Videohovory patří mezi rychle se prosazující zásadní technické vylepšení tradičních tísňových volání. Díky Aplikaci Záchranka jsou už přes rok k dispozici i u nás a není proto překvapující, že světově první randomizovaná multicentrická klinická studie hodnotící přínos nové technologie pochází právě z ČR, kde vznikla jako další vědecký projekt Spojené komise pro operační řízení pod záštitou Vědecké rady Asociace záchranářů a s grantovou podporou Ministerstva zdraví a chorob…. Brrr – čo to táram???? Strašlivý sen… V ČR samozřejmě žádná studie hodnotící přínos vidohovorů nevznikla – koho by zajímalo nějaké hraní pár bláznů s mobilama, tak proč se trápit nějakými daty…

Studie ale vznikla v Kodani, jednom z míst, kde se dělá resuscitační věda na nejvyšší světové úrovni a tomu odpovídají i výsledky. Hlavní autorkou studie je Gitte Linderhodová a v týmu najdeme řadu zvučných jmen jak z univerzitního, tak záchrankového prostředí, včetně Freddyho Lipperta. Pokud je mi známo, jde o studii sice nevelkou rozsahem, ale o jednu z prvních skutečně klinických (real-life) studii na toto téma.

Videohovory jsou v Kodani k dispozici od června 2019 a fungují na podobném principu, jako v ČR, jen použitá aplikace je GoodSAM. Kdykoliv během probíhajícího tísňového volání může operátor odeslat volajícímu SMS s linkem, po jehož otevření se otevírá přímý videokanál mezi volajícím a operátorem.

Autoři retrospektivně vyhodnotili celkem 77 videohovorů, z nichž po vyřazení 25 hovorů (4 z důvodu technického selhání, 19 z důvodu nezahájení TANR z důvodu jistých známek smrti nebo naopak jistých známek života a 2 z důvodu rychlého příjezdu ZZS na místo) zůstalo 52 hodnocených hovorů, během nichž se vystřídalo celkem 90 resuscitujících zachránců. Každý z nich resuscitoval postiženého nejčastěji po dobu 1 až 4 minuty.

U každého z těchto 90 resuscitujících autoři na základě videozáznamu vyhodnotili kvalitu resuscitace před intervencí operátora a po ní. Měřítkem kvality byly poloha rukou, frekvence a hloubka kompresí, uvolnění hrudní stěny mezi kompresemi, propnutí paží v loktech a hands-off time; v případě umělého dýchání ještě viditelné zvedání hrudní stěny, měření změny kvality probíhalo v kategoriích „správné“, „lepší, ale ne správné“, „stále nesprávné“ a „horší“.

Výsledky sledování asi nejlépe demonstruje obrázek, znázorňující posun „před“ a „po“:

Jak je vidět, s výjimkou uvolnění hrudní stěny došlo ke zlepšení ve všech sledovaných kategoriích. Výsledkem videointervence dispečera byl u 10% hodnocených resuscitací navíc pokyn k vystřídání zachránce v případě, že přes pokusy o korekci byla resuscitace stále prováděna neúčinně.

Autoři současně vyjadřují určité zklamání, že se využití videohovorů zatím nedostalo do hlubšího povědomí operátorů – na rozdíl například od Soulu, kde jsou již využívány v 13% všech volání. Použití videohovoru může přitom zásadně zlepšit nejen techniku resuscitace, ale i její rozpoznání (detekci lapavých dechů), věk postiženého, fyzické možnosti zachránců i další okolnosti.

Zdroj: Linderoth G et al. Live video from bystanders’ smartphones to improve cardiopulmonary resuscitation. Resuscitation 38 (2021): 35-43

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.