Rána z milosti pro prekordiální úder?

Další studie, dávající šanci dříve velmi populárnímu prekordiálnímu úderu, pochází z „dílny“ australských autorů Nahmeho a spol. Autoři sledovali pacienty s monitorovanou zástavou kardiálního původu a defibrilovatelným rytmem na EKG, tj. komorovou fibrilací (VF) resp. komorovou tachykardií bez pulsu (VT) a zkoumali, zda by event. prekordiální úder před první defibrilací něco změnil na jejich osudu.

U 17 z 434 pacientů sice po prekordiálním úderu došlo ke změnám na EKG, ale pouze ve dvou případech v „příznivějším“ směru z VF na VT, bohužel ve zbylých případech došlo naopak ke změně rytmu z VT na VF a u jednoho pacienta došlo dokonce ke vzniku „elektromechanické disociace“ (PEA). Dobrou zprávou je aspoň to, že prekordiální úder nijak neprodloužil dobu od vzniku NZO do provedení první defibrilace a ve finále byla úspěšnost resuscitací v obou skupinách zcela stejná.

Zdroj: Nehme Z et al. Treatment of monitored out-of-hospital ventricular fibrillation and pluseless ventricular tachycardia utilising the precordial thump. Resuscitation 84 (2013) 1691 – 1696