Pěšky nebo za vozem - aneb vrtulníkem, nebo po kolech - a kam vlastně?

 aktualizace: 8.2.2004

Význam nasazení vrtulníků pro transport pacientů s těžkým traumatem je totiž zatím spíše tušený, než prokazatelný. V souvislosti se relativně závratnými čátkami, které provoz letecké záchranné služby daňové poplatník stojí je zcela legitimní otázka, zda jde o prostředky vynaložené účelně. V The Jouran of Trauma z ledna 2004 vycházejí dvě práce, jejichž primárním cílem je zhodnotit přínos různých metodik nasazení (nenasazení) LZS k transportu pacientů se závažným traumatem.

***************

V první práci (Vliv transportu LZS a úrovně nemocnice na mortalitu pacietů s polytraumatem, autoři Biewener a spol. z Drážďanské univerzitní nemocnice) bylo zařazeno asi 400 pacientů s ISS nad 16. Tito pacienti byli rozděleni do následujících skupin:

Věk, pohlaví a závažnost úrazů (ISS 33,3 - 35,6) byly ve všech skupinách statisticky homogenní. 

Výsledky: 

Mortalita pacientů, kteří byli primárně převezeni do univerzitního traumacentra, byla poloviční vůči pacientům primárně transportovaným do regionální nemocnice. Nejnižší přitom byla u těch pacientů, kteří se do traumacentra dostali pozemní cestou - 15,7% (průměrný čas ošetřování 68 minut), u pacientů převážených letecky byla mortalita 22,1% a čas do přijetí v průměru 90 minut. Pacienti, transportovaní do lokáních nemocnic, měli mortalitu 41,2% a průměrný čas ošetřování 69 minut. 

Studie tedy neprokázala "samospasitelný" vliv nasazení vrtulníku pro primární transport pacientů, nicméně zcela jednoznačně prokázala významný vliv směrování na jejich osud. Podle ošetřovacích časů soudě byli pacienti dopravení do traumacentra pozemní cestou z relativně blízkého regionu, zatímco ti letící vrtulníkem z regionů vzdálenějších - a delší ošetřovací době odpovídá i poněkud horší skóre. Pozitivní, byť nepřímý vliv leteckého transportu je tedy velmi pravděpodobný. 

Studie naopak prokázala jednoznačně nepříznivý vliv hospitalizace pacientů se závažným traumatem v nemocnicích místní úrovně

***************

V práci Efektivní využití leteckého transportu u pediatrického traumatu (autoři Larson a spol. z The Ohio State University) bylo vyhodnoceno přes 1000 dětských pacientů (do 18 let včetně) s traumatem. Pacienti byli rozděleni jednak do dvou podskupin podle závažnosti (ISS do/nad 15) a dále byl sledován jejich osud ve skupině transportované přímo z místa nehody letecky do traumacentra ve srovnání se skupinou, která byla zajištěna a stabilizována v nejbližší nemocnici a do traumacentra transportována až poté. Skupiny byly z hlediska věku pacientů, střední hodnoty ISS i podílu penetrujících a tupých traumat statisticky srovnatelné. Ve skupině s lehčími traumaty nebyl v osudu pacietů žádný rozdíl. U těžších traumat svědčí výsledky jednoznačně ve prospěch stabilizace v místní nemocnici - mortalita 15 vs. 26%, kratší pobyt na JIP (118 vs. 149 hodin). 

Aby ovšem nedošlo k mýlce - jak vypadá příprava na příjem takového pacienta v "místní" nemocnici může dokumentovat třeba tento obrázek - shodou okolností právě z Ohia. Pod pojmem "stabilizace stavu" si pak můžeme představit rychlé a efektivní vyloučení nebo vyřešení život bezprostředně ohrožujících stavů - zejména dutinových krvácení, PNO, fluidothoraxu, tamponády srdeční apod. Věřím, že "stabilizace" neprobíhá tak, že pacient po těžké autonehodě se sériovou frakturou žeber a mnohočetnou zlomeninou pánevních kostí nemá ještě dvě hodiny po přijetí na nejmenované okresní pracoviště sono břicha s poukazem na nedostatek času (osobní čerstvý zážitek ze služby na jednom ze stanovišť LZS).

Dr. Ondřej Franěk

 _______________ (c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz _______________