Teroristické útoky v Istanbulu v roce 2003 z pohledu záchranné služby

Úvod:

Instanbul byl bombovým útokem zasažen 2x v rozmezí pěti dnů. 

K prvnímu útoku došlo 15.11.2003, kdy téměř současně vybuchly bomby u dvou synagog. Tyto útoky si vyžádaly 25 obětí a 303 zraněných.
Ke druhému útoku došlo 20.11.2003. Při dalších dvou výbuších, tentokrát před pobočkou britské banky a před britským konzulátem, zahynulo 31 osob, a zraněno bylo 480 lidí. 

Reakce záchranné služby:
Okamžitě po obou útocích začala koordinovaná práce Ministerstva zdravotnictví, Istanbulské záchranné služby a Tiskového odboru. Při prvním útoku byla první ambulance na místě události tři minuty po ohlášení. Po 15 minutách je na místě 26 ambulancí, na konci první hodiny 50 ambulancí se 170 zaměstnanci záchranné služby. Podle oficiální zpráv byli pacienti transportováni do 24 nemocnic v Istanbulu. 

Několik poznámek k urgentní péči a reakci zdravotnictví: :

1) Nejdůležitější zprávou je fakt, že veškerý personál nemocnic a záchranné služby byl ochoten velmi tvrdě pracovat i ve vzniklých, velmi složitých podmínkách. Po prvním útoku se personál spontánně dostavil na svá pracoviště, přestože byla sobota a tedy volný den. To potvrdilo, že většina personálu je v případě katastrofy připravena podílet se na realizaci krizových plánů.

2) Při prvním útoku byla většina (159) pacientů transportována do tří velkých nemocnic v okolí. Při druhém útoku byli sice pacienti transportováni celkem do 24 nemocnic, ovšem do tří největších bylo opět dopraveno 177 postižených. Při obou útocích bylo nejvíce pacientů směrováno do Taksim Edication and Research State Hospital (ERS): při prvním útoku 46, při druhém dokonce 91 pacientů. 

Většina pacientů se do nejbližší velké nemocnice (ERS) dostala „po svých“, taxíkem, nebo jinou „nestandardní“ cestou mimo třídící místa. Nemocnice se nacházejí v relativně uzavřené oblasti města, což způsobilo potíže s dopravou (ucpané komunikace). Nemocnice měly potíže se zvládnutím velkého množství pacientů. 

3) U většiny (cca 83%) zasažených šlo o lehčí řezná poranění a oděrky v obličeji, na hlavě a na končetinách. Ošetřování těchto poranění ovšem blokovalo urgentní příjmy nemocnic celý den. Pokud by se podařilo účinně třídit pacienty na místě nebo v nemocnicích, mohlo být jejich ošetření odloženo ve prospěch těžce zraněných. 

4) Prvních asi 15 – 20 minut se nepodařilo uzavřít bezpečnostní zónu kolem míst útoku. Výsledkem byla nepřehledná situace, kdy se na místě pohybovalo množství cizích osob – novinářů, příbuzných, náhodných „čumilů“ apod. Záchranné týmy se jen obtížně propracovávaly přes tyto osoby k postiženým. Také z tohoto důvodu nemohli být někteří kriticky zranění na místě včas léčeni a zachráněni.

5) Výbuch byl slyšet v celém městě. Většina obyvatel se domnívala, že jde o zemětřesení. Lidé se pokoušeli volat svým blízkým telefonem, což generovalo přetížení a kolaps sítí mobilních telefonů. Poté, co zkolabovala telefonní síť, řada lidí vyrazila za příbuznými auty, výsledkem čehož byly těžké zácpy

6) Většina ulic v Istanbulu jsou úzké, historické ulice. To velmi komplikovalo akceschopnost sanitních vozů. 

7) Po útocích dorazila většina lehce postižených do nemocnic Taskim a Sisli Etfal. V zájmu uvolnění ED pro závažnejší případy byli ošetřováni na parkovištích před budovou. Vzhledem k tomu, že vázla komunikace s médii, bylo toto ošetřování v médiích prezentováno tak, že počet obětí byl tak velký, že už se do nemocnice ani nevejdou. To vedlo k panice mezi obyvateli. 

8) Přestože v nemocnicích byl v zásadě dostatek personálu i materiálu, ve většině panovala zpočátku panika a desorganizace z důvodu nedostatečné organizační přípravy a nácviků. 

9) Při obou útocích bylo na místě příliš mnoho ambulancí. Po obou útocích byla na 6-8 hodin zcela paralyzována ostatní činnost záchranné služby. Volající žádající o pomoc z „běžných“ důvodů, jako např. bolesti na hrudi nebo dušnost, byli odmítáni s tím, že není k dispozici žádná posádka. Příkaz vyslat všechny ambulance na místo vydali vedoucí pracovníci záchranné služby s tím, že jde o nejlepší řešení.

Závěr:

Turecko bude čelit nehodám, přírodním katastrofám i teroristickým útokům. To vede k tomu, že se urgentní medicína a medicína katastrof stává velmi významným tématem. Nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s katastrofami a teroristickými činy, je inovovat tísňové plány a zavést pravidelná cvičení. Urgentní medicína prošla za posledních 10 let v Turecku bouřlivým vývojem a dosáhla četných úspěchů. Přesto systém vyžaduje dál pokračovat v tvrdé práci. Máme dostatek lidských i materiálních zdrojů, chybí ale plánování a koordinace. Poslední útoky musíme považovat za velkou životní zkušenost a cvičení. Cvičení na katastrofu, která se může každým dnem opakovat. To nám pomůže porazit teroristy a zvítězit.

Autor: Ulkumen Rodoplu. MD, Emergency Medicine Association of Turkey
Překlad a zkrácení dr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz, s laskavým svolením autora