16. říjen se pomalu dostává do povědomí jako Světový den záchrany života, v anglické verzi World Restart A Heart day s půvabnou zkratkou WRAH. Přes současné okolnosti, které neumožňují uskutečnění nejrůznějších původně plánovaných veřejných akcí, není na škodu si připomenout, že lidé stále umírají na zástavy oběhu a právě poskytnutí první pomoci do příjezdu záchranky zcela zásadně zvyšuje jejich naději na přežití této příhody.

COVIDová doba zatlačila do pozadí všechny jiné problémy zdravotnictví a možná otevřela i některé nečekané filozofické otázky – například jak správně vybalancovat naděje pacientů a rizika spojená s resuscitací v době pandemie.

Cílem ale vždy musí zůstat poskytnutí odpovídající naděje pacientovi při zachování přiměřené bezpečnosti zasahujících. Univerzální postup neexistuje – jistě bude jiná pozice zdravotníků v nemocnicích, kteří podstupují opakované a dlouhé expozice spojené s velkou produkcí potenciálně infekčních aerosolů, a jiná bude v přednemocniční péči, s expozicí relativně krátkou a relativně řídkou. Jiný postup bude přiměřený u vitálního pacienta se zástavou „z plného zdraví“, jiný u polymorbidního jedince, který dospěl k zástavě oběhu v důsledku dlouhodobé dekompenzace závažného onemocnění. Není to jednoduché rozhodování, ale neměli bychom připustit, aby strach z infekce poskytování laické, ale i odborné resuscitace pacientů se zástavou oběhu paralyzoval.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz