Lokalizace volání z mobilních sítí podle EU¨

aktualizace 31.8.2003

25.července publikovala Evropská komise materiál s poněkud technokratickým názvem "Doporučení o zpracování informací o místě volajícího v elektronických komunikačních sítích v zájmu zlepšení místa volajícího v rámci služeb pro tísňové volání". Pro ty, co již po přečtení tohoto titulku odpadnou, přinášíme alespoň stručnou informaci o tom, co nového se v Bruselu chystá.

Text navazuje na směrnici EU č. 2002/22/ES, která ukládá operátorům pevných a mobilních linek poskytovat tísňovým složkám co nejvíce dostupných údajů o lokalizaci volajícího. Doporučení celkově hovoří o technologiích linky 112 (mimo jiné definuje i pojem E112 - Enhanced 112, podle amerického vzoru E 911 - jako linku 112 umožňující přenos údajů o lokalizaci), ale hned v úvodních odstavcích se jednoznačně praví, že podle stejných zásad a se stejnou funkčností mají být lokační informace poskytovány i souběžně fungujícím vnitrostátním linkám tísňového volání

Pokud jde o technické řešení, je materiál zcela obecný, pouze konstatuje nutnost sjednocení technického řešení a datového rozhraní v rámci EU. Dále definuje některé zcela obecné požadavky, mimo jiné týkající se ochrany informací o volajícím - volající by například měl dostat zprávu o tom, které tísňové služby obdrží informaci o lokalizaci jeho stanice. 

Celé doporučení vychází z poměrně rozsáhlého materiálu skupiny CGALIES (Koordinační skupina pro přístup pohotovostních služeb k lokačním informacím). Zpráva této skupiny byla zveřejněna v lednu 2002 a je již konkrétnější. Je velmi zajímavá svou statistickou částí, vycházející z dotazníků rozeslaných členským zemím EU.

Pokud si odmyslíme několik obvyklých propagandistických odstavců na téma, že jedině a pouze 112 ( :-) ), materiál po technické stránce vypočítává různé možnosti lokace MT a shrnuje jejich výhody a nevýhody a v neposlední řadě si klade i otázku "kdo to vlastně všechno zaplatí".

Ne se všemi údaji ze zprávy lze bez výhrad souhlasit: zpráva například odhaduje, že z 40 milionů tísňových volání z mobilních telefonů nebylo ve 2,5 milionech vůbec možné vyslat pomoc, protože nebyla k dispozici dostatečná informace o místě zásahu. To je údaj, který je naprosto v rozporu např. se zkušenostmi záchranky v Praze, kde přichází denně v průměru přes 100 výzev prostřednictvím mobilního telefonu a v posledních letech nepamatuji případ, kdy by nebylo přes veškerou snahu možné vyslat posádku, protože volající prostě nevěděl, kde je…

Pozoruhodná je i jedna z myšlenek zprávy: bude-li funkční lokalizace volání z MT, bude možné zabránit i přetížení tísňových linek tím, že mohou být blokována další volání z dané lokality, neboť přece tísňové služby už o nehodě vědí… Brrrrr - z těchto vývodů tedy čiší technokracie a odtržení od praxe na sto honů…


-----------------------------------

Pár poznámek "pod čarou":

Vzhledem k tomu, že se například zatím se nepodařilo sjednotit ani způsob lokalizace a datový formát u tří našich operátorů, nebude zřejmě naplnění představ Komise otázkou nejbližší doby. 

Celá věc přitom není ani tak otázkou dohody či nedohody, jako spíš otázkou peněz: sofistikované technologie jsou krásná věc, ale otázka "kdo to zaplatí" je pro provozovatele sítí samozřejmě klíčová: mobilní operátory již dnes trápí, že platí Českému Telecomu i za tísňové hovory běžné propojovací poplatky jako za každý jiný hovor - samozřejmě ale bez příjmu ze strany volajícího. Ochota operátorů investovat další závratné částky do upgradu lokačních technologií je tedy pochopitelně nízká - komerčně využitelné a pro většinu účelů dostatečně přesné ("Kde máme ten kamion? Aha - v Brně…") aplikace založené na speciálních SIM kartách již většina z nich provozuje - ovšem tyto aplikace nelze použít pro lokalizaci tísňových volání, neboť vyžadují speciální SIM kartu, vhodný typ mobilního telefonu a jeho aktivní spolupráci, zjištění polohy trvá poměrně dlouho a navíc z hlediska záchranných složek je přesnost zjištění polohy zpravidla ne zcela dostatečná. 

Jakákoliv kvalitativně lepší technologie lokace, než dnes používaná nejjednodušší "CellID based", by přitom vyžadovala plošnou výměnu mobilních přístrojů za modely vybavené buď čipem pro triangulaci na základě infrastruktury sítě, nebo čipem pro příjem a vyhodnocení GPS signálu (do kteréžto oblasti se navíc poněkud proti proudu prodírá "evropská GPS" - systém GALILEO). To by ovšem v rámci EU znamenalo přimět stovky milionů uživatelů mobilů k výměně přístroje. Těžko přitom očekávat od mobilních operátorů, že s lehkým srdcem například zablokují majitele starších mobilů a odstřihnou se tak od příjmů z jejich volání… Relativně snadné uplatnění sofistikovanějších lokalizačních metod lze tedy očekávat jen ve specifických případech, např. v dopravě, kde by se mohl lokalizační modul vcelku bezbolestně "rozpustit" v ceně nového automobilu.

Celá snaha - jakkoliv užitečná - velmi pěkně demonstruje diskrepanci mezi tím, co je dnes již technicky možné na jedné straně a mezi vynaloženými náklady na straně druhé - jistě by nebylo nemožné vypočítat, kolik by v případě plošného zavádění celá tahle "legrace" stála a co to reálně a konkrétně přinese. Pokud je položená otázka - "Mít, či nemít lokalizaci?", je odpověď samozřejmě "Mít". Obávám se ale, že na otázku "Raději lokalizaci mobilů, nebo transplantace kostní dřeně - víc míst na vysokých školách - kvalitnější dálnice atd. …" by už odpověď tak jasná nebyla. Ale to je zase jiná pohádka…

 ______________________  (c) dr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz ______________________