Zástava oběhu a projevy vědomí

Na medicíně je krásné (a současně záludné), že (skoro) všechna pravidla jsou relativní a každé z nich má svoji výjimku, která ono pravidlo potvrzuje. Přes všechny normovače a standardizátory tak dobrá medicína nadále zůstává uměním, které standardně naprogramovaný robot jen tak nenahradí. Snad.

V plné míře se to vztahuje i na tak nezpochybnitelné tvrzení, že náhlá zástava oběhu je spojená s bezvědomím. Tak jako není kouře bez ohně, není ani zástavy bez ztráty vědomí. Jenže – ona to není tak docela pravda.

Není to samozřejmě nějak extra časté, ale asi každý, kde se delší dobu pohybuje v přednemocniční péči se setkal s různými mimovolními pohyby resuscitovaného během masáže. Nicméně ve zcela raritních případech může jít i o pohyby zjevně cílené, nebo dokonce o „probuzení“ resuscitovaného. Tedy zjevné zámky funkce šedé kůry mozkové. To vše samozřejmě bez obnovy oběhu – alespoň podle EKG záznamu (CPR induced Consciousness – CPRIC). Nabízí se samozřejmě vysvětlení v podobě superkvalitní resuscitace, ale v úvahu přicházejí i zatím ne úplně objasněné stavy např. parciální komorové fibrilace.

K tématu jsou ve světovém písemnictví k nalezení i kazuistiky a také systematický přehled autorů Olaussena a spol., který vyšel v roce 2015 v časopise Resuscitation. Tito autoři identifikovali mezi 1997 „nadějnými“ články od roku 1997 do 2014 celkem 10 dobře zdokumentovaných a publikovaných případů. Šest z nich se odehrálo v nemocnici, polovina byla spojena s defibrilovatelným rytmem (VF/VT). Šest pacientů bylo resuscitovaných pomocí mechanizované pomůcky (LUCAS apod.).

Jeden pacient se nejen „probudil“, ale i posadil, ve čtyřech případech byla nutná sedace, většinou pak stačilo jen fyzické omezení.

Čtyři pacienti přežili do propuštění z nemocnice (3 resuscitovaní manuálně, 1 LUCASem).

Autoři uzavírají, že celý fenomén CPRIC je samozřejmě raritní, ale ne zase tak moc, aby nestálo za to se jím zabývat. Je ale málo prozkoumaný jak z hlediska příčin, tak z hlediska dalšího managementu (např. jak postupovat při sedaci). Rozhodně by jeho výskyt měl vést k prodloužení resuscitačního úsilí i přesto, že jinak by byly splněny podmínky pro ukončení resuscitace (v jednom ze zdokumentovaných případů šlo o resuscitaci pro 280 minut trvající asystolii při myokarditidě s následným devítidenním nasazením ECMO, s dobrým neurologickým výsledkem). Vyzývají také k hlášení těchto příhod, kterých se pravděpodobně praxi vyskytuje o několik řádů více, ale vědí o nich jen přímí svědci události.

Na uvedený článek navazuje krátké sdělení autorů China a spol., kteří tento fenomén prezentují i v podobě videonahrávky takové události z bezpečnostní kamery v sanitce. V tomto konkrétním případě šlo o 42-letého pacienta s refrakterní komorovou fibrilací, který velmi dobře reagoval na kontinuální nepřímou masáž (při trvajícím gaspingu). Pacient byl předán do kardiocentra, napojen na ECMO, podstoupil koronární intervenci (s nálezem kompletního uzávěru levé koronární tepny a příhodu nakonec přežil bez neurologických následků.

Screenshot z videa – zdroj Chin a spol., Resuscitation 2020

Zdroj: Olaussen A. et al. Return of consciousness during ongoing cardiopulmonary resuscitation: a systematic review. Resuscitation. 2015; 86: 44-48 /// Chin KC. et al. Video of cardiopulmonary resuscitation induced consciousness during ventricular fibrillation. Resuscitation. 2020 (July) DOI:https://doi.org/10.1016/j.resuscitation.2020.07.006

Video

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz