim ještě nikdo nevymyslel, to jen firmy se předhánějí v jejich ozvláštnění různými serepetičkami. Pokud tápete, mrkněte se na přehlednou tabulku ventilačních režimů s maximem sehnatelných firemních zkratek. Sestavil Honza Mach, prodavač z Medipraxu (jak sám sebe nazývá), děkujeme.

24. 10. 2016

Okolo zajištění LZS v Česku po Novém roce začíná být celkem rušno. Asociace ZZS, společnost Urgentní medicíny a Česká resuscitační rada vydaly dnes společné prohlášení, ve kterém varují před reálným scénářem uzavření některých stanic LZS. Nejde bohužel o žádné "plácnutí do vody" - tato varianta je, vzhledem k průběhu a (očekávanému) vývoji výběrového řízení na nové poskytovatele vrtulníků více než reálná. Kam se asi letecká záchranka 1. 1. 2017 vydá - do nebíčka, nebo do peklíčka?

30. 09. 2016

Kolem podávání trombolytik při resuscitaci se roky chodí doslova jako kolem horké kaše... Dávat, nebo nedávat, toť otázka... podle mého je přílišná konzervativnost v tomto bodě i jedním z dluhů stávajících guidelines. TROICA sice moc nevyšla, ale její záběr byl moc široký a je jasné, že je potřeba zmenšit a zpřesnit cílovou skupinu zejména na pacienty s plicní embolií - ale u nich jednat rychle a energicky, a ne až když to "jinak nepůjde" - tedy pozdě. Studie vycházející v aktuálním čísle The American Journal of Emergency Medicine se zabývá právě touto sílovou skupinou a opět upozorňuje na to, že u pacientů s masivní embolií je právě okamžitá trombolýza - na rozdíl od standardní resuscitace - účinným způsobem léčby. Autoři (v prostředí emergency) léčili 23 pacientů s NZO pro plicní embolii se vstupním rytmem PEA (pulseless electrical activity, neboli s elektromechanickou disociací), přičemž ihned (do minuty) pro prokázání plicní embolie podali nízkou dávku tPA (tkáňový aktivátor plasmingenu). Výsledky jsou skoro neuvěřitelné - oběh byl obnoven o 22 z 23 pacientů, 20 pacientů přežilo 2 roky po příhodě, nebyla zaznamenaná ani jedna vážná krvácivá příhoda. I když jde o studii malou a jistě zatíženou řadou bias, výsledky zasluhují pozornost a možná podporují trochu víc odvahy k časnému podání trombolytika tam, kde je embolie jako příčina NZO vysoce pravděpodobná. A mimochodem, to je přesně ta situace, která bez doktorů v PNP v podstatě nemá řešení... Pokud se tedy doktoři budou chovat jako doktoři, a ne jako cvičené opičky :-)
Zdroj: Sharifi M. et al. Pulseless electrical activity in pulmonary embolism treated with thrombolysis (from the "PEAPETT" study). Am. J. Em. Medicine, vol 34 (10), Oct. 2016; 1963 - 1967.

09. 09. 2016

Létání do terénu, a speciálně v noci, patří mezi nejnáročnější činnosti LZS a udržení rizika v přijatelných mezích vyžaduje kvalitní výcvik, techniku i dostatečnou praxi. Proč to píšu? Ve středu večer došlo k další tragické nehodě záchranářského vrtulníku na Slovensku. Přesné příčiny nehody nejsou známé, ale ať jsou jakékoliv, je potřeba, aby nehoda byla posouzená v opravdu širokých souvislostech, už jen proto, že týž provozovatel by měl od ledna obsadit dvě stanice LZS i v Česku. Navíc se mezi odbornou veřejností vedou diskuze o tom, zda by i u nás neměla být do budoucna zavedená dvacetičtyřhodinová pohotovost na všech stanovištích. To by ale nevyhnutelně vedlo k tomu, že by bylo nutné angažovat i piloty bez velkých zkušeností. Ostatně právě to je podle mého soudu jednou z hlavních systémových příčin série katastrof, která postihla slovenské kolegy. Připomeneme-li si např. loňskou nehodu ve Slovenském ráji, pilot vrtulníku podle vyjádření provozovatele patřil mezi "zkušené", protože nalétal za 24 let celkem 1.800 hodin. Na první pohled je to sice pro laika poměrně velké číslo, jenže po přepočtu to znamená, že nalétal 75 hodin ročně, což je nálet aktivnějšího amatéra a o získávání velkých zkušeností nemůže být řeč. K nehodám v letectví docházelo, dochází a docházet bude. Je ale nutné si stále dokola připomínat, že úkolem (nejen) leteckých záchranářů není pomocí hrdinských kousků spasit celý svět, ale především bezpečně dostat sebe k pacientovi a pak pacienta do nemocnice. Právě tak nejlépe uctíme památku kolegů, kteří se ze včerejší směny nevrátili k rodinám...

04. 08. 2016

V aktuálním čísle časopisu Resuscitation vychází konečně výsledky studie EuReCa ONE, která byla zaměřená na získání srovnatelných informací o přednemocničních zástavách oběhu. Do studie přispěli kolegové z 27 evropských zemí, a to včetně několika českých krajských záchranek. Fulltext článku je zdarma k dispozici např. ZDE. K výsledkům se ještě vrátním podrobnější informací, ale předběžně je možné shrnout, že Česká republika si v evropském srovnání nestojí vůbec špatně a bezpochyby patří do resuscitační "první ligy". Ono se nám to dneska už často zdá tak nějak samozřejmé, ale samozřejmé to zdaleka není. Škoda, že více než v zachraňování se trumfujeme v tom, kolik kdo má "neindikovnaých" pacientů, a možná si ani neuvědomujeme, že právě široká dostupnost kvalitního systému je jednu z významných podmínek tohoto úspěchu... S vrozenou skromností, ale radostně musím ještě doplnit, že v resuscitaci jsme dobří, ale (jak bylo už dříve publikováno na kongresu ČRR), výsledky studie potvrdily naše absolutně dominantní postavení v používání telefonické resuscitace a s tím související ve světě nepříliš často vídané počty laicky resuscitovaných obětí zástav oběhu.

23. 07. 2016

V lecjaké zemi na světě nefunguje zachraňování úplně podle představ veřejnosti, ale ne všude je "normální" o tom mluvit. Naštěstí stále jsou země, kde se o problémech "IZS" mluvit smí, třeba i s humorem a nadsázkou. Příkladem může být tato talkshow na téma tísňové linky v USA. A krom jiného je to další střípek do mozaiky poznání, že tady ještě věci nefungují zdaleka tak špatně...

18. 07. 2016

...a teď jsme opravdu zvědav, jak to dopadne... Tak končí moje poznámka v rubrice Zajímavosti z března letošního roku na téma "brněnské kauzy" nepřijatého pacienta, který tak dlouho nebyl dostatečně "akutní", až na dvoře fakultní nemocnice na palubě sanitky záchranné služby zemřel. Minulý týden, po pěti měsících "intenzivní práce", publikovalo cestou ČTK Ministerstvo zdravotnictví závěry komise, podle nichž NIKDO NEPOCHYBIL, s drobnou poznámkou, že "komise neměla k dispozici všechny podklady, jako např. zvukový záznam (komunikace) záchranky s nemocnicí"). Takže sanitka stojí půl hodiny na dvoře fakultní nemocnice, protože ta odmítá převzít pacienta (který navíc nakonec zemře, což ale vlastně pro meritum věci není zas tak podstatné) - NIC SE NESTALO??? TO FAKT MYSLÍ VÁŽNĚ? Omlouvám se za silnější slova, ale opravdu se odmítám smířit s tím, že ministerstvo zdravotnictví dělá z veřejnosti pitomce a jako bonus mě mrzí neskutečně mrzí, že i jihomoravská záchranka na tuto hru přistoupila a tváří se, že se vlastně nic nestalo. Zkrátka - Vyšetřování skončilo - zapomeňte...

13. 07. 2016

Unikátní projekt "inteligentního" tísňového volání pomocí aplikace Záchranka se konečně může pochlubit celostátním pokrytím poté, co se podařilo i poslednímu dodavateli softwaru záchrankových operačních středisek zprovoznit potřebné rozhraní. Systém kromě vytáčení linky 155 posílá datově nebo cestou SMS informace o poloze volajícího a případně další důležité údaje. I když se možná zdá, že v době všudypřítomného internetu "na tom vlastně nic není", není to tak docela pravda - není to jen o technologiích, ale i o trpělivosti, diplomacii a samozřejmě o penězích, takže zemí s celostátním pokrytím podobným jednotným systémem na světě opravdu není mnoho (já vím o dvou). Aplikace má již téměř 200.000 stažení a v současné době probíhají i velmi zajímavá jednání o jejím využití v zahraničí. Vše je samozřejmě "běh na dlouhou trať", ale možná stojíme u zrodu společného (středo)evropského standardu. Dobrou zprávou je i to, že do konce prázdnin by měla existovat i verze pro nešťastníky používající Windows Phone.

02. 06. 2016

Velmi zajímavý rozhovor s ředitelem regionální pobočky firmy Falck záchranná Ivo Krpelanem najdete ZDE. Některé prezentované názory jsou hodně kontroverzní, některé nápady jsou omezené místními možnostmi, tradicemi i (ne)odvahou politiků i odborných lídrů dělat věci jinak, ale neodpustím si aspoň poznámku k "titulkovému" tématu záchranky bez doktorů, které vzbudilo snad největší emoce: pokud dneska průměrný doktor záchranky vidí za směnu 3 - 5 pacientů (a ještě veřejně pláče, že 90% z nich vidět vůbec nemusel) a 90% pracovní doby tráví buď na stanovišti, a nebo ježděním sem a tam, zatímco týž doktor na urgentním příjmu za tutéž směnu těch pacientů ošetří klidně 50, stojí minimálně za velmi vážnou diskuzi, co vlastně od záchranky chceme a co jsme ochotni zaplatit za to, že k nám dorazí člověk s nápisem DOCTOR na zádech. Nejsem příznivcem záchranky bez účasti doktorů, ale na druhé straně mě drtí schiziofrenie, se kterou na jedné straně pláčeme, jak jezdíme na blbosti, ale na druhé straně systém živí stovky "nedostatkových" doktorů, aniž by se kdokoliv zabýval jakoukoliv analýzu toho, co vlastně jejich přítomnost reálně odborně přináší...

Až budete mít dlouhou chvíli, pusťte si hezké malované video o významu resuscitace z dánského programu "You Can Save Lives". Jsem zvědavý, jestli se ještě někdy dočkáme toho, že něco podobného poběží v reklamních blocích v TV, místo přiblblých reklam na téma "Vy si přece zasloužíte hygienicky čisté WC" nebo aspoň "Dej si dvojitou zmrzlinu, TY to dokážeš!"

30.5.2016

Rallye Rejvíz 2016 je za námi - letos vyšlo všechno opravdu na pohodu (včetně počasí), tak jsme si dvacetileté jubileum užili do sytosti. Kromě jiných zajímavostí byl letošní ročník "jiný" i tím, že se poprvé v historii podařilo "propašovat" dispečerskou úlohu do všech kategorií v národní i mezinárodní soutěži. Srovnání věru zajímavé, data jsou už připravena ke zpracování, těšte se :-). A rovnou si i můžete poznamenat do kalendáře termín příštího ročníku: 24. - 28. 5. 2017.

5.5.2016

Jak jsem slíbil, přináším trochu podrobnější pohled na ekonomická data o fungování záchranné služby v ČR, jak je publikovala Asociace ZZS, tentokrát v podobě několika českých záchrankově - ekonomických "nej" ZDE. Jak uvidíte sami, rozdíly mezi záchrankami jsou opravdu velké. Důležitou roli přitom samozřejmě hrají objektivní regionální specifika, ale... jestli jsou ty rozdíly přiměřené nebo ne, to si tvrdit netroufám. Samozřejmě zvláštním fenoménem je Praha - za bezkonkurenčně nejmenší relativní náklady ošetřuje bezkonkurenčně největší počet pacientů přepočteno na jednoho zaměstnance, ale tady můžeme říct "nojo Pražáci, ti mají vždycky něco extra". Nicméně i rozdíly mezi "normálními" kraji jsou relativně velké, ve většině ukazatelů se vzájemně lišící v desítkách procent a někde i v násobcích (např. v počtu výjezdů doktorů, přepočteno na počet obyvatel). Ví někdo, čím to je? A další moje "oblíbené" číslo - tolik populární LZS obslouží asi 0,5% pacientů, ale náklady na ní "ukousnou" přes 10% nákladů na záchranky... Zase - nepíšu, jestli je to málo nebo hodně, dobře nebo špatně (od toho jsou jiní manageři), ale je dobré to přinejmenším vědět.

27.4.2016

Článek o nešťastníkovi na stromě, v němž jsem se bezděčně ocitnul, mě zaujal krom jiného tvrzením, že prý "záchranáři se shodují na tom, že cenu záchranné akce nemá smysl počítat". Není tedy úplně jasné, jak to autor myslel, ani kteří jsou to ti "záchranáři ve shodě", ale osobně si tedy rozhodně nemyslím, že cena za záchrannou akci je bezvýznamná záležitost. Důvodů je spousta a hlavní je samozřejmě ten, že peněz v systému záchranné služby je omezené množství a sakra záleží na tom, na co je použijeme. Za "jedny peníze" se totiž dá například obsloužit jeden človíček vrtulníkem, ale taky dvacet jiných človíčků sanitkou. A tak je potřeba si opravdu dobře rozmyslet, kde je to správné optimální nastavení... Před třemi lety jsem zde uveřejnil takovou malou analýzu toho, kolik vlastně stojí záchranná služba. Nyní, po čtyřech letech, jsem stejný rozbor udělal s daty za rok 2015. Malinko ho ještě dolaďuji, takže ho sem umístím v nejbližších dnech, ale už nyní pro rychlou orientaci alespoň pár čísel: celkové náklady na pozemní záchranku dosáhly v roce 2015 5,5 miliardy Kč a se započtením LZS přesáhly 6 miliard. Největší podíl na nárůstu zdrojů mají podstatně vyšší příjmy ze zdravotního pojištění - podíl plateb pojišťoven vzrostl z 34% na 41% a, vyjádřeno v procentech, vzrostly tyto platby o 37%, což je mimochodem jeden z největších nárůstů v celém zdravotnictví. Díky vyššímu počtu ošetřených pacientů v polovině krajů náklady na ošetření jednoho nemocného paradoxně poklesly, což se projevilo i v mírném poklesu "velkého průměru" za celou ČR, takže v roce 2015 stálo ošetření jednoho člověka záchrannou službou cca 5.900 Kč. Těšte se na další podrobnosti :-)

11.4.2016

Ne, ne, ne a ne. Prostě ne. Oni nám zkazí i tu poslední radost, kterou máme. Fakt nebude fungovat žádný "lék na zástavu"? Nové číslo New England Journal of Medicine likviduje (aspoň prozatím) další z dříve oblíbených témat pro x con diskuzí "Lidokain nebo Amiodaron". V článku autorů Kudenchuka a spol. tak činí poměrně překvapivě závěrem, že nefunguje ani jeden. Velká randomizovaná studie (organizovaná týmem známým jako "Resuscitation Outcome Consortium"), zaměřená na pacienty s NZO a refrakterním defibrilovatelným rytmem, kterým byly náhodně podány Lidocain, Amiodaron, nebo placebo, totiž neprokázala žádné významné rozdíly v kvalitním přežívání mezi těmito třemi skupinami. pouze malou útěchou může být, že Amiodaron přece jen aspoň "vyšel" číselně o něco lépe, byť ne statisticky významně.
Zdroj: Kudenchuk PJ et al. Amiodarone, Lidocaine, or Placebo in Out-of-Hospital Cardiac Arrest. NEJM e-pub DOI 10.1056/NEJMoa151420-4

30.3.2016

V závěrečné zprávě o známé nehodě německého letadla, které kopilot úmyslně navedl do země, je kromě jiných závěrů poukázáno na to, že lékaři, ačkoliv věděli o jeho závažné dušení poruše i o tom, že jde o profesionálního pilota, informace nemoci nikomu nesdělili s poukazem na ochranu osobních údajů. Uvedená zpráva (na jejímž vzniku se podílela mimo jiné i EASA, což je Evropská agentura pro civilní letectví = oficiální orgán EU) ovšem v této souvislosti poukazuje na institut „krajní nouze“ s tím, že v daném v případě dopravního pilota s těžkou duševní nemocí by oznámením nemoci příslušným úřadům a/nebo zaměstnavateli oznamovatel zřejmě odvracel potenciální škodlivý následek výrazně závažnější, než je individuální právo pilota na ochranu osobnosti. Nemohlo by tedy jít o trestný čin. Obdobná situace se ostatně týká i případu „střelce“ z Uherského Hradiště nebo třeba případu přejetých cyklistek. S podobnými situacemi se dennodenně setkáváme i v naší praxi - jde např. o profesionální řidiče, kteří prodělali záchvat křečí s bezvědomím, pacienty se závažnou psychózou, kteří jsou (nebo to aspoň před svědky deklarují) držiteli zbrojního průkazu apod. Takže - budeme takové situace hlásit – a když, tak komu a jak? Jsem zvědav, zda se dožiji toho, že by k tomuto problému nějaká autorita vydala srozumitelné stanovisko...

24.3.2016

Říká se, že když se sejdou tři právníci, budou mít na jednu věc čtyři názory. A co teprve, když se k nim přidá neprávník :-) Malý rozbor legislativy na téma "Může nemocnice odmítnout přijetí pacienta od záchranky?" najdete v rubrice Zajímavosti. Co myslíte vy - může, nebo nemůže?

20.3.2016

Tak pro změnu zase jeden odmítnutý pacient... a protože tentokrát umřel, ministerstvo, překvapené tím, že se něco takového děje, sestavuje komisi, která bude zkoumat, zda dispečerka řekla nebo neřekla slovo AKUTNÍ. Záchranka totiž zásadně nevozí akutní pacienty, že. Takže si komise může ušetřit práci - viníkem bude dispečerka záchranky, protože neřekla, že je to AKUTNÍ. Řekla jenom, že je pacient po infarktu, resuscitaci, bez tlaku a na řízené ventilaci. Ale ne AKUTNÍ. Tak pochopitelně nemocnice nemohla tušit, jak na tom chudák je... PS: netuším, co kdo doopravdy řekl, ale vsadím boty, že tak nějak to bylo... a bude.

9.3.2016, aktualizace 10.3.2016

Ode dneška je oficiálně ke stažení aplikace pro "chytré" mobilní telefony ZÁCHRANKA, jejíž hlavní funkcí je to, že spolu s tísňovým voláním odesílá na příslušné operační středisko záchranky také zeměpisné souřadnice volajícího. Z mého pohledu jde o jednu z mála ukázek skutečně reálného využití moderních komunikačních technologií ve prospěch funkčnosti systému a tím i pacientů. Aplikaci nejvíc ocení ti, kteří se pohybují "v terénu". Pro přivolání záchranky babičce do bytu asi velký přínos nemá - od toho jsou adresy - ale pokud k úrazu nebo náhlé zdravotní příhodě dojde někde "in the middle of nowhere" (což ovšem může být za určitých okolností i ve Stromovce), může být pomoc tohoto prográmku zcela neocenitelná. Za sebe doporučuji, a to tím spíš, že (zatím bohužel s dvěma výjimkami - Středočeský a Jihočeský kraj zatím tísňová data nebo SMS přijímat neumí) jsou údaje o poloze volajícího již nyní schopné zpracovat všechny dispečinky záchranky v republice. EDIT: Za prvních 24 hodin má aplikace několik desítek tisíc stažení a registrací. V souvislosti s registracemi prosí autoři o trpělivost - aktuální fronta na registraci je "dlouhá" cca 6 - 8 hodin (interval mezi odesláním žádosti o registraci a doručením SMS kódu), ale všechny registrace budou postupně vyřízeny. Nemá smysl se o registraci pokoušet víckrát - jen se zahlcuje systém. Doba pro expiraci registračního kódu byla prodloužena na 24 hodin, takže by již neměly nastat problémy.

17.2.2016

Tak to zase začíná - tanečky kolem nového tendru na provozovatele vrtulníků pro LZS jsou v plném proudu. A místo aby se dolaďovaly poslední detaily, slovutní vládcové zjišťují, že by to vlastně nejraději dělali úplně jinak a s někým úplně jiným (jen škoda, že ne někde úplně jinde). Ano, bylo by potřeba doladit spoustu důležitých detailů (provozní dobu, "speciální" činnosti, spolupráci, spojení...), ale to ne. Ministři si po ročních přípravách "najednou" vzpomenou, že je to celé špatně, je potřeba všechno předělat, záchranku vlastně bude lítat armáda (no co, nakoupí se pár vrtulníků, tak o co jde), k tomu MZ po 30 letech "metodického řízení" LZS netuší, kolik by to vlastně mělo celé stát a vytahuje odhady, které se liší o 100%, prostě lahůdky "vysoké politiky". No nevím, třeba jde opravdu jen o temné rejdy spikleneckých center, ale já se obávám něčeho horšího - že nejde o promyšlené tahy na neviditelné šachovnici, ale že ti pánové vůbec, ale vůbec nevědí, o čem mluví. Takže jestli budou k 1.1.2017 uzavřené platné a dlouhodobě stabilní smlouvy na provoz LZS, budu to považovat za malý zázrak.

11.2.2016

Ani nejnovější doporučené postupy pro resuscitaci definitivně "nerozsekly" věčné dilema, zda mám být intubace standardem při zajištění dýchacích cest u resuscitovaných pacientů. Všichni asi tušíme, že má, ale na spoustu systémů, které nedisponují personálem schopným bezpečné intubace, by tato "povinnost" mohla mít zdrcující dopad. Navíc ve spoustě studií naopak intubace "na první čtení" vychází hůř - prognóza intubovaných resuscitovaných pacientů je horší, než těch neintubovaných. Rádo se ale zapomíná na to, že do skupiny "neintubovaných" spadnou krátké resuscitace (pár zmačknutí a úspěšná defibrilace), které mají vynikající prognózu samy o sobě, intubace - neintubace, zatímco ty dlouhé, složité resuscitace, kde už dojde i na intubaci, mají prognózu samy o sobě řádově horší. je to sice slovíčkaření, ale dost důležité - intubace je obvykle spojena s horší prognózou, což ale neznamená, že ji způsobuje. Něco málo světla do této šlamastyky nyní vnáší právě publikovaná studie autorů Kanga a spol., publikovaná v aktuálním čísle The American Journal of Emergency Medicine. Autoři analyzovali více než 30.000 (!!) kardiálních NZO z korejského národního registru a na základě výsledku multivariantní analýzy (tj. srovnáním událostí po skupinách, které jsou si v ostatních klíčových prediktorech úspěšnosti resuscitace podobné) dospěli z závěru, že tracheální intubace významně zvyšuje naději na úspěšné přežití NZO přinejmenším u pacientů, jejichž zástava nebyla spatřená. Jinak řečeno, pokud je kardiální zástava včas zachycená, je okamžitě zahájena laická resuscitace a podaří se zachovat gasping, není zajištění intubace prioritní, ale jinak by měla být metodou volby.
Zdroj: Kang K. et al. Prehospital endotracheal intubation and survival after out-of-hospital cardiac arrest: results from the Korean nationwide registry. The Am. J. Em. Med. Vol. 34(2) Feb 2016:128 - 132

31.1.2016

Probíhající mediální dohra osvobozujícího rozsudku v případě rumburské causy "ztraceného draslíku" připomíná další velké dilema naší práce - "bonzovat" nebo "nebonzovat" na svoje kolegy, pokud dělají hrubé chyby a (byť i jen potenciálně) poškozují pacienty? Právě v přednemocniční péči jde o problém opravdu naléhavý - chybujícího a bezprostřední následky jeho chyb většinou nevidí celý tým z oddělení či operačního sálu, ale často jen jeden - dva nejbližší kolegové, často navíc z jiné "odborné skupiny" (doktoři x NLZP). Může si vůbec "středňák" dovolit kritizovat doktora - a opačně, když tak hlasitě deklarujeme, že jejich práce je tak specificky specifická...? Kdo nebo co má být vrcholným zájmem zdravotníka? Jsme připraveni na to "krýt" své kolegy - byť s rizikem, že se další a další pacienti (včetně třeba našich blízkých) mohou stát oběťmi jejich neznalosti či neumění? A opačně - jsme připraveni "žalovat" na ně, a pak nést tíhu (morální a třeba i právní) odpovědnosti v případě, že se neprokáže souvislost chyby a poškození pacienta (a ještě navíc s vědomím, že neprokázaná souvislost ještě neznamená, že reálně tam ta souvislost není...). Shodou okolností tyto diskuze aktuálně probíhají v mnoha zemích světa, zejména ve Spojených státech, a řada lékařských společností se už také přihlásila k tomu, že princip zájmu pacienta musí být nad "kolegialitou" mezi zdravotníky. Samozřejmě nejde primárně o "popravu" chybujícího nešťastníka, ale o to, abychom konečně byli schopní zavést kulturní a kultivované systémy sběru informací o chybách a nežádoucích událostech - pro poučení, ale i pro ten pocit, že není jedno, co se v tom terénu vlastně děje...

12.1.2016

Jedním z věčných záchrankových sporů je to, zda a kdy má nebo nemá být členem výjezdové skupiny doktor. Jednou z oblastí, kde se přínos doktora přímo nabízí, jsou resuscitace - publikované výsledky "lékařských" systémů jsou zpravidla lepší, než "paramedických". Věc má ale háček - přímé srovnávání výsledků z různých systémů je nekorektní, protože na výsledek resuscitace má vliv řada dalších faktorů, nejen činnost ZZS (aktivita laiků, činnost operátorů, kvalita a dostupnost intenzivní poresuscitační péče, ale také např. počet členů resuscitačního týmu na místě atd.). Přímé srovnání je tedy množné víceméně jen v systémech, které - v podstatě náhodně - vysílají k resuscitacím v terénu někdy lékaře, a jindy "jen" paramediky. Metaanalýza právě takových studií je předmětem článku týmu kolem prof. Böttigera, bývalého předsedy Evropské rady pro resuscitaci a dlouhodobého zastánce "lékařských" systémů PNP. Článek je aktuálně k dispozici v internetovém časopise Critical Care (fulltext článku je zdarma ZDE). Autoři prošli více než 3.000 studií, z nichž vybrali 14, které splňovaly požadovaná kritéria srovnatelnosti, a vyhodnotili přes 120.000 resuscitací. Výsledky jsou pro příznivce lékařských systémů potěšující - ve všech sledovaných parametrech (ROSC, přežití do předání, dobrý neurologický výsledek) byly výsledky resucitačních týmů vedených lékařem významně lepší, než pokud tomu tak nebylo (se zvýšením pravděpodobnosti úspěchu v jednotlivých parametrech až na dvojnásobek). Ačkoliv v našich podmínkách je vedení resuscitačního týmu doktorem stále ještě samozřejmostí, nemusí tomu tak být vždycky a všude. Není proto špatné mít v ruce i daty podložený argument, proč stávající systém zachovat i do budoucna.
Zdroj: Böttiger et al. Influence of EMS-physician presence on survival after out-of-hospital cardiopulmonary resuscitation: systematic review and meta-analysis. Critical Care (2016) 20:4

23.12.2015

Přijde po tomto incidentu ještě někomu použití několik kilo vážících "ambulance dronů" svištícími nad ulicemi měst jako dobrý nápad :-)?

22.12.2015

Krátká - bohužel ne moc vánoční - úvaha na téma celostátní záchranky... aneb výsluha dobrá, ale není všechno zlato, co se třpytí...

13.12.2015

Seznam nejdůležitějších zatím známých odborných akcí z oboru urgentní medicíny najdete jako vždy v levém sloupci. Máte-li tip na něco dalšího, sem s ním :-)

10.12.2015

Něco pro milovníky čísel - na stránkách spol. UMMK je nyní k dispozici záchrankový sumář ÚZIS za rok 2014. Trochu mrzuté je, že ani po deseti letech jsme se nedobrali k tomu, aby seděla tak bazální čísla jako počty resuscitací - součty NACA 6 (resuscitace) v oddíle 3 = 5.832, ale počet resuscitací v oddíle 1 = 7.583..., ale což, no, prostě nic není dokonalé, že...

08.12.2015

Vánoce na krku a nevíte, jak s dárky? Právě pro vás mám dnes dobrou zprávu - vychází rovnou dvě publikace, které nemohou chybět v knihovně žádného zájemce o urgentní medicínu, ale jistě potěší i vaše babičky, vnoučata, strýčky i tety: První z nich je nové, již osmé aktualizované vydání Manuálu dispečera, který se již téměř tisícem prodaných výtisků bezesporu řadí mezi literární best-celery poslední doby, po boku skvostů typu "Kluci v akci" apod. Neméně široký okruh přátel (a samozřejmě i sebe) můžete potěšit i dalším trhákem, oficiálním, cca šedesátistránkovým (A4) ilustrovaným překladem souhrnu nových doporučení pro resuscitaci Guidelines 2015, který si můžete objednat na stránkách České resuscitační rady.

01.12.2015

Jedno z témat, která se v záchrance točí stále dokola, je představa vzniku "celostátní" záchranky, po vzoru Policie a Hasičů. Myšlenku nyní oprášila Česká lékařská komora spolu s některými poslanci. Téma si jistě zaslouží podrobnější rozbor - situace rozhodně není černobílá a nechci se teď pouštět do "přetahování" o to, která cesta je lepší. Ale zase a znova se musím ptát - ví někdo přesně PROČ měnit to, co prokazatelně a objektivně funguje a ve výsledcích snese světové srovnání? A nemyslím obecné kecy o "lepší koordinaci" ani demagogická pouštění bubáků na téma ohrožení teroristy číhajícími na každém rohu a už vůbec evidentní lži ("leteckou záchranku spravují soukromé firmy"). Ptám se, CO PŘESNĚ a PROČ PŘESNĚ je potřeba změnit, ČEHO PŘESNĚ chceme dosáhnout a ZA JAKOU CENU (a nemyslím jen finance) a konečně JAK (a proč právě TAK) toho chceme dosáhnout. Třeba v tom někdo má jasno a třeba je skutečně jediná možná cesta celostátní záchranka. Zatím ale nikdo žádnou seriózní vizi na tohle téma nepředložil. A do té doby, než se tak stane, a než bude opravdu JASNÉ, že je změna nutná, se proboha nesnažme rozvrátit jednu z mála státních struktur, která v naší zemi reálně funguje. Odmítám další a další systémové změny dělané metodou pokusu a omylu - vzpomeňme na totálně rozvrácený systém vzdělávání doktorů nebo "vysokoškolské šílenství" kolem vzdělávání sester - do obojího jsme investovali miliardy, aniž by byl doložitelný jediný pozitivní efekt, a podobných nepromyšlených a chaotických změn vedených okamžitými nápady lze kolem nás najít desítky. Stačilo!

17.11.2015

Pokud se zajímáte o výuku první pomoci, a zejména pokud něco takového provozujete ve školství, může vás zajímat odkaz na projekt První pomoc prožitkem. Jde o jeden z mála odborně recenzovaných, akreditovaných, ale hlavně opravdu komplexně zpracovaných projektů na tohle téma - nezačíná a nekončí jen vlastní první pomocí, ale obsahuje spoustu dalších materiálů včetně metodických příruček, videí, powerpointových prezentací přizpůsobených pro různé stupně škol atd. Pokud se vám projekt líbí, na stránkách MŠMT jej nyní můžete (po registraci a přihlášení) také ohodnotit a za odměnu i přímo odtud stáhnout všechny dostupné materiály. Užívejte ve zdraví :-)

11.11.2015

Výsledky největší randomizované studie, která kdy byla provedena v prostředí záchranných služeb (přes 23.000 pacientů), byly publikovány před dvěma dny v online vydání prestižního časopisu New England Journal of Medicine, a současně předneseny na právě probíhajícím kongresu americké kardiologické společnosti v Orlandu. Studie srovnávala výsledky přednemocničních resuscitací, pokud byly prováděny střídáním 30 stlačení a 2 vdechů proti těm, kde se resuscitovalo kontinuálními kompresemi 100x za minutu s nesynchronním dýcháním frekvencí 10x za minutu. Výsledky studie jsou obrovským překvapením, protože - v kontrastu s důrazem na všeobecně uznávaný prioritní požadavek na nepřerušování masáže - kvalitní přežití pacientů bylo významně lepší ve skupině s přerušovanými kompresemi. To vyvolalo velmi bouřlivé reakce a dokonce volání po změně 14 dní starých Guidelines 2015, která v americké verzi (na rozdíl od té evropské) připouštějí i pro záchranky právě až 3 cykly resuscitace nepřerušovanými kompresemi s, ale i bez dýchání. Sluší se ale dodat, že i evropské GL operují s nepřerušovanou masáží a nesynchronní ventilací, byť až po zajištění dýchacích cest intubací. Touto situací se sice studie nezabývala, ale tlakové píky, které tento postup vyvolává, jsou mnoha lidem z oboru "proti srsti" už dlouho a je otázkou, nakolik tato studie povede k zamyšlení nad stávajícími doporučeními i v Evropě. A ještě tradiční "poznámka off": Vysoce kvalitní design studie je také pádnou odpovědí těm, kteří tvrdí, že v prostředí záchranné služby nejde dělat pořádná věda - samozřejmě, že jde, a tím větší je škoda, že náš (český) přínos tomuto oboru je zatím zcela minimální, přestože se často rádi chlubíme tím, že právě náš systém patří k nejlepším na světě. Asi patří - ale pokud o tom neumíme dodat pádná data, je to obrovská škoda - jak pro urgentní medicínu, tak pro nás samotné...
Zdroj: Nichol G. et al. Trial of Continuous or Interrupted Chest Compressions during CPR. NEJM, November 9, 2015DOI: 10.1056/NEJMoa1509139

06.11.2015

Zjišťovat, jak jsou pacienti spokojení se službami záchranky je jistě záslužná činnost, ale - nic ve zlém - způsoby, které k tomu záchranky používají (resp. ty záchranky které to vyzkoušely, tak už zase nepoužívají, ale zkusit si to musí každý :-)) jsou... poněkud nešťastné, řekl bych. Už jsme tu měli letáčky v čekárnách příjmových oddělení, nyní "frčí" elektronické hlasování (pomocí SMS, nebo ještě lépe přes QR kódy)... Takže zatímco drtivou většinu pacientů záchranky tvoří senioři, apriori hendikepovaní v práci s mobily a IT, navíc záchranka je tu především pro ty, co mají "smrt na jazyku", a nebo jim je aspoň tak zle, že rozhodně nemají roupy psát SMS nebo scanovat QR kódy, na názor se ptáme právě té skupiny, která by zase až tak úplně objektem naší práce být někdy ani neměla - mladších "málo nemocných" - kteří ale zase vládnou iTechnikou a mají čas a náladu na hračičkování... Co si se závěry těchto "průzkumů" kdo počne, to by mě opravdu zajímalo. Krásnější praktickou ukázku toho, čemu se ve statistice říká "výběrová chyba", by člověk hledal opravdu jenom těžko.

01.11.2015

V Praze včera skončil jeden z největších světových odborných kongresů letošního roku - kongres Evropské rady pro resuscitaci Resuscitation 2015. Třešničkou na dortu už tak obřího úspěchu české resuscitace, kterým je samo pořádání tak významného kongresu, bylo vítězství českého týmu v kongresové resuscitační soutěži. Gratuluji!

26.10.2015

Velmi zajímavá a na naše poměry nezvykle kvalifikovaná série článků na téma chyb ve zdravotnictví od MUDr. Davida Marxe vychází na pokračování na serveru Zdravotnický deník. Jednotlivé zatím existující díly seriálu jsou k přečtení ZDE, ZDE, ZDE a ZDE. Není to přímo o záchrance, ale ty principy platí všude stejně. Speciálně doporučuji k úvaze zmínku o stylu myšlení "Všechno dobře dopadne" vs. "Co se může pokazit, to se taky pokazí."

24.10.2015

Půvabné "old style echt americké" video o historii resuscitace publikovala v souvislosti novými Guidelines 2015 americká kardiologická společnost (AHA) - ZDE

16.10.2015

Včera ráno byly publikované nové doporučené postupy pro resuscitaci (a nově i první pomoc) Guidelines 2015. Proti stávajícím postupům nepřinášejí žádné ZÁSADNÍ novoty, ale v řadě míst ke změnám došlo nebo jsou přinejmenším některá doporučení formulována pregnantněji, než v minulém vydání. Za zmínku stojí také to, že hlavním autorem kapitoly "Zástava oběhu za speciálních okolností" je předseda České resucitační rady Tolja Truhlář - velká gratulace! Neméně podstatné je ale i to, že když nová doporučení čtete, musíte si připadat jako v bájné "zemi, kde zítra znamená už včera". Naprostá většina z nich je totiž v naší zemi dlouhodobým standardem. Není to samo sebou - stojí za tím každodenní práce desítek nebo spíš stovek nadšenců, kteří každodenní mravenčí prací postrkují náš systém přes všechny překážky a protivenství kupředu tak, že bez nadsázky v tomto oboru představujeme světovou špičku. A to je asi to nejpodstatnější. Tak - a dost filozofie: stručný výcuc novinek a zajímavostí najdete ZDE, přehled doporučení první pomoci ZDE a několik prvních nových schémátek TADY. Nejde o překlady, jde o moje zpracování, vycházející jak z evropských doporučení ERC, tak z doporučení americké AHA (které se, byť v detailech, v lecčems liší). Originální ERC GL 2015 (v angličtině) je možné stáhnout ZDE a oficiální překlady lze očekávat na stránkách ČRR.

13.10.2015

Ukázku z instruktážního filmu ZZS Jihomoravského kraje na téma "spolupráce s jednotkami IZS" si můžete prohlédnout tady. Současně mě video připomnělo můj dávný rozpor s "klasickými" poučkami první pomoci - pokud vidím nehodu a mohl bych si vybrat, vždycky bych zastavil auto PŘED nehodou. Jednak je rozblikané auto vidět daleko líp, než trojúhelník někde v pangejtu (kterým se pak zase tak nutně nepotřebuji zdržovat, zejména pokud jsem v autě sám), auto mě bude aspoň trochu chránit před nepozorným přijíždějícím a v neposlední řadě si na nehodu před sebou v noci světly pěkně posvítím. Chápu, že hasiči i záchrankáři se raději stavějí ZA nehodu, aby měli krámy pěkně při ruce a nemuseli tahat hadice kolem aut, jenže to už se o zabezpečení místa stará někdo jiný. Zrovna tuhle metodiku bych tedy tak úplně bezhlavě do laické první pomoci neopisoval :-).

14.08.2015

Téma "záchranek bez doktora" je zřejmě to pravé pro letní okurkovou sezónu. Vášně rozproudil článek o nedostatku doktorů na Žatecku, ale nejen on (souhrn ZDE) . Už ten, stejně jako reakce předsedkyně Komory záchranářů, vyvolal poměrně bouřlivé reakce, včetně mnoha opravdu podařených komentářů v následných webových diskuzích. Aby řeč nestála (a taky asi nikoho jiného o prázdninách nesehnali), dovolil jsme si rovněž přispět svojí troškou do mlýna. A asi nejpodstatnější z toho všeho je, že hádat se o počty doktorů v záchrance je falešná stopa. Daleko víc, než KOLIK máme doktorů v systému, bychom se měli ptát JAKÉ doktory tam máme - a jaké má ten systém výsledky. Třeba jednou v učených diskuzích dospějeme i k tomu...

04.08.2015

Venku sice zuří léto, ale rušný konferenční podzim už ťuká na dveře: 15.8. je poslední možnost přihlásit se na pražský kongres Evropské rady pro resuscitaci za zvýhodněných "českých" podmínek, 17.8. je uzávěrka přihlášek k aktivní účasti pro Dostálovy dny a už je rovněž znám termín letošního Pelhřimovského podvečera (12. - 13.11.2015).

07.07.2015

Po profesně poněkud vypjatém a hlavně otravném období posledních několika měsíců se pokouším dohánět dluhy - jedním z nich je třeba inovace skoro 10 let starého doporučeného postupu Správná praxe ZOS, který se zabýval základními předpoklady kvalitní práce ZOS. Původní doporučený postup téměř ztratil svůj význam, protože naprostá většina doporučení byla převzata do nově vznikající legislativy. Na druhé straně výrazně sílí volání po nástroji, který by umožnil kvalitativně hodnotit a vzájemné porovnávat činnost operačních středisek. Jako evoluční (ale možná, že i trochu revoluční) krok tedy následuje inovace původního DP pod názvem Kvalitativní hodnocení práce ZOS. Přestože dlouhé diskuze v odborné veřejnosti vedly k tomu, že nakonec jde "jen" o metodický materiál, neobsahující konkrétní doporučené "minimální přijatelné" hodnoty, i to považuji za cenný krok kupředu. Nová podoba návrhu doporučeného postupu je nyní zveřejněna a následuje tříměsíční období, vyhrazené pro veřejné připomínky.

Metaanalýza deseti kvalitních studií na téma porovnání výsledků resuscitace při zajištění dýchacích cest supraglotickými pomůckami vs. endotracheální intubací, zpracovaná týmem dr. Benoita z Cincinatti, je připravena k vydání v srpnovém čísle časopisu Resuscitation. Hodnocené studie zahrnuly celkem skoro 35.000 resuscitací a výsledek nás může potěšit v tom, že tracheální intubace je (krom jiného) spojena s o 1/3 vyšší nadějí na kvalitní neurologické přežití. Jako vždy je však vhodné připomenout, že výsledek je potřeba hodnotit velmi opatrně. Za lepší prognózou může skutečně stát samo kvalitnější zajištění dýchacích cest, ale výsledek může být také sekundárním důsledkem toho, že na místě byl přítomen zkušenější (erudovnější) personál, který "kromě jiného" taky provedl intubaci.
Zdroj: Benoit LJ et al. Endotracheal intubation versus supraglottic airway placement in out-of-hospital cardiac arrest: A meta-analysis. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.resuscitation.2015.05.007

07.04.2015

Čeští řidiči jsou lhostejní, u dopravní nehody zastaví jeden z deseti, tvrdí palcový titulek redakčního článku na serveru iDNES. Nevím jak vás, ale mě vždycky, když se probudím z šoku, způsobeného podobným sdělením, začnou napadat různé hloupé otázky (a zvlášť, když to šokující sdělení je v přímém rozporu s dlouholetou profesionální zkušeností). Třeba jak se takové číslo počítá. Stane se nehoda, a někdo počítá projíždějící auta, až nějaké zastaví? Kdo? Nějaký všudypřítomný počítač aut u nehod? Nebo se policie ptá toho nabouraného, kolik kolem něj projelo aut? A nebo to byl nějaký pokus s uměle připravenou nehodou? Takže jedna zkušenost ve spcifických podmínkách? A co to vlastně znamená "nezastavit u nehody"? Nezastavit tam jako účastník nehody? Nebo jako první kolemjedoucí? A nebo nezastavit, když vidím nehodu, i když už tam někdo přede mnou je? Nebo nezastavit na aktivní zamávání někoho, kdo už tam je? To jsou přece dost zásadně odlišné situace... A ejhle - on v tom článku jde o kvalifikovaný odhad vedoucího centra dopravního výzkumu (CDV). No to jsou věci... Jakýpak výzkum na tohle téma publikovali dopravní výzkumníci, že poskytují "kvalifikované dohady"? Jaká byla jeho metodika? No nic, nechme toho... Zkrátka - každý si něco MYSLÍ, ale o celé věci nevíme vůbec nic. Každý den se v této zemi stanou stovky dopravních nehod a tisíce lidí kolem nich projedou. Víme, jaký je počet zdokumentovaných případů, kdy by kolem vážné nehody se opravdu projížděli řidiči a nikdo nezastavil? Víme, proč ten dotyčný nezastavil a zda vůbec zastavit mohl? Bohužel nevíme vůbec nic, ale do role mravokárců vstoupíme rádi a razantně - ostatně jako v mnoha jiných podobných případech. A ve výsledku - byť s dobrými úmysly - s plamenným pohledem docela obyčejně lžeme. Dneska s bohulibou myšlenkou... a zítra? PS: A ještě na okraj - připomeňme si, jak reagujeme, když někdo zavolá záchranku ležícímu člověkovi, ze kterého se nakonec vyklube "jen" spící opilec... Tam to "snahu zachraňovat každého" naopak dokážeme dát volajícím pěkně "sežrat", že...

06.04.2015

A ještě jednou k tématu předchozích dvou poznámek... úryvek z rozhovoru se Sigfriedem "Blacky" Schwarzem, akrobatickým pilotem vrtulníku RedBull týmu a bývalým dlouholetým pilotem LZS v Rakousku. Otázka: Jak moc se lišilo létání se záchranným vrtulníkem od toho, jak ho známe teď? Odpověď: Velmi podstatně... Létalo se ke skutečně vážným případům ohrožujícím život. Dnes... se občas stane, že posádka vrtulníku na takzvané záchranné misi dorazí na místo, a tam na ni čeká "pacient" v lepším stavu, než je aktuálně posádka. Jindy vás čeká pacient se zabaleným kufrem a mává na vás formulářem k převozu...." (Flying revue str. 72) - tak to vypadá na mezinárodně-generační problém...

02.04.2015

Někdy prostě náhoda zapracuje... Přesně v den předchozího článku jsem v mailu našel zatoulanou zprávu. Původně měla zřejmě odejít na jinou adresu, ale řízením osudu (v podobě malého překlepu) skončila u mě. Je to autentické svědectví toho, jak nás vidí "lidé zvenku". Text mailu je bez úprav, je pouze anonymizovaný. "Dobrý den, obracím se na vás se stížností na lékařku, která dorazila včera xx.xx.2015 k mému manželovi. V pondělí xx.xx.2015 manžel ulehl s chřipkou, měl teploty 39 stupňů, bolelo ho v krku i kosti v celém těle. Ležel v posteli, potil se, pil čaje a polykal Panadol. Ve středu ráno polevila trochu teplota, ale bohužel mu bylo hůře, nemohl se pohnout bolestí na posteli. V poledne začínal ordinovat náš praktický lékař se kterým jsme byli dohodnuti, že manžela přivezu. V 10.00 hodin bohužel nebyl schopen vstát z postele a dojít na toaletu. Nemohla jsem ho dostat na záchod ani k autu. Nemohl udělat krok sunul se k zemi, točila se mu hlava a měl velké bolesti. A já o něj měla strach. Volala jsem praktickému lékaři a ten mi řekl, že mám okamžitě volat k vám. Volala jsem tedy v 11.14 hod k vám na záchrannou službu. Dorazila mladá paní doktorka, která se už od začátku chovala, že ji velmi obtěžujeme. Dvakrát mi řekla, že měla o víkendu také chřipku a nevolala záchranku. Poučila mě, že mám volat praktického lékaře který k nám přijede. K mému 50letému muži, který je normálně tvrdý chlap, ale momentálně mu bylo dost špatně a nemohl vstát z postele, se chovala jako k odpornému hmyzu. S pomocí sešel schody z patra (se mnou se ani nehnul) a paní doktorka s úšklebkem pravila "tak sešel, žejo?“. Neměla jsem slov. Manžel byl odvezen do nemocnice na neurologii, kde leží na kapačkách. Byla to moje první zkušenost a nebyla vůbec příjemná. Moc doufám, že nejsou u vás všichni takto milí jako mladá paní doktorka a také bojím toho až někdy budeme potřebovat rychlou lékařskou pomoc. Dnes vím, že není ohrožen na životě a jsem za to šťastná. To jsem ale v té chvíli když jsem vám volala nevěděla. Trochu slušnosti a lidského přístupu by mladé lékařce neuškodilo." Myslím, že není potřeba to moc komentovat...

30.03.2015

Mantra o "neindikovaných výjezdech" a zneužívání záchranky se stále častěji ozývá od zaměstnanců záchranek prakticky ze všech stran. Pláč je společný - jezdí se na blbosti, lidi by neměli volat, praktici se o své ovečky nestarají... jediný rozdíl je v tvrzeních, kolik těch zneužívačů vlastně je - tu je to 30%, jindy 50 % a nebo dokonce 60%... Řešení jsou jasná a jednoduchá - za zneužití záchranky by se mělo platit, měly by být (znovu)zavedené výjezdové LSPP, lidi by neměli volat záchranku, pokud nejde o život atd... Ano, počet událostí řešených záchrannými službami roste. Problém je ale v tom, že - přes všechny proklamace s vyšších až nejvyšších míst - ve skutečnosti vůbec nevíme, proč přesně tomu tak je. Neexistuje žádná seriózní (ba dokonce ani neseriózní) studie, popisující a kvantifikující ony "neindikované" pacienty a už vůbec ne studie, které by porovnávaly bezpečnost a efektivitu možných řešení (o naivitě představ o vybírání "pokut" už ani nepíšu, ale překvapuje mě, jak rychle jsme zapomněli, jak negativně byla ze strany záchranek hodnocená LSPP - když tedy ještě nějaká byla - protože je "stejně k ničemu, akorát přijedou a poradí nemocnému, aby volal záchranku"...). Ano, také nejsem nadšený z rostoucího zatížení našich posádek, ale opravdové zoufalství mě přepadá z toho, že ani po x letech nejsme schopní argumentovat věcně a na základě dat, jak se standardem stalo vydávání osobních dojmů za realitu, jak hledáme chyby všude jinde než u sebe, ale hlavně z nekonečného alibizmu v podobě výzev, aby to byli sami pacienti, kdo budou rozhodovat o tom, zda jsou nebo nejsou dost nemocní (ale my to pak nakonec "spravedlivě zhodnotíme" a těm zlobivým dáme flastr...). Protože přece když zavolají - "my, slovutní a vzdělaní odborníci" je už do té nemocnice přece "musíme" odvézt... co kdyby!? Jsem moc zvědavý, kdy konečně ti stateční začnou mít "koule" na to ty "neindikované" pacienty nechávat na místě - "pane, vy i z té sanitky vystupte, vy si sanitku nezasloužíte". Pak teprve to konečně to celé začne být o něčem...

16.03.2015

Koncem října se v Praze uskuteční kongres Evropské rady pro resuscitaci. Na stránkách kongresu je nyní k dispozici rozhraní pro zasílání abstrakt - věřím, že se máme čím pochlubit a množství abstrakt z Česka bude důstojné :-). Bylo by opravdu škoda nevyužít tuhle příležitost vykouknout z české kotlinky přece jen trošku dál za obzor...

26.02.2015

Analýzu případů 160 dětí resuscitovaných pro zástavu oběhu z důvodu tonutí publikovali nizozemští autoři Kieboom a spol. v aktuálním čísle časopisu British Medical Journal. Autoři zjistili, že nejlepší prognózu mají děti tehdy, pokud k tonutí dojde v zimním období (úspěšně přežilo 5 ze 17 tonoucích - 29%), zatímco v ostatních obdobích roku jsou výsledky podstatně méně příznivé (přežilo 12 z 143 tonoucích - 8%). Bohužel, na rozdíl od dospělých, u dětí se zdá, že bez ohledu na lepší výsledky u tonoucích ve studené vodě je i tak naděje na přežití po resuscitaci trvající déle než 30 minut prakticky nulová.
Zdroj: Kieboom JK et al. Outcome after resuscitation beyond 30 minutes in drowned children with cardiac arrest and hypothermia: Dutch nationwide retrospective cohort study. BMJ 2015;350:h418

20.02.2015

Loni v březnu došlo u Studénky ke střetu (už naštěstí prázdného) auta a vlaku na železničním přejezdu. Potud nic zvláštního. Zajímavostí ale je mechanizmus nehody - auto uvízlo na přejezdu, řidič volal tísňovou linku Policie, policista kontaktoval dispečera železnice, ten dalšího dispečera atd. atd. - a nakonec se ten poslední správný dispečer téměř deset minut po nehodě pokusil zastavit blížící se vlak - bohužel ovšem pár vteřin poté, co už k nehodě došlo. Drážní inspekce nyní zveřejnila závěrečnou zprávu o nehodě, kde krom jiného konstatuje, že složky IZS nemají „ty správné“ kontakty na kompetentní dispečery provozovatele dráhy, řidiči ani po letech existence systému označování přejezdů o něm nemají ani tušení (pozn. OF: a jak to přesně funguje zřejmě nevěděl ani přijímající policista, pokud nedokázal volajícího navést, kam se má podívat), vyzvánění na několika zúčastněných pracovištích trvalo desítky sekund, přičemž jeden z drážních dispečerů začal požadavek na zastavení vlaků řešit „až po vykonání tělesné potřeby“, strojvedoucí neměl nastavený správný kanál na vysílačce, takže ani při včasném zásahu by se vlak stejně dálkově zastavit nepodařilo atd... A proč to sem píšu? Z několika důvodů: 1. šáhněme si do svědomí, jak by asi taková akce proběhla na našem pracovišti; 2. není na škodu podívat se, jak vypadá taková „opravdová“ vyšetřovací zpráva (ne taková ta „naše“, že všechno proběhlo nejúžasněji jak mohlo a všichni zúčastnění jsou megaborci), 3. každá minuta a každých pár vteřin OPRAVDU může mít svůj kritický význam (a ne že minuta sem, minuta tam, hlavně klídek...), a konečně 4. pro připomenutí, že máme spoustu situací z reálného života, které bychom potřebovali cvičit a cvičit - a zatím si hrajeme na vojáčky, když zkoušíme, jaké to bude, až na Václaváku přistanou Marťani. Navíc prakticky neexistuje cvičení, o kterém by všichni dopředu nevěděli a neexistoval přesný scénář každého pohybu. Všechno klapne, všichni jsou šťastní - ale běda, jak dojde na reálné lámání chleba...
Zdroj: Zpráva Drážní inspekce

12.02.2015

„Řešení teď hledají záchranné služby společně s ministerstvem zdravotnictví.Jedním z nich je zapojit soukromé lékaře. Víc praktických lékařů v pohotovosti rovná se míň zbytečných výjezdů záchranné služby. Právě na tuto rovnici chce ministerstvo zdravotnictví vsadit.“ Aha - takže po slavném rušení pohotovostí před pár lety (vždyť jsou přece úplně k ničemu - pamatujete?) chce najednou Ministerstvo „vsadit“ na to, že je zase potichu obnoví? Skvělý nápad. Systém, zmítaný průběžnými změnami (a už je asi vcelku jedno, jakými) zajde na úbytě sám od sebe a bude to. Místo věcných argumentů a jasné představy, čeho vlastně chceme dosáhnout, místo vyhodnocení promyšlených a profesionálně naplánovaných pilotních projektů můžeme donekonečna na něco „sázet“ a doufat, že tentokrát to vyjde. A když ne, můžeme zase vsadit na něco jiného - třeba na marťany. I když vlastně čemu se pořád divím - rozhodování založené na totální dojmologii a chimérických představách (teď třeba o statisících „neindikovaných výjezdů“ a démonické moci praktických lékařů je eliminovat - aniž máme sebemenší seriózní data o tom, jaké jsou vlastně ty „neindikované“ výjezdy, kolik jich je a jaký vliv na jejich omezení by mohli mít praktičtí lékaři) patří dlouhodobě mezi standardní metody řízení systémových změn ve zdravotnictví, takže vlastně nic nového. Metodou pokusů a omylů vpřed k lepším zítřkům, další kolo, ring volný. Ach jo.
Zdroj: http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/z-domova/praktici-pomuzou-sanitkam-477983

05.02.2015

Tak už je to tu zase - kdesi kdosi zase vyslovil myšlenku, že záchranáři by měli mít status „veřejného činitele“, a ministr zdravotnictví s tím „nemá problém“. Malý háček je už v tom, žádný „status veřejného činitele“ v našem právním řádu už šestým rokem neexistuje. Byl totiž nahrazen pojmem „úřední osoba“, což je úředník, vykonávají na základě pověření určité úkony státní správy a moci (např. soudce, poslanec, notář, lesní stráž...). Jaké úkoly státní správy proboha vykonává řidič sanitky a nebo doktor? Tohle totální právní barbarství a diletantizmus je fakt k uzoufání, zvlášť, pokud se ho dopouští právě ty „úřední osoby“, které by měly dbát o čistotu práva a jasný řád. Ne, pořád mícháme páté přes deváté, jako by zrovna tohle záchranky nějak spasilo. Ví vůbec ti bojovníci za krásnější úřední zítřky, že kýžená zvýšená ochrana, o kterou tady kráčí při snaze udělat ze záchranářů „veřejného činitele“, je v případě zdravotníků dávno součástí trestního zákoníku a v reálu nevedla vůbec k ničemu?
Zdroj: http://modrahvezdazivota.cz/2015/02/04/ministr-zdravotnictvi-rika-udeleni-statutu-verejneho-cinitele-zdravotnickym-zachranarum-ma-logiku/

02.02.2015

Odborný server MEDSCAPE uveřejnil pravidelnou roční zprávu o „stavu vyhoření“ lékařů pracujících na amerických EMERGENCY. Počet lékařů, kteří se cítí „vyhořelí“, se za dva roky zvýšil o 16% a dosáhl nadpolovičních 52%. Lékaři UM tak zaujímají čestné druhé místo hned za intenzivisty (53%); nejlépe jsou na tom naopak dermatologové (37%). Jako hlavní příčina vyhoření je udávaná stoupající byrokracie (skóre 4,58 na škále 1-5), množství komplikovaných pacientů (4,1), komputerizace oboru (3,82), příliš mnoho práce (3,76), pocit odosobnění – pocit „kolečka v soukolí“ (3,74). Ženy jsou k vyhoření poněkud náchylnější (58% vyhořelých lékařek vs. 50% lékařů), nejohroženější věkovou skupinou jsou lékaři mezi 40 a 50 lety. Vyhořelí kolegové jsou častěji obézní, fyzicky nemocní, nemívají dovolené delší, než 2 týdny, méně často se podílejí na „bohulibých“ dobrovolných mimopracovních aktivitách (práce s dětmi, pedagogická činnost, sociální práce, práce v religiózních spolcích apod.). Mezi pravidelnými uživateli alkoholu a/nebo marihuany nejsou ve vyhoření významné rozdíly, průzkum ale ukázal, že mezi lékaři oboru UM je relativně nejvíc uživatelů marihuany ze všech odborností vůbec (alespoň jednou ji vyzkoušela cca 1/3 z nich). A jak jste na tom vy?
Zdroj: http://www.medscape.com/features/slideshow/lifestyle/2015/public/overview

27.1.2015

Co je v přednemocniční medicíně jasnějšího, než to, že pacient po úrazu by měl mít nasazený krční límec nebo jinou stabilizaci páteře...? Nebo ne? Ano, i tak „jasný“ výkon má nejen svoje indikace, ale i nežádoucí účinky a kontraindikace - viz článek Stabilizace páteře po úrazu? Ano, ale ne vždy a za každou cenu. Smiřme se prostě s tím, že medicína není černobílá...

Archiv aktualit: 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Server www.zachrannasluzba.cz, jehož autorem je Ondřej Franěk, podléhá licenci Creative Commons. Uveďte autora - neužívejte komerčně