SM LOMOZ, ohlaš se – aneb dlouhá tradice trablů se spojením v IZS úspěšně pokračuje…

Zdroj: archiv ČT

Radiové spojení a IZS – to je téma na hotový román, kterému známé spojařské dokudrama o rodině Smolíkových nesahá ani po paty.

O vybudování digitální sítě IZS bylo rozhodnuto v roce 1993 a základ dnešní sítě PEGAS vznikal v letech 1995 – 2003. Nasazení systému bylo od počátku pronásledováno řadou komplikací, ještě před dokončením byla musela být síť zásadně upravena a další výrazná modernizace proběhla v roce 2016 s úplnou změnou logiky fungování hromadného spojení.

Po všech těchto úpravách bylo – po 20 letech od začátku výstavby – dosaženo stavu, kdy síť v zásadě vyhovuje jak kapacitou, tak technickými vlastnostmi pro hlasový provoz složek IZS – i když řada nedostatků vyplývajících z technické podstaty sítě přetrvává. Jde např. neschopnost handoveru (přechodu bez ztráty probíhajícího spojení) na buňku s lepším signálem, problémy s komunikací v LVS atd.

Pár podrobnějších článků na téma PEGAS na serveru KMITOČTY.CZ: HISTORIE, ROZVOJ, PROVOZ, SPRÁVA SÍTĚ.

Bohužel většině záchranných služeb vlastnosti sítě nevyhovovaly, a protože záchranky nepatří pod Vnitro a nemohly dostat používání sítě „befelem“, ve většině krajů se postupně prosadilo využití tradičního pásma 160 MHz, ovšem za využití moderního digitálního standardu DMR (často označovaného podle produktu dominantního dodavatele „Mototrbo“).

Důvody byly nejen funkční, ale zejména ekonomické a kromě jiného je Mototrbo (na rozdíl od PEGASU) dostupné i pro organizace mimo IZS – typicky např. Horskou službu, což je, z hlediska přímého spojení na místě události, pro některé záchranné služby partner důležitější, než např. Hasiči.

A aby toho nebylo málo, do toho přichází další Jobova zvěst – dodavatel systému (v té době EADS, nyní, po různých transferech, evropské konzorcium AIRBUS) před několika lety oznámil, že v roce 2020 ukončuje podporu systému ve stávající podobě a očekává přechod na sítě nové generace (LTE 5G).

Co bude dál v ČR se ovšem dodnes neví – MV sice již roce 2015 vyhlásilo očekávaný přechod na LTE technologii, dodnes ale není úplně jasné, co se vlastně bude dít dál – viz třeba analýza ZDE. A rok 2020 se nezadržitelně blíží…

Ne, záchranky se kvůli hrozící ztrátě podpory systému nezkolabují. Jednak ukončení podpory automaticky neznamená vypnutí, a jednak většina z nich stejně používá jiné spojení, a navíc (psst!) když je nejhůř, máme mobily, že…

Navíc, podle posledních zpráv to vypadá, že se současný český dodavatel dostane zelenou a pokusí se síť, byť bez podpory výrobce, „reinkarnovat“, aby byla schopna dál poskytovat alespoň hlasové služby. Prostředí pro kapacitní neveřejné datové kanály (v současnosti asi bez výjimky řešené pomocí veřejných GSM sítí) se bude zajišťovat „až někdy jindy“ (patrně na sv. Dyndy) a navíc technologicky odlišně, což vyvolá buď potřebu vývoje zcela specifických terminálů schopných pracovat ve dvou odlišných systémech, nebo komplikace v podobě zavádění dvojí nezávislé technologie se všemi s tím spojenými náklady.

I tento plán ale může ztroskotat resp. skončit u soudu – moderní LTE5 síť potřebných parametrů totiž v Česku překvapivě existuje – vybudovaly ji na vlastní pěst firmy O2 a Nordic Telecom. A ty by samozřejmě rády nabytých zkušeností využily pro významnou státní zakázku…

Je ale škoda, že nemáme víc zahraničních zkušeností, protože kdo viděl, jak snadno, elegantně a napříč všemi organizacemi, nemocnicemi atd. se skutečně dá komunikovat v moderním digitálním prostředí, neměnil by.

A možná by i více zapracoval na tom, abychom se po třiceti letech usilovného budování „digitálu“ do této Evropy posunuli i my.

(c) Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz