Tak, a máme tu opět oblíbený přehled toho, kolik vlastně záchranka v ČR stojí. Podle údajů Asociace záchranných služeb dosáhly loni náklady na zajištění ZZS v ČR bez pár desítek tisíc rekordních 12 miliard Kč, což představuje meziroční nárůst nějakých 14% (a to je bez letecké záchranné služby, která stojí odhadem další skoro miliardu navrch). Ve srovnání s rozpočem zdravotních pojišťoven, který je něco přes 500 miliard, to není nějak extra moc, ale úplně málo taky ne.

Meziroční nárůst 14% může vyvolat dojem, že vůči oficiální inflaci (2,4%) si záchranky hodně polepšily, ale pokud inflaci zkombinujeme s růstem počtu pacientů (cca 5%), je to číslo celkem odpovídající (byť pořád lehce pozitivní). Stále tedy platí, že záchranky porážejí inflaci, a to i kombinovanou se vzrůstajícím počtem ošetřených. Je to patrné i z následujícího grafu, který umožňuje porovnat „technický“ růst nákladů daný čistě inflací a vzrůstajícím počtem pacientů (modrá čára) se skutečným růstem nákladů ZZS (červená čára). A je dobře vědět i to, že z drtivé většiny jde tato disproporce na vrub osobních nákladů, ať už vyvolaných objektivně (legislativou), nebo subjektivně. Naštěstí úspěšný lobbing vedl k tomu, že stále větší část těchto „vícenákladů“ je (hlavně v posledních dvou letech) kryta lepšími platbami od zdravotních pojišťoven (zelená čára), takže podíl příspěvku krajů za posledních 10 let pokles o 10 procentních bodů ze 54% na 44%.

Pokud rozpočítáme celkové náklady na počet ošetřených pacientů, vyjde nám, že hrubý náklad na 1 pacienta činil v roce 2024 lehce přes 11.000 Kč, z toho v průměru 5.300 Kč uhradila pojišťovna, 4.900 kraj a zbytek ostatní zdroje. A zase upozornění jako vždy: to ale neznamená, že „pokud by se nevyjelo, uspoříme 11.000 Kč“ – jde o rozpočtené náklady, z nichž drtivá většina je fixních, tj. budou vynaloženy, ať se výjezd uskuteční, nebo ne (náklady na personál, budovy, auta, pojištění atd…). Reálné přímé provozní náklady na jeden zásah odhaduji na několik stokorun.

„Náklady za pacienta“ (opět – teoretické náklady, dané rozpočtením celkových nákladů na počet pacientů) se v jednotlivých krajích poměrně významně liší (od nějakých 8 tisíc v Praze po necelých 15.000 v Plzeňském kraji). To má ale řadu příčin – je například jasné, že kraje s větší rozlohou, horší dosažitelností center, nižším vytížením výjezdových skupin nebo štědřejším zřizovatelem jsou v tomto parametru „na špici“ – a naopak. Nedá se tedy říct, co je dobře, co špatně a kolik je „tak akorát“ – je to skutečně jen hrubý pohled na celek.

Stejně tak se mezikrajsky liší i platby od pojišťoven za jednoho pacienta – ale opět, nejde o výsledek nějakých zákulisních dohod, ale je to dané oním poněkud nešťastným principem úhrady „za čas a kilometry“.

No a úplně na závěr ještě poslední graf, zobrazující výši provozního příspěvku jednotlivých krajů na „odbornost 709, tj. poskytování ZZS) přepočtenou na počet obyvatel daného kraje. Opět jde spíš o zajímavost než co jiného – rozdíly jsou dané jak objektivně (čím větší plocha kraje, tím víc základen, byť pro ně není takové využití atd…), a navíc účetnictví je tvůrčí disciplína a tak je možné, že v některých případech porovnáváme neporovnatelné, i když jde o čísla ve stejné kolonce :-).

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.