Paramedici nebudou všechny pacienty vozit do nemocnice. Ve Washingtonu.

Pokud už mnoho let čekáte, kdy naši vysoce kvalifikovaná záchranáři (a lékaři) začnou provádět přednemocniční triáž a na základě odborného vyšetření a zhodnocení stavu budou pacienty ve významném počtu přesměrovávat do jiných než akutních složek primární péče, čekejte dál. Zatím ve zdrcující většině případů platí, že co výjezd, to transport do nemocnice, samozřejmě za doprovodu komentáře o zneužití záchranky. Protože co kdyby si někdo stěžoval, a co kdyby to nakonec něco doopravdy bylo, a co kdyby… A navíc ono to v řadě případů moc jinak ani nejde, pokud je k dispozici jen černobílé řešení – buď odvézt, nebo „nechat na místě a zapomenout“.

Přesto ale existují i jiné cesty – a to i v tak „právně agresivní“ společnosti, jako je ta americká.

V americkém Washingtonu před rokem spustili pilotní program, sloužící k omezení akutních transportů záchrannou službou s názvem RIGHT CARE RIGHT NOW (volně přeloženo – správná péče ve správný čas), samozřejmě na základě definovaných (a z hlediska bezpečnosti kontrolovaných) pravidel, a nyní oznámili, že tento systém přechází do rutinního provozu.

A je to přesně „o tom“, co nám tak zoufale chybí – o systémovém pohledu, stanovení cíle a hledání reálných cest. Nic složitého na tom nehledejte – v Americe třeba „objevili Ameriku“, když na dispečink posadili sestry, aby vyhodnocovaly nejasné výzvy. V terénu zase sestry vyrážejí k méně závažným případům – k posouzení stavu a rozhodnutí, co dál. A další objev – pro velkou část pacientů je nejlepší a koneckonců i nejpohodlnější zajištění zdravotní služby přímo v rámci jejich komunity, kde je znají a vědí, jak jim cíleně pomoci. Ano, není to nic šokujícího, ale má to cíl, plán a systém, ve kterém není záchranka na všechno sama, ale velmi úzce spolupracuje s celou škálou zdravotních služeb daného regionu.

Systémové schéma postupu při volání linky 911 v distriktu Washington D.C.

Nejde tedy vůbec o to ponechávat lidi na místě jejich osudu nebo jim dokonce bránit v přístup k zdravotní péči. Jde o to najít řešení, které je optimální jak pro pacienta, tak pro systém (což by, v ideálním případě, mělo jít ruku v ruce).

Věci samozřejmě nejsou černobílé a hodně závisí i na ekonomice celého zdravotnictví. Ale stejně – nestojí za úvahu se něčím podobným inspirovat? Nebo spíš ne za úvahu, těch už bylo, ale za dobře připravený a vyhodnocený pilotní projekt? Záchranky řídí kraje, stejně jako primární péči. A ty kvalifikované lidi už dávno máme, jen tu kvalifikaci taky využít… Tak co nám brání?

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz