Na Vaší webové stránce v rubrice Aktuality jsem objevila zmínku o výsledku soudního řízení ve věci tragické dopravní nehody sanitky v Ostravě 13.7.1999, při které zemřel můj 25-ti letý syn Honza Martínek. S nadsázkou poznamenáváte, že se tomu Honza tam nahoře už jenom směje.

Výsledek soudního řízení je pro nezúčastněného opravdu k smíchu i k pláči zároveň. Jen já vím, že Honza by se nesmál, i kdyby nehodu přežil. Na rozdíl od opilého pachatele by ho totiž silně tížilo svědomí, že nedovezl své kolegy a pacienta do bezpečí. Nikdy by nedopustil to bezdůvodné a lživé osočování, které začalo výrokem vyšetřovatele ("ani sanitka se nesmí řítit křižovatkou 50km rychlostí" a "stíhán by byl i řidič sanitky, kdyby žil"), a končilo novináři špatně interpretovaným výrokem soudu o tom, že soud "přesunul část viny na záchranáře".

Průběh vyšetřování, soudního procesu a jeho výsledek svědčí o stavu naší společnosti, o neprofesionalitě a rutině, s jakou bylo k vyšetřování této nehody přistupováno, a možná i o něčem jiném. Zkreslené informace v tisku jsou jedním z hlavních důvodů, proč Vám píšu. Domnívám se, že by alespoň zdravotničtí záchranáři měli mít pravdivé informace, že by měli vědět, že se jich někdo zastává, i když je to i pro mne velmi těžký a nerovný boj.

Protože dobře znám soudní prostředí, tušila jsem, co mne jako poškozenou a současně právní zástupkyni ostatních dvou poškozených zdravotníků čeká. Naše postavení je v trestním řádu velice slabé, poškození mají právo nahlížet do spisu, podávat návrhy na doplnění dokazování, účastnit se jednání, nikoliv však podat odvolání proti vině či výši trestu.

Využila jsem všeho, ovšem zcela marně. Žádný z důkazů, které jsem navrhovala, nebyl soudem proveden, všechny nově navržené důkazy byly prováděny výhradně ve prospěch obžalovaného. Ačkoliv se případ zdál zpočátku jasný (opilost řidiče, rychlost v obci překračující 75 km/hod., nedání přednosti houkající a blikající sanitce jedoucí rychlostí do 35 km/hod., která navíc před křižovatkou byla nucena zastavit atd.), arogantní, bezohledné a zcela bezcitné jednání obžalovaného a způsob jeho obhajoby mne zaskočil. Snažil se pomocí lží (po nehodě tvrdil, že auto neřídil, proto mu nebyla bezprostředně odebrána krev na množství alkoholu), falešných svědků, tvrzení, že řidič sanitky řídil příliš agresivně, dosáhnout maxima - zproštění viny. Tento taky člověk prostě vinu necítí, což se projevilo i ve vztahu k poškozeným, z nichž ani jednomu se neomluvil ani neprojevil lítost.

Spolu s obhájcem se chytal každého stébla, které by mu mohlo pomoci, což se mu částečně podařilo dodatečným zjištěním o nepoužitých bezpečnostních pásech v případě řidiče sanitky. Tato otázka vyvstala až při soudním řízení, nebyla předmětem vyšetřování nehody ze strany policie ani soudního znalce. Vím, že do data této tragické nehody řidiči sanitek bezpečnostní pásy nepoužívali, nebyli o této povinnosti poučováni. Nezajímalo to dopravní policii, nadřízené první ani druhé  zdravotnické organizace, u kterých byl můj syn zaměstnán, organizátory Rallye Jeseník, kde v květnu 1999  soutěžil a kde byla rovněž přítomna dopravní policie, prostě nikoho. Nikoho zřejmě nenapadlo, že tehdy platná vyhláška zahrnovala množství výjimek z této povinnosti (pro autoškoly, vozidla taxislužby, zásobovací a poštovní vozidla), nikoliv však záchrannou službu. Případné udělení pozdější výjimky soud nezkoumal. Tato okolnost - přes výhradní vinu obžalovaného na nehodě -   na základě jeho odvolání  - přispěla ke snížení nepodmíněného trestu odnětí svobody o 4 měsíce, tzn. na 26 měsíců. Krajský soud zdůvodnil snížení trestu judikátem z roku 1979, který konstatuje, že nepoužití bezpečnostních pásů znamená spoluzavinění poškozeného na následku (účinku) a tudíž snížení míry zavinění obviněného.

Toto zdůvodnění, jakkoliv je použití uvedeného starého judikátu polemické, někteří novináři nepochopili a rozsudek špatně interpretovali. V internetové diskusi MF Dnes (viz příloha) se k článku ozvalo kolem 60 čtenářů, mezi nimi i zdravotničtí záchranáři, ti všichni odsuzují nepřiměřeně nízký trest, uložený opilému viníkovi nehody Ing. Dušanu Bachorkovi. Ten se nespokojil ani s tímto trestem a  hodlá podat proti konečnému rozsudku krajského soudu v Ostravě dovolání k Nejvyššímu soudu. Pokud tento mimořádný prostředek podá jen on a nikoliv také státní zástupce, nemůže být potrestán přísněji.

Věřte, že se mi toto všechno nepíše lehce. Musím a budu se svého skvělého syna zastávat, bojovat za jeho neprostou nevinu a za spravedlivé potrestání pachatele, a to všemi prostředky. Doufám, že mi k tomu (když už ne právo a spravedlnost), pomůže zdravotnická veřejnost, a to třeba písemnou žádostí, určenou redakcím MF Dnes a Právo, o poskytnutí objektivních a pravdivých informací k celému případu.

JUDr.Věra Martínková

Příloha:

http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?r=krimi&c=A020423_151622_krimi_boh&t=A020423_151622_krimi_boh&r2=krimi

zpět