Osm důvodů, proč platba za neadekvátní přivolání záchranky ničemu nepomůže a mnohému uškodí

aktualizace 24.05.2018

V květnu 2018 oznámilo Ministerstvo zdravotnictví (MF DNES, 22.5.2018), že uvažuje o platbě za neoprávněné přivolání záchranné služby ve výši 3.000 Kč. O oprávněnosti nebo neoprávněnosti výjezdu by přitom rozhodovaly záchranné služby (event. alternativně podle toho, zda byl pacient po ošetření propuštěn domů). Ministerstvo tak reaguje na prohlášení různých exponentů ZZS o desítkách procent neindikovaných výjezdů, které přetěžují systém záchranných služeb (např. prezident asociace ZZS - jde o cca 30% výjezdů a počty výjezdů vzrostly za 10 let o 50% apod.).

Ministerstvo přitom nevymyslelo nic nového - tenhle nápad rezonuje mezi některými militantnějšími záchranáři již dlouhé roky a vlastně vypadá i spravedlivě a pochopitelně (No jistě, na zneužívače si posvítíme! Co je na tom špatného?) a je tudíž i relativně dobře vysvětlitelný i veřejnosti. Takže na první pohled bingo - konečně řešení, na kterém je poměrně široká shoda. Jenže... nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, a ďábík se - jako vždy - skrývá v detailech. I když v tomto případech do zase až takové detaily nejsou...

Tak tedy - proč taková regulace nejenže nebude fungovat, ale jednoznačně napáchá víc škody, než užitku?

1. Co je to vlastně "zneužívání záchranky"? Pokud si odmyslíme oznámení vyloženě vymyšlené události (tam je to jasné), nikdo vlastně neví, jak je přesně definovat. Opravdu si někdo myslí, že záchranky masivně vyjíždějí vyndávat klíšťata? Nebo že si někdo volá záchranku, aby se z dlouhé chvíle projel do nemocnice? Nejsou to spíš "hospodské příhody", postupně nafouknuté do olbřímích rozměrů? Lidé si volají záchranku, protože jim je špatně. Někomu možná méně, někdo běžné potíže snáší hůř, někdo se prostě bojí... Tyhle lidi chceme pokutovat? Ostatně, důsledně vzato, žádný občan nemá možnost si prostě "přivolat sanitku". O vyslání sanity rozhoduje operační středisko záchranky na základě nějakých informací. Proč tedy rozhodování u těch "úplně jasných" nevýznamných událostí neprobíhá už zde? Dlouho to nikdo nekomentoval, teď se objevuje argument o "stížnostech a nadávkách" (viz odkaz výše), pro které operátoři raději sanitky posílají. Takže nadávky jsou důvodem, proč nedělat práci pořádně? A co ty stížnosti - nebyly náhodou oprávněné?  Ano, ono to fakt není jednoduché poznat, co je a co není závažné (přesto ty dispečinky výzvy běžně z velké části řeší radami po telefonu - ne že ne - akorát se o těch takto vyřešených událostech nikdo nedozví - protože se tam prostě nevyjíždí...). Jenže co dál - je zneužití záchranky výjezd k opilému, válejícímu se před hospodou? Určitě... pokud si ovšem při pádu nezpůsobil krvácení do hlavy, což volající samozřejmě neví. Problém je v tom, že i "banální" příznaky mohou skrývat velký problém (teplota - zápal plic, motání hlavy - mrtvice, týden bolavá záda - prasklá aorta, "zkažený žaludek" - infarkt... a tak lze pokračovat donekonečna). Ano, většinou to opravdu nic vážného není - a pak je každý "po bitvě generál". Jenže - jak to má poznat laik? Speciálně u starých lidí jsou příznaky často hodně nespecificky utlumené a výsledná diagnóza je velkým překvapením... Jaké by si asi autoři návrhu představovali "povolené ztráty"? Ještě mazanější nápad je, aby platili ti, co po vyšetření nejsou přijati do nemocnice. Takže nejprve jim uděláme EKG, CT, komplet laboratoř, ECHO, SONO a kdovíco ještě, kdyby náhodou... a pak jim řekneme, že neměli volat záchranku, protože jsme nic vážného nenašli? Není náhodou celý problém spíš projevem megaalibizmu zdravotníků - když nezavoláte, je případná komplikace vaše riziko. Když ale zavoláte, už se vám musíme věnovat, protože si případnou komplikaci nikdo "nevezme na triko"...

2. Celá mediální kampaň "zneužívaných záchranek" není postavená na faktech, ale na dojmech a zkreslených tvrzeních. Možná i z výše uvedeného důvodu (co je to vlastně "neindikovaný výjezd?) v ČR neproběhl žádný seriózní výzkum, který by celý problémkvantifikoval  a umožnil posoudit, nakolik je vůbec možné počty výjezdů omezovat, zda je to účelné, ekonomické a zejména bezpečné. Desítky procent neindikovaných výjezdů jsou pouhé odhady, obvykle uvedené kouzelným slůvkem "až". Nemáme také nijak potvrzeno, nakolik jsou laici  schopni rozpoznat závažnost příznaků a zda tedy regulace postihne pouze "úmyslné" zneužívače, nevíme dokonce ani to, nakolik jsou záchranáři schopni skutečně správně odhadnout stav pacienta. Tak jako existují kuriózní popisy maličkostí, pro které si lidé volají záchrannou službu, existují i jiné popisy situací, kdy došlo k podcenění stavu ze strany záchranné služby a příznaky, které se záchranářům jevily banální (např. teplota, bolesti zad, "zaražené větry"...), byly ve skutečnosti  projevem závažného onemocnění s vysokou úmrtností (např. zápal plic, infarkt...).

Zavádějící je i tvrzení, že od roku 2010 vzrostl počet výjezdů záchranných služeb téměž o 50% - ano, to je pravda, ALE je současně nutné říct, že šlo o roky bouřlivého rozvoje tzv. "rendez-vous" systému (lékaři přestali sloužit přímo v sanitkách, ale k závažným událostem vyjíždějí v rychlém osobním voze, což v praxi znamená, že k jednomu pacientovi vyjíždí dvě auta a počty výjezdů samozřejmě odpovídajícím způsobem rostou) a také roky masivního rušení výjezdové lékařské služby první pomoci. To je ovšem zcela v souladu s Memorandem, které mimo jiné podepsali i zástupci záchranných služeb s tím, že záchranné služby budou tyto pacienty vozit na urgentní příjmy nemocnic, kde se jim dostane daleko kvalitnější péče s dostupností vyšetření, které při prosté návštěvě lékaře v terénu není možné využít.

Velká část onoho nárůstu je tedy zcela jistě způsobena změnami metodiky práce ZZS a restrukturalizací zdravotních služeb, nikoliv větším počtem pacientů vyžadujících akutní ošetření.V posledních letech se již situace stabilizovala (jak v zavádění RV systému, tak v dokončení redukce a restrukturalizace sítě LSPP) a také meziroční nárůst v posledních dvou letech je už jen cca 1%.

Zavádějící je i tvrzení o způsobených škodách - jednak vychází z celkových nákladů rozpočítaných na jednotlivé pacienty, jenže drtivá většina nákladů by zůstala tak jako tak, i kdyby posádka nikam nevyjela (mzdy, odpisy, provozní náklady...  fixní náklady se pohybují v ZZS kolem 80%), a druhak o nemocného by se musel dříve nebo později stejně někdo postarat, takže ty náklady naskáčou zase tam...

Tj. řešíme problém, o kterém vůbec nevíme, zda doopravdy existuje a jaký je jeho případný rozsah, ekonomický dopad a možnosti bezpečného řešení.

3. V demokratické společnosti je zcela nepřijatelné, aby jakákoliv instituce rozdávala pokuty nebo vymáhala platby bez předchozí smlouvy nebo naprosto přesné zákonné úpravy, pouze na základě názoru jakéhosi "záchranářského lidového soudu". Musí existovat možnost odvolání, správního řízení apod. (zřejmě vznikne rovnou Úřad pro vyšetřování zneužívání záchranných služeb?). Důkazní břemeno ale stejně nese záchranná služba - jinak řečeno, záchranná služba by musela prokázat, že opravdu šlo o úmyslné zneužití - že pacient nebo volající "vědět měl a mohl", že i bez léčby by žádná komplikace nemohla nastat. To jsou v praxi zcela nesplnitelná podmínka a žádná pokuta nemá při odvolání šanci na úspěch.

