První pohled pod pokličku Prague OHCA study
Pozorní posluchači letošního odborného sympozia Resuscitace 2021 jistě zaznamenali můj povzdech nad tím, jak málo umíme pracovat s daty a „prodat“ naše (bez nadsázky světové) výsledky resuscitací do světa vědy ve formě publikací v uznávaných časopisech.
Jednou s výjimek potvrzujících toto pravidlo je i tým kolem profesora Bělohlávka z pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Právě zde (ve spolupráci s pražskou záchrankou) probíhala v uplynulých téměř deseti letech světově jediná větší randomizovaná studie zaměřená na poskytování eCPR (resuscitace za pomoci mimotělního oběhu). Studie je aktuálně ve finální fázi recenzního řízení a její výsledky tedy ještě nebyly oficiálně publikovány, na letošním (virtuálním) kongresu Americké kardiologické společnosti je však už ale její hlavní autor alespoň stručně představil.
Téma zaujalo natolik, že se stal i hostem speciálního „kongresového studia“ v online rozhovoru a bez zajímavosti není ani to, že onen rozhovor vede dr. C. Michael Gibson, jeden z průkopníků intervenční kardiologie ve Spojených státech a jeden z vůbec nejcitovanějších vědců minulé dekády vůbec.
Video s celým rozhovorem si můžete pustit ZDE a poslouchejte opravdu pozorně – každá věta v něm dává smysl.
Za sebe si mohu jen přát, aby eCPR byla v ČR brzo metodou, dostupnou všem potenciálně benefitujícím pacientům, ale současně musím zdůraznit, že zdaleka najede jen o to „koupit ECMO a začít“. Naprostým základem je schopnost zasahujících záchranářů přijmou rychlé a zodpovědné rozhodnutí o indikaci metody, na které musí navázat precizní organizace přednemocniční fáze zásahu. A to jsou právě ty stránky naší práce, které nám dlouhodobě dělají největší potíže. Jenže tady se, více než kde jinde, každé chybné rozhodnutí spojené se ztrátou času promítá do zásadního snížení naděje pacienta a celou metodu degraduje na drahou a zbytečnou hračku.
Proto bych si moc přál, abychom při rozšiřování dostupnosti eCPR nešli cestou improvizací a pokusu-omylu, ale abychom definovali a do praxe dostali skutečně funkční a robustní systém, jehož dodržování bude samozřejmostí a funkčnost předvídatelná. Jen tak pomůžeme dát naději i těm pacientů stiženým zástavou oběhu, kteří ji dnes nemají.
(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz