Výuka první pomoci na základních školách nově: všichni všechno, nikdo nic.

České školství opět směle kráčí v čele progresu, tentokrát ve výuce první pomoci. Zatímco ve světě první pomoc pro školáky „frčí“ a státy se předhánějí, kdo ji učí systematičtěji a efektivněji, u nás se takovými trendy rozhodně nenecháme zmást. Metodický mozkový trust Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se rozhodl jít právě opačným směrem – výuky první pomoci je na základních školách zbytečně moc, takže je potřeba ji (ale nejen ji) omezit.

Důvod je ten, že je potřeba věnovat ještě více hodin informatice (to je ten předmět, v němž žáci vysvětlují paní učitelce co je to NETFLIX a přes který server se nejlíp paří střílečky). Základním posláním moderní základní školy totiž není žáky něco naučit, ale především je vybavit kompetencemi jak vyhledávat informace (=vygooglit si to) a následně o nich diskutovat (=není potřeba vědět, důležité je něco si o tom myslet).

No a pokud někde hodiny přidám, musím jinde ubrat. A co je ve výuce zbytečnějšího, než první pomoci?

Doteď tedy probíhala základní výuka první pomoci většinou uceleně v rámci biologie (resp. přírodopisu), tj. a) lidmi, kteří o lidském těle přece jen něco vědí a b) v logické provázanosti na výklad o tom, jak to v těle funguje a co a proč tedy dělat, když to fungovat přestane. V dalších předmětech na tenhle základ navazovaly různé konkrétní zmínky v konkrétním kontextu – například v chemii chemikářka ukázala, kde a jak si mají o(d)pláchnout ruku politou lučavkou královskou, na lyžáku měl vrchní zdravotník přednášku o zlomeninách, v dílnách pan učitel žáčkům ukázal lékárničku atd.

V „novém pojetí“ (které by mělo mělo platit od 1.9.2023) z důvodu „duplicity“ odpadá bez náhrady ta první část. Takže ve výsledku je nová koncepce výuky první pomoci následující: každý jim k tomu něco řekne a bude to. Kdo a co konkrétně dětem řekne, kdo všechny ty učitele naučí, co je podstatné a co ne (a vůbec – co je správně a co ne!) – to nikdo neřeší. Oni si přece nějak poradí. Koneckonců, když dospěláky může učit první pomoc taky úplně každý, proč by dětem nemohla povídat o resuscitaci paní kuchařka v hodinách vaření nebo pan školník při dílnách. Děti jsou beztak jen takoví menší a hloupější dospělí, tak co. A kdyžtak si to můžou vygooglit a diskutovat o tom. Tak, a teď hurá ke světlým zítřkům.

PS: tu kuchařku a školníka vezměte s trochou nadsázky – ale v zásadě to oba na vedlejšák skutečně dělat mohou, pokud budu mít pedagogické vzdělání.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Nadstavba pro hloubavé zájemce:

  • Nový RVP včetně změn je ke stažení tady.
  • Fundovaný a podrobný výklad člověka „od fochu“ – Mgr. Pavly Trčkové, učitelky biologie z gymplu v Táboře a metodičky projektu První pomoc prožitkem – je ZDE.