Systém přenosu obrazu na tísňovou linku zdravotnické záchranné služby v praxi

1.   Úvod

Operační středisko tísňové linky tvoří klíčovou součást záchranného systému kdekoli na světě. Právě operátoři tísňových linek jsou prvními, kteří přicházejí do kontaktu s pacientem či volajícím. Na schopnostech operačního střediska pak významně závisí rychlost poskytnutí pomoci. Operační středisko musí na základě hlasového telefonického hovoru rozhodnout o vyslání správných výjezdových prostředků či koordinovat záchranu na místě včetně telefonicky asistované první pomoci. Získání maxima informací od volajícího je tak základním předpokladem celého záchranného řetězce. 

Po celou dobu historie tísňových linek je jediným spojením mezi volajícím a operačním střediskem právě telefonický hovor. V průběhu času byl telefonický hovor doplněn informacemi o přesné poloze volajícího, jeho identifikaci a případně i základní klasifikaci události. Tyto doplňující informace jsou zprostředkovány využitím mobilních aplikací pro tísňová volání a mohou významným způsobem zkrátit dobu potřebnou k vyslání výjezdových prostředků. Operátor se může o to více soustředit na samotný stav pacienta bez nutnosti řešit jeho lokalizaci či identifikaci.

Snem operačních středisek je však ještě něco víc – být schopen se na místo události podívat. Nespoléhat se tak jen na telefonický hovor a doplňková data, ale přímo vidět, jak situace na místě vypadá. Přenos obrazu z místa události představuje revoluci v práci operačního střediska. Ve specifických případech výrazným způsobem urychluje a zefektivňuje vyhodnocení situace na místě události ještě před příjezdem posádky. V Evropě vzniklo během roku 2020 několik projektů, které si kladou za cíl tento způsob komunikace realizovat. Tento článek se zaměřuje více na Video Use Cases – problematiku vztahu technologie k operátorovi a volajícímu v průběhu tísňového hovoru, nežli na technologii samotnou.

Na základě odborné diskuse na poli záchranných služeb a resuscitační rady byly z pohledu zdravotnické záchranné služby identifikovány následující typy událostí, při kterých hraje přenos obrazu zásadní roli pro efektivnější a rychlejší poskytnutí přednemocniční neodkladné péče.

1.1        Dopravní nehody a mimořádné události

Dopravní nehody a jiné mimořádné události bývají často charakterizovány větším počtem volajících v rámci jedné události a současně větším počtem zraněných. Často se stává, že volající nedokáže přesně popsat závažnost události, počet zraněných či jejich zdravotní stav. Nezřídka pak u těchto událostí dochází k problému, kdy každý z volajících situaci popisuje ze svého pohledu a výpovědi více volajících si v rámci jedné události mohou odporovat. Využití technologie přenosu obrazu u jednoho či více volajících může operačnímu středisku poskytnout zásadní informace o charakteru mimořádné události, počtu zraněných a závažnosti jejich zdravotního stavu.

1.2        Telefonicky asistovaná první pomoc

Telefonicky podávané instrukce k první pomoci do příjezdu posádek na místo události významným způsobem zvyšují šanci pacientů na přežití a patří dnes k základním dovednostem operátorů tísňových linek. Operátor je však v rámci vyhodnocení stavu pacienta a v rámci vyhodnocení kvality následné první pomoci odkázán jen na telefonický popis poskytovaný volajícím. Doplnění telefonického hovoru přenosem obrazu umožňuje operátorovi detailní kontrolu zdravotního stavu pacienta (například hloubka dýchání) i následně poskytované laické první pomoci. V řadě případů došlo díky video přenosu ke korekci záklonu hlavy, frekvence i pozice rukou v rámci prováděné CPR.

1.3        Volající se sluchovým handicapem

Sluchově postižený volající či pacient velmi obtížně předává informace. Komunikace je často omezena na zasílání speciálních SMS zpráv, či na využití tísňových mobilních aplikací, které dokážou předat polohu volajícího, jeho anamnézu a pomocí ikon i základní klasifikaci události. Doplnění této zavedené komunikace o video hraje pro sluchově postižené osoby zásadní roli v komunikaci s operačním střediskem za účelem poskytnutí úplné informace o dané události. Jednoduchým namířením kamery mobilního telefonu operátor okamžitě vyhodnotí danou situaci. V rámci video komunikace je navíc možné komunikovat s neslyšícím ve znakové řeči (je-li na tento způsob komunikace operační středisko připravené).