4. Zásadní námitkou je, proč, když je tak jasné, že jde o nezávažný stav, vůbec sanitka pacienta vezla do nemocnice. O transportu nerozhoduje pacient, ale zdravotník. Pokud je zřejmé, že stav je nezávažný a žádné nebezpečí nehrozí, měl být pacient ponechaný na místě. Případná škoda by v takovém případě měla jít za tím, kdo o transportu rozhodl - za zdravotníkem. A naopak - transport pacienta do nemocnice je vlastně důkazem toho, že stav byl - přinejmenším potenciálně - závažný a bylo nutné jej bezodkladně řešit.

5. Kdo se opravdu chce svézt sanitkou "jen tak", tak si prostě závažné potíže vymyslí - a zkuste dokázat, že ho na těch prsou opravdu nebolí... osobně jsem ale přesvědčený, že takových "pacientů" je zanedbatelné  minimum.

6. Ty nejspornější události (prostá opilost, lehký úraz, zhoršení chronického stavu...) jsou zcela výjimečně oznamovány samotným pacientem. Je dost těžko představitelné, že by byl pacient odpovědný za přivolání sanitky, když volal někdo jiný. To by se znesváření sousedi opravdu zaradovali... 

7. Celý proces by přinesl administrativní zátěž, jejíž náklady by ani zdaleka nemohly být vyváženy příjmy, i kdyby se problematice na každé záchrance věnoval jen jeden jediný pracovník. Nemluvě o výše uvedených odvoláních, dovoláních a dalších procesních radovánkách. Vymahatelnost jakýchkoliv pohledávek je navíc obecně velmi nízká a v kritických sociálních skupinách prakticky beznadějná. Záchytky by mohly vyprávět...

8. A možná to nejdůležitější na závěr - celá akce přináší zásadně negativní vzkaz obyvatelům, plátcům daní a tím i záchranné služby. Na jedné straně vyvolává strach zavolat si záchranku (přitom tam by mi přece měli poradit, zda je to vážné...), na druhé straně přímo vede k popisování raději horších potíží, "abych neplatil tu pokutu". Celá filozofie pokut má obzvlášť negativní dopad na slabší sociální skupiny, zejména seniory, u kterých ale nejčastěji ZZS zasahuje a kteří právě jsou typičtí tím, že velmi závažné poruchy zdravotního stavu se projevují relativně nenápadně. Tito lidé mohou mít obavy zavolat záchranku při prvních, ještě mírných příznacích závažných onemocnění ("Mámo, nevolej tu sanitku, ještě budu platit pokutu, já to ještě vydržím a třeba to přejde...") - a pak už může být fatálně pozdě. To není žádná teorie - s takovými hovory se setkáváme už dnes, a to se ještě neplatí žádné pokuty, jen se o tom píše a svědomití lidé  pak nechtějí záchranku "zbytečně obtěžovat". Na druhé straně, chronickým zneužívačům nebo kumpánům opilce, který klopýtl a rozbil si nos, budou v dané situaci nějaké pokuty srdečně jedno a stejně si kvůli tomu "bezvědomí" zavolají. A dokažte, že v době volání postižený opravdu v bezvědomí nebyl...

Celkově tedy jde o mimořádně nepromyšlený, prvoplánový nápad s řadou "ale" a závažnými negativními sekundárními efekty, vycházející navíc nikoliv z reálných dat, ale z emotivně podbarvených sdělení bez jasného podkladu a bez jakékoliv hlubší analýzy. Problém se vzrůstajícím počtem výzev nižší naléhavosti řeší ve všech civilizovaných zemích, ale skutečně nikde jsem nezaznamenal cestu represí. Hodně se hovoří o osvětě, o úloze operačních středisek v distribuci pacientů do alternativních cest poskytování zdravotní (ale i sociální) péče a samozřejmě i o těch alternativních cestách. Filozofie založená na tom, že "skoro každý kdo volá záchranku ji nejspíš chce zneužít" je české specifikum a ve světovém kontextu je zcela unikátní. Čím dříve ji opustíme, tím lépe - vůči drtivé většině lidí,  kteří si naši službu prostřednictvím svých daní platí a na záchranku nevolají z dlouhé chvíle, ale proto, že jim nebo jejich blízkým je opravdu špatně, je ostudná a urážející.

Poznámka: Text vyjadřuje výhradně osobní názor autora. Nevyjadřuje v žádném případě stanovisko ZZS hl.m. Prahy, kde je autor zaměstnán, ani Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP, členem jejíhož výboru autor je. 

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

 

______________________  (c) dr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz ______________________