Zaměstnanci záchranek jsou jedněmi z prvních na řadě pro očkování proti COVIDu a u řady z nich by k němu mělo dojít v nejbližších dnech. V této souvislosti připojuji odkaz na text České vakcinologické společnosti, která přináší jasné a srozumitelné […]
Správné rozhodnutí o směrování pacienta po náhlé zástavě oběhu (NZO) může mít pro jeho další prognózu zásadní význam. To se týká hlavně pacientů s NZO z kardiální příčiny.
Rozhodnutí o „kardiální“ příčině (tj. v praxi nejčastěji o infarktu jako příčině zástavy oběhu) ale někdy není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Každý, kdo se s takovými pacienty setkává, ví, jak ošidné je kardiální původ odhadovat a jak často se nakonec ukáže, že reálná příčina NZO je jiná, metabolickými změnami počínaje a třeba krvácením do CNS konče.
Ve vzdálenějších oblastech přitom může chybný úsudek vést ke zbytečnému transportu do některého z center. To je spojeno nejen s finančními náklady, to znamená také omezení dostupnosti záchranky na „domácím“ území na významnou dobu (často počítanou v hodinách) a v neposlední řadě může dlouhý transport – byť do supercentra – v důsledku paradoxně znamenat i zhoršení prognózy pacienta, pokud by byla příčina řešitelná i v bližším zařízení.
Na první pohled by se zdálo, že jde o zbytečnou starost – stačí přece po obnovení oběhu (ROSC) natočit EKG a je to jasné. Jenže – zástava oběhu je sama o sobě „jedna velký hypoxická příhoda“, která je pochopitelně spojena s řadou metabolických důsledků i v myokardu. A EKG podle toho taky vypadá…
Tyto zkušenosti se rozhodli objektivizovat autoři Baldi a spol. ve své multicentrické retrospektivní studii, publikované letos v lednu na JAMA open network.
Autoři vyhodnotili PCI nálezy 586 pacientů po NZO ze tří center (Pavia, Lugano, Vídeň) a zjišťovali korelaci angiografického nálezu a EKG změn v závislosti na intervalu od ROSC do pořízení EKG.
Výsledkem této analýzy bylo zjištění, že – s trochou nadsázky – „příliš velká aktivita škodí“. Jinak řečeno, s natočením EKG je asi dobré chvíli počkat, až se situace aspoň trochu stabilizuje. Ukázalo se totiž, že téměř 20% záznamů, pořízených ihned po obnovení oběhu (0 – 7 minut) a vykazujících známky akutního koronárního uzávěru, jsou ve skutečnosti falešně pozitivní výsledky.
Pokud bylo EKG pořízeno mezi 8. a 30. minutou, tento podíl již významně poklesl (cca 7,2%), zatímco po 33. minutě již pokles nebyl tak velký (5,8%).
Autoři tedy doporučují po zástavě s pořizováním diagnostického EKG nespěchat, počkat nějakých 8 -10 minut od ROSC a rozhodovat se až na základě EKG pořízeného s odstupem. Zdá se, že výsledek významně přesnější.
A ještě na závěr – možná vás taky napadne, že falešně pozitivní výsledek možná není až takový problém, jako výsledek falešně negativní. Autoři si tento problém uvědomují také, nicméně v dané studii tito pacienti nefigurují – zkrátka se – „díky“ negativnímu EKG – do center nedostali a tím vypadli z vyhodnocení. I studie na toto téma by jistě přinesla podstatné informace pro zlepšení organizace péče o pacienty se zástavou oběhu – o tom ale (snad) někdy příště.
Zdroj: Baldi E. et al. Association of Timing of Electrocardiogram Acquisition After Return of Spontaneous Circulation With Coronary Angiography Findings in Patients With Out-of-Hospital Cardiac Arrest. JAMA Network Open. 2021;4(1):e2032875. doi:10.1001/jamanetworkopen.2020.32875
(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz
Podání kyslíku pacientům s mrtvicí v přednemocniční péči má svoje zastánce i příznivce. Podle jedněch pomáhá oxygenaci v „šedé zóně“ a tím zmírňuje následky ictu, podle druhých může hyperoxygenace vést k respiračním komplikacím a mozkové vazokonstrikci a tím naopak ke zhoršení outcome.
Tento rozpor se rozhodli blíže prozkoumat autoři Dylla a spol. z amerického Rochesteru a výsledky publikují v prosincovém čísle časopisu The American Journal of Emergency Medicine.
Autoři provedli restrospektivní analýzu 1.352 dospělých pacientů s diagnózou CMP přivezených do fakultního iktového centra v letech 2013 – 2017.
848 (63%) pacientům kyslík podán nebyl (kontrolní skupina), 144 pacientů (10%) dostalo kyslík z důvodu hypoxie (hypoxická skupina) a 360 pacientům (27%) byl kyslík podán přes normoxii (hyperoxická skupina).
Předmětem porovnání byly výsledky v kontrolní a hyperoxické skupině. Pacienti byli rozdělení do škály podle vstupního GCS skóre a závažnosti deficitu (NIHSS skóre), a po normalizaci výsledku v závislosti na spolupůsobících faktorech nebyl mezi oběma skupinami zjištěn žádný statisticky významný rozdíl.
Autoři tedy uzavírají, že tato retrospektivní analýza neupozornila na žádná rizika spojená s podáváním kyslíku pacientům s iktem. Výsledky studie ale samozřejmě limituje to, že byla založena na sběru historických dat, kdy již nebylo možné (jako u žádné retrospektivní studie) přesně definoval metodiku a ověřit validitu údajů. Pro definitivní závěr by tedy bylo vhodné provést další, prospektivní kontrolovanou studii.
PS: aktuálně platné doporučení SUMMK pro ošetřování pacientů s iktem podání kyslíku přímo nezakazuje ani nenařizuje, nicméně stanovuje jako standard monitorování saturace a „zajištění a stabilizaci vitálních funkcí podle potřeby“ – což si lze zřejmě přeložit jako podání kyslíku pouze u pacientů se sníženou saturací.
Zdroj: Dylla L. et al. Prehospital supplemental oxygen for acute stroke – A retrospective analysis. AmJEmMed 18(11):2324-2328 (NOVEMBER 2020)
(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz
Opravdoví pamětníci pamatují, že článek s tímto názvem vyšel na serveru zachrannasluzba.cz již v září roku 2004. Možná je tedy čas téma maličko oprášit, vytunit a připomenout i další generaci záchranářů. Úvod Potápění s přístrojem je jedním ze sportů, jimž se […]
Riziko přetížení, nebo i reálné kapacitní problémy zdravotnického systému v souvislosti s epidemií COVID jsou spojovány zejména s kapacitami nemocnic. Daleko méně se hovoří o dopadu na další segmenty zdravotnictví, mezi něž patří i zdravotnická záchranná služba včetně operačních středisek. Může to být […]
Uprostřed COVIDového šílenství prošla mediálně prakticky nepovšimnuta jedna z největších změn v české LZS posledních let. Dnešním dnem totiž vstoupily v platnost nové smlouvy s provozovateli, které do velké míry určují, jak bude vypadat letecká záchranka v ČR v následujících […]
Na webu Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof byly zveřejněny dva nové (resp. zásadně inovované) doporučené postupy, týkající se měření kvality přednemocniční neodkladné péče a také kritérií pro využití a operační řízení letecké záchranné služby. Osobně se domnívám, že jde […]
Jak jste se zde mohli nedávno dočíst, supraglotické pomůcky (SGP), na rozdíl od tracheální intubace, nechrání před tvorbou aerosolu při resuscitaci. Což je sice zajímavé zjištění, ale co si má při nutnosti resuscitace počít posádka, která nemá intubaci v kompetencích […]
Začátkem listopadu vydala Asociace pro kardiovaskulární péči ACVC, sdružující společnosti zabývající se péčí o pacienty po zástavě oběhu z kardiální příčiny (Evropská kardiologická společnost, Evropská rada pro resuscitaci, Evropská společnost urgentní medicíny a Evropská společnost intenzivní medicíny) odborné stanovisko, nově […]
