Nenechte se napálit aneb pozor na balistické záchranné systémy ve sportovních letadlech

V minulých dnech vydal Úřad pro zjišťování příčin leteckých nehod (ÚZPLN) hned dvě závěrečné zprávy z nehod, které – mimo jiné – upozorňovaly na rizika, která pro záchranáře představují raketové (balistické) záchranné systémy ve sportovních letadlech (zejména ultralehkých, ale i v některých „dospělých“ motorových letadlech, bezmotorových kluzácích a dalších nástrojích vzduchoplavby).

Po dopadu UL letounu na zem došlo k požáru trosek. Pokus o jejich uhašení, který prováděl člen aeroklubu pomocí ručního hasicího přístroje, byl částečně úspěšný. V průběhu této činnosti došlo k samovolné aktivaci raketového motoru balistického záchranného padákového systému a jen shodou šťastných náhod nedošlo ke zranění zasahující osoby. Pravděpodobně neznalost o instalaci balistického záchranného padákového systému na konkrétním UL letounu byla umocněna i tím, že UL letoun nebyl označen patřičnými symboly informujícími o zástavbě záchranného systému.“ (Zdroj: ÚZPLN)

A protože letošní letecká sezóna byla právě zahájena a může stát, že se ocitneme na místě podobné nehody jako první, pojďme si připomenout pár užitečných informací na toto téma.

Co je to „balistický záchranný systém“

Některá malá sportovní letadla (ale i např. motorová „rogala“, kluzáky, balóny nebo vrtulníky) jsou vybavena nouzovým zařízením, které v případě, kdy z jakéhokoliv důvodu není možné pokračovat v bezpečném letu, umožní přistání stroje na padáku. To se sice obvykle neobejde bez většího či menšího poškození konstrukce, ale naděje na přežití posádky je při správném použití velmi vysoká.

Schéma funkce balistického záchranného systému. Zdroj: www.galaxysky.cz

Systémy všech výrobců se skládají v zásadě vždy ze tří klíčových komponent:

  • Padáku v textilním nebo kovovém pouzdře;
  • Výtažné raketky (tvaru přerostlé a hlavně asi 1000x silnější vánoční rachomejtle, umístěné obvykle v těsné blízkosti padáku);
  • Aktivační rukojeti, umístěné v kokpitu letadla, nejčastěji na palubní desce (ale i jinde v dobrém dosahu posádky) a propojené s výtažnou raketkou mechanickým spojem (bowdenem).

Typická místa instalace systému v letadle jsou těsně před, nebo těsně za kabinou posádky. Otvor, kudy v případě aktivace z trupu vyletí, nemusí být na první pohled vidět – je zaslepený speciálním krytem). Směr potenciálního výstřelu je vždy do horní polosféry, obvykle mírně dozadu a (v závislosti na instalaci systému v letounu) v podstatě kamkoliv v rozsahu až +/- 90 stupňů od svislice na obě strany (myšleno při obvyklé poloze letounu „kolečky dolů“). V případě nechtěné aktivace na zemi je udávaná nebezpečná zóna až 50 m kolem letadla.

Typické roviny výstřelu záchranného systému. Základní foto: Zall JIHLAVAN airplanes

V čem je problém

Pokud posádka letounu řeší krizovou situaci použitím padáku, možná bude potřeba ošetřit nějaký ten šrám na těle a na duši, ale jinak asi na záchranáře žádné zvláštní překvapení nečíhá. Jiná situace ale nastává u nehody, kde posádka záchranný systém nepoužila, ačkoliv jím havarovaný letoun byl vybaven (například z důvodu malé výšky, stresu, rotačních sil apod.). V takovém případě se mohou záchranáři dostat do potenciálně velmi rizikové situace, která spočívá v samovolné resp. neúmyslné aktivaci záchranného systému během záchranné akce.

Průšvih (jako skoro vždy) přichází potichu, bez varování a náhle: stačí jeden chybný pohyb (a někdy ani ten ne) a z letadla je vystřelena aktivační raketka, která za sebou na lanech táhne několikakilový balík s padákem. Původně záchranný systém se ve vteřině změní na smrtící projektil a pokud tahle sestavička cestou někoho „potká“, tak to zkrátka nemůže dopadnout jinak, než špatně.

Jak se to stane

Nechtěná aktivace záchranného systému může v zásadě nastat třemi způsoby:

  • Nechtěná aktivace systému standardním způsobem: během záchrany (např. vyprošťování posádky) „někdo nějak“ zatáhne za aktivační rukojeť. Může se to stát úmyslně z neznalosti (Co to tady překáží? Pryč s tím!), ale i neúmyslně – pokusem zachránce „přitáhnout se“ za rukojeť, zachycením rukojeti za oděv postiženého apod. Síla nutná pro aktivaci není úplně malá (např. 10 kg), ale při stresovém vyprošťování postižených podle zásady „když to nejde silou, jde to ještě větší silou“ může k aktivaci dojít relativně snadno.
  • Nesprávné zatížení na nesprávném místě: pokud při nárazu letounu na zem došlo k poškození spojení mezi rukojetí a záchranným systémem, může k aktivaci systému dojít i bez jakékoliv manipulace s aktivační rukojetí po náhodném „vhodném“ pohybu v troskách nebo troskami letounu. Tato situace je velmi výjimečná, ale ne nemožná.
  • Aktivace požárem: pokud došlo po nehodě k požáru v místě, kde je umístěna výtažná raketka, může dojít k její samovolné aktivaci vlivem dosažení zápalné teploty pohonné směsi.
Test aktivace záchranného systému (orig. video s poděkováním Zall JIHLAVAN airplanes)

Jak nepřijít k úrazu

  • V případě zásahu u nehody malého letadla především vůbec myslete na možnost, že je letadlo vybavené balistickým záchranným systémem.
  • K vraku letounu se přibližujte obezřetně (a extrémně obezřetně při známkách byť počínajícího požáru), pokud možno se vyhněte rizikovým zónám možného výstřelu záchranného systému (viz obrázek výše).
  • Zvenku letadla pátrejte po výstražných samolepkách (žluté nebo červené trojúhelníčky s výstražným textem). Na letadle nebývá žádná jiná výstraha trojúhelníkového tvaru – pokud uvidíte trojúhelník, „jste doma“. Samolepky by podle normy měly být na letadle cekem tři: dvě na kýlové ploše (na „ocase“ – z každé strany jedna) a jedna na trupu v místě, odkud záchranný systém vystřelí. Nepřítomnost samolepek bohužel neznamená, že v letadle záchranný systém není – mnoho starších letadel stále létá bez označení.
Příklady umístění a označení výmetných otvorů resp. označení na kýlovce letounu (foto David Krečman, Martin Lesák, Tomáš Bříštěla)
  • V kokpitu pátrejte po červené aktivační rukojeti. Pokud ji objevíte, hlavně za ní netahejte :-). Pokuste se jí ze všeho nejdříve zajistit vhodným trnem (kolíčkem) proti nechtěné aktivaci. Originální kolíček může být připevněn lankem přímo na rukojeti. Pokud ne, hledejte v kapsách po straně kokpitu kovový váleček o průměru cca 5 mm a délce cca 3 cm, zpravidla opatřený velkým červeným přívěškem „Remove before flight“ (viz obrázek níže). Pokud „pin“ nenajdete, použijte vhodnou improvizovanou náhradu, ale i pak dávejte pozor na nechtěnou aktivaci (vytažení rukojeti)!
Příklad umístění aktivační rukojeti v kokpitu sportovního letadla (foto Zall JIHLAVAN airplanes)
Různé podoby aktivačních rukojetí (zdroj: www.stratos07.cz)
  • Pokud naleznete indicie instalace raketového záchranného systému, upozorněte hlasitě všechny zasahující a vyžeňte okolostojící osoby do bezpečné vzdálenosti. Postižené vyprostěte s maximální šetrností, dopravte je do bezpečné zóny (např. před špičku letadla) a už se k letadlu zbytečně nepřibližujte.
  • Zajistit lze obvykle i vlastní raketku – vložením bezpečnostního trnu přímo do ní. Tato činnost již ale spadá spíše do kompetence HZS.
Příklady montáže různých typů záchranných systémů v letounu (foto: David Krečman, Tomáš Lesák, Martin Bříštěla)
Příklad nezakryté instalace na letounu lehké konstrukce (zdroj: Cafe Foundation)

Příklady originálních pokynů výrobců pro záchranáře najdete např. ZDE nebo ZDE.

Letu (i létu) zdar!

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz