Pár postřehů z Vídně

Již podruhé za posledních 12 měsíců jsem měl spolu se svými kolegy z pražské záchranky možnost navštívit rakouskou metropoli Vídeň a strávit řadu hodin s přáteli z místní záchranné služby - "MA70 Rettungsdienst der stadt Wien".

S rakouskými záchranáři se snažíme dlouhodobě udržovat těsné svazky: kdyby ne pro nic jiného, tak proto, že obě města - Praha i Vídeň - jsou si v řadě faktorů velmi podobná a i systém přednemocniční péče je organizovaný na podobných základech. 

Praha je rozlohou o něco větší, než Vídeň, ale má trochu méně stálých obyvatel, rozdíly však nejsou významné a  zhruba se dá říct, že obě města mají rozlohu asi 500 km čtverečních a denně se v nich pohybuje něco kolem 1,5 milionu obyvatel, studentů a turistů. 

Akutní přednemocniční péče je ve Vídni v naprosté většině zajišťována právě městskou záchrankou. Denně je ve službě 17 lékařů (13 ve dvoučlenných posádkách na "malých" vozech v rendez-vous systému, 3 na "velkém" voze a 1 v posádce vrtulníku) a asi 35 sanitních vozů s posádkou tří "paramediků". Jeden vůz do systému dává rakouský Červený kříž a jeden také Asociace Samaritánů - podle jejich momentální personální situace jde buď o posádku s lékařem, nebo bez (tyto organizace naopak ve Vídni monopolně zajišťují převozovou službu).

Tím je Vídeň v Rakousku poněkud výjimkou - v jednotlivých spolkových zemích (do jejichž kompetence záchranné služba patří) zajišťují právě Samaritáni nebo Červený kříž provoz místních záchranek v celém rozsahu.

Prakticky přesně dvojnásobnému počtu posádek proti Praze odpovídá i zhruba dvojnásobný počet zásahů - s tím souvisí i hlavní "stesk" vídeňských kolegů na neochotu praktických lékařů zajišťovat službu LSPP. Jakási podoba návštěvní služby je sice zachována, ale ze strany praktických lékařů je údajně víceméně sabotována a vykonávána pouze v symbolické míře, takže záchranka zajišťuje i výjezdy odpovídající naší LSPP. Záchranka proto usiluje o převzetí organizace LSPP, ovšem zatím bez úspěchu.

Wien, Radetzkystrasse 1 Wien, Radetzkystrasse1

Vídeňská záchranka sídlí v historickém domě ve středu Vídně. V bezprostředním sousedství vznikla v posledních letech moderní přístavba, kde se v současnosti nachází největší výjezdové stanoviště, školicí centrum, sociální zázemí, ambulance "LSPP" a na střeše je heliport. V nové budově bude rovněž nový moderní dispečink, s jehož zprovozněním se počítá v horizontu 2-3 let. Zatím se tedy vyžívá "staré" operační středisko, situované spolu s administrativním aparátem v historické budově. 

Bez ohledu na "normy" EU se slouží ve 24 hodinových směnách, kterých mají lékaři za měsíc asi 8, případně více jako přesčas. Pikantní je, že zatímco zaměstnavatel by rád12-hodinové směny, odbory vyžadují "čtyřiadvacítky". 

Vídeňská  záchranka zaměstnává asi 70 lékařů a prakticky nevyužívá služeb "externistů". Lékaři mají různé základní odbornosti, nicméně z hlediska vzdělání mezi nimi převažují původně praktičtí lékaři. Velmi důležité je, že ze zákona má každý lékař "jezdící" v Rakousku záchranku povinnost 1x za dva roky absolvovat obnovovací školení BLS a ALS (zhruba v rozsahu našich povinných předatestačních kursů)  a projít praktickým a teoretickým testem před komisí lékařské komory. Rakouské záchranky ovšem mají tu výhodu, že lékařů je v Rakousku výrazný nadbytek a na plnohodnotné pracovní místo čekají mladí lékaři často i několik let.

Garáže Terminál ve voze Čtyřlůžková pojízdná JIP

Záchranka disponuje cca 100 automobily, mezi něž mimo jiné patří i "Katastrofenzug" - několik náklaďáčků upravených do podoby pojízdné JIP, "inhalačního" vozu atd. 

Operační středisko je plně vybavené počítačovou technologií a v jednotlivých vozech jsou umístěné terminály komunikující s centrálou. Zde se může mimo jiné posádka přímo z vozu dozvědět, ve které nemocnici jsou momentálně volná lůžka, a může také přímo do centrální databáze zadávat údaje o stavu a umístění pacienta. Na operačním středisku slouží nejzkušenější paramedici a také 2 lékaři: vedoucí směny a supervizor, který vyjíždí do terénu k složitým, zajímavým nebo konfliktním případům, k VIP pacientům a dále provádí kontrolní činnost. V případě potřeby si jej přímo na střeše budovy vyzvedne vrtulník a může koordinovat záchranné akce např. v případě hromadných neštěstí. 

Operační středisko záchranky va Vídni Operační středisko záchranky va Vídni

Letecká záchranná služba je ve Vídni - stejně jako jinde v Rakousku - provozována organizací OAMTC (Rakouský automotoklub), nicméně záchranka "dodává" posádku ve složení lékař a paramedik. Přímo ve Vídni sídlí stanoviště Christophorus 9, a v relativně blízkém okolí Vídně se nachází další 2 stanoviště LZS. Vídeňský vrtulník proto zasahuje převážně na území města, kde je vytipováno přes 1500 přistávacích míst. Vídeňský vrtulník není vybaven pro práci v podvěsu a v noci nelétá. Je-li potřeby výjimečně využít tyto služby, je k dispozici vrtulník z Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt) s dosažitelností cca do 20 minut. Počty zásahů se pohybují okolo průměru 2,5 / den. Většina nemocnic má heliporty buď na střeše, nebo v bezprostřední blízkosti příjmových oddělení, takže pacienta není potřeba převážet od vrtulníku do nemocnice sanitkou. Zajímavostí je financování systému - není hrazen z běžného zdravotního pojištění, ale ze speciálního "připojištění" spravovaného OAMTC. Toto připojištění má ovšem v Rakousku prakticky každý. Jde-li o sekundární transport, hradí jej nemocnice, která jej žádá. Mimo jiné zřejmě i proto je sekundárů jen minimum a malé nemocnice si dobře rozmyslí, zda přijmou pacienta, na kterého nestačí. Také zajímavé a poučné, že...

Christophorus 9 na heliportu na střeše centrály záchranné služby ve Vídni Pohled do útrob Kryštofův ocásek 

Vídeňské nemocnice jsou sdružené do "svazu nemocnic", který odpovídá za uvolnění dostatečného počtu lůžek pro záchrannou službu. Pro každý den a každou nemocnici je stanovena kvóta přijatých pacientů z různých oborů (zejména interní a úrazy) a podle toho posádky směřují pacienty do těch nemocnic, které ještě nemají vyčerpanou kvótu. V případě, že je již kvóta v daném oboru vyčerpaná ve všech nemocnicích, obrací se záchranka na Svaz nemocnic o "přidělení" dalších lůžek, a ten je povinen vyhovět. Podobná je situace i u úrazů s tím, že pracovní úrazy jsou převážně sváženy do jedné nemocnice, která je smluvně "obhospodařuje".  

Největší nemocnicí je vídeňská Všeobecná nemocnice. Již téměř 12 let zde funguje centrální příjmové oddělení (resp. "dvojoddělení - jedna část slouží pro příjem traumat a druhá, v jejím těsném sousedství - pro ostatní stavy). "Interní" část oddělení disponuje čtyřmi špičkově vybavenými intenzivními lůžky a 14 lůžky intermediární péče, "úrazovka" má pětilůžkovou intezivní část pro příjem závažných traumat a řadu dalších lůžek v jednotlivých příjmových ambulancích. Kromě pacientů přivážených záchrannou službou sem přicházejí i běžní "ambulanti", hledající ošetření. Proto je součástí "Emergency" také několik pohotovostních ambulancí různých oborů (interna, chirurgie, neurologie, oční, kožní...").

U pacientů ve vážném stavu je na příjmovém oddělení prováděna kompletní diagnostika a případně zahájena neodkladná terapie (trombolýza, operace atd.) a poté jsou předáváni na oborové JIPy nebo "ARO". Průměrná doba pobytu je okolo 4 hodin, ale pokud není na příslušném JIPu volné lůžko, pacienti tráví na příjmovém oddělení i několik dní v resuscitační péči. 

  Tudy vstupují pacienti přivážení záchrankou do útrob Všeobecné nemcocnice ve Vídni. Tudy vstupují pacienti přivážení záchrankou do útrob Všeobecné nemcocnice ve Vídni (pohled ven). Na střeše tohoto protoru je heliport pro 2 vrtulníky.

Určitou zvláštností je, že ačkoliv je ve Vídni 6 nemocnic provádějících PCTA, žádná z nich není schopna tento zákrok provádět 24 hodin denně. Pacienti s AIM, kteří se do nemocnic dostanou po "pracovní době", jsou tedy léčeni trombolytickou terapií a k PTCA se přistupuje až v případě selhání této metody.

Navštívili jsme také světoznámou vídeňskou Bohlerovu úrazovou nemocnici. Ta v nás však zanechala poněkud rozpačité dojmy: na jedné straně supermoderní vybavení včetně spirálního CT přímo na příjmovém sálku a mocný grafický počítačový informační systém, na straně druhé podle mého názoru stále závažnější omezení dané nedostupností kompletního spektra odborníků 24 hodin denně. Nemocnice nemá například svůj neurochirurgický tým a v případě potřeby tuto službu zajišťují externí experti. 

V mnoha nemocnicích, ambulancích, v některých firmách a ve všech sanitkách (včetně převozových!) jsou k dispozici automatické defibrilátory a počet míst, kde jsou umístěny, se průběžně zvětšuje. 

Automatický defibrilátor v prostorách stanoviště záchranky.

______________________  (c) dr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz ______________________

13.10.2002