ZACHRANNASLUZBA.CZ

Ne, nejde o překlep. Pod, pojmem „náhlá zástava oběhu“ se sice skrývá „náhlé a nečekané“ selhání základních životních funkcí, ale pravda je, že většina pacientů již před zástavou trpí závažným onemocněním a vlastní NZO je až jeho „vyvrcholením“.

Existuje nicméně skupina pacientů, u nichž k zástavě oběhu dochází skutečně „z plného zdraví“, resp. přesněji řečeno, u nichž probíhající onemocnění před vznikem zástavy nemělo jiné závažné projevy a nebylo odhaleno. Pacientů, u nichž je náhlá zástava oběhu „opravdu náhlá“.

Právě na tyto pacienty se zaměřila práce švédského týmu pod vedením prof. Herlitze, publikovaná v květnové Resuscitation.

Na práci je zajímavé už to, že se zabývá daty ze švédského registru zástav oběhu z let 2007 – 2011, přičemž dalších 7 let (!) trvalo dohledání potřebných údajů a zpracování dat.

Základní skupinou bylo 12.213 pacientů resuscitovaných pro přednemocniční zástavu ve Švédsku za 4,5 roku. Pacienti byli na základě svého „PIN“ (obdoba našeho rodného čísla) „prolustrováni“ ve švédském registru předepsané medikace a v registru hospitalizovaných pacientů. Pokud u pacienta nebyl 2 roky před příhodou žádný záznam o předpisu léků a/nebo hospitalizaci, následovala nejpracnější, „mravenčí“ etapa sběru dat. Byli totiž ještě osloveni všichni praktičtí i odborní lékaři v okolí bydliště pacienta, případně „závodní“ lékaři, a byly zjišťovány případné další významné anamnestické údaje.

Do studie tak bylo nakonec zařazeno 781 pacientů, u kterých se v období dva roky před zástavou nepodařilo dohledat žádný záznam o významném onemocnění.

U těchto pacientů dále autoři pátrali, zda nebylo při nějaké příležitosti pořízeno EKG (např. v rámci preventivních prohlídek). EKG bylo skutečně nalezeno cca u 1/4 z nich. Tato EKG byla vyhodnocena panelem expertů, kteří 22% z nich označili za patologická, což je ale podobná proporce, jako v kontrolní skupině pacientů, kteří NZO neprodělali. O něco častěji byly zachyceny známky dilatace levé komory, nespecifické změny ST segmentu, supraventrikulární tachykardie, raménkové bokády a další zámky atypického síňokomorového vedení. 10x častěji než u kontrol byly nalezeny Q-vlny, svědčící pro prodělaný (ale nepoznaný) infarkt.

Významné patologie byly zachyceny 2, z toho v jednom případě šlo o WPW syndrom (pacient zemřel na maligní arytmii), ve druhé případě byly nalezeny známky myokarditidy (pacient ale nezemřel z kardiální příčiny).

Z uvedeného počtu pacientů jich 123 přežilo alespoň 30 dní po příhodě, zatímco 658 zemřelo.

Nejpřesnější informace poskytují samozřejmě výsledky pitev zemřelých. Těch proběhlo 471 a výsledky jsou následující:

• V 70% bylo jako základní příčina zástavy oběhu určeno kardiovaskulární onemocnění (z toho 35% AIM, 10% oběhové selhání, 8.3% ruptura aneurysmatu aorty, 7.7% primární maligní arytmie, 3.8% CMP, 3.2% kardiomyopatie atd.);
• V 5% bylo příčinou NZO onemocnění plic (embolie, pneumonie a další);
• Ve 3% to byly gastrointestinální příhody (krvácení, záněty a další);
• Téměř 20% náhlých úmrtí bylo výsledkem působení vnějších vlivů (úrazy 8.7%, abusus drog 5.1%, vraždy a sebevraždy 5.3% atd.)
• Zbytek do 100% představují příčiny „jiné a neznámé“.

Zajímavý je jistě také poměr mužů a žen ve zkoumaném souboru (84% : 16%). Daleko častěji se tedy obětí „zcela nečekané“ zástavy oběhu stávají muži. Rozdíly mezi muži a ženami byly i v příčině zástav – například CMP, plicní embolie, GIT nebo nádorové onemocnění bylo příčinou NZO 2x častěji u žen, než u mužů. Muži se naopak relativně častěji stávali obětí kardiomyopatie a také všech vnějších příčin.

Práce jako celek, přestože byla nepochybně nesmírně pracná, nepřináší nějaký zásadní přelomové objev (ostatně moc přelomových objevů se v resuscitačně vědě v posledních letech neodehrálo…), jde spíš po zajímavých detailech a mnohokrát „jen“ v datech potvrzuje to, co je známo z praxe. Některé zajímavé implikace nicméně má. Autoři například zmiňují na žádoucí zpřesnění algoritmů pro analýzu EKG, případně užitečnost preventivních programů pro včasnou detekci aneurysmatu aorty.

Zdroj: Holmgren C. et al. Out-of-hospital Cardiac Arrest: Causes According to Autopsy and Electrocardiography – Analysis of 781 Patients With Neither Hospital Care Nor Prescribed Medication During the Preceding Two Years. Resuscitation May 2020 (150): 65-71. doi: 10.1016/j.resuscitation.2020.02.040. Epub 2020 Mar 19.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz