Změna na obzoru: bude LZS po roce 2028 státní?

Do roka a do dne – tak by se dal označit termín, který bude mít nově zřizovaná expertní skupina Ministerstva zdravotnictví na vypracování koncepce fungování Letecké záchranné služby v ČR po roce 2028, kdy vyprší stávající kontrakty.

Možná se vám takový předstih zdá poněkud zbytečný (zvlášť ve státě, kde se problémy řeší v lepším případě za pět minut dvanáct, ale spíš ve 12:15), ale skutečnost je to trochu jiná.

Jak jsem nedávno psal, letecký park vrtulníků v Česku se pomalu blíží hranici své životnosti (částečně technické, ale hlavně morální) a pro další kontrakt, jehož délka bude nejspíš dalších nějakých šest let, už nebudou moc použitelné.

Takže stručně řečeno – LZS v Česku potřebuje masivní obměnu vrtulníkové techniky. A přesně to je stěžejní důvod toho, proč se o nové koncepci LZS začíná mluvit už teď.

Problém je totiž v tom, že na nové vrtulníky žádný z provozovatelů pochopitelně nemá peníze „v šuplíku“ a žádná banka nikomu nepůjčí na šestiletý business plán, když životnost vrtulníku (a tím i doba odepisování nákladů) je běžně 20 – 25 let. A výběrko na 20 let zase stát samozřejmě neudělá.

Pokud tedy chceme vyloučit eventualitu, že by do ČR expandoval některý z velkých světových hráčů, disponující flotilou čítající stovky vrtulníků (a nejde ani tak o to nepřipustit konkurenci, jako o to nedostat se pod tlak, který by umožnil potenciálnímu dodavateli říct si o cenu, která by mohla narazit na ekonomické limity), zbývá v podstatě jediná možnost, kterou stát „umí“ a má ji prakticky osahanou z jiných projektů, kde se technika odepisuje desítky let: tou možností je vzniku státní flotily vrtulníků, pro kterou by erár následně hledal provozovatele.

A právě o takovém scénáři se v poslední době hovoří jako o nejpravděpodobnější cestě rozvoje LZS v ČR. Nejde tedy o úplné „zestátnění“ letecké záchranky, ale o kombinovaný model státem vlastněné techniky, kterou ve smluvním režimu provozuje někdo jiný. A lze samozřejmě očekávat, že horkým kandidátem by byli stávající osvědčení provozovatelé LZS, takže „zvenku“ by se vlastně (skoro) nic nepoznalo (až na náhradu ne úplně šťastných nápisů „LZS kraje….“, které tak úplně nekorespondují s deklarovaným nadregionálním významem LZS).

Jenže ani tak to není jednoduché. Znamená to totiž, že stát musí co nejrychleji nakoupit 6 – 10 nových vrtulníků. Jenže dodací lhůty například u Airbusů se v současnosti pohybují v řádu několika let, k tomu je potřeba připočíst dobu na vytvoření a schválení oné koncepce, přiklepnutí financí, výběrové řízení a rezervu na zácvik posádek (pokud by došlo k výměně typu za jiný, což všichni doufáme, že dojde). A tím se dostáváme zpátky na začátek – píše se sice rok 2023 a na první pohled se může zdát, že 5 let do konce stávajících kontraktů je dostatečná „vata“, ale není. Naopak – na rozmýšlení o koncepci LZS v ČR po roce 2028, aspoň co se vlastnického modelu týče, nejenže není dost času, ale už je skoro pozdě. Nebo přinejlepším nejvyšší čas.

Otázka vlastnictví a provozování vrtulníků bude tedy zřejmě nejzávažnějším tématem chystané Koncepce.

Neměli bychom ale zapomínat, že technika jako taková je jistě významnou, ale ne nejdůležitější podmínkou fungování LZS. Daleko podstatnější jsou „soft“ témata, díky nimž teprve dostává nákup jakékoliv technologie smysl. Můžeme začít třeba managementem kvality: letecká záchranka je extrémně drahá, a měla by být využívaná účelně. Jenže ani po skoro 40 letech provozu LZS v ČR moc nevíme, jak a proč se využívá, jaké to má přínosy a zda je má opravdu vždycky a všude. Nesbírají se (a systematicky nevyhodnocují) žádná data, která by umožnila vyhodnotit efekt využití LZS, ať už třeba časový nebo medicínský, nemáme žádné vysvětlení pro zjevné disparity ve využití LZS mezi jednotlivými kraji, ať už stanicí LZS disponují, nebo ne. Leckdy to zaskřípe v mezikrajské spolupráci, až to někdy vypadá, že na hranicích krajů stojí neviditelné zdi – není třeba na čase přemýšlet o centrálním řízení a monitorování této specializované a hlavně nadregionální služby? A co síť stanic? Na jedné straně máme stanice LZS bez výjimky ve velkých městech s dobrou dopravní infrastrukturou a dojezdovými časy v řádu minut, kde se letecká s pozemními posádkami přetahuje o vteřiny, zatímco na druhé straně existují „bohem zapomenuté oblasti“ (třeba části Karlovarska nebo Jesenicka), kam se sanitka v zimě dostává desítky minut a ani dolet LZS není o moc lepší. Co říkáte, nešlo by to udělat líp? A jistě by se našly i další možnosti, jak systém vytunit, aby byl ještě lepší.

I když – když se tak dívám na svět kolem nás, možná bude úspěchem i to, pokud LZS v naší zemi i po roce 2028 zůstane aspoň na té úrovni, na jaké je teď. I tu nám totiž může většina zemí jen tiše závidět.

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

PS: Vážení uživatelé, na serveru ZACHRANNASLUZBA.CZ je možné se zapojit do diskuze pod články. Diskutovat mohou pouze registrovaní čtenáři, způsob registrace a pravidla diskuze najdete ZDE.

PS: Jo a mimochodem – ta registrace OK-LZS je stále volná… 🙂