Trombolýza během resuscitace – bude přece jen vzatá na milost?

Kolem podávání trombolytik při resuscitaci se roky chodí doslova jako kolem horké kaše… Dávat, nebo nedávat, toť otázka… podle mého je přílišná konzervativnost v tomto bodě i jedním z dluhů stávajících guidelines. TROICA sice moc nevyšla, ale její záběr byl moc široký a je jasné, že je potřeba zmenšit a zpřesnit cílovou skupinu zejména na pacienty s plicní embolií – ale u nich jednat rychle a energicky, a ne až když to „jinak nepůjde“ – tedy pozdě. Studie vycházející v aktuálním čísle The American Journal of Emergency Medicine se zabývá právě touto sílovou skupinou a opět upozorňuje na to, že u pacientů s masivní embolií je právě okamžitá trombolýza – na rozdíl od standardní resuscitace – účinným způsobem léčby. Autoři (v prostředí urgentního příjmu) léčili 23 pacientů s NZO pro plicní embolii se vstupním rytmem PEA (pulseless electrical activity, neboli s elektromechanickou disociací), přičemž ihned (do minuty) pro prokázání plicní embolie podali nízkou dávku tPA (tkáňový aktivátor plasmingenu). Výsledky jsou skoro neuvěřitelné – oběh byl obnoven o 22 z 23 pacientů, 20 pacientů přežilo 2 roky po příhodě, nebyla zaznamenaná ani jedna vážná krvácivá příhoda. I když jde o studii malou a jistě zatíženou řadou bias, výsledky zasluhují pozornost a možná podporují trochu víc odvahy k časnému podání trombolytika tam, kde je embolie jako příčina NZO vysoce pravděpodobná. A mimochodem, to je přesně ta situace, která bez doktorů v PNP v podstatě nemá řešení… Pokud se tedy doktoři budou chovat jako doktoři, a ne jako cvičené opičky 🙂

Zdroj: Sharifi M. et al. Pulseless electrical activity in pulmonary embolism treated with thrombolysis (from the „PEAPETT“ study). Am. J. Em. Medicine, vol 34 (10), Oct. 2016; 1963 – 1967.