1.4        Přenos obrazu zasahující posádce

Posádka jedoucí na místo události získává od operačního střediska maximální množství informací o charakteru dané události. Textový a slovní popis je však možné doplnit o záznam či živé vysílání z místa. Video hovor prováděný mezi volajícím a operačním střediskem je možné současně přenášet do vozidla výjezdové skupiny za účelem poskytnutí komplexní informace o situaci na místě události. Zasahující posádka se tak může lépe připravit na zásah ještě v průběhu cesty.

2.   Video přenosy z pohledu volajícího

2.1        Přehled

Volající ve většině případů kontaktuje tísňové linky prostřednictvím klasického telefonického hovoru. Ať už vytočením příslušného tísňového čísla přímo, nebo s využitím příslušné mobilní aplikace. Současné implementace technologie video přenosu tak navazují na telefonický hovor, který doplňují o přenos obrazu prostřednictvím technologie WebRTC.  Z pohledu volajícího tak pro navázání obrazového spojení hovoříme o následujících krocích:

  1. Zahájení telefonického hovoru na tísňovou linku.
  2. Operátor na základě komunikace s volajícím vyhodnocuje účelnost využití přenosu obrazu.
  3. V případě nutnosti zahájit s volajícím video hovor je volajícímu odeslán prostřednictvím SMS zprávy URL odkaz k navázání WEB RTC spojení.
  4. Volající přepíná mobilní telefon do hlasitého odposlechu, otevírá zaslaný odkaz. Ten je otevřen v primárním webovém prohlížeči, povoluje přístup ke kameře a zahajuje přenos obrazu za současného zachování telefonického hovoru s operátorem.

2.2        Omezení využití technologie z pohledu volajícího

Z výše popsaného je patrné, že pro navázání video komunikace s volajícím je nutné splnění několika technických podmínek:

  • Volající musí být vybaven chytrým mobilním telefonem
  • Volající musí mít ve svém mobilním telefonu přístup k internetu
  • Volající musí být schopen multitaskingu na svém mobilním telefonu

Operátor by navíc měl před zahájením videopřenosu ověřit stav baterie a stav připojení k internetu, což jsou informace, které mohou být na operační středisko automaticky zasílány prostřednictvím aplikace.

To může znamenat určitou bariéru zejména pro ty volající, kteří nejsou zvyklí tyto funkce rutinně používat i v běžném životě.

Pokud ale operátor tato případná omezení respektuje a dokáže na ně vhodně reagovat, ukázalo se, že pro většinu volajících nepředstavuje navázání spojení otevřením URL odkazu zaslaného cestou SMS zprávy významnější překážku.

V případě využití webového odkazu je dále nutné zmínit, že použitá technologie Web RTC vyžaduje přizpůsobení zpracování obrazu v závislosti na použitém prohlížeči. I když je technologie přenosu ověřena na všech nejpoužívanějších prohlížečích (Google Chrome, Safari, Mozilla Firefox…), nemusí být funkční při použití minoritních prohlížečů (zejména specifických prohlížečů výrobců mobilních zařízení). Podle našich zkušeností jde cca o 10 % uživatelů.

Všechna uvedená omezení a úskalí jsou ale eliminována tehdy, pokud volající použije pro kontaktování tísňové linky mobilní aplikaci (případně pokud ji má alespoň nainstalovanou). Aplikace již ve chvíli tísňového volání poskytne operátorovi informaci o stavu baterie a stavu připojení k internetu. Použitím aplikace je současně potvrzeno, že volající je vybaven chytrým mobilním telefonem a mobilní aplikace také může mít vyřešena práva na využití kamery telefonu. Propojení video hovoru pak může být provedeno zasláním jednoduché push-notifikace a celé spojení je pak otázka jednoho kliknutí. Navázání videopřenosu je pak zásadně jednodušší, rychlejší a spolehlivější.

Jednou ze zásadních otázek, které je nutné z pohledu volajícího pokládat, je také bezpečnost video hovoru ve srovnání se standardním telefonickým hovorem. Bavíme-li se o situaci srdečního selhání v domácím prostředí, kde jsou 2 a více zachránců na jednoho pacienta, má video přenos jednoznačné výhody bez toho, aniž by se zachránci v důsledku využití technologie sami dostávali do nebezpečné situace. To se však mění, nachází-li se volající například u dopravní nehody na rušné komunikaci. Může dojít k situaci, kdy se volající natolik soustředí na práci s mobilním zařízením, že zapomene na vlastní bezpečnost. Jeho zrak je na rozdíl od standardního telefonického hovoru upřen nikoli na situaci přímo, ale na promítnutí situace do displeje mobilního telefonu. Zde je velmi důležité vyhodnocení situace ze strany operátora tísňové linky a případné důsledné vedení volajícího v průběhu hovoru.

Další ze zajímavých zjištění, které ukázala praxe, je fakt, že v minoritě případů může okolí na člověka natáčejícího celou situaci na mobil reagovat nepřátelsky. Technologie přenosu obrazu na operační středisko záchranné služby je natolik novou věcí, že svědci události v první chvíli daného volajícího identifikují jako senzacechtivého, který video natáčí pro vlastní potřebu zveřejnění na sociálních sítích. Důsledná práce s veřejností a edukace je jediným možným východiskem. Na ochotu volajícího k zahájení video hovoru může mít vliv také náročnost přenosu videa na spotřebovaná data. Zatím jsme se v praxi nesetkali s tím, že by volající odmítl zahájit video hovor z důvodu nedostatečného datového balíčku. Nicméně je vhodné těmto situacím předcházet například tím, že budou video hovory s tísňovou linkou zařazeny do kategorie neplacených služeb. Tohoto se v ČR podařilo dosáhnout u operátora Vodafone. Veškeré datové přenosy, které probíhají mezi zdravotnickou záchrannou službou a příslušnou webovou aplikací, nejsou uživatelům účtovány.

2.3        Shrnutí

Technologie a proces video hovoru mezi volajícím na tísňovou linku a operačním střediskem klade na volajícího mnohem větší nároky nežli samotné provedení telefonického hovoru. Uživatel musí být dostatečně „při smyslech“ a dostatečně technicky vybavený. Avšak ani připojení k internetu a chytrý telefon nemusí znamenat úspěšné propojení. Do procesu vstupuje i kompatibilita technologie s vybraným prohlížečem. Vhodná a rozšířená národní mobilní aplikace může celý proces spojení významně zrychlit a zjednodušit. Je třeba se také zabývat otázkami bezpečnosti volajícího v průběhu video hovoru a řešit i další konotace související s natáčením tísňové situace, které mohou být společensky nepřijatelné.

S příchodem systémů NG 112 (Next Generation 112) a komunikací na tísňové linky prostřednictvím VOIP (volání přes internet) bude možné video kanál doplnit automaticky bez nutnosti potvrzování notifikace či odkazu zaslaného v SMS. Možnost obrazové komunikace za využití současné infrastruktury tísňových volání jako doplněk je však velkým přínosem jak pro volajícího, tak pro operační středisko. Významnou výhodou současného přístupu je také fakt, že technologie nijak nenarušuje standardní provedení telefonického hovoru na tísňovou linku, který je ve většině zemí zanesen v legislativě jako jediný možný způsob tísňové komunikace.

3.   Video přenosy z pohledu operátora

3.1        Přehled

Příjem tísňové výzvy v současné infrastruktuře tísňových linek je řešen především příjmem telefonického hovoru. Hovor může být doplněn o polohovou informaci systému AML, případně polohové a další informace z příslušné mobilní aplikace, která je s daným operačním střediskem integrována. Technologii video přenosu je z pohledu operátora vhodné maximálně integrovat s používaným SW pro operační řízení. Ideální cestou je tak zahájení video přenosu (odeslání SMS či push-notifikace osahující link pro spojení) jednoduchým zvolením této možnosti v rámci formuláře příjmu nové události.

Často v rámci operačních středisek není používán plošně na území státu jeden SW pro operační řízení. Implementační proces tak může být zásadní brzdou, chceme-li, aby byla technologie využívána napříč celou zemí. Z tohoto důvodu je vhodné vytvoření a nasazení speciální webové aplikace, která obstarává Web RTC spojení s volajícím a je do značné míry na používaném SW pro operační řízení nezávislá. V takovém případě stačí v daném SW nastavit automatické přihlášení a odkaz na takovou webovou aplikaci a systém přenosu obrazu lze zavést v krátkém čase plošně, a to i napříč složkami integrovaného záchranného systému. Z hlediska procesu příjmu tísňové výzvy lze hovořit o dvojici přístupů, které může operátor ve vztahu k zahájení video hovoru zvolit.

3.2        Zahájení video hovoru jako primární součást přijetí výzvy

Tento způsob je využíván zejména v situacích, kdy může videohovor hrát zásadní roli při vyhodnocení tísňového hovoru a následném vyslání výjezdové skupiny na místo.

Z pohledu operátora pak hovoříme o následujících krocích nutných pro zahájení přenosu obrazu z místa události. Předpokládáme opět případ, kdy z legislativních důvodů nedochází k přerušení standardního telefonického hovoru a technologie WebRTC přenáší primárně polohu, text a obraz:

  1. Příjem tísňového volání, provedení lokalizace.
  2. Vyhodnocení potřebnosti doplnění tísňového hovoru o video přenos jako součást klasifikace události.
  3. Zjištění technických předpokladů pro video přenos.
    1. Volající kontaktoval tísňovou linku pomocí mobilní aplikace – máme k dispozici informaci o stavu baterie a stavu internetového připojení.
    1. Volající kontaktoval tísňovou linku přímo – je nutné slovně ověřit stav baterie a internetového připojení.
  4. Aktivace systému WebRTC – zaslání URL odkazu pro spojení.
  5. Navázání obrazové komunikace s volajícím za současného zachování telefonického hovoru.
  6. Vyslání odpovídající výjezdové skupiny a následné operační řízení a poskytování telefonicky asistované první pomoci.

Současně je tento způsob využíván v případě, kdy od jedné události například od hromadné nehody přijímá operační středisko více telefonátů. Základní funkční schéma příjmu tísňového volání (lokalizace, klasifikace, identifikace, operační řízení) již běží a tento druhý volající nám svým video hovorem upřesňuje situaci na místě pro lepší přehlednost a případné vyslání dalších složek integrovaného záchranného systému.

3.3        Zahájení video hovoru jako součást telefonicky asistované první pomoci

V situaci, kdy v rámci standardního tísňového volání proběhly na straně operačního střediska všechny kroky dle zavedených postupů vedoucí k vyslání výjezdové skupiny na místo, přichází v řadě případů možnost využít video ke kontrole celé situace ze strany operačního střediska do příjezdu posádky. Volajícímu je v takovém případě zaslán odkaz na propojení video hovorem a do příjezdu posádky je kontrolována kvalita poskytované první pomoci (například resuscitace). Význam hraje přenos také v situacích, kdy hrozí rychlé zhoršení stavu pacienta na místě a je vhodné jeho stav ze strany operačního střediska do příjezdu posádky kontrolovat. Kroky pro navázání hovoru jsou pak následující:

  1. Příjem tísňového volání včetně lokalizace, klasifikace a identifikace volajícího.
  2. Vyslání posádek a následné operační řízení.
  3. Vyhodnocení potřebnosti doplnění tísňového hovoru o video přenos.
  4. Zjištění technických předpokladů pro video přenos.
    1. Volající kontaktoval tísňovou linku pomocí mobilní aplikace – máme k dispozici informaci o stavu baterie a stavu internetového připojení.
    1. Volající kontaktoval tísňovou linku přímo – je nutné slovně ověřit stav baterie a internetového připojení.
  5. Aktivace systému WebRTC – zaslání URL odkazu pro spojení.

Navázání obrazové komunikace s volajícím za současného zachování telefonického hovoru.

3.4        Využití technologie z pohledu operátora ZOS

Z pohledu operátora se vždy jedná o vyhodnocení, zda v dané situaci doplnit standardní telefonický hovor o video konferenci. Na základě více než půlroční praxe s využíváním systému v Česku jsme zjistili, že není účelné jednoznačně definovat typy událostí, kdy je videohovor nutné aktivovat, a naopak, kdy to nutné není. V úvodu prezentované případy využití lze tak uvést jen jako ideální případy, výčet konkrétních situací ale může být daleko širší. Vždy je zásadní vyhodnocení účelnosti video hovoru v kontextu celé situace, počínaje odbornou stránkou věci, přes charakteristiku volajícího, prostředí události, světelné podmínky až po technické předpoklady, jako je např. znalost stavu baterie volajícího a stavu připojení k internetu.

Vhodná je integrace systému pro video přenos přímo do používaného SW pro operační řízení, či jednoduchý odkaz na příslušný webový portál.

Operátor by měl být s technologií především sám seznámen před tím, nežli ji v praxi využije. Musí znát technická omezení a způsob propojení z pohledu volajícího, aby byl schopen volajícího případně navádět. Právě osvěta a předávání pozitivních zkušeností s technologií je nejlepším způsobem, jak ji do praxe zavést co nejdříve a co nejlépe.

Zajímavý fenomén, na který řada dispečerů upozorňuje, je fakt, že doposud jejich jediným spojením s místem události bylo telefonické spojení. Operátor si tak představu o charakteru zranění a celé situaci na místě vytvářel jen na základě zvukového vjemu. Nyní, kdy vstupuje do spojení i vjem zrakový, klade na operátory daleko větší zátěž stran jejich psychického zdraví. Tato skutečnost je zajímavou predispozicí pro vědeckou práci hodnotící psychický stav operátorů v závislosti na provedených video hovorech u těžkých případů.

3.5        Příklady využití z praxe

Můžeme mít na telefonu člověka, který je přítomen resuscitaci v domácím prostředí, je vybaven chytrým telefonem a na místě je více zachránců – tedy ideální situace pro video hovor. Avšak uživatel není ve stavu, kdy by zvládl cokoli jiného než držet telefon u ucha. Na druhou stranu jsme se setkali i s případem, kdy účastník dopravní nehody po výzvě na zahájení video hovoru reagovat tak, že sám vyzval operátorku o zaslání na jiné telefonní číslo, tedy telefon, na kterém má lepší kameru a více dat. Setkali jsme se i s případem, kdy na dálnici obraz od nehody přenášel řidič kamionu, který měl v kabině vytvořen lokální Wi-Fi hotspot.

Video asistovaná KPR

V několika případech byl video hovor využit pro kontrolu poskytované KPR v případě, kdy na místě události bylo přítomno více zachránců. Ideální počet jsou 3, kdy 2 se účastní KPR a třetí komunikuje s operačním střediskem za současného přenosu obrazu. Operátor tak mohl velmi detailně kontrolovat pozici rukou, frekvenci a střídání zachránců v průběhu poskytované KPR až do příjezdu posádky.

Informace z dopravní nehody – lepší situační přehled

Video hovor byl využit také při řešení dopravních nehod s více zraněnými. Jeden z volajících byl vždy vyzván, aby hovor doplnil o přenos obrazu. Operátor tak mohl lépe zhodnotit situaci. U těchto situací se ukazuje důležitost instruovat volajícího, aby kladl důraz i na své bezpečí a nesoustředil se jen na poskytování video hovoru.

Prověření zdravotního stavu pacienta

Další z případů, kdy bylo video s úspěchem využito, bylo monitorování zdravotního stavu pacienta. Například zhodnocení popálenin u dítěte, či zhodnocení celkového stavu spontánně dýchajícího motorkáře po pádu. V obou těchto případech došlo k vyslání výjezdové skupiny na místo a zdravotní stav byl ze strany operačního střediska monitorován do doby příjezdu posádky na místo. Setkali jsme se však i s případem, kdy video přenos rozhodl o nevyslání výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby. Volající v telefonátu udávala řeznou ránu na ruce. Dispečerka vyhodnotila situaci tak, že postačí odkázání na nejbližší nemocniční pohotovost. Navazující video hovor byl použit pro ověření skutečného stavu zranění a potvrzení správnosti rozhodnutí nevysílat posádku.

Konstatování smrti

Do zajímavé situace se dostala běžkyně při tréninku v lese, kdy objevila u cesty bezvládné tělo. Díky kontaktování zdravotnické záchranné služby a navazujícímu video hovoru došlo k jasnému zhodnocení posmrtných znaků a aktivaci následujících kroků.

3.6        Přenos videa vs. fotografie

ZZajímavou modalitu systému WebRTC představuje možnost přenosu fotografie v rámci chatovací funkce. V některých případech může fotografie nahradit samotný video hovor a statický obraz může být dostatečný. Systém přenosu fotografie je aktuálně zaváděn a není tak jasné, ve kterých případech a jak často bude soupeřit s plnohodnotným přenosem videa. Co lze však konstatovat již nyní, je fakt, že při zavádění technologie WebRTC pro horské záchranné služby je preferována právě schopnost přenášet komprimované fotografie na rozdíl od plnohodnotného videa. V horském terénu často postačí několik fotografií, které ukazují okolí místa zásahu, stav zaseklého horolezce na stěně apod. Nezanedbatelný je také fakt, že je v horském prostředí brán větší důraz na využití baterie v telefonu a na velikost přenášených dat. Zde fotografie nad videem jednoznačně vítězí.

3.7        Právní aspekty video přenosů v průběhu tísňového hovoru

Z pohledu zákona v mnoha evropských zemích je za tísňovou výzvu považován telefonický hovor na příslušné tísňové číslo. Tyto telefonické hovory jsou nahrávány a slouží jako součást zdravotnické dokumentace. Současné právní úpravy nehovoří o možnosti navazování obrazového spojení s volajícím ani o možném převedení telefonického hovoru do módu VOIP. Pro nasazení technologie do praxe tak bylo třeba uvažovat tak, že případný video hovor bude sloužit jen jako doplněk standardního telefonického hovoru. Současná implementace systému, jak je používán například v Česku, tak zahrnuje navázání WebRTC spojení, které umožňuje přenos obrazu, polohy a chat, avšak za současného nepřerušení probíhajícího telefonického spojení. Samotný video hovor tak nemusí být nikde ukládán. Po dlouhých diskusích byla právě tato implementace zvolena jako ideální. Telefonický hovor není přerušen a video je bráno jako separátní doplněk. Hovor je veden mezi daným operátorem tísňové linky a volajícím formou šifrovaného P2P spojení, které je vytvořeno jen po omezenou dobu daného přenosu bez dalšího uložení. Pro zavedení technologie tak nemuselo docházet k žádné změně legislativy či právní kvalifikace tísňového volání.

Současný telefonický hovor a datový přenos přináší jedno technologické omezení, kdy lze video navazovat jen v případech, kdy je volající připojen k internetu minimálně sítí 4G/LTE, případně Wi-Fi. Sítě typu 3G neumožňují současný datový přenos a současný standardní telefonický hovor. Situace minimálně v Česku je však taková, že volající buď nemá internet žádný, případně velmi slabý (EDGE), nebo má naopak připojení typu 4G/LTE/5G/Wi-Fi. Sítě 3G jsou postupně vypínány a tento technologický aspekt je tak možné považovat za minoritní. Naprosto zásadní roli z pohledu volajícího i operátora hraje také fakt, že o využití video přenosu vždy rozhoduje až operátor na základě vyhodnocení celé situace. Volající se při kontaktování tísňové linky nerozhoduje, zda využije standardní telefonický hovor či použije video hovor. Volající kontaktuje záchrannou službu naprosto stejným způsobem jako doposud. Vytočením tísňového čísla přímo z klávesnice telefonu, nebo lépe využitím tísňové mobilní aplikace. Až operátor rozhoduje o tom, zda odeslat volajícímu odkaz na propojení. Tím dává také volajícímu na výběr. Akceptování odkazu z SMS a současně povolení přístupu ke kameře telefonu je bráno jako souhlas s doplněním telefonického hovoru o video hovor.

3.8        Shrnutí

Využití technologie video přenosu je z pohledu operátora tísňové linky stále chápáno spíše jako doplněk k telefonickému hovoru. Lépe nežli nastavovat jakákoliv pravidla, je operátory zdravotnických záchranných služeb ve využití technologie důkladně proškolit. Jako v čemkoliv jiném je praxe a vlastní zkušenost tím hlavním, co přináší účelné a efektivní využití systému v rámci příjmu a vedení tísňové výzvy. Zásadní je jednoduchost napojení technologie na již používaný IT systém v rámci operačního střediska. Zahájení video hovoru nesmí pro operátora představovat zásadní změnu či narušení jiných úkolů, které musí současně řešit.

4.   Case study examples

4.1        NG SOS platform

Systém NG SOS je oficiální mobilní aplikací pro podporu Zdravotnické záchranné služby (ZZS), Horské služby a Vodní záchranné služby ČČK v ČR, AT, HU a SK hory. Systém byl zaveden v roce 2016 s cílem využít schopností chytrých mobilních telefonů pro efektivnější komunikaci s tísňovou linkou. Toho je dosaženo prostřednictvím účinné lokalizace, identifikace a klasifikace volajícího či pacienta. Při aktivaci funkce „Alarm“ přichází zároveň s tísňovým hovorem informace o přesné lokalizaci, a také s kompletní identifikací a klasifikací pacienta či volajícího. Nově systém umožňuje zahájení přenosu obrazu z místa události. Systém aktuálně využívá více než 2 000 000 uživatelů ve 4 zemích. Záchranné složky prostřednictvím aplikace přijaly více než 100.000 nouzových volání. Ve stovkách případů pak systém výrazně pomohl při záchraně osob ve volném terénu, ale i v zastavěných oblastech. Nedílnou součástí systému je i národní databáze AED včetně možnosti hlášení nových přístrojů přímo z aplikace. Systém varovných upozornění, databáze pohotovostí, encyklopedie první pomoci i další moduly pro oblast osvěty a prevence. Významná je také přeshraniční funkcionalita systému, kdy s jednou aplikací může uživatel kontaktovat zahraniční tísňové linky napříč všemi podporovanými státy (AT/CZ/HU/SK).

Řešení video přenosu je postaveno na technologii WebRTC. Umožňuje kontinuální přenos polohy, obrazu a textu mezi volajícím a operačním střediskem. Kontaktování tísňové linky probíhá naprosto standardním způsobem, tedy vytočením telefonního čísla, či prostřednictvím aplikace. Přenos obrazu je zahájen na pokyn operátora zasláním speciální SMS či push-notifikace volajícímu. Potvrzením odkazu ze strany volajícího pak dochází k přímém propojení mezi kamerou mobilního telefonu a pracovištěm operačního střediska. Vše bez nutnosti přerušovat telefonický hovor. Významným benefitem technologie je bezesporu i fakt, že je plně využitelná nejen pro uživatele mobilní aplikace, ale pro všechny volající na tísňovou linku, kteří jsou vybaveni chytrým mobilním telefonem a přístupem k internetu. Základním funkčním prvkem je portál operátora otevřený na pracovišti operačního střediska. Součástí portálu jsou následující funkcionality:

  • Zobrazení všech incidentů z aplikace v dané oblasti krajské ZZS včetně detailu dat, která aplikace zasílá (mobilní operační středisko).
  • Možnost zahájení nové události pro uživatele, který nemá mobilní aplikaci.
  • Kontinuální přenos polohy volajícího z místa události včetně vizualizace v mapových podkladech.
  • Kontinuální chat s volajícím v případě nemožnosti hlasově komunikovat.
  • Přenos obrazu z místa události a jeho další sdílení zasahující posádce ZZS.
  • Filtrování incidentů z app Záchranka a jednoduchý analytický nástroj.
Webový portál aplikace Záchranka
Přenos dat a obrazu z místa události v novém webovém portálu aplikace Záchranka
Přenos obrazu a chat v mobilní aplikaci

5.   Závěr

Technologie přenosu obrazu z místa události představuje významnou pomoc pro práci zdravotnického operačního střediska. Stejně jako při zavedení mobilních telefonů, chytrých telefonů a později mobilních aplikací je nutné i na technologii WebRTC pohlížet jako na dalšího pomocníka, který může – pokud se správně použije – přispět k rychlejší a efektivnější záchraně. Důležitým prvkem je zasazení technologie do práce operátora tak, aby nedošlo k narušení dlouho budovaných standardizovaných postupů práce. Technologie musí být chápána jako pomocník, který slouží operátorovi, nikoli jako prostředek kterému operátor podřizuje svou práci. Dosavadní zkušenosti se zavedením technologie jako doplňku standardního volání do práce operačního střediska však ukazují její nesporné výhody.

ing. Filip Maleňák

Poděkování za věcné připomínky: Ondřej Franěk, David Peřan

Poznámka: FM je ředitel Aplikace záchranka, z.ú. OF je člen správní rady Aplikace záchranka, z.ú.