Obecné zásady pro ošetření pacientů se závažným traumatem

Volně na základě přednášky dr. Kočího na celostátní konferenci ČAS, Hradec Králové, říjen 2006, a podle další literatury.

aktualizace: 29.října 2006

Úvod


Těžké úrazy resp. polytraumata jsou nejčastější příčinou úmrtí v populaci do 40 let. Limitujícím faktorem z hlediska přežití je přitom včasné a kvalitní ošetření, zejména zástava krvácení a stabilizace vitálních funkcí.

V jednotlivých etapách je potřeba postupovat především účelně, tj. provádět pouze ty výkony, které jsou v daném čase a na daném místě pro pacienta prospěšné.

V současnosti je jako jediný faktor, který prokazatelně zvyšuje naději na přežití polytraumatizovaných pacientů identifikována doba od úrazu, za kterou je pacient předán do péče specializovaného centra (traumacentra). Za vitálně důležité se považuje samozřejmě i provedení základních, život zachraňujících výkonů, tj. zajištění a udržení dostatečné ventilace a zástava závažného krvácení.

Systém „stay and play“ na místě úrazu s maximální možnou péčí je však opuštěn, ve „zlaté hodině“ by měl být pacient již předán do místa definitivního ošetření.

Prioritní výkony

1)
Stabilizace C páteře límcem a vyproštění

2) A+B (airways, breathing): 
- Při dostatečné spontánní ventilaci: O2 obličejovou maskou, případně vzduchovod.
- Při nedostatečné ventilaci: tracheální intubace a řízená ventilace.

3) C (circulation): 
- Zastavení zevního krvácení kompresí.
- Omezení vnitřního krvácení imobilizací zlomenin pánve a dlouhých kostí.
- Zajištění žilního vstupu - jedna nitrožilní kanyla 16 nebo 18G. Pokud není zajištění žilního vstupu nutné z bezprostřední vitální indikace, jsou povoleny max. 2 pokusy. Zajištění centrálního žilního vstupu obecně není v PNP indikováno.
- Objemové náhrady jsou indikovány v množství do 500 ml FR s cílovým syst. 90 mm Hg resp. 110 mm Hg u pacientů s kraniotraumatem, masivní tekutinové náhrady v přednemocniční péči nejsou indikovány, jsou efektivní až po chirurgické zástavě krvácení!

Výkony sub. 1) – 3) nemusí být nutně prováděny v tomto pořadí. Podle potřeby a možností může být pořadí provedení změněno nebo mohou být provedeny paralelně. 

Prodlužování diagnostických a léčebných procedur na místě není indikováno, jde o postup non-lege artis!

4) Transport do spádového traumacentra nebo jiného vhodného cílového zařízení. Pokud to významně zkrátí délku transportu, je indikováno použití LZZS.

Literatura:

1) American College of Surgeons Committee on Trauma. ATLS – Advanced trauma life support for doctors. Chicago: ACSCT, 1997.
2) Biewener A et al. Impact of helicopter transport and hospital level on mortality of polytrauma patients. J Trauma. 2004 Jan.;56(1):94-8
3) Liberman M. et al., Multicenter Canadian Study of Prehospital Trauma care, Ann Surg, vol. 237, No.2/2003, 153-160
4) Wang H.E. et al, Out-of-hospital endotracheal intubation and outcome after traumatic brain injury, Ann Em Med, vol 44., Nov 2004: 439-450
5) Nicholl J et al. The cost and benefits of paramedic skills in prehospital trauma care. Health Technology Assessment 1998;Vol. 2:No 17 (Executive summary). Online na www.ncchta.org, cit. květen 2005.
6) Hartl R et al. Direct Transport Within An Organized State Trauma System reduces Mortality in Patients With Severe Traumatic Brain Injury. J Trauma and Crit Care. June 2006;60(6):1250-1256.
7) Kwan I et al. Timing and volume of fluid administration for patients with bleeding (Cochrane review), The Cochrane Library, Issue 3, 2003. Oxford: Update software Ltd.
8) Revell M et al. Fluid resuscitation in prehospital trauma care: a consensus view. Emerg Med. J. 2002;19:494-198.
9) Kočí J., Polytrauma – A,B and go! Celostátní konference ČAS, Hradec Králové, říjen 2006
10) Bledsoe B.Protokoly pro přednemocniční péči Trauma Team intl. Medical Control Systems. Online na www.zachrannasluzba.cz, překlad Franěk O.,2002

  _______________ (c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz _______________