Triážní systémy v severských zemích jsou známé svojí propracovaností – přece jen je něco jiného jet „zbytečně“ 50 km po dálnici do krajského města něco jiného kličkovat 200 km kolem fjordů do vůbec nějakého města 🙂 .

Na kongresu EMS2019 v Madridu prezentovali norští autoři Dahlhaug a spol. práci, v níž sledovali, zda a nakolik dochází k podcenění závažnosti úrazů posádkami záchranné služby, měřeno porovnáním aktivace traumatýmu již z terénu vůči vstupnímu ISS >15). V rámci studie vyhodnotili téměř 300 případů a zjistili, že přes stále se zpřesňující kritéria k podceňování úrazů stále dochází. Ve většině případů (2/3 z 50 chybně triážovaných) ale pacient při objektivním vyhodnocení splňoval kritéria pro triáž-pozitivitu, jen jim nebyla posádkou věnovaná dostatečná pozornost (čti: posádka se rozhodla „podle pocitu, že to nic vážného nebude“).

Nejzajímavější mi na práci ale přijde tabulka tirážních kritérií tak, jak jsou nastavena v Norsku. V následující tabulce jsou tato kritéria uvedená spolu se srovnáním s aktuálně platným Věstníkem MZ:

Neříkám, že je potřeba hned nekriticky přijímat všechno zahraniční, ale z praxe vím, že určitá upřesnění vypadají celkem zajímavě – například upřesnění tolik nešťastného zaklínění (kdy by opravdu by nemělo jít jen o „šprajclé dveře“), upřesnění intenzity nárazu podle okolností dopravní nehody (těch našich 35 km/h je opravdu matoucích, byť po důkladném přečtení celého doporučení to nakonec určitou logiku dává) nebo explicitní uvedení poruchy hemokoagulace by mi nepřipadlo špatné.

Není čas na malé doladění trauma triáže i v ČR?

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz