ÚZIS uvolnil data o činnosti ZZS za roky 2007 – 2018

Záchranné služby každý rok vyplňují povinné hlášení o činnosti – tzv. formulář A(MZ)1-01. Zajímavé přitom je, že ačkoliv termín odevzdání je vždy 15. ledna následujícího roku, zpracování (=součet 14 formulářů za krajské ZZS a možná něco málo za ostatní poskytovatele) trvá ÚZISu tak cca 1 – 2… ne, nikoliv týdny nebo měsíce, ale roky (prý to letos bude lepší a data za rok 2019 by měla být už letos na podzim – no, uvidíme…).

Během prázdnin se tedy na stránkách URGMEDu objevily souhrnné výsledky za rok 2018. Ale abych ÚZISu jen nekřivdil – přidanou hodnotou je tentokrát publikace v excelové (=dále snadno zpracovatelné) tabulce, a zejména to, že v jedné tabulce položku po položce zahrnuje jejich vývoj od roku 2007 do roku 2018 (tj. za 12 let). Druhé „ucho“ tabulky pak přináší „standardizovaná“ data, neboli přepočet základních dat na 1.000 obyvatel a rok a relativní podíl podmnožin.

Čísel je tedy k dispozici opravdu mnoho a nikomu tak nic nebrání podívat se poměrně podrobně „do očí“ realitě činnosti záchranné služby a jejímu vývoji za poměrně dlouhé časové období (samozřejmě pouze v rámci kvantitativních parametrů sledovaných ÚZISem – kvalitativní parametry předmětem sledování bohužel nejsou). Níže uvádím jen ve stručnosti několik postřehů, které se mi zdály na první pohled zajímavé.

Standardizovaný počet pacientů ZZS

  • Po vzestupu na začátku sledovaného období počet ošetřených pacientů od roku 2016 spíše klesá (sice nepatrně, ale klesá).
Standardizovaný počet výjezdů ZZS na základě tísňové výzvy

Celkové počty volání a pacientů

  • Počet hovorů na tísňových linkách klesá poměrně výrazně (započtena by měla být nejen volání na linku 155, ale i volání přepojená z linky 112).
  • Absolutní počet ošetřených pacientů (jak celkový, tak zvlášť úrazových a neúrazových) víceméně kopíruje křivku standardizovaného počtu (vzhledem k tomu, že se populace ČR příliš nemění). Zde je zajímavé zejména to, že se počet pacientů podle ÚZISu „míjí“ o více než 100.000 s počtem podle Asociace ZZS. Něco se dá vysvětlit tím, že ÚZIS počítá jen pacienty vzniklé na základě tísňové výzvy (= primární události), zatímco AZZS (asi) bere všechny pacienty (tj. i sekundární transporty, pacienty z asistencí atd.), ale že by tím šlo vysvětlit rozdíl 10%, to není moc pravděpodobné.
  • Naopak zřetelně stoupá počet nejzávažnějších pacientů (zařazených do skupiny NACA 4-7). To samozřejmě může být způsobeno nejen jejich skutečně stoupajícím počtem, ale i nestandardním pohledem na používání (pro tento účel opravdu nešťastného) NACA skóre včetně zjevných nekonzistencí (např. z celkových 2.600 pacientů s polytraumatem má krásných 731 kousků NACA 0-3 – tj. čtvrtina dat je vykázaná v tomto konkrétním parametru zjevně chybně…).
Celkové počty hovorů a pacientů

Počty pacientů s vybranými závažnými stavy

  • Počty pacientů směrovaných na PCI centra a iktová centra mají po počátečním nárůstu spíše klesající tendenci.
  • Počty pacientů směrovaných do traumacenter jsou v průměru víceméně stabilní, s poměrně výrazným kolísáním mezi jednotlivými roky.
  • V posledních letech mírně klesá počet resuscitací a navíc klesá i jejich primární úspěšnost (v grafu červená část sloupečku). Sekundární úspěšnost (dlouhodobé přežití) sice ÚZIS sleduje, ale výsledky jsou tak nevěrohodné (většina respondentů zjevně není schopna dodat validní data), že je zde ani neuvádím.
Počty pacientů s vybranými závažnými stavy

Samozřejmě, data nejsou všechno, a zvlášť data, jejichž kvalita je přinejmenším v některých bodech sporná. Na druhou stranu asi není na místě je ignorovat, speciálně když jde o ta nejoficiálnější data, která máme k dispozici.

Dobrá zpráva by mohla znít, že po turbulentních letech změn primární péče zatížení záchranných služeb v posledních letech nejenže neroste, ale možná dokonce i (velmi opatrně) klesá.

Naopak ne úplně dobré mi připadá to, že data nesvědčí o úplně maximální snaze je fakt poctivě a pečlivě sbírat. Mrzí mě zjevné nekonzistence (viz výše příklad polytrauma vs. NACA), které přece někdo musel vidět jak na záchrankách, tak při zpracování v ÚZISu – ale prostě to „neřešil…“. Za velkou škodu považuji rezignaci na zjišťování dlouhodobých výsledků resuscitací. Celosvětově jde o naprosto základní marker funkčnosti záchranného systému. Navíc se (snad) opravdu se nemáme za co stydět – ale svoji práci nedokážeme „prodat“. Ani povinnost čísla vykázat nepřiměla většinu záchranek tento klíčový údaj zjišťovat – a opět, nikdo to neřeší, nikomu to nevadí a nechybí. Prostě nejsou. Nicméně i tak stále považuji tyhle ÚZISácké tabulky za jeden z nejzajímavějších zdrojů dat, které lze o záchrankách veřejně získat. A jestli jsou někde špatně, měli bychom se především postarat o to, aby byla dobře. Pokud ani to nedokážeme, vystavujeme důvěryhodnosti záchranek v ČR ne zrovna lichotivé vysvědčení.


PS: V dalším oddíle obsahuje výkaz i něco málo dat o LZS – ale o tom až příště.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz