REBOA neboli Resuscitative Endovascular Balloon Occlusion of the Aorta (balonková okluze sestupné aorty) je v civilní medicíně relativně nová metoda (první publikované případy jsou z roku 2013), ale v principu jde o metodu poměrně starou. Její historie se datuje do roku 1954, kdy vešla ve známost pod názvym IABO (intra-abdominal aortic balloon occlusion). Iniciativa tehdy vyšla pochopitelně z vojenského prostředí, kde jsou krvácející poranění dolní poloviny těla velmi častou příčinou smrti. Specializovaná péče nutná pro adekvátní ošetření závažných cévních poranění zde může být dostupná v řádu hodin, a IABO mohla být jedna z relativně jednoduchých a „v poli“ (myšleno na nižších stupních míst zdravotnické pomoci) použitelných cest, jak přece jen prodloužit období, kdy je reálné uvažovat o záchraně poraněného vojáka.

V osmdesátých letch se pak IABO začalo objevovat i v civilních aplikacích a spolu s tím se objevily i publikace, popisující jednotlivé kazuistiky nebo malé série pacientů, kde byla metoda úspěšně použita, a pacient přežil. Obvykle však nešlo o pacienty již v kritickém, šokovém stavu s neměřitelným tlakem, ale o (aspoň relativně) kompenzované pacienty s diagnostikovaným závažným krvácením, kde bylo nutné překlenout dobu do dostupnosti specialisty.

Na zkušenosti s IABO pak v roce 2011 navázal vývoj vylepšeného katetru pod názvem REBOA. První civilní použití REBOA pro pacienty se závažným krvácením je dokumentováno v roce 2013.

Za celou dobu využívání metody od roku 1954 do roku 2020 bylo publikováno celkem 11 článků, zahrnujících (s jedinou výjimkou, kde n = 20) zkušenosti s malými jednotkami pacientů, převážně z vojenského prostředí. Jenže vojáci jako experimentální skupina (mladí, zdraví a fyzicky zdatní jedinci) jsou dost zásadně odlišní od běžné populace a už se mnohokrát prokázalo, že vojenské zkušenosti nejsou do civilu tak snadno přenositelné. Tato data tedy samozřejmě z vědeckého pohledu pro rutinní zavedení metody do civilní praxe nestačila, a to byl také důvod vzniku randomizované multicentrické studie UK-REBOA, která v letech 2019 – 2022 proběhla na příjmových odděleních 16 velkých britských traumacenter a jejíž výsledky byly v prosinci loňského ruku publikovány v prestižním časopise JAMA.

Dospělí pacienti se známkami hemoragického šoku z důvodu závažného traumatu byli randomizováni 1:1 do kontrolní (standardní léčba) a experimentální (použití REBOA + standardní léčba) skupiny. Primárním sledovaným parametrem byla 90-denní mortalita (bez ohledu na příčinu smrti), a dále bylo sledováno 10 dalších parametrů (úmrtnost po 3, 6 a 24 hodinách, po 6 měsících, spotřeba krevních derivátů, délka hospitalizace a další…).

Do studie bylo zařazeno celkem 89 pacientů (z nich bylo 69% mužů) ve středním věku 41 let (IRQ 31 – 59) a mediánem skóre závažnosti traumatu ISS 41 (IRQ 29 – 50).

Výsledky ale nenaplily očekávání příznivců REBOA: celková úmrtnost do 90. dne od úrazu byla 54% v experimentální skupině, zatímco v kontrolní skupině byla „jen“ 42% (OR 1,58). Také v ostatních sledovaných parametrech (např. krátkodobá úmrtnost, vykrvácení jako příčina smrti a další) vyšla experimentální skupiny významně hůř, než skupina kontrolní.

Autoři tedy logicky uzavírají, že pro civilní použití u pacientů se známkami hemoragického šoku v prostředí příjmových oddělení traumacenter nepřineslo použití REBOA pro pacienty žádný měřitelný efekt.

Přestože tedy podle „selského rozumu“ REBOA prostě fungovat „musí“, jedná se o další ukázku toho, že ne vždy je v medicíně „selský rozum“ dobrý rádce. Lidský organizmus je prostě hodně složitý systém a vstupovat do něj, byť i zdánlivě (relativně) jednoduchým způsobem, prostě není jen tak a o překvapení zde nebývá nouze. A vzhledem k tomu, že ani u pacientů se zástavou oběhu nevedla REBOA k pozitivnímu efektu, své místo ve standardní paletě civilní urgentní péče zatím, jak se zdá, nemá.

Zdroj: Jansen JO et al. Emergency Department Resuscitative Endovascular Balloon Occlusion of the Aorta in Trauma Patients With Exsanguinating Hemorrhage: The UK-REBOA Randomized Clinical Trial. JAMA 2023 Nov 21;330(19):1862-1871. doi: 10.1001/jama.2023.20850.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.