PEML 2002

Přes závažné finanční potíže, údajně hrozící téměř do poslední chvíle zrušením celé akce, se v závěru týdne v Praze uskutečnily dlouho a se smíšenými pocity očekávané PEML (Prague Emergency Medicine Lessons). 

Proč se smíšenými pocity? Na jednu stranu šlo po delší době o významnější aktivitu slibující našim lékařům kontakt se zahraničními odborníky urgentní medicíny, na straně druhé tématická roztříštěnost a některé body programu vyvolávaly u potenciálních účastníků rozpaky, zda je rozumné poměrně vysoké "startovné" platit za témata vhodná spíše na půdu lékařské fakulty, nežli pro erudované odborníky.

A v této mírné schizofrenii se také celý PEML skutečně odehrál: pokud účastnický poplatek několikanásobně převyšuje částky u nás obvyklé, nelze očekávat, že účast bude masová. Dá se předpokládat přítomnost domácích špiček - ale těm je zase potřeba nabídnou témata odlišná od témat vhodných pro studenty šestého ročníku medicíny (například Jak číst lékařskou literaturu) a nabídnout daleko větší prostor k diskuzi.

Nevím do jaké míry témata určoval organizační výbor a do jaké míry je nabídli přednášející sami, nicméně tématická roztěkanost od popisu fungování Emergency Medicine ve východní Evropě až po přednášku "Jak si připravit přednášku" podle mého názoru poněkud uškodila: méně prostě někdy znamená více. Program téměř působil dojmem, že organizátoři oslovili řadu řečníků -  včetně sebe - s tím, že se nakonec "něco ujme" - a ujalo se toho nad očekávání. Jenže - docela příznačný byl sympaticky neskrývaný úžas jedné z přednášejících, která teprve o přestávce po odpřednesení poměrně specifického příspěvku na téma standardního potupu pro ošetřování těhotné ženy po traumatu na ED v neformální diskuzi zjistila, že u nás (prakticky) žádné ED nemáme...

Obávám se, že právě příliš nabitý program roztříštěný do tří dní vedl k tomu, že v sobotu už přednášky sledovala jen hrstka nejvěrnějších.

K výše zmíněným diskuzím: i zde se projevily PEML jako lehce schizofrenní, ovšem tentokrát jen částečně díky organizátorům: na jedné straně díky nabitému programu zpravidla zbylo po jednotlivých přednáškách pro diskuzi jen minimum prostoru, na straně druhé diskutující z řad "domorodců" by se dali spočítat na prstech jedné, nejvýše dvou rukou. To je velká škoda a bohužel se potvrdilo, že jednou z hlavních překážek hlubší spolupráce a zahraničních kontaktů není uzavřenost okolí, ale naše vlastní neschopnost kontakty navazovat včetně přetrvávající jazykové bariéry.

A právě možnost navázání kontaktů - spolu se sledováním stylu vedení přednášek (a tady podle mne s náskokem dominuje řadě z nás dobře známý Francis "Franta" Mencl z Ohia) - byla tím hlavním pozitivem, které PEML přinesly a za které nepochybně patří organizátorům ocenění.

Po odborné stránce PEML nijak zvlášť nepřekvapily - a ani nemohly. V době internetu těžko najít odborné téma,  které by bylo zájemcům u nás neznámé a/nebo nedostupné. Asi nejzajímavější tedy byly spíše organizační pohledy na fungování ED v různých zemích - zejména ve Spojených státech, ale i v Belgii, Itálii, Polsku či Německu. Tyto informace jistě daly našim posluchačům dostatek podnětů k přemýšlení jak dál v našich podmínkách, a zda by cesta ED nebyla například jednou z možných alternativ do jisté míry nahrazující na jedné straně dnešní systém LSPP a na straně druhé hypertrofické obsazení služeb ve většině nemocnic. Nicméně neobjeví-li se dostatek fundovaných a přitom respektovaných osobností schopných tento model prosadit, bude to cesta nesmírně dlouhá, spletitá a možná také k cíli nevedoucí.

Po společenské stránce jistě překvapila neúčast řady předních osobností naší urgentní medicíny včetně řady členů výboru Společnosti a neúčast (čest výjimkám) zástupců klinických pracovišť (a nemocnic obecně). Těžko říct, zda to lze přičíst výšce registračního poplatku, špatně cílené propagaci, příliš rozbředlému programu nebo snad několika poněkud kontroverzním osobnostem v české části organizačního výboru. V každém případě mají organizátoři pro příště o čem přemýšlet - budoucnost by snad mohla mít akce méně pseudopompézní (a přitom marně skrývající slámu čouhající z bot), kratší a jasně tématicky zaměřená. 

A ještě dvě drobné poznámky:

Za prvé - Je pochopitelné, že akce tohoto rozsahu si vyžaduje jisté finanční krytí, na kterém se zpravidla vedle účastníků podílejí i sponzoři. Nicméně to, že mezi sponzory figurují i "Svědci Jehovovi" a v programu se objevil čtyřicetiminutový videopořad "Alternativy transfuze - jednoduché, bezpečné a fungující" osobně považuji za krok posunující pořadatele za akceptovatelnou hranici sponzoringu seriózní akce.

Za druhé - v přihlašovacích podmínkách slíbili organizátoři účastníkům, kteří si zaplatili poplatek,  ale nemohli přijet, zaslání kompletních tiskových matriálů. Pokud je to ale totéž, co obdrželi účastnící přítomní, jde o několik reklamních letáků, blok a propisovačku. Pokud byly finanční zdroje tak limitované, možná by stálo za to uvážit, zda by vydání alespoň stručného sborníčku nebylo užitečnější, než například dvouhodinový pronájem Karolína, vyplněný ze tří čtvrtin oficiálními proslovy a dál dvacetiminutovým, poněkud chudokrevným "rautem", na kterém - přes nízký počet přítomných - byly po pár minutách k dispozici jen prázdné mísy.

______________________  (c) dr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz ______________________

8.12.2002