Šest a dost. V kolika lidech lze efektivně cvičit resuscitaci?

Ilustrační obrázek – zdroj: ppp.mimoni.cz

Všichni to známe – „potřebovali bychom od vás lektora na školení první pomoci pro našich dvě stě zaměstnanců, na dvě party po sto lidech, a asi tak na hodinu“. Podobné „objednávky“ dostává asi každý, kdo se zabývá výukou první pomoci.

Přestože se občas i na veřejnosti a pod vedením odborných kapacit můžeme setkat se skutečně masovou výukou resuscitace, jedná se výhradně o propagační mediální aktivity. „Vážně míněná“ výuka resuscitace v takovém formátu je samozřejmě nesmysl a je to jasné snad každému – kromě HR oddělení korporátů. Jenže jak je to správně? Jaký je vlastně optimální poměr mezi počtem instruktorů a školenců v případě výuky základní resuscitace, aby instruktor zvládnul efektivně usměrňovat správnou techniku kompresí a dýchání?

Právě tuto otázku si položil výzkumný tým dr. Nabeckerové z Bernu a jejích kolegů a kolegyň a výsledky svého bádání nyní publikují v časopise Resuscitation.

Pro svoji studii angažovali 28 studentů medicíny a zdravotních sester, přičemž základní podmínkou bylo vlastnictví platného certifikátu BLS provider. Během experimentu absolvovali „modeloví frekventanti“ praktickou výuku resuscitace v osmi skupinách od tří do deseti na jednoho instruktora. Frekventanti byli instruováni, aby během sedmiminutového nácviku udělali vždy jednu z dvanácti předem definovaných chyb (například chybná frekvence či hloubka kompresí, podávaný pouze jeden vdech nebo naopak tři vdechy, chybně nalepené elektrody AED apod.) a výzkumníci sledovali, zda a kdy byli instruktoři schopní tyto chyby odhalit a opravit. Jakmile byla chyba opravena, frekventant již resuscitoval správně.

Na „druhé straně barikády“ se ocitlo 64 zkušených instruktorů resuscitace v průměrném věku 41 let a průměrně šesti lety zkušeností s výukou první pomoci. Instruktoři neznali podstatu experimentu – byli informováni, že jde o praktickou výuku laiků, kteří mají za sebou teoretické proškolení, ale v praktickém provádění je nutné očekávat chyby a ty opravit. Každý instruktor se zúčastnil pouze jedné simulované výuky, aby se předešlo zkreslení výsledků odhalením metodiky experimentu.

A výsledky? Podle očekávání odpovídala schopnost instruktorů zachytit chybu počtu frekventantů (s úspěšností od 89% ve skupinách se třemi frekventanty po 72% u skupin s deseti frekventanty). Pomocí lineární regrese za použití „cut off“ hodnoty minimálně 80% opravených chyb vyšla maximální efektivní velikost skupiny 6 frekventantů, což odpovídá dolní hranici rozmezí, doporučeného Guidelines 2021 (6 – 8 frekventantů). Praktický nácvik resuscitace při počtu nad 10 frekventantů na jednoho instruktora je již z hlediska sledování kvality zjevně zcela neefektivní.


Na závěr ještě autoři dodávají perličku z úplně „jiného soudku“ – ve městě Bern probíhá dlouhodobě masivní kampaň vyzývající k účasti na programu „first responderů“ a autoři tak očekávali, že první, kdo se do programu zapojí, budou právě instruktoři první pomoci. Reálně byla ale v době experimentu do programu First responderů zapojena jen necelá třetina z nich…

Zdroj: Nabecker S. et al. The effective group size for teaching cardiopulmonary resuscitation skills – A randomized controlled simulation trial. Resuscitation Jun 6 2021;165:77-82. doi: 10.1016/j.resuscitation.2021.05.034.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.