Z konference společnosti UM a MK v Liberci

Nosné téma bylo sice Letecká záchranná služba, nicméně problémů k řešení vyvstala celá dlouhá řada. Kritickým a nejpodstatnějším tématem je legislativní temno které je zatím na obzoru od 1.1.2003 v souvislosti se zánikem okresů: senát sice vrátil k doplnění novelu "kompetenčního zákona" kterou se záchranná služba dostává do kompetence krajů, nicméně podle sdělení "zpravidla dobře informovaných zdrojů" :) tak učinil pouze pro formální nedostatky (mimo jiné záchranné služby byly uvedeny v příloze týkající se památkové péče... :) koneckonců není to alespoň v některých případeh správně???) takže lze předpokládat odstranění nedostatků a znovuschválení. Nicméně tomuto stavu naprosto neodpovídá naše oblíbená vyhláška 434/1992. Uvidíme, zda se ministerstvo pochlapí a stihne ji inovovat do konce roku... Pokud jde o finance, podle sdělení zdravotního rady Královéhradeckého kraje by měl být účelově vázaná položka rozpočtu kraje určená pro ZZS součtem dosavadních rozpočtů příslušných okresních ZZS a místního ÚSZS. To vše ve výši roku 2001.

Jako nej-nej-nej- naléhavější požadavek se ale jeví vznik zákona o záchranné službě. Nejen proto že jej hasiči mají a my ne, ale hlavně proto, aby byly stanovené závazné mantinely, v nichž se nadále budou krajské záchranné systémy moci pohybovat. Jedním z požadavků byl také vznik jakéhosi ústředního řídícího orgánu ZZS ČR (aby měl kdo komunikovat o systému jako celku), ale jeho kompetence a vůbec podoba (jedna hlava po(d)mazaná, rada "starších" - ředitelů ÚSZS apod.) je nejasná a očekávám bouřilvé diskuze o ní.

Z odbornější problematiky: v LZS přetrvává řada nejasností a paradoxů. Financováním počínaje a racionálním využíváním konče. Nevíme, co se vyplatí a co ne. Nemáme ekonomické ani odborné studie o výtěžnosti služby. Opakovaně autoři přednášek poukázali na to, že sekundární transporty vrtulníkem na sebe (např. Ústecký vrtulník letí pro pacienta kamsi a transportuje jej zpět do Ústí) mají časový význam jen zcela výjimečně. Připočtou-li se všechny ztrátové časy a překládání pacienta, je transport vrtulníkem z časového hlediska efektivní nad 100 km vzdálenosti při rychlosti pozemního transportu 75 km/hod. Transport závažného pacienta na lokální pracoviště s nedostatečnými možnostmi a následný sekundární překlad je hrubá chyba která významně prodlužuje dobu definitivního ošetření pacienta - jeho stabilizace na cílovém intenzivním lůžku ("nová zlatá hodina"). Klíčovou úlohu v indikaci nasazení vrtulníku má lékař výjezdové skupiny, možnosti správné indikace na operačním středisku jsou velmi limitované.

Na přetřes přišly i jiné otázky - kam směrovat 155 z mobilních telefonů, statistika v LZS (dokumentována absurdita a naprostá nesmyslnost stávajích výkazů AMZ...), otázka zatížení pracovníků ZZS a jejich zabezpečení v případě úrazu, problematika práce pod vrtulníkem a nakonec i ona světově unikátní směrnice Ministéria povolující noční lety LZS jen s pacientem, jehož onemocnění vzniko v noci... Nutno ovšem dodat, že ačkoliv otázek byla vznesena celá dlouhá řada, konkrétních odpovědí se účastníci od zástupců ministerstva nedočkali...

V rámci konference se prezentovali i jednotliví provozovatelé LZS: Armáda ČR deklarovala připravenost k nočním primárním zásahům do terénu, zástupci sdružení HEMS avizovali očekávané splnění požadavků předpisu JAR-OPS 3 v krátké době členskými organizacemi a očekávané letošní akvizice vrtulníkové techniky v podobě Bellu 427 a EC135.

(zpět)