Asociace ZZS jako již tradičně i letos jako publikuje hrubá a orientační data o výkonech zdravotnických záchranných služeb v roce 2024. Jak si tedy záchranky (co do počtů volání a událostí) loni vedly?

Začít můžeme u počtu přijatých volání na tísňovou linku. Těch bylo v loňském roce o 2% víc, než v roce 2023, což je ale stále o cca 10% méně, než v rekordním roce 2022. Pozoruhodný je opravdu velký rozptyl meziroční změny mezi kraji – zatímco Olomoucký kraji hlásí 36% nárůst, v Jihočeském kraji reportují skoro 7% pokles.

O něco vyšší počet volání se samozřejmě „propsal“ i do vyššího počtu řešených událostí. Těch bylo loni 1,055 milionu, což je o 3,3% víc, než v roce 2023. To je relativně hodně hodně (dlohodobě roste počet pacientů cca o 1% ročně), na druhou stranu se tím vlastně jen dohnání předloňský pokles o 3,5%. Při pohledu na graf níže tedy jasně vidíme, že se zatím co do počtů nic dramatického neděje.

Stejně jako v případě volání jsou ale i mezikrajské rozdíly v nárůstu poměrně značné (i když ne tak, jako u telefonátů). „Tahounem“ vzestupu byl v loňském roce zejména Středočeký kraj, kde vzrostl počet zásahů o +5,9% (což sice není nejvíc, tam dominuje Plzeňský kraj s 7,5%, ale vzhledem k velikost kraje to má největší vliv z hlediska celostátní statistiky). Naopak v Pardubickém a Jihomoravském kraji počet řešených událostí dokonce nepatrně poklesl.

EDIT 17.3.2025: v původním textu došlo k záměně počtu událostí za počet výjezdů v MSK

Z grafu opět zřetelně vyčnívá „velká trojka“ (SČK, HMP a MSK), která, pro zajímavost, řeší dohromady skoro 40% všech událostí záchranných služeb v ČR.

A ještě poslední zajímavost, kterou jde z poměrně skromné publikované datové sady vyčíst, a tou je struktura řešených událostí podle stupně naléhavosti – viz tabulka:

Není asi překvapením, že událostí kdy „jde o život“ je menšina – cca třetina. Z toho událostí bezprostředně ohrožujících život („došlo k selhání nebo bezprostředně hrozí selhání základních životních funkcí“) jsou jen jednotky procent a zbytek jsou události život potenciálně ohrožující („u které pravděpodobně hrozí selhání základních životních funkcí“). Prakticky všechny zbylé události (67%) byly zařazeny do třetího stupně naléhavosti, tj. nejde sice o přímé nebo potenciání ohrožení životních funkcí, ale, řečeno dikcí zákona, „stav vyžaduje poskytnutí zdravotnické záchranné služby“, protože jde o „náhle vzniklé onemocnění, úraz nebo jiné zhoršení zdravotního stavu, které působí prohlubování chorobných změn, jež mohou vést bez neprodleného poskytnutí zdravotnické záchranné služby ke vzniku dlouhodobých nebo trvalých následků nebo náhle vzniklou intenzivní bolest nebo náhle vzniklé změny chování a jednání postiženého ohrožující zdraví nebo život jeho samého nebo jiných osob“.

No a pak je tu ten zbytek – události 4. naléhavosti, tedy ty, kdy poskytnutí PNP není indikované, ale operátor o něm z jakéhokoliv důvodu přesto rozhodl (třeba prostě proto, že zdravotnický systém jiné řešení nenabízí). Přestože rozliční odborníci v médiích i jinde vyprávějí o desítkách procent takových výjezdů, realita je, soudě podle oficiálních čísel, úplně jinde: v celostátním průměru jde jen o necelá 3% (s rozptylem od „skoro nuly“ ve Středočeském kraji a na Vysočině po 12% v KHK). Ve světle těchto čísel (které reportují samy záchranky, takže je těžké o nich pochybovat) se jeví oblíbená legenda o masovém „nadužívání“ záchranné služby jako stojící na poněkud vratkých nohách.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.