Studie EuroCall – poněkud nešťastně uchopená bouře ve sklenici vody

Málokterá vědecká studie přináší zásadní zlom v pohledu na nějaký problém. Dnešní nastavení systému je léty natolik „vychytané“ a k tomu multifaktoriálně ovlivňované, že jakékoliv posuny probíhají spíše po malých, dílčích krůčcích. Tomu odpovídá i to, že jednotlivé studie se zabývají určitými dílčími situacemi, které mají přesně definovaný rámec a pro správnou interpretaci výsledků je potřeba velmi pozorně číst, jaká data a jakým způsobem byla vlastně hodnocená. Zjednodušení složitého a zobecnění speciálního může vést k závěrům, které neodpovídají realitě. Přesněji řečeno, o kterých nedokážeme říct, zda realitě odpovídají, nebo ne, a přesto je za realitu vydáváme. Široká publikace takových ne zcela podložených závěrů potom může způsobit tak trochu bouři ve sklenici vody – jako se to podařilo v minulých dnech mediálním využitím výsledků studie EuroCall (viz aktualita z 21. prosince loňského roku) – např. ZDE. Zásadní – a zásadně nesprávné – zjednodušení spočívá v tom, že studie se zabývala výhradně časem dosažení operátora – zdravotníka, ale prezentace v médiích vyznívá jednoznačně v tom smyslu, že volání přes linku 112 nějakým způsobem zhoršuje prognózu pacientů zejména s náhlou zástavou oběhu. Žádný takový závěr ale studie neobsahuje a zdaleka není jisté, že to tak doopravdy je – na to bychom museli uspořádat jinou studii, která bude porovnávat onen reálný výsledek. Do té doby je to poněkud ukvapený a nepodložený závěr, jež se pochopitelně může dotknout lidí, kteří za 112ku odpovídají. Není divu, že situace způsobila poměrně značný rozruch na nejvyšších místech HZS a situace musela být poněkud narychlo „žehlená“ pomocí „Memoranda o neútočení“ mezi ZZS a HZS. To je sice někde prezentované jako „průlomové„, ale upřímně řečeno – pokud je průlomem prohlášení, že ZZS a HZS budou „dlouhodobě a cílevědomě spolupracovat při nastavení optimálního přístupu k tísňovým voláním ze strany občana„, by mohlo u zmiňovaného „občana“ vzbudit poměrně oprávněné otázky, co se tu tedy proboha dělo za posledních 15 let.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz