Pohled z jiného světa aneb co nejde měřit, nejde ani řídit…

Aktuální COVID-krize a její řešení (a nebo taky neřešení) pootvírá laické veřejnosti krom jiného i dvířka do temných zákoutí našeho zdravotnictví. Užaslá veřejnost se například dozvídá, že záchranky občas mají potíže s tím předat COVID pacienta do nemocnice (což je opravdu překvapení v systému, který má s návazností přednemocniční a nemocniční péče chronické problémy i v „klidu“ posledních třiceti let), nebo to, že KAŽDÉ vyhrazené lůžko pro pacienty s COVIDem znamená – stejně překvapivě – větší či menší omezení péče o jiné pacienty (ne, opravdu ta lůžka „nevzniknou“, jak občas někdo tvrdí…). No a tak.

A pak do tohohle světa, plného improvizací, nulových rezerv, „politiky pokusu a omylu“ a letitého vytloukání klínu klínem vpadne někdo z jiného, „normálního“ světa, kde o úspěchu resp. přežití nerozhodují sebeoslavné PR články, ale reálné fungování daného systému, a nestačí se divit. Příkladem takového „vpadnutí“ je rozhovor s Petrem Šimečkem z firmy Keboola. Ta se specializuje na propojování a analýzu dat z různých systémů a zásadně se podílela na vzniku datové platformy „chytré karantény“.

Rozhovor se sice točí kolem práce hygienických stanic, ale zkusme si v duchu za každé slovo „hygieny“ dosadit „záchranky“. Nejednotný přístup, improvizace jako metoda práce, neochota ke změnám, strach z měření výkonu a kvality… Ne všude, ale na hodně místech je ta podobnost až děsivá. V každém případě je ten pohled člověka „z venku“ hodně zajímavý a inspirující.

Vřele doporučuji k poslechu ZDE.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz