MF DNES příloha Praha

21.02.2004 - MAREK UHLÍŘ - str. 03

Kde nic není, ani smrt nebere

Záchranná služba má finanční problémy

Názor

Záchranky mají vrátit pojišťovnám peníze, které dostaly v minulých letech na svůj provoz. U některých ze záchranných služeb jde o částky, které je mohou "položit". To ví každý, kdo čte noviny.
V době, kdy diskutujeme o tom, zda je v pořádku, že někam přijela sanitka bez lékaře, politikům a pojišťovnám (jejichž jsme my všichni klienty) uniká, že by se mohlo stát, že třeba taky nepřijede sanitka žádná, případně že naopak lékař nebo paramedici přijedou, ale na bicyklu a bez resuscitačního kufru.

Kde je zakopaný pes? Koncepce je špatná

Současná koncepce záchranek počítá s tím, že záchranka je obyčejný byznys.
Ano, slyšíte dobře: Chceš si zachraňovat lidi? Tak si na to vydělej. Že to peníze nesype? Tak si řekni svému hejtmanovi nebo magistrátu, ten ti dosype. A když ne, dělej, jak umíš.
V České republice existuje něco, čemu se říká Integrovaný záchranný systém. Jeho součástí je policie, hasiči a záchranka.
Záchranky jako jediné si musí na svou činnost vydělávat, tedy vykazovat veškerou svou práci zdravotním pojišťovnám jako každý praktický lékař.
To samozřejmě znamená spoustu papírování, a hlavně věčnou nejistotu - strávíte několik hodin zachraňováním člověka s těžkým poraněním po pádu z lešení, dáte mu infuze za tisíce - a pak se zjistí, že nebyl pojištěný, a víte, že jste to všechno dělali zadarmo.

Pojišťovny platí pozdě. A někdy dokonce vůbec

Jindy zdravotní pojišťovny zaplatí, i když třeba se zpožděním, ale někdy taky vůbec ne. Jako třeba když k vám přijede v rendez-vous systému právě ona zmíněná sanitka s lékařem.
Představa, že by za této situace mohly záchranky na několik let dopředu plánovat, jaké přístroje a kdy nakoupí, že by mohly třeba pravidelně školit laiky v první pomoci nebo pořádat realistická cvičení krizové připravenosti (což jsou všechno věci, bez kterých se kvalitní záchranný systém nikdy neobejde), je naprosto iluzorní. Představme si situaci, že by hasiči po každém zásahu museli sednout ke stolu a začít vypisovat, například kolik metrů hadic použili, kolik kubíků vody a smáčedel při požáru vypotřebovali, jaké je číslo pojistky toho člověka, u kterého hořelo.
Pak by pár měsíců počkali a pojišťovna by jim výpočty vrátila: na takový požár stačilo družstvo o třech lidech, takže vám proplácíme pouze tyto tři lidi. Při požáru nebylo zapotřebí tolik abraziva do vodní řezačky, takže zase nic. Pro zásah ve třetím patře jste použili příliš vysoký žebřík. Přepočítejte si to a pošlete znova. S úctou.
Nebo by rovnou napsali: Ten člověk, kterému jste v rámci svých povinností pomohli, není naším klientem, takže vám tentokrát nedáme ani korunu.

Záchranka prostě peníze nutně potřebuje

Měli by pak hasiči na to, aby byli připraveni na katastrofy, aby byli oporou občanů při povodních, aby mohli podat mezinárodní pomocné ruce Francii?
Každé dítě se ve fyzice už odmalička učí, že každý řetěz je jen tak pevný, jak je pevný jeho nejslabší článek.
Záchranný řetězec je na tom úplně stejně.
Můžeme mít v denní směně stovky hasičů a tisíce policistů připravených na nemožné - pokud však bude záchranka stále tou popelkou vydanou na milost a nemilost nekompetentním úředníkům, dokud bude obracet v ruce každou korunu a žít v neustálé nejistotě, co bude zítra, můžeme jednou trpce litovat.


Autor je mluvčím pražské záchranné služby