29.1.2026 byl článek aktualizován o další kazuistiku HYPERhypotermie – viz modrý boxík na konci.

Nadávná tragická příhoda v jednom moravském lomu mi připomněla jednu starší kazuistiku, která v téhle souvislosti určitě stojí za pozornost.

Po rekordu v délce úspěšně přežité zástavy oběhu (viz ZDE – krásných skoro 9 hodin) tu totiž mám ještě jeden (asi) rekord – tentokrát v hloubce přežitého podchlazení (EDIT – do článku byla doplněna další kazuistika s ještě hlubší hypotermií – viz níže) . Případ publikoval v roce 2020 v Lancetu prof. Mads Gilbert z norského Tromsø. Šlo o kazuistiku 29-leté freeriderky, která se dvěma kamarády sjížděla zamrzlou a vysněženou rokli pod vodopádem „in the middle of nowhere“ kdesi v severním Norsku. V jednom místě byla ale v ledu trhlina, do které se žena propadla a zůstala zaklínená ve vodě mezi skálou a ledovým blokem v prohlubni, která se neustále zaplavovala tak, že pouze hlava zůstala částečně nad hladinou. Přátelé se jí snažili vyprostit, ale žena byla zaklesnutá za lyže, a tak se jim to nepodařilo. Poslední známky života zaregistrovali u postižené cca po 40 minutách od nehody. Po dalších zhruba 40 minutách (tj. po hodině a půl od příhody) dorazil záchranný tým, kterému se komplikovaně, dírou vysekanou v ledu níž po proudu, ženu konečně podařilo z řeky vysvobodit, samozřejmě se zástavou oběhu. Ihned byla zahájena základní resuscitace, po cca 20 minutách dorazil i vrtulník, ale v místě nešlo přistát, takže bylo nutné pacientku (po zajištění dýchacích cest a zahájení ventilace kyslíkem) vyzvednout jeřábem. Za stále pokračující manuální resuscitace a řízené ventilace byla po hodinu trvajícím letu transportována do univerzitní nemocnice v Tromsø, kde byla přijata ve 21:20. Od příhody v tu dobu uplynuly skoro přesně 3 hodiny. Nejméně 2 hodiny 20 minut měla pacienta zástavu oběhu, z toho cca hodinu a půl probíhala resuscitace.

Pacientka byla při přijetí v hlubokém bezvědomí, s široce rozšířenými zornicemi bez fotoreakce, na EKG byla isoelektrická linie, vstupní rektálně i faryngeálně naměřená teplota byla 14,4^oC (což takhle takovému stavu říkat HYPERhypotermie?). Resuscitace samozřejmě pokračovala spolu s ohříváním a ve 21:50 byla pacientka napojena na mimotělní oběh. V tu dobu byla také naměřena nejnižší rektální teplota – pouhých 13,7^oC.

Cca ve 22:00 se na EKG objevila fibrilace komor, která se posléze během cca 15 minut spontánně zvertovala do účinného rytmu. To už byla teplota měřená ve faryngu 25^oC a v jícnu 31^oC, zatímco v rektu stále jen 14,2^oC. Po půlnoci už byla i v rektu teplota kolem 36^oC.

Vyhráno ale zdaleka nebylo – pro rozvíjející se otok plic musela být pacientka nad ránem napojena na ECMO, které následně potřebovala 5 dní; objevily se všechny možné projevy multiorgánového selhání (ischemie ledvin, střeva, krvácivé projevy, polyneuropatie atd.). Kritické období se nicméně podařilo překonat, ventilační podpora byla ukončena po 35 dnech a po 60 dnech od příhody byla pacientka předána do péče rehabilitačního oddělení. Po 5 měsících, kdy vznikal rukopis práce, u pacientky sice přetrvávaly částečné reziduální parézy končetin, ale jinak byl neurologický nález zcela normální, pacientka se vrátila ke své práci i k oblíbeným sportovním aktivitám včetně lžování.

Autoři konstatují, že ani poměrně dlouho trvající zástava oběhu s opravdu kritickou hypotermií nemusí nutně znamenat úmrtí, pokud se sejdu správné podmínky, počínaje tím, že šlo o mladou a fyzicky zdatnou ženu, přes skutečnost, že nešlo o zástavu hypoxickou, ale čistě hypotermickou (postižená netonula, „jen“ byla po krk v ledové vodě), až po (na danou situaci) poměrně rychlou a efektivní záchrannou akci.

Podmínky byly tedy velmi podobné v úvodu zmíněnému rekordu v délce zástavy, kde byla ale nejnižší změřená teplota „jen“ 26 stupňů – zřejmě proto, že dotyčný nebyl přímo v řece, ale pod vodopádem, byť s ledovou vodou. Pokud se totiž pacient s těžkou hypotermií primárně netopí, je jeho naděje na přežití cca 2x vyšší než v případě, že je postižený vytažený zpod hladiny, i když ani v takovém případě to není tak zlé – statisticky i to přežije skoro polovina pacientů.

A co si z případu odnést pro naši praxi? Přinejmenším to, že tam, kde můžeme předpokládat těžké podchlazení (a to nejen v souvislosti s ledovou vodou), vyplatí se při dnešní dostupnosti ECMO bojovat, nasadit všechny dostupné prostředky a také infomovat všechny zúčastněné složky, že i po desítkách minut se stále hraje o čas. Vyjít to nemusí, ale může, a ta šance, hlavně u mladých pacientů, není zase tak malá. Pokud to ale ani nezkusíme, je situace postiženého bezvýchodná s jistotou. A to by byla škoda.

Aktualizace 29.1.2026: Na základě informace jednoho ze čtenářů (děkuji!) se s vámi mohu podělit ještě o jednu kazuistiku – hodně specifickou, ale „ještě rekordnější“. Byla publikovaná shodou okolností ve stejném roce, ale v jiném časopise (viz odstavec zdroje na konci článku), pochází z Polska a týká se příhody, ke které došlo v roce 2015. 27měsíční batole (o hmotnosti 14 kg) se jedné mrazivé noci (-7^oC) zřejmě kolem 3-4 hodiny nepozorovaně vydalo na procházku, oblečené jen do pantoflí a pyžámka. Zmizení dítěte bylo zjištěné kolem sedmé ráno. Zalarmovaná policie nalezla chlapce po 2 hodiných cca 600 metrů od domu, samozřejmě bez známek života, a přestože byl chlapec téměř ztuhlý (v článku uveden doslova pojem „rigor mortis“), zahájili policisté resuscitaci. V té pak pokračovala i záchranka, která na místo dorazila 9:24. V tu dobu mělo dítě izoelektrickou linii na EKG a fixovanou mydriázu, teplotu se nepodařilo změřit, protože byla pod funkčním rozsahem monitoru. Po konzultaci se specializovaným pracovištěm pro léčbu hypotermie v Krakově byl chlapec za trvalé resuscitace a ventilace ambuvakem (intubace nebyla provedená pro ztuhlost tkání krku) do tohoto centra převezen. Ihned po přijetí v 10:50 byla provedena urgentní sternotomie, skrz kterou byly kanylovány centrální cévy a napojeno VA ECMO. Vstupní naměřená teplota byla 12.6^oC, po deseti minutách po zahájení ECMO ještě klesla na 11.8^oC. Bylo zahájeno ohřívání, po dosažení tělesné teploty 17^oC se objevily první známky srdeční aktivity, po 23 hodinách mohl být pacient odpojen od ECMO s realativně stabilním spontánním oběhem a večer čtvrtého dne po příhodě byl extubován v podstatě do plného vědomí, pouze s reziduální obrnou periferích nervů. Během hospitalizace prodělal pacient ještě zápal plic a zánět měkkých tkání hlavy a krku, ale vše se podařilo zvládnout a 64. den od příhody byl v dobrém stavu s normálním psychomotorickým nálezem (s výjimkou přetrvávajících drobných poruch jemné motoriky) prouštěn domů. 5 let od příhody žije chlapec zcela normálním životem a jeho mentální rozvoj je psychologem hodnocený jako nadprůměrný, přetvávají pouze drobné parstezie a nepatrné poruchy jemné motoriky.

Zdroj: Gilbert M. et al. Resuscitation from accidental hypothermia of 13·7°C with circulatory arrest. The Lancet, Vol 355, January 29, 2000 /// Mroczek T, Gladki M, Skalski J. Successful resuscitation from accidental hypothermia of 11.8°C: where is the lower bound for human beings? Eur J Tardiothorac Surg 2020;58:1091–2

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.