Distribuované ZOS kraje

aneb příspěvek k úvahám o možnostech operačního řízení ZZS v krajích

aktualizace: 26.dubna 2003

Úvod

Současný stav operačního řízení záchranných služeb v krajích ve většině případů v principu reflektuje historické faktické a legislativní podmínky práce záchranných služeb na konci minulého století. Tento stav byl charakterizován:

- nejednotným řízením ZZS (okresní střediska řízena okresními úředy, územní střediska řízena MZd)

- existencí zdravotnického operačního střediska v každém okrese (dodnes - byť již pouze výjimečně - i více středisek v okrese)

- nasazením zpravidla vzájemně nekompatibilních nejrůznějších komunikačních a informačních technologií (počínaje systémem "tužka-papír-telefon" až po plně počítačově vybavená ZOS s datovým přenosem dat do a z mobilních prostředků), důsledkem čehož je velmi ztížená situace při potřebě reálné koordinace zásahu velkého rozsahu

- "informační blokádou" mezi okresními středisky a příslušným Územním střediskem záchranné služby, která jsou často nucena hledat nejrůznější "partyzánské způsoby" jak se dozvědět o tom, co se na okresech děje - např. přesměrováním volání z mobních telefonů do centra

- neexistujcí systematickou kontrolní činností územního středisk vůči okresním ZZS

- v součtu výrazně nadbytečnou kapacitou "lidských zdrojů" zdravotnických operačních středisek v kraji, která násobně překračuje reálně potřebnou kapacitu

0304_rizeni_1.gif (14595 bytes)

 

Důvody ke změně

V souvislosti s územněsprávní reformou došlo k sjednocení zřizovatelské funkce tak,  že nyní za zajištění PNP odpovídá v celém rozsahu krajský úřad.

Z pohledu tohoto celku je současný systém operačního řízení (ve stavu z konce roku 2002) pochopitelně nevyhovující - zejména z těchto důvodů:

1) Není dostatečně funkční (nejsou informace, není spojení, není společná metodika, není koordinace, není kontrola)

2) Je zbytečně drahý (zbytečně mnoho lidí, zbytečně mnoho rozličných technologií)

 

Jaké požadavky logicky vyplývají ze zřizovací a řídící funkce kraje?

1) mít on-line přehled o situaci v kraji

2) mít možnost řešení velkých událostí z jednoho centra

3) mít k dispozici data pro kontrolu a quality management

4) a pokud možno ušetřit

 

Je zřejmé, že řešení se budou pohybovat kdesi na "ose" mezi stávajícím stavem na jedné straně až po "centralistické" jediné ZOS v kraji na straně druhé.

Z logiky věci ale vyplývá, že ať bude přijeté řešení jakékoliv, vždy se ale bude muset opírat o tři základní pilíře:

- jednotnou radiovou síť

- jednotné informační prostředí (technologie a jejich propojení, software a data)

- jednotné standardy pro činnost

To jsou tři nepodkročitelné podmínky pro účinné řízení záchranných služeb v kraji jako celku.

 

Technicky nejčistším řešením je bezesporu jednotné centralizované zdravotnické operační středisko kraje. Z technického hlediska to znamená svedení všech "tísňových vstupů" (linka 155, komunikace se 112 a dalšími složkami IZS) na jedno fyzické místo a řízení veškerého provozu z tohoto místa. Takové řešení je technicky nejjednodušší, zajišťuje optimální přehled o situaci a poskytuje optimální podmínky pro koordinaci sil a prostředků v případě řešení větších událostí. Jednotné místo zpracování dat poskytuje výhodné podmínky pro kontrolní činnost a management kvality.  Pro zajištění obsluhy je potřeba minimum personálu (pro kraj o počtu cca 1 mil. obyvatel postačí s rezervou cca 4 dispečeři) ve srovnání s cca 12 dispečery ve službě při 6 okresech v kraji).

Stávající stav (6 okresních ZOS):

6 ZOS x 2 lidé ve službě x 4 úvazky / místo = 48 úvazků SZP

 

Nový stav (centrální ZOS):

1 ZOS x 4 lidé ve službě x 4 úvazky / místo = 16 úvazků SZP

 

Potenciální úspora: 32 úvazků SZP (!!!)

 K tomu je nutné si uvědomit, že 1 pracovní místo znamená cca 4 úvazky, tj. jde odhadem o úsporu (12x4 - 4x4) = 32 (!) úvazků dispečerů. Koncentrace rozhodujících technologických celků na jednom místě usnadňuje údržbu a správu systémů.

0304_rizeni_2.gif (11944 bytes)

Toto řešení má ale i svoje nevýhody: jedno řídící centrum znamená nutnost řešení záložního pracoviště a záložní metodiky práce pro případ vyřazení tohoto centra. Významnou námitkou odpůrců centralizace je neznalost místopisu a "místního folklóru" periferie lidmi z centra": očekávají potíže při identifikci místa zásahu pode místních názvů a potíže se zajištěním dalších zdravotnických služeb mimo ZZS a koneckonců i individuálních pacientů. S tím souvisí i další argument, kterým je pouhá fiktivnost úspor personálu a dalších nákladů, neboť i při zrušení ZOS záchranné služby bude muset být v periferii jakési kontaktní místo pro ostatní zdravotní služby.

Pravda je, že tyto námitky mají racionální jádro, ale je také pravda, že řada ze zmiňovaných potíží má svoje technické řešení a mělo by být předmětem objektivizace, do jaké míry by skutečně ke zmiňovaným jevům mohlo docházet a na druhé straně do jaké míry mohou technická řešení jako je např. lokalizace pevné nebo i mobilní stanice potíže odstranit a s jakou účinností. Zatím není známo, že by se někdo pokusil argumenty obou stran někdo objektivně potvrdit či vyvrátit a rozhlédneme-li se do světa, úspěšně zde fungují jak systémy "velmi lokální", tak jednotná operační střediska pro relativně rozsáhlé regiony.

V této souvislosti jenom podotýkám, že doposud není objektivně vyhodnocena ani výhoda přesměrování mobilních sítí do center ve srovnání s lokalitami, kde k tomuto přesměrování nedošlo a mobilní telefony jsou směrovány na nejbližší okresní ZOS a argumenty příznivců centralizovaného řešení jsou i po několika letech spíše v rovině emotivní, než faktické.

Problém se proto dostává nejen do funkční, ale z velké části i do politické roviny (VY v centru chcete rušit NÁŠ dispečink!).

Návrh řešení

Z těchto důvodů jsem si dovolil navrhnout do jisté míry kompromisní systém, který se pokouší sloučit výhody lokálního i centrálního řešení. Systém "distribuovaného" ZOS je - stejně jako "centrální ZOS" - postaven na centrálně instalované spojové i informační technologii.  Z hlediska technologicko-organizačního však nejde o jedno centrální pracoviště, ale o "distribuované" - vysunuté pracoviště krajského operačního střediska. V podstatě jde tedy o přesun "dispečerky i s židlí, počítačem a telefonem" z centra do okresu s tím, že stále pracuje na jedné technologii, splečné pro všechny.

Jednotlivá okresní pracoviště (OP) lze provozovat  v režimu 1 dispečerky ve službě, neboť pro běžný provoz takové obsazení s rezervou postačuje a v okamžiku souběhu více příchozích hovorů v jedné chvíli (stejně jako v době přestávek v práci a jiných důvodech zaneprázdnění dispečerky) dochází k "přelivu" hovorů z okresního na krajské pracoviště. Krajské pracoviště také může v reálném čase monitorovat řešení jednotlivých případů na periferii a v případě potřeby "vstoupit do děje" ať už kompletním převzetím řízení (např. u mimořádné události velkého rozsahu), koordinační činností, nebo např. vysláním vrtulníku LZS apod. Technické řešení samozřejmě předpokládá také centrální nahrávání hovorů tak, aby jakýkoliv oprávněný dispečer měl přístup k hlasovému záznamu výzvy.

0304_rizeni_3.gif (18295 bytes)

Toto řešení tedy zachovává centrální on-line dostupnost dat a možnost centra monitorovat provoz a kdykoliv "vstoupit do děje", ale současně se nevzdává výhod plynoucích ze znalosti místních poměrů dispečerkou na periferii. Je také zachována jednotná podoba a centrální dostupnost dat pro účely řízení a kontroly. Na druhou stranu dochází k zachování stávajících pracovišť na úrovni okresů, zajišťujících operační řízení "běžného" provozu záchranné služby a všechny ostatní funkce kontaktního místa zdravotních služeb v okrese. "Vedlejším produktem" je zachování úzkého vztahu mezi dispečery a posádkami výjezdových prostředků, což umožňuje využít osobní "zpětnou vazbu" mezi řídícím a řízeným subjektem ku prosěchu kvality obou zúčastněných.

Za velmi významný prvek návrhu považuji to, že on-line "dohled" centra nad okresy opět ubírá argumenty pro směrování volání z mobilních sítí do centra, tato volání mohou být tedy bez problémů směrována přímo na přílušné OP a de facto tak tento systém v naprosté většině takových případů přispěje ke zkrácení odezvy místního záchranného systému (odpadá nutnost přepojování).

Ne nepodstatnou výhodou je i to, že výpadek jednoho pracoviště neohrozí provoz ostatních míst příjmu tísňových výzev. Degradace systému samozřejmě nastane při výpadku centrálního pracoviště (ZOS ÚSZS), nicméně i v tomto případě mohou jednotlivá OP pokračovat v práci, byť ne s technickým zázemím, která běžně systém poskytuje.

A funkčně poslední, ale reálně možná nejvýznamnější argument: domnívám se, že navržené řešení je i politicky průchodné z hlediska pochopitelného a obvyklého "lokálpatriotismu" představitelů místních samospráv.

Přestože je toto řešení personálně náročnější, naž centralizované ZOS, i tak přináší významnou úsporu lidských zdrojů:

Stávající stav (6 okresních ZOS):

6 ZOS x 2 lidé ve službě x 4 úvazky / místo = 48 úvazků SZP

Nový stav ("distribuované" ZOS):

5 ZOS x 1 SZP ve službě x 4 úvazky / místo = 20 úvazků SZP

1 KR-ZOS x 3 SZP ve službe x 4 úvazky / m. = 12 úvazků SZP

Celkem:                                                                  32 úvazků SZP

Potenciální úspora: 16 úvazků SZP

 

Systém má samozřejmě i svoje nevýhody: ve srovnání s "centralizovaným ZOS" je technicky složitější a provozně dražší (servis a údržba "vysunutých" pracovišť, pronájem datových okruhů, více dispečerů...), nicméně tyto argumenty platí pouze v případě, že v případě centrálního řešení na periferii skutečně nezůstane žádné jiné "kontaktní pracoviště" např. pro LSPP, DRNR apod. a pokud např. nepočítáme s datovým propojením centra a výjezdových stanovišť. Jinak se domnívám, že náklady na distribuované řešení ZOS jsou srovnatelné s centrálním ZOS. Obtížnější by byl i výcvik a dohled nad výkonem služby jednotlivých dispečerů. Otevřenou také nechávám otázku pracovněprávního vztahu dispečerů OP, stejně jako přesné dořešení provozně-ekonomických otázek OP.

Závěr

Z technického hlediska je navržený systém realizovatelný na základě běžně a ihned dostupných technologií a bez jakýchkoliv extrémních nákladů. Považuji jej za optimální kompromis mezi logickou snahou o maximální centralizaci řízení ZZS jako celku, požadavkem periferie na znalost místních zvyklostí v regionu a výkon funkce "kontaktního místa" pro další zdravotnické služby a nikdy nekončícími požadavky na redukci nákladů na systém jako celek. Nicméně zdůrazňuji, že jde o systém kompromisní, dávající jednotlivým argumentům různou váhu. Lze si představit, že po zralé úvaze lze význam některých parametrů považovat za vyšší nebo naopak za nižší. V takovém případě jistě může být jako nejlépe vyhovující podmínkám daného regionu zvoleno jiné, jak "centralizovanější", tak "regionálnější" řešení.

Prezentace tématu ve formátu PowerPoint (cca 250 kB)

Dr. Ondřej Franěk

_______________ (c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz _______________