Horolezec přežil devět hodin se zástavou oběhu: kde jsou limity?

Pokud dojde k zástavě oběhu z důvodu těžké hypotermie, víme, že „okno“ pro záchranu je daleko delší, než v jiných případech – stále platí už notoricky známé rčení „nikdo není mrtvý, dokud není ohřátý a mrtvý“. Byly již popsány i několikahodinové resuscitace těžce podchlazených pacientů, které dopadly příznivě (viz např. ZDE). Ale přece jen – samozřejmě s trochou nadsázky – „co je moc, to je příliš“…

Italští kolegové Forti a spol. z italského Belluna popisují v posledním čísle časopisu Annals of Emergency Medicine neuvěřitelný případ, který se odehrál jen kousek od našich hranic v italských Dolomitech.

Dva zkušení horolezci (26 a 31 let) byli ve vertikální stěně Marmolady ve výšce 2 800 metrů nad mořem zastiženi nenadálou intenzivní bouřkou s krupobitím. Teplota velmi rychle klesla k bodu mrazu a starší horolezec se navíc nešťastně zajistil v místě, kde se následně vlivem intenzivního deště vytvořil vodopád s ledovou vodou, stékající z vrcholového ledovce Marmolady.

Mladší lezec po skončení bouřky nemohl navázat kontakt se svým kolegou opodál. V 19:20 tedy zalarmoval leteckou záchrannou službu a postupně se dostal k postiženému, který byl v tu dobu již cyanotický a bez známek života. Resuscitace ve stěně prováděna nebyla.

LZS dorazila asi za 20 minut a pomocí jeřábu dopravila postiženého pod stěnu na zem. Zde byla potvrzena zástava oběhu s nízkovoltážní fibrilací komor, vstupní teplota tělesného jádra byla 26 stupňů. Po neúspěšné defibrilaci byl nasazen LUCAS2 a pacient byl (pro nepříznivé povětrnostní podmínky a nastupující tmu) vrtulníkem transportován k sanitce a následně vezen téměř 100 km do centrové nemocnice.

Zde byl ve 23:30 (tj. více než 4 hodiny s jistou zástavou oběhu) napojen na ECMO a bylo zahájeno ohřívání. Ve 4:30, po dosažení teploty 32 stupňů, se objevila komorová fibrilace, která byla zvertovaná prvním výbojem. Zástava oběhu tedy trvala celkem nejméně 8 hodin 42 minut.

21. den po příhodě byl pacient extubovaný a po 3 měsících rehabilitace se vrátil ke zcela normálnímu životu s nevýznamnou poruchou krátkodobé paměti (a kdo ji nemá, pozn. of.).

A závěr? Krom toho, že je samozřejmě dobře, že celá událost šťastně dopadla, jde o další důkaz toho, že pokud je „řetěz záchrany“ perfektně organizovaný, otevírají se před postiženými se zástavou oběhu doposud netušené perspektivy.

Zdroj: Forti A et al. Hypothermic Cardiac Arrest With Full Neurologic Recovery After Approximately Nine Hours of Cardiopulmonary Resuscitation: Management and Possible Complications. Ann Emerg Med. 2019 Jan;73(1):52-57.

Další články k tématu