Pacientů resuscitovaných pro komorovou fibrilaci (možná) ubývá

„Jó, před dvaceti lety, to byla jiná záchranka, to byly hlavně infarkty a úrazy – a teď? Akorát tak nějaká virózka…“. Podobné povzdechy můžeme slyšet napříč záchrankami dlouhé roky (jen co já pamatuji, tak nejmíň 25 let).

Jenže svět se mění – a záchranky, chtě nechtě, s ním. Zatímco komentářů na téma banality „chřipeček“, „teplůtek“ a vůbec „virózek“ teď asi přece jen trochu ubude, zcela nepochybně je pravda, že skutečně dramaticky poklesl počet zásahů například u vážných úrazů (zejména těch, spojených s pracovní činností), ale mění se i spektrum resuscitovaných pacientů.

Jednou z prací, která tento trend potvrzuje, je i čerstvý příspěvek autorů Ovingové a spol., publikovaný v časopise Resuscitation. Autoři z výzkumné skupiny COSTA, zahrnující vědce zabývající se resuscitací z Copenhagenu, Osla, Stockholmu a Amsterdamu, v něm publikují dlouhodobou analýzu vývoje výskytu pacientů s fibrilací komor v rámci přednemocniční resuscitace. Autoři vyhodnotili téměř 20.000 případů předemocniční NZO z desetiletého období (2006 – 2015) a zjistili, že během něj (zejména v prvních pěti letech) došlo k významnému poklesu podílu pacientů, nalezených s komorovou fibrilací v domácím prostředí z 34% na 27%. Zajímavé je, že na veřejně dostupných místech zůstal v uvedeném období podíl těchto pacientů víceméně stejný (38% vs. 37%).

Důvod onoho poklesu u domácích zástav není příliš jasný. Autoři na jednu stranu upozorňují na vliv lepší léčby a také zvyšujícímu se věku pacientů, u nichž je častější příčina NZO nekardiální (např. CHOPN), proti tomu jde ale na druhé straně vzestup podílu laicky resuscitovaných (z 69% na 86% na veřejných místech resp. z 50% na 69% doma), který by měl pomoci více pacientům „dožít“ se příjezdu záchranky ve stavu komorové fibrilace. Tato tvrzení ale nebyla jasně prokázané metodami regresní analýzy a zůstávají tak pouze hypotézami.

Na závěr ještě autoři připomínají známý fakt, že zástav v domácím prostředí je většina (asi 2/3), ale defibrilační časy a nasazení AED je v této skupině výrazně horší (tam, kdy byly defibrilační časy srovatelné s veřejným místem, byl i podíl fibrilujících na úrovni zástav na veřejném místě. Vybízí proto k výraznější implementaci AED programů cílených na zlepšení dostupnosti defibrilace právě v domácím prostředí.

Zdroj: Oving I et al. Occurrence of shockable rhythm in out-of-hospital cardiac arrest over time: a report from the COSTA group. Resuscitation, pre-press publication, online.