Zvedání nohou – nakonec přece jen další slepá ulička v metodice resuscitace?

Přiznám se, že když jsem zahlédl téma tohoto článku v nové Resuscitation, napadlo mě slovo „konečně“. Přestože známou „protišokovou polohu“ (Passive Leg Rising – PLR) považuji za jeden z nejnebezpečnějších mýtů výuky první pomoci, zrovna u resuscitace jsem trošku doufal, že právě určitá „aktivní centralizace“ oběhu by fungovat mohla. To, že PLR zvyšuje hladinu ETCO2 během resuscitace (což je obecně markant lepší kvality) je známo již delší dobu.

Jenže život je plný zklamání a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Nejnovější studie švédských autorů Holména a spol. bohužel pozitivní vliv této jednoduché metody nepotvrdila. Autoři instruovali paramediky v osmi okresech k používání PLR po pěti minutách resuscitace a nakonec shromáždili záznamy z 3 554 resuscitací, z nichž u 44% byla metoda resuscitace s PLR použita. Výsledky, měřeno třicetidenním přežitím, byly v obou skupinách téměř naprosto stejné.

Určitou mojí vnitřní nadějí je to, že studie nebyla randomizovaná, a skupina s PLR obecně měla významně víc nepříznivých faktorů (méně zástav spatřených posádkou, více zástav doma, delší resuscitace…), nicméně výsledky byly korigované mutivariantaní analýzou, takže ta naděje je poměrně malá.

Což je na jednu stranu škoda, ale na druhou mohu s o to více čistým svědomím dál tvrdit, že protišoková poloha do první pomoci fakt nepatří.

Zdroj:Holmén J. et al. Passive leg raising in out-of-hospital cardiac arrest. Resuscitation, 137 (April 2019); 94-101