Když jsem před šesti lety psal o tehdy novém ventilačním režimu pro resuscitaci „CCSV“, vkládal jsem do něj celkem velké naděje, ale bylo jasné, že bez nějaké dobré studie se to neobejde. Jenže ona taková studie není jen tak, hlavně když se týká resuscitací, kterých je všeobecně pro studijní účely (vlastně naštěstí) nedostatek, a navíc udržení jednotné metodiky u tak exponovaného výkonu, jakým je resuscitace, zkrátka naráží také na „lidský faktor“.

První větší lidská studie pod názvem SYMEVECA, porovnávající režim CCSV s tradičními režimy (v tomto případě s IPPV, tj. standardní ventilací pravidelným přerušovaným přetlakem skrze tracheální rourku, a nejzákladnější bag-mask ventilací) tak vychází až nyní v časopise Resuscitation.

Tým pod vedením španělských autorů Hernandeze a spol. analyzoval ventilaci během netraumatických zástav oběhu u dospělých pacientů v období mezi dubnem 2021 a zářím 2024, přičemž hlavním sledovaným parametrem bylo dlouhodobé kvalitní přežití, ale sledovaná byla i další kritéria, zejména krevní plyny po 15 minutách resuscitce s ventilací daným režimem, případně v okamžiku ROSC (to bylo možné díky tomu, že zasahující týmy měly k dispozici on-site analýzu krevních plynů přístojem EPOC).

Z celkových 773 resuscitací jich musela být celá třetina (251) vyřazena, převážně z důvodu „příliš časného“ dosažení ROSC, ale také kvůli kvůli problémům se zajištěním dýchacích cest, nedodržení použití jediného ventilačnícho režimu během resuscitace a případně i z důvodu chybějících dat. Ve sledovaných skupinách tedy bylo zařazeno 100 pacientů ventilovaných CCSV, 145 pacientů pomocí IPPV a konečně 276 pacientů ventilovaných ambuvakem a maskou (BMV).

Středí pH venózní krve bylo 7.01±0.15 ve skupině CCSV, 7.00±0.14 u IPPV a 6.96±0.15 u BMV (p=0.02), pCO₂ bylo ve stejném pořadí skupin 76.9±31.8, 78.3±25.4 a 84.7±30.1 mmHg (p=0.13) a ROSCu bylo dosaženo u 61% pacientů s CCSV, 57.2% s IPPV a 49.3% v BMV skupině (p=0.08).

A konečně to nejpodstatnější – přežití s dobrým neurologickým výsledkem bylo dosaženo v 16% u CCSV, ve 12.4% u IPPV a v 9.4% u BMV (p=0.19; p=0.07 mezi CCSV a BMV). Výrazně lepší čísla se samozřejmě objevují u pacientů s fibrilací komor (CPC 1-2 bylo dosaženo u 41.9% pacientů ve skupině s CCSV, 29.8% u IPPV a 20.5% u BMV (p = 0.08), velikost těchto podskupin byla ale malá (od 31 pacientů v CCSV po 81 v BMV) na to, aby byl tento (opticky poměrně velký) rozdíl statisticky významný.

Výsledky studie tedy pode očekávání potvrdily, že řízená ventilace má navrch nad BMV, a také to, že CCSV je nadějná metodika řízené ventilace, která je ve sledovaných parametrech spojena přinejmenším s trendovým zlepšením proti „standardní“ řízené ventilaci. Sami autoři ale připomínají, že nešlo randomizovanou, ale observační studii, kdy se sami zdravotníci rozhodovali, jakou metodiku ventilace použijí, což samozřejmě může do výsledků studie vnášet poměrně zásadní zkreslení. Na přesvědčivé výsledky, jasně dokládající pozitivní vliv CCSV vůči běžné řízené ventilaci, si tedy budeme muset ještě nějaký čas počkat.

Zdroj: Hernández-Tejedor A et al. Comparison of ventilation modes in non-traumatic out-of-hospital cardiac arrest: SYMEVECA phase 2. Resuscitation, Articles in Press, 110655, May 21, 2025

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.