Obezita je onemocnění, které se epidemicky šíří po všech vyspělých (i méně vyspělých) zemích a zasahuje stále mladší generace. S obezitou jako komplikací zásahu se tudíž stále častěji setkáváme v přednemocniční péči, včetně resuscitace.

Je jasné, že obezita resuscitaci jako takovou významně komplikuje – obtížnější manipulací s pacientem počínaje, přes náročnější provádění kompresí i ventilace, složitější zajištění žilního vstupu až po transport. Asi bychom tedy čekali, že obézní pacienti budou mít z uvedených důvodů i horší prognózu z hlediska kvalitního přežití. Ale je tomu ale opravdu tak?

Ne tak docela.

Asi nejvíce dat zpracovává metaanalýza čínských autorů Ma a spol., která byla publikovaná v roce 2018 v časopise The American Journal od Emergency Medicine. Autoři zahrnuli 7 studií s celkem >25.000 pacienty, které v závislosti na Body Mass Indexu rozdělili do čtyř kategorií: hubení (BMI pod 18,5), normální (BMI 18,5 – 25), s nadváhou (BMI 25 – 30) a obézní (BMI > 30).

Výsledky možná mohou být překvapivé, když nejnižší naději na přežití mají hubení (ve srovnání s populací s normálním BMI vyšla mortalita o 35% vyšší) a naopak nejlepší naději na kvalitní přežití měli pacienti s nadváhou. U obézních se pak výsledky nelišily od populace s normálním BMI.

Z trohu jiného pohledu se na toto téma podívali korejští autoři Lee a spol., kteří v roce 2021 publikovali v časopise v časopise Scandinavian Journal of Trama, Resuscitation and Emergency Medicine práci, sledující přežívání úspěšně reuscitovaných pacientů v závislosti na jejich BMI.

Šlo o prospektivní multicentrickou studii vycházející z korejského registru přednemocničních zástav oběhu v letech 2015 – 2018. Studie se zúčastnilo 9 nemocnic a zahrnula celkem 605 pacientů po úspěšné přednemocniční resuscitaci. Ze studie byli vyloučeni pacienti s traumatickou zástavou a také pacienti v terminálním stavu závažných onemocnění, pacienti z hospiců a podobných zařízení.

Výsledky dopadly dost podobně jako u předchozích autorů: jediný statisticky významný rozdíl byl nalezen u skupiny hubených, kteří měli horší neurologický outcome než ostatní skupiny

Podobný fenomén se vyskytuje u více onemocnění a je známý pod názvem „The obesity paradox“ (obézní osoby sice častěji onemocní závažným onemocněním, ale když už onemocní, jejich prognóza je – aspoň u některých onemocnění – lepší, než u hubených).

No a ještě třetí, nejnovější studie na podobné téma, vycházející právě nyní v Resuscitation: autoři Kosmopulos a spol. z univerzity v Minneapolis zde publikují svoje pozorování, týkající se tentokrát 283 pacientů s refrakterní zástavou oběhu. V této studii byli pacienti rozděli jen do dvou skupin (BMI pod/nad 30), a hlavním sledovaným paramerem byla mortalita resp. outcome.

V tomto případě se ale „výhoda“ obezity neprojevila (je ale potřeba připomenout, že jinak „nejnadějnější“ skupina s nadváhou v této studii „spadla“ mezi normální). Takže – ve skupině „neobézních“ byly tentokrát výsledky výrazně lepší (přežití s CPC 1-2 téměř 40% vs. 25% ve skupině obézních). Stejně výrazný rozdíl byl i v podskupině pacientů, napojených na ECMO (35% vs. 23%). U obézních pacientů byl soušasně výrazně delší i časový interval od zástavy do ROSC resp. napojení na ECMO (63 minut vs. 53 minut), což by mohlo svědčit o delším „váhání“ zasahujících výjezdových skupin s transportem obézního pacienta do ECMO centra a mohlo by to být i jednou z příčin horších výsledků u těchto pacientů.

Takže – je nadváha (pozor, ne obezita) z hlediska resuscitace výhodou? Možná je, a možná není. Nemáme úplně přesná data o epidemiologii zástav v závislosti na BMI, takže nelze posoudit, jestli nadváha vede k natolik většímu riziku zástavy oběhu, že se její následně (poměrně výrazně) lepší prognóza „statisticky vyplatí. Podle mého soudu lze nicméně uzavřít, že z hlediska celkového složeného rizika vzniku zástavy a jejího přežití není potřeba dělat si z nějakého toho kila navíc příliš velké vrásky, zejména pokud něco dobrého do bříška pozitivně přispěje k duševní rovnováze jeho majitele.

Na druhé straně uvedené výsledky celkem přesvědčivě ukazují, že oba extrémy (zejména obezita, ale i vychrtlost), jsou z hlediska naděje na přežití zástavy oběhu hendikepem a tudíž je dobré se jim pokud možno vyhnout.

Zdroje: Ma Y. et al. Association between body mass index and clinical outcomes of patients after cardiac arrest and resuscitation: A meta-analysis. Am J Em Med 36(7), July 218 (127-1279) /// Lee H. et al. Association between the body mass index and outcomes of patients resuscitated from out-of-hospital cardiac arrest: a prospective multicentre registry study. Scand J Trauma Resusc Emerg Med 29(1), Jan 2012 /// Kosmopulos M. et al. The Impact Of BMI On Arrest Characteristics and Survival of Patients with Out-Of-Hospital Cardiac Arrest Treated With Extracorporeal Cardiopulmonary Resuscitation. Resuscitation, May 2013 (online)

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.