Minulý týden rozčeřila stojaté až zahnívající vody českého záchranářství legislativní iniciativa poslance Brázdila, jejíž podstatou je paušální platba 1000 Kč za přivolání záchranné služby, s možností vrácení, pokud primář urgentního přijmu výjimečně rozhodně, že volání bylo oprávněné.

Zkušený záchrankový matador oprávněně poukázal na flagrantní a masivní zneužívání záchranné služby nezodpovědnými osobami a simulanty, kteří nejsou ochotni udělat ani to málo, jako je zařídit si přes svého praktického lékaře potvrzení o vážnosti a naléhavosti nemoci.

Škarohlídi sice namítají, že opravdových případů zneužití záchranky je ve skutečnosti pár do roka, o výjezdech kvůli klíštěti nebo připáleným zádům už sice všichni slyšeli, ale nikdo je ještě neviděl, a po opilcích má ze zákona už asi 30 let vymáhat platbu zdravotní pojišťovna, ale tyto hlasy zanikly v pochvalném potlesku pravověrných záchranářů, vyvolených pouze k zásahům u spadlých letadel nebo aspoň nabouraných autobusů. To povzbudilo příznivce práva silné ruky. Nadšeně souhlasné stanovisko zástupců Sdruženého odborového svazu záchranných a pohřebních služeb Jánabráchu přesvědčilo dělnicky orientované strany, zatímco sociální demokraté zase dali na argumenty členů Národní ekonomické rady vlády, kteří konečně odhodili falešnou masku solidarity a „na plná ústa“ potvrdili dávno šuškaný fakt, že pro náš těžce zkoušený důchodový i zdravotní systém je nejlepší důchodce žádný důchodce, protože stejně ekonomice už nic nepřináší a jen zbytečně zatěžuje rozpočet. Po počátečním váhání se nakonec se přidali i Piráti, samozřejmě pod podmínkou, že v budoucnu bude možná platba Bitcoinem nebo aspoň kartou.

Odmítači pak byli umlčeni oblíbeným manažerským bonmotem „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody!“, který spolehlivě znemožní každého kritika sebevětší pitomosti, a mohlo se kout železo, dokud je žhavé.

Pádnými argumenty přesvědčené zákonodárné sbory tak na sobotním mimořádném společném zasedání Senátu, Sněmovny a Prezidentské kanceláře ve Vratislavském sále Pražského hradu přijaly návrh novely Zákona o ZZS v prvním a posledním čtení aklamací a zákon vzápětí podepsal i prezident. Od 1. 4. 2019 tedy v Česku za přivolání záchranné služby platí každý včetně starců, žen a dětí, samozřejmě s výjimkou nositelů imunity (doživotně). Záchranná služba, která se beztak dlouhodobě cítí být taxikářstvím, se tedy konečně i formálně dostala na úroveň taxislužby s její nástupní taxou. Dnešní datum se tak zapíše zlatým písmem do dějin nejen české, ale i světové urgentní medicíny.

Po počátečních rozpacích začaly v novém systému nacházet pozitiva i samotné záchranné služby: klientům často volajícím záchranku začaly nabízet věrnostní karty a slevové kupóny. Zvlášť víkendové akční nabídky na Slevomatu, kterými si záchranky zajišťují vytížení posádek i mimo špičku (sleva až 50%), jdou podle prvních zpráv doslova na dračku. Zájem je ale i o příplatkové služby za prioritní dojezd, za přítomnost lékaře a za odbavené zavazadlo s sebou, což samozřejmě záchranným službám otevírá i nové ekonomické perspektivy.

Liché se ukazují i obavy, zda si ty nejkritičtější skupiny pacientů budou moci dovolit ten jeden ubohý ukoptěný litr zaplatit a zda to nepovede k tomu, že si budou záchranku volat pozdě, pokud vůbec. I pro ně už totiž existuje řešení – například důchodci, matky s dětmi, bezdomovci či zdravotní sestry si mohou nově pro daný účel uzavřít přímo u VZP připojištění, jehož cena, pokud si svoji nemoc nebo úraz řádně naplánují a nepojistí se na zbytečně dlouhou dobu, často ani nepřesáhne výši průměrného platu.

Obdobně se zdá být vyřešený i další potenciální problém: výrobci alkoholu přicházejí se speciálními věrnostními programy pro alkoholiky. Ti pro ně představují klíčovou klientelu, o níž si nemohou dovolit přicházet z tak banálních důvodů, jako je aspirace někde ve škarpě. Registrovaným alkoholikům proto – samozřejmě za podmínky patřičně velké a pravidelné konzumace – nabízí např. Likérka Drak úhradu transportu sanitkou až 7x týdně (program MetaGol plus).

A pozitivní informace i do třetice – s malým odstupem se k novince vstřícně postavilo i sdružení primářů urgentních příjmů. Jak doslova uvedl jeho předseda prim. Josef Berousek: „Doteď jsem na Urgentu dostával od pacientů tak maximálně po hubě, ale díky novému systému, ve kterém budeme my rozhodovat o tom, zda se tisícovka pacientovi vrátí nebo ne, se konečně urgentní medicína zařadí jako rovnocenný partner po bok velkých klinických oborů i po stránce finančních toků. To by ji mohlo zatraktivnit i pro mladé kolegy a přispět tak k rozkvětu oboru. Díky, Milane!“

Systém se tedy úspěšně rozjíždí a zbývá doladit už jen pár detailů, jako je např. problematika cizinců  – původní návrh, aby platili prostě 1000 jednotek své měny narazil na půdě Evropské komise (na osvobození eurokomisařů se totiž v zákoně pozapomnělo), nebo to, kdo bude vystavovat potvrzení o nezneužití záchranky třeba zemřelým. Tento problém je stále v řešení, protože pokud např. pacient s infarktem do příjezdu záchranky zemře, de-facto bylo volání záchranné služby zbytečné. I laik přece ví, že na infarkt se umírá, tak nač u toho má asistovat záchranka, která může chybět potřebnějšímu!

Přes některé drobné nejasnosti se ale v zásadě nový systém jeví velmi optimisticky a i my tady v redakci věříme, že právě toto je ta správná cesta, aby si jednou v budoucnu i děti našich dětí mohly říct – ano, už je líp! A v klidu umřít.