Teplotní zátěž léků v PNP
aktualizace 15.4.2003

Němečtí autoři pod vedením M. Helma uveřejnili v letošním dubnovém čísle Acta Anesthesiologica Scandinavica studii, zabývající se teplotní expozicí léků ve vozech a vrtulnících záchranné služby. Hodnoty měřené přímo v ampuláriích a dalších místech skladování léků kolísaly v závislosti na ročním období mezi -13 a +51 stupni Celsia, přičemž obvyklá předepsaná skladovací teplota činí 0 - 25st. Celsia. 

V létě tvořila expozice teplotou nad 25st. Celsia cca 40% celkového času, v zimě byly podchlzené cca 20% času v daném období. 

Němečtí záchranáři ovšem v tomto ohledu dopadli ještě relativně dobře, neboť podobné práce, prováděné např. v Arizoně, Autrálii, ale také v Anglii uvádějí v některých případech naměřené teploty až 80st. Celsia. 

Je tady zřetelné, že skladovací podmínky léků jsou v PNP velmi "nehostinné" a všichni autoři doporučují daleko častější výměnu léčiv bez ohledu na oficiální expiraci - zpravidla nejméně 1x ročně na podzim po "teplotně exponovaném" období. 

Jiná věc ovšem je, co vlastně konkrétně tyto teploty vlastně s léky udělají. Odmyslíme-li si raritní situace porušení obalu zamrznutím nebo naopak extrémní teplotou (zde není ani tak nebezpečné znehodnocení léku při destrukci obalu, jako spíš nepatrné poškození obalu a bakteriální kontaminace obsahu), prací dokumentujících objektivní ztrátu účinku léků mnoho není: jednu z prvních publikoval v roce 1989 T.D. Valuenza z Tucsonu v Arizoně. Z 23 léků exponovaných teplem nedošlo u 21 k žádné změně (měřeno spektrofotometricky), u isoproterenolu byl naměřen pokles koncentrace o 11% a u epinefrinu byl nalezen zvýšený podíl ionizovaných částic bez bližšího určení biologického účinku. 

Další práci  publikovali autoři Grant a spol. z Greenwille ve Východní Karolíně v roce 1994. Jejich studie prokázala 64% degradaci epinefrinu v balení 1:10.000 po 12-týdenní expozici teplem 70 st. Celsia. Z hlediska účinnosti v biologickém pokusu byl ovšem pokles "jenom" 30% a navíc u epinefrinu v adjustaci 1:1.000 nebyl zaznamenán žádný statisticky významný rozdíl proti léku skladovanému za standardních podmínek.

Značnou ztrátu koncentrace vykazují při expozici teplem také injekční benzodiazepinové preparáty: podle práce autorů Gottwalda a spol. z univerzity v L.A. dochází po 210 dní trvající expozici teplotou 37 stupňů k 75% ztrátě koncentrace u Lorazepamu, zatímco u Diazepamu je to za stejných podmínek asi -25%. Za normální teploty je ovšem Lorazepam stabilnější než Diazepam a pokud se teploty pohybují kolem 30 stupňů, doporučují autoři výměnu léků po 2-3 měsících, kdy by měla být účinnost obou léků stále nad 90% původní hodnoty. 

Zpracoval dr.Ondřej Franěk

 ______________________  (c) dr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz ______________________