50 let od přistání člověka na Měsíci – malý krok pro člověka, ale velký skok… k ICD

Hlavními hybateli rozvoje znalostí lidstva byly odnepaměti především války. Naštěstí již desítky let tuto roli v našem regionu převzaly velké technologické projekty, z jejichž „postranních efektů“ těžíme v mnoha na první pohled i velmi vzdálených oborech.

Nejinak tomu bylo u projektu Apollo, od jehož úspěšného završení v podobě přistání prvního člověka na měsíci právě dnes uplynulo kulatých 50 let. Mise Apollo totiž nechala nesmazatelnou stopu i v medicíně. Kromě mnoha dalších implementací (např. LED diody a světlovody, které umožnily současný obrovský rozvoj všech možných odvětví medicíny využívající endoskopii, nebo nové výpočetní postupy umožňující zpracovat velké množství obrazových dat, které následně našly využití v CT a NMR přístrojích) nechala NASA svoji stopu i v urgentní medicíně resp. resuscitaci.

Právě program Apollo stál u zrodu dnes zcela běžných, život zachraňujících přístrojů, jakými jsou implantované programovatelné kardiostimulátory – defibrilátory (ICD). Ty byly totiž navrženy na základě principů a mikrominiaturních elektronických obvodů vyvinutých NASA pro spolehlivé sledování a detekci případných poruch srdeční akce u astronautů.

Cesta z Měsíce na Zemi samozřejmě nebyla úplně přímočará. Prvotní návrh ICD měly „na svědomí“ v sedmdesátých letech firmy Intec Systems Inc. a Medrad Inc. ve spolupráci s univerzitou v Baltimore, následně, opět za podpory NASA, proběhlo i nezávislé testování a analýza celého systému.

Teprve pak, v roce 1980, bylo možné implantovat první ICD člověku. A konečně v roce 1985 obdržela firma Cardiac Pacemakers Inc. (která mezi tím koupila Intec) od FDA první schválení k sériové výrobě a distribuci ICD.

Zdroj: www.nasa.org,

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